Tajuplné světy Neila Gaimana

 „Tihle Britové. Už delší dobu se nám montují do našich věcí a dávají nám to sežrat.“ Těmito slovy otevřel americký spisovatel Francis Paul Wilson předmluvu k jednomu z nejzásadnějších grafických románů všech dob. Jeho slova mířila ke všem britským umělcům, kteří vzali zajeté hudební či literární žánry a posunuli je na úplně jinou úroveň.

Ve světě komiksu jsou Wilsonova slova adresována převážně dvoum spisovatelům a scenáristům, kteří toto médium plné nesmrtelných svalovců a sličných prsatic změnili k nepoznání. Prvním z nich je Alan Moore, stvořitel bezohledného londýnského mága a detektiva Johna Constantina a také autor kultovních počinů Watchmen, Z pekla a V jako Vendeta. Tím druhým je Neil Gaiman, geniální tvůrce, který za svou kariéru vytvořil hned několik dechberoucích světů. A právě o něm si budeme dnes povídat.

Psal se 10. listopad/november roku 1960. V malém britském městečku Porchester se do scientologické rodiny narodil Neil Richard Gaiman. Na rozdíl od svých rodičů ale neinklinoval ke scientologii, ale k žánrové literatuře, které se věnoval již od raného dětství. Jeho láska k dílům J. R. R. Tolkiena, C. S. Lewise, Rogera Zelaznyho a dalších známých spisovatelů ho nakonec zavedla na dráhu profesionálního autora. 

Na začátku 80. let minulého století začal Gaiman pracovat jako žurnalista. Povětšinou se věnoval rozhovorům a recenzování všemožných knih. Touto prací ale ve finále sbíral důležité postřehy pro tvorbu vlastních příběhů.

V roce 1984 vyšla v britském měsíčníku Imagine jeho první fantasy povídka Featherquest. Ještě tentýž rok se v prodeji objevily i Gaimanovy první knihy, biografie britské skupiny Duran Duran a sbírka fantasy a sci-fi citátů Ghastly Beyond Belief, na které spolupracoval s Kimem Newmanem.

Největším kariérním milníkem tohoto období však ve finále nebylo vydání povídky a dvou knih, ale objevení komiksového světa. Při jedné z cest totiž Gaiman narazil na komiks Bažináč Alana Moora. A právě Moorovo scenáristické umění mělo na mladého Gaimana takový dopad, že se komiksu začal sám věnovat.

Poté, co Gaiman s Moorem navázal přátelství, začal komiksy sám tvořit. V letech 1986–1987 vyšly v britském magazínu 2000 AD jeho první čtyři komiksové stripy. Mimo ně Gaiman vytvořil se svým dlouholetým kamarádem a vyhlášeným umělcem Davidem McKeanem tři grafické romány s názvy Violent Cases, Signal to Noise a The Tragical Comedy or Comical Tragedy of Mr. Punch.

Vydavatelství DC Comics bylo z jeho prací tak nadšené, že mu ihned nabídlo práci. Pod taktovkou DC vytvořil Gaiman první velký komerční titul, třídílnou superhrdinskou minisérii Černá orchidej o brutálně zavražděné dívce, jež se reinkarnuje jako hybrid rostliny s člověkem. 

Gaimanův debut ve vydavatelství DC představil na tu dobu velmi neobvyklý a snový příběh, ve kterém se kromě Černé orchideje objevily i známé komiksové postavy. Například Lex Luthor nebo kultovní ochránce města Gotham, Batman.

I když Černá orchidej sklidila u čtenářů velký úspěch, ve skutečnosti se jednalo jen o malý začátek Gaimanovy obrovské komiksové kariéry. Vyhlášená editorka Karen Berger, která v roce 1993 vedla vydavatelskou odnož DC Vertigo, dala Gaimanovi obrovskou nabídku. Vzít starou postavu Sandmana a předělat ji k obrazu svému. Aby bylo jasno, Gaimanův Sandman není prvním Sandmanem v univerzu DC. 

První verze od Berta Christmana a Gardnera Foxe se objevila v sérii Adventure Comics již v roce 1939. Tehdejší Sandman alias Wesley Dodds figuroval ve svých příbězích jako lovec kriminálníků. Jednalo se vlastně o takového samozvaného strážce zákona v plynové masce a zeleném společenském obleku, který prostřednictvím pistole napuštěné uspávacím plynem chytal padouchy. Prostě klasický hrdina z počátků americké komiksové tvorby.

Další dvě komiksové verze, Garrett Sanford a Hector Hall, už se svou myšlenkou trochu více přibližovaly skandinávskému mýtu o Sandmannovi, který pomocí magického písku uspává lidi. Samotným vzezřením se ale stále jednalo o klasické nesmrtelné superhrdiny v přiléhavých oblečcích ve stylu Supermana.

Až Gaimanova verze byla díky jeho fantazii a smyslu pro snové vyprávění tím mýtickým stvořením, které v tehdejším komiksovém světě nemělo obdoby. Gaiman pojal Sandmana jako součást sedmičlenné rodiny Věčných, do které spadají entity zastupující mocné přírodní síly. Kromě Snu, který je hlavní postavou, tedy ještě Osud, Smrt, Zkáza, Touha, Zoufalství a Delirium. Věční jsou svým postavením mnohem vyššími stvořeními než samotní bohové. 

Gaiman toto tvrzení vysvětluje tak, že jednotlivé přírodní síly, které rodina zastupuje, budou ve vesmíru figurovat nejspíše navždy. Naopak Bohové existují jen do té doby, než v ně přestane věřit poslední člověk či jiný obyvatel vesmíru.

I když Pán snů existuje od dob, co se ve vesmíru objevily první formy života schopné snít, hlavní příběhová linie Gaimanovy hororové série začíná až v roce 1916. Britský okultista Roderick Burgess se společně se svým řádem rozhodne zajmout Smrt, aby dosáhl nesmrtelnosti pro všechny bytosti na světě. Při jeho pokusu však omylem zajme právě Morphea, Pána snů, což mnoho lidí na světě uzamkne ve spánku na desítky let.

Sen se ze zajetí dostane až po dlouhých 72 letech, slabý a bez svých talismanů. První část příběhu se tak týká cesty za nalezením všech talismanů moci a znovuzrození Morpheovy říše snů.

Hledání amuletů je však pouhým začátkem. Gaimanova masivní komiksová série ve skutečnosti už od prvních okamžiků směřuje k něčemu úplně jinému. O tom se ale zmiňovat nebudeme, abychom se vyhnuli jakýmkoliv spoilerům. Jediné, co můžeme říct, je, že se v sérii objevila spousta známých a důležitých postav včetně již zmiňovaného Hectora Halla, jehož manželka Lyta hraje v celkovém příběhu opravdu velkou roli.

Kromě známých postav univerza DC, kterými jsou například okultní detektiv John Constantine nebo noční můry Brute a Glob z druhé nejstarší verze Sandmana, Gaiman do své série zapojil i spousty postav z bible, různých mýtů či legend a také z historie. Například bratry Kaina a Ábela, pána pekel Lucifera či básníka Williama Shakespearea. A všichni mají v celkovém příběhu nějakou roli, někdy malou, někdy velkou. Série The Sandman je prostě takovým úžasným slepencem současnosti a historie, reality a snového světa, která byla, je a bude revoluční nejen svým zasazením a příběhem, ale také způsobem vyprávění. 

Morpheus vlastně není žádný superhrdina a dokonce ani klasický komiksový protagonista. Americký spisovatel Lewis Shiner ho ve své recenzi prvního svazku popisuje jako pozorovatele, který sice děj občas uspíší, ale jen málo vystupuje do popředí, což je tvrzení, se kterým se rozhodně mohu ztotožnit. Ve velké většině celé série se Pán snů v příběhu vlastně fyzicky neobjevuje, ale vy víte, že tam je a že je pro celé dění velmi důležitý. Gaimanův způsob vyprávění je prostě složité vysvětlit, ale mohu vám slíbit, že když ho jednou zažijete, nebudete už chtít nic jiného.

Sandmanovi Gaiman věnoval většinu své autorské kariéry. Hlavní příběhová linie skládající se ze 75 sešitů vycházela v anglicky mluvících zemích v letech 1989–1996. V roce 1999 se původní série rozšířila o čtyřsešitový spin-off Lovci snů, který vypráví příběh o mnichovi a magické lišce ze starého Japonska. 

Gaiman se ale k Sandmanovi vrátil ještě jednou, a to v letech 2013–2015. V šestidílné, velice snové, náročné a filozofické minisérii s podtitulem Předehra. V ní byly čtenářům představeny události, které těsně předcházely prvnímu sešitu originální série.

Svých vlastních sérií se během let dočkaly i některé vedlejší postavy. Morpheova sestra Smrt dostala rovnou dvě minisérie s podtituly Vysoká cena za život a Nejlepší čas tvého života. A svou slávu si odbyla i postava Lucifera. Jen s tím rozdílem, že scénář nepsal Neil Gaiman, ale Mike Carey ve spolupráci s dalšími scenáristy.

V neposlední řadě se originální Gaimanův Sandman dočkal i skvěle obsazeného zvukového seriálu od společnosti Audible. Zatímco role vypravěče se ujal sám Neil Gaiman, v roli Morphea figuroval James McAvoy, havrana Matouše namluvil Andy Serkis a třeba Luciferovi propůjčil svůj hlas Michael Sheen.

I když Sandman patří mezi nejlepší a nejoceňovanější komiksovou sérii všech dob – přece jenom, více než 26 Eisnerových cen a hromada dalších ocenění je opravdu slušné číslo – rozhodně se nejedná o jediný dechberoucí svět, který Neil Gaiman stvořil.

V komiksovém světě určitě stojí za zmínku titul Sweeney Todd, komiksová adaptace staré britské povídky o holiči, který zabíjel své zákazníky. Pro DC Comics zase Gaiman vytvořil spousty neobvyklých příběhů již známých superhrdinů. Jeho scenáristický um tak mohou znát například i fanoušci Batmana, Green Lanterna či Supermana.

Stvořitel Morphea však nebyl věrný jen vydavatelství DC, ale spolupracoval také s Marvelem. A to hned na dvou vlastních sériích. Jednou z nich byla sedmidílná minisérie Eternals, která pomohla zakomponovat Eternály do moderního Marvel univerza. Mnohem zajímavějším projektem ale ve finále byla série Marvel 1602. Neil Gaiman se ve své originální vizi vykašlal na klasické superhrdinské příběhy ze současnosti a vzal některé oblíbené postavy univerza Marvelu, které zasadil do roku 1602. Tedy do doby, kdy Anglii vládla Alžběta I.

Říkáte si, že těch zajímavých děl je nějak hodně? Ano, to je, a to jsme ještě ani neskončili s komiksy. Neil Gaiman je totiž známý ještě tím, že velkou část svých klasických románů přetvořil ve spolupráci s předními kreslíři do podoby komiksů. Anebo dal těmto kreslířům svolení, aby romány sami přetvořili do komiksu. Tyto komiksové adaptace však zmíníme jen okrajově, protože se za chvíli budeme věnovat původním předlohám. 

Kdybychom ale měli zmínit ty nejzajímavější, určitě mezi ně můžeme zařadit například Koralínu a Knihu hřbitovní s kresbou Philipa Craiga Russella, nebo také Americké bohy, kde se o kresbu postaralo vícero vyhlášených umělců.

Během předchozího povídání jsme už několikrát naznačovali, že Neil Gaiman není jen velkým komiksovým scenáristou, ale také velkým žánrovým spisovatelem. Za svou kariéru dokázal napsat opravdu velké množství knih různých žánrů a subžánrů. Nejvíce z nich ale spadá k urban fantasy. Tedy k subžánru, který kombinuje kulisy moderního velkoměsta s fantaskními prvky.

V roce 1990, tedy plus minus rok od odstartování komiksové ságy o Sandmanovi, vytvořil Gaiman ve spolupráci s kultovním spisovatelem Terrym Pratchettem román Good Omens, který v Česku vyšel pod názvem Dobrá znamení. Příběh se odehrává na planetě Zemi, která má v nejbližší době čelit soudnému dni. To se však nelíbí Azirafalovi a Crowleymu, nevšední dvojici anděla s démonem, kteří si na život na Zemi zvykli. A tak se pokusí Armagedon za každou cenu zastavit.

O šest let později napsal Gaiman scénář k televiznímu seriálu Nikdykde. Společně se seriálem od BBC ale vyšla i románová verze, který byla autorem dokonce dvakrát revidována, protože s první verzí nebyl spokojený. 

Hlavním hrdinou knihy je typický londýnský úředník Richard žijící opravdu nudný a všední život. Jednoho dne na ulici pomůže zvláštní otrhané dívce. Na první pohled dobrý skutek ho však přenese do Podlondýna, tajemného magického světa, který funguje tak trochu jako Londýn naruby. A právě tady na Richarda čeká magické dobrodružství, o kterém se mu nikdy ani nesnilo.

A když už se bavíme o tajemném odvráceném světě, určitě by bylo na škodu nezmínit Gaimanův další velký příběh z roku 1999. Kniha Hvězdný prach je totiž v něčem trochu podobná Nikdykde. 

Jeho druhý solo román se však neodehrává ve velkoměstě, ale na ospalém anglickém venkově, kde se mladý muž Tristran snaží získat srdce krásné Viktorie. Jenže Viktorie je tak trochu chladná. Asi jako hvězda, kterou společně uvidí spadnout za tajemnou kamennou zeď, za níž nikdo nesmí. A jelikož je Tristran zamilovaný trouba, rozhodne se pro hvězdu dojít. Ve finále se ale zamotá do intrikářské hry magického světa za zdí.

Velkých románů napsal Neil Gaiman tak moc, že kdybychom si je chtěli dopodrobna probrat, asi bychom tu byli několik hodin. A tak se tedy pořádně zaměříme už jen na jeden z nich. Na urban fantasy titul Američtí bohové z roku 2001, vítěze cen Hugo i Nebula, jehož vydání dokonce podlehlo i sociálnímu experimentu. Neil Gaiman přesvědčil svého vydavatele, aby dal kopii této knihy na celý měsíc volně na internet. Na první pohled bizární krok ale ve finále vystřelil prodeje této knihy o celých 300 procent. Teď však nechme vatu vatou a vraťme se k hlavní myšlence Amerických bohů. 

Jak již název napovídá, kniha se odehrává v Americe, kam bývalý trestanec Stín cestuje na pohřeb své manželky. V letadle narazí na tajemného postaršího muže, který mu nabídne práci. A jelikož Stín nemá již co ztratit, nabídku přijme. Jenže tím se dostane do centra mytologického konfliktu mezi starými pohanskými bohy a novodobými bohy, kteří zastupují moderní způsoby života a technologie. Američtí bohové tak fungují jako jakási alegorie střetu starého a nového života.

Z ostatních knih Neila Gaimana ještě určitě stojí za zmínku hororový román Oceán na konci uličky, další příběh ze světa Amerických bohů s názvem Anansiho chlapci a mytologická sbírka Severská mytologie, ve které Gaiman přepracoval typické severské příběhy do ucelené a jednodušší podoby.

V neposlední řadě se Neil Gaiman velmi angažoval i ve filmové a televizní tvorbě. A to v takovém stylu, že se velká většina Gaimanových knih a komiksů časem objevila nebo v budoucnu objeví na televizních obrazovkách.

Vše začalo již zmiňovaným románem Nikdykde z roku 1996, jehož příběh formoval právě Gaimanův scénář ke stejnojmennému šestidílnému televiznímu seriálu z produkce BBC. Ten sice kvůli opravdu nekvalitním efektům působil značně lacině, ale ve finále dosáhl velmi solidních hodnocení. Rok 1996 poté spisovatel zakončil anglickým překladem scénáře Princezny Mononoke, který vycházel přímo z toho japonského.

S další prací pro filmový a seriálový průmysl přišel Gaiman v roce 1998, kdy napsal scénář pro pátou epizodu osmé série Babylonu 5. To sice vypadá jako maličkost, ale ve skutečnosti se jednalo o velký úspěch. Neil Gaiman byl totiž jediným člověkem kromě Michaela Straczynskiho, který vytvořil scénář v posledních třech řadách seriálu Babylon 5.

V následujících několika letech se spisovatel podílel spíše na krátkometrážních projektech a na divadelních hrách. Tedy až do roku 2007, kdy se stal spoluscenáristou celovečerního snímku Beowulf režiséra Roberta Zemeckise. A právě po Beowulfovi se konečně začala velká část jeho knih dostávat na televizní obrazovky a plátna kin.

Kdybychom ale měli nejdříve shrnout další zajímavé projekty, které nevycházejí z Gaimanových předloh, ale přesto se na nich podílel, určitě by byla škoda nezmínit scénáře pro epizody Doktorova žena a Noční můra ve stříbrném seriálu Pán času, scénář úvodní pohádkové scény snímku Hellboy 2: Zlatá armáda a také malý dohled na seriál Lucifer. Za zmínku ale rovněž stojí cameo role v Simpsonových a v Teorii velkého třesku.

A teď se konečně dostáváme k těm slibovaným adaptacím. Když vynecháme televizní seriál Nikdykde, o kterém jsme se již zmiňovali, první velkou adaptací byl film Hvězdný prach britského režiséra Matthewa Vaughna. Po něm následovala další velká filmová adaptace s názvem Koralína a svět za tajnými dveřmi, která kombinovala starou stop-motion animaci s novou technikou 3D animace. 

Televizní stanice Starz se následně ujala seriálové adaptace románu Američtí bohové, která byla od původního předlohy lehce odlišná. To však mělo své opodstatnění. Zatímco v původním románu z roku 2001 představovali moderní bohové tehdejší novodobé fenomény, v seriálové adaptaci musely být tyto fenomény pozměněny, aby lépe odpovídaly současnosti. V praxi to vypadalo tak, že Technical Boy, nebo chcete-li nový bůh technologie, v seriálu například ujíždí na smartphonech. V adaptaci se taktéž objeví i moderní bohyně New Media, která zastupuje sociální sítě. Seriál navíc vypráví více příběhů než samotná kniha a nezaměřuje se čistě jen na postavu Stína. Seriálová adaptace Amerických bohů od stanice Starz byla ale bohužel zrušena po odvysílání třetí řady a je jen otázkou, jestli bude příběh dovyprávěn alespoň prostřednictvím filmu, o kterém se v minulosti zmiňoval magazín Variety.

Doposud poslední vydanou adaptací knih Neila Gaimana byl seriál Good Omens od Amazonu, který adaptajuje román Dobrá znamení. V seriálu excelovali hlavně britští herci Michael Sheen a David Tennant, kteří se skvěle popasovali s rolemi anděla Azarifala a démona Crowleyho.  

Nejlepší na tom celém ale je, že všechny adaptace Gaimanových děl dopadly u diváků velmi dobře. A to z jednoho prostého důvodu. Neil Gaiman totiž není ten typ spisovatele, který by jen prodal práva, shrábl peníze a nestaral se o výsledek. Slavný britský spisovatel se na všech seriálových i filmových pokusech sám podílel: produkoval je, psal scénáře, nebo na filmaře alespoň dohlížel, a tím myslíme, že na ně skutečně dohlížel.

Jeho spolupráce s filmaři a produkčními týmy se naštěstí bude týkat i dvou nadcházejících projektů. Tím prvním bude seriálová adaptace románu Anansiho chlapci od Amazonu, který se odehrává ve světě Amerických bohů. Druhou a zároveň mnohem větší událostí pro fanoušky Neila Gaimana bude bezpochyby seriál podle komiksové série The Sandman.

O seriálovém Sandmanovi z produkce Netflixu toho víme už celkem hodně. Známe herecké obsazení, které je podle nás skvělé. Viděli jsme úžasné kulisy snového království. A seznámili jsme se s prvním trailerem z úplného úvodu příběhu, který by původní komiksové předloze jak z panelu vypadl. 

U srdce nás hřeje taktéž fakt, že Neil Gaiman figuruje u projektu jako člen produkčního týmu. Potěšující je ale také jeho vyjádření o celém projektu. Podle jeho slov se fanoušci mohou těšit na opravdu přesné přenesení komiksových stran na televizní obrazovky, a to nejen vizuálem, ale také duchem celého vyprávění, kdy se každou epizodu budou de facto měnit žánry. To je prostě pastva pro uši. Nezbývá už tedy nic jiného, než si počkat na premiéru a modlit se za dobrý výsledek.

A víte co? I kdyby seriálová adaptace Sandmana nedopadla dobře, tak to nějak překousnu. A to z jednoho prostého důvodu. Postavení komiksového Sandmana už totiž nic nezmění. Byl dokonalý již v roce 1989, je dokonalý i teď a bude dokonalý i další stovky let. A to vlastně platí i pro všechny další literární díla Neila Gaimana, legendárního spisovatele a scenáristy, o němž už můžeme říct jen jedno: „Tihle Britové. Už delší dobu se nám montují do našich věcí a dávají nám to sežrat.“