Z kultovního komiksu kultovní seriál – Sandman převyšuje očekávání!

Seriál Sandman k sobě přitahoval mnoho pozornosti hned od prvního oznámení. Jedná se konec konců o legendární dílo Neila Gaimana, autora mnoha velkých a úspěšných knižních i kinematografických děl. Diváci mohou znát především díla Hvězdný prach, Američtí bohové a Dobrá znamení. Všechny tyto adaptace jsou vysoce ceněny jak mezi znalci předlohy, tak i mezi neznalci. A jelikož právě Sandman patři k dílům, které přepsalo své médium, bylo postavení seriálu v nezáviděníhodné pozici.

Navíc převyprávět příběh předlohy není snadné, protože se odehrává v mnoha rovinách času i reality. To je sice více přítomné v pozdějších knihách, než kterým se seriál věnuje, přesto i zde vyprávěné příběhy jsou poměrně náročné. Seriál pokrývá první dvě knihy, které obsahují dva velké příběhy, plus i nějaké povídkové odbočky. Své předloze se seriálová adaptace snaží co nejvíce přiblížit. Přesto je zde poměrně velké množství odchylek od předlohy, které se snaží udělat seriál mnohem přístupnější pro diváka. Celý tento úvod se snaží říct, že není snadné shrnout obsah, protože se tu zabýváme hned několika z větší části propletenými dějovými linkami, přičemž se zpracovává velké množství materiálu.

Na druhou stranu lze základní premisu příběhu shrnout až překvapivě snadno. Skupina mágů se rozhodne za pomocí magického rituálu chytit a uvěznit Smrt. To jim nevyjde a chytí jejího bratra Sna, přičemž následně jej žádají o dary a služby za příslib svobody. Uvězněný pán snů Morfeus však odmítá jejich požadavkům vyhovět. Po sto letech se Sen osvobodí, následně tak musí napravit škody, jaké byly jeho říši způsobeny za doby jeho nepřítomnosti. Tento popis děje, ač je poměrně přesný, je z větší části nevypovídající.

Herec Tom Sturridge, který ztvárňuje Sandmana, předvedl v první epizodě pozoruhodný herecký výkon, přestože byl omezen jen na skleněné vězení, žádné verbální projevy a minimum pohybů. Později v seriálu dostane pochopitelně mnohem více prostoru, nicméně stále je z něj cítit jistá nelidskost a nadpřirozenost, která k tomuto charakteru patří.

Další excelentní herecký výkon patří Boydu Holbrookovi ztvárňujícímu uprchlou noční můru Korinťana. Zvlášť, když si člověk uvědomí, kolik umu vkládají herci do očí, aby předali ty správné emoce, protože tato postava je téměř neustále skrývá za slunečními brýlemi.

Celé herecké obsazení je samozřejmě plné velmi dobrých a známých herců podávajících dobré výkony, ale tito dva herci nad zbytkem hereckého obsazení naprosto vyčnívají. A je rozhodně vidět, že si svou roli velmi užívají. Korinťan si pak více než kdokoli jiný kradl scény pro sebe, přičemž sledovat herce byla čirá radost.

Každá z epizod se pak věnuje jednomu dílku skládačky mnohem větší mozaiky s tím, že mnoha postavám bylo dáno více prostoru oproti předloze, takže se s nimi může divák mnohem snáze sžít.

Oproti předloze získala například postava Korinťana mnohem větší význam a funguje jako červená nit, jež se táhne téměř všemi příběhy, díky čemuž může divák mnohem lépe pochytit celý příběh, který v první sérii je.

Toto rozhodnutí je dobré především proto, že seriál zpracovává dvě knihy, tedy dva rozdílné příběhy, z nichž každý má svou vlastní katarzi i vyvrcholení. To z hlediska tempa seriálu může být pro diváka pocitově matoucí. Ale díky této změně oproti předloze může divák přechod mezi příběhem první a druhé knihy lépe vnímat.

Další změnou oproti předloze je Morfeův havran Matthew, který se v příběhu objeví o něco dříve. Díky jeho interakcím s pánem snů jsou divákovi předávány informace o světě, ve kterém se seriál odehrává.

K havranovi se váže i výtka vůči českým titulkům. Původní překlad od Viktora Janiše pracoval se jménem Matouš. Je škoda, že tento původní překlad nebyl dodržen. Stejně tak je na Lucifera referováno jako na ženu, byť je tato bytost andělem a tedy je bezpohlavní. Tento fakt nijak neovlivňuje, že je hrán herečkou.

Podobné změny se ne vždy setkávají u fanoušků s vřelým přijetím, ale jelikož na seriálu spolupracoval sám Neil Gaiman jako scenárista, jsou úpravy dělány s rozmyslem a setkávají se většinou s kladným přijetím.

Krom příběhových změn tu je i několik etnických změn, případně změn pohlaví. Ale vše se dá shrnout jednoduše tak, že všichni herci hrají své role natolik přesvědčivě, že lze tyto změny snadno opomenout.

Jednou z nejdiskutovanějších změn v seriálu je změna postavy Johna Constantina za postavu Johanny Constantine. K tomu došlo z důvodu nezískání autorských práv na tohoto exorcistu, protože je nyní má v držení J. J. Abrams, jenž s postavou tvoří vlastní sérii pro HBO Max. Nicméně herečka Jenna Coleman zvládla svou roli velmi dobře, díky tomu jsme dostali vlastně oblíbeného exorcistu pouze v ženské a černovlasé variantě. V komiksu tato postava vystupuje také, ovšem v jiné situaci i době, na což seriál neopomene drobnou Morfeovou poznámkou poukázat.

Obdobně diskutovaná byla i změna etnicity u Smrti. Herečka Kirby Howell-Baptiste zvládla této postavě z rodu Věčných vdechnout tu správnou žoviálnost i starostlivost. Neil Gaiman vytvořil Smrt tak, jak si ji rád sám představuje. Rozverná a starostlivá, která je tu jenom proto, aby každému řekla poslední sbohem. A to se zde povedlo.

Co by mohlo diváky zaskočit je i velké množství postav, které nejsou heteronormativní. Oproti původnímu dílu je zde takových postav více, přičemž to může na diváky působit až zvláštně. Nejedná se o něco, co by mělo ovlivnit hodnocení seriálu, je však dobré to zmínit.

Práce s kamerou je zpracována také na výbornou, kdy snové sekvence jsou správné pompézní a matoucí, což dodává celému zážitku tu správnou atmosféru. Efekty jsou také zvládnuty téměř na jedničku. Spousta scén tak vypadá téměř jedna ku jedné převzata z komiksů, potěší tak oko diváka znalého předlohy. Bohužel ne každý efekt vypadá tak dobře, jak by vypadat mohl, o to mrzutější je, že jsou tyto méně dobře zvládnuté efekty spíše ke konci seriálu. Naštěstí nejde o nic tragického.

Naštěstí třeba postava domovníka v podobě strašáka s dýňovou hlavou jménem Mervin Pumpkinhead vypadá více než obstojně, přestože jde o plně animovanou postavu. Pochopitelně jeho charakteru hodně přidává i hlas Marka Hamilla. Ten je známý jak svou rolí Luka Skywalkera v sáze Star Wars, tak i dabováním převážně animovaných záporáků.

Příběh Sandmana je v komiksu napojen na univerzum DC, což však vyznění příběhu nikde přímo neovlivňuje. Seriál se rozhodl toto napojení, pochopitelně vyjma Johanny Constantine, ignorovat a existovat ve vlastním nezávislém světě. Přesto je zde několik příjemných pomrknutí, ať již v podobě hraček, běžících seriálů, případně i narážek v některých rozhovorech, které neznalý divák může naprosto spokojeně odignorovat.

Hudba je pak jen třešničkou na jinak výborném zážitku a krásně podkresluje jednotlivé scény. Není natolik výrazná, aby si ji divák nutně na první poslech vtiskl do paměti, ale pomáhá dotvořit celkový zážitek. To ale neznamená, že jde o špatnou, případně nevýraznou hudbu. Má svůj účel, který rozhodně plní. A samotný poslech evokuje něco tajemného, ne nutně děsivého.

Pro fanoušky předlohy jsou zde některé změny, které jsou při nejmenším diskutabilní. Z mého pohledu je třeba Peklo, ač to zní zvláštně, zbytečně drsné. Také se může zdát, že je Morfeus snad až moc polidštěn a některé jeho činy jej tak vykreslují v lidštějším světle, než by fanoušci mohli čekat. Stejně tak motivy některých postav byly pozměněny, protože dostaly více prostoru. Tyto změny většinou složí k větší konzistenci seriálu jako celku a jsou tedy pochopitelné, byť dávají příběhům poněkud jiné vyznění. Pro některé fanoušky se může jednat občas o nešikovné zásahy do původní myšlenky příběhových struktur, ale to je jen drobná vada na kráse celého zážitku.

Studio samotnému projektu rozhodně věří, dokazuje to i později vypuštěná epizoda, která obsahovala dvě povídky ze třetího svazku. První povídkou je Sen tisíce koček, což je zcela animovaný příběh. Druhou částí epizody je pak povídka Kalliopé o spisovateli a múze. Oba povídkové příběhy jsou zpracovány stejně kvalitně jako předchozí příběhy, přičemž zde již přichází závan toho, na co lze v pozdějších svazcích narážet stále častěji, totiž že Morfeus je sice v příběhu přítomen, ale než jako hlavní protagonista funguje spíše jako pozorovatel. Jedná se tedy o příjemnou tečku za prvními deseti epizodami.