Když se Fallout spojí s Cyberpunkem vznikne Cybertown

Po pádu civilizace přežily atomový armagedon jen malé skupiny lidí. Jedna z nich se uchýlila na raketovou základnu v Bratronicích, jejíž podzemní kryty a budovy vyztužené olověnými plechy pomohly ochránit místní obyvatele před nejhoršími účinky smrtící radiace. Jak se město rozrůstalo, přicházeli další přeživší a zařídili si docela slušný život. Před dvěma lety však na místě havarovala vesmírná loď. Místní obyvatelé ji rychle vykuchali a z původně postapokalyptického města se zrodil Cybertown. Každý rok uprostřed léta vítá nové návštěvníky, obyvatele i náhodné kolemjdoucí, z nichž se tu pár občas rozhodne usadit.

A za to pravděpodobně může všudypřítomná atmosféra světa po pádu a rostoucí technologická úroveň města. Kromě hlučného náměstí a postapo plácku, kde se odehrává úplně všechno, je tu také odlehlý hřbitov a kostel zasvěcený Atomu, o který se místní dobře starají. V nedalekém lese, kousek od autodromu, se nachází Svatyně starých bohů. Je to tiché místo plné věcí, které lidé uctívali před pádem civilizace, a obvykle sem nikdo nechodí. Takže je tu klid, hlavně v noci. Lze si ho také vychutnat v zenové zahradě za místní kavárnou, která je hned vedle galerie.

Ano, kultura je v Cybertownu opravdu silná. Projevuje se to nejen v divadelních představeních, ale také v mnoha koncertech. Vystoupily zde kapely jako Project Parabelum, jejichž název zřejmě vznikl podle toho, že místo ohně házeli na lidi páru. Dále polská kyberpunková kapela Jeremiah Kane, rockersko-punková skupina Arogant Twins, elektronicko-syntetická kapela www.neurobeat a v neposlední řadě Sodoma Gomora, jejíž název vystihuje jejich tvorbu poměrně přesně. Kapel bylo mnohem víc, ale všechny jsem prostě nestíhal. Až příliš často mé kroky směřovaly do Kalebného údolí. Proklínám tě, Maxi Kalbare. Ty a tvoje úžasné Chillizáno. 

A pokud vás kultura nezajímá, možná by vás zajímal sport. Konkrétně Jugger, který letos vyšel na nádherné horké odpoledne, kdy všichni umírali vedrem a Juggeři ze všeho nejvíc. Naštěstí nás tam polévali vodou. A Juggeři nejvíc. Kdo by to náhodou nevěděl, Jugger je sport, kdy se jeden hráč z týmu snaží dostat lebku do díry, zatímco ostatní se navzájem mastí háky a řetězy. Civilizovaný sport z kulturní doby.

V celém Cybertownu můžete narazit na sídla mnoha kmenů. Je jich více než třicet a každý kmen se vyznačuje něčím jiným. Nejde jen o různé tematické tábory, ale také o části města, které spravují. Například arénu, ve které si lidé dávají pořádně do těla. Nebo kasino, na které jsem neměl kredity, střelnice, kam si lidé chodili zastřílet. Mrchožrouti, 326, Krutý sever, Free wifi, Valut-Tec, to je jen pár kmenů, které tu najdete. Nejvíc mě zaujali Světlonoši, kteří dělali pravidelné prohlídky Cybertownu, a právě na takové prohlídce jsem se dozvěděl spoustu z toho, co zde teď píšu.

Prohlídku můžete ukončit kdekoli, ale nejlépe na čerpací stanici, protože v Cybertownu jsou lidé motorizovaní. Na plně funkčních silnicích v okolí města se pohybují káry, které si místní obyvatelé vyrobili ze všeho, co jim přišlo pod ruku.

Navíc všechna vozidla jezdila v noční tmě na spanilé jízdě vedené partybusem. Ten vyjížděl na okružní jízdu každou noc a, no, je to partybus, co se tam děje, že?

Noc je v Cybertownu kouzelná. Se západem slunce se celé město mění. Náměstí se rozzáří neonem a v několika krytech se rozjede pořádná párty až do rána s několika DJi. Cybertown nikdy nespí. Jen si před obědem trochu zdřímne. A od poledne do svítání je tu vždycky co dělat. Ať už jsou to filmové projekce na Futurografu, kam letos přijel Robert Hloz povídat o svém kyberpunkovém filmu Bod obnovy. Mohli jsme se zúčastnit rozmanitých workshopů, zhlédnout různá vystoupení a atrakce.

O zábavu pod širým nebem se postarala etnošvindl kapela, ať už to znamená cokoliv, Smörbröd, jejíž hudba je prostě kouzelná. Na stejném místě se také představila mimořádně žhavá Tribo Fuego Fireshow, kde se nejen zapalovaly ohně, ale také rozněcovaly vášně. Ty mimochodem hořely i v No Future klubu, kde jsem sice nemohl nic natočit, ale viděl jsem tam věci, na které do smrti nezapomenu. A ještě jsem kvůli tomu přišel o zápasy v bahně.

Cybertown je jedinečnou kombinací zdánlivě nesouvisejících světů. Postapo estetika se zde mísí s kyberpunkovou a oba tyto světy jsem si nesmírně užíval. A to jsem si myslel, že mě na raketovou základnu v Bratronicích nikdo jaktěživ nedostane. Na celé tři dny jsem zapomněl, že existuje nějaký vnější svět, a jedinou připomínkou byla kamera, kterou jsem vše dokumentoval. Ani mobilní telefon vás moc neruší, protože na polovině základny doslova není signál a druhá polovina je pokryta tunami betonu a olova, které nepropustí žádný signál zvenčí. Díky Atomu alespoň za ten vysílač na kopci.

Cybertown mě pozitivně překvapil. Atmosférou, prostředím, komunitou. Místo, o kterém jsem si původně myslel, že není nic pro mě, se změnilo v místo, kam se rozhodně chci příští rok vrátit. A možná i dříve. Cybertown je možná největší akcí svého druhu na raketové základně v Bratronicích, ale rozhodně ne jedinou. Takže kdo ví, třeba se tam brzy uvidíme...