Duna – kultovní popkulturní značka s bohatou historií

Nová filmová Duna Denise Villeneuvea se kvapem blíží a každý správný fanoušek žánru sci-fi se nadcházející premiéry nemůže dočkat. Nicméně, Duna není jen film, Duna je kultovní popkulturní značka s velkou reálnou historií a ještě větší vymyšlenou historií. A že o ní nevíte nic? Nevadí, protože jsme si pro vás připravili pořádně nabité téma, ve kterém vás vším podstatným o Duně moc rádi provedeme.

Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti na pouštní planetě Arrakis, která sice trpí obrovským nedostatkem vody, ale překypuje jedinečným zdrojem, zvláštním kořením, jež dokáže člověku prodloužit život, propůjčit mu mimořádné psychické schopnosti a je nezbytné k navigaci širým vesmírem. Na tuto planetu se z pověření imperátora Shaddama IV. vydávávají mladý Paul Atreides, dědic a následovník rodu Atreidů, jeho otec vévoda Leto a matka Lady Jessika, aby planetu a její přírodní bohatství spravovali poté, co ji opustili jejich nepřátelé, Harkonnenové. Že to všechno zní jednoduše? Nezní. Rodina Atreidů se totiž hned po příletu ocitne uprostřed spiknutí, z něhož vyváznou jen Paul a jeho matka, kteří utečou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou Fremeni, původní obyvatelé planety nesloužící impériu se schopností trvale přežít ve vyprahlé pustině. A i když nedůvěřují cizincům, v Paulovi vidí toho spasitele, na kterého celou tu dobu čekali. 

Oficiální anotace nepředstavuje příběh zrovna světoborně a neznalý člověk by se mohl ptát, proč je Duna vlastně tak kultovní a revoluční. Její kouzlo tkví hlavně v důležitých tématech. Duna není jen pouhé sci-fi, co řeší nějakou obyčejnou příběhovou linii, Duna naráží na ekologii, udržitelný životní styl, politiku a je nejen obrazem tehdejší společnosti, ale také autorovým předpokladem, jak se společnost bude vyvíjet dál. K tomu si přidejte obrovský svět, různé vysoko postavené rody, imperátora vládnoucího všem, povinnosti k rodu, náboženství a tak dále a tak dále. Duna je prostě obrovské, komplexní a jedinečné dílo, o jehož loru či mytologii bychom vám mohli vyprávět celé hodiny. A i kdybychom to rádi udělali, čas nám to bohužel nedovolí, protože se musíme podívat dál, do dob, kdy to všechno začalo.

Reálná historie Duny se začala psát v roce 1959, kdy se téměř čtyřicetiletý americký autor Frank Herbert rozhodl napsat něco velkého, něco, co se navždy zapíše do dějin science fiction literatury. A tak začala šestiletá rešerše a tvorba románu Duna, který nastartoval obrovskou značku. Původní Herbertův rukopis vyšel na dvě části. První polovina s názvem Svět Duny vyšla v magazínu Analog na konci roku 1963. Úspěch u čtenářů byl tak obrovský, že se zveřejnění samozřejmě dočkala i druhá část, která nesla zvučné jméno Prorok Duny.

Proč ale Duna ihned nevyšla jako jeden román? Nikdo v USA totiž nechtěl vydávat tak obsáhlou a náročnou science fiction knihu se zaměřením na ekologii a politiku. Ze začátku Franka Herberta odmítlo okolo dvaceti různých vydavatelů. Ještě v rok vydání druhé části však Herbert dostal nabídku od editora Sterlinga E. Laniera, který nakonec Herbertův, v té době již upravený rukopis, vydal pod záštitou nakladatelství Chilton Book Company, tehdejšího vydavatele manuálů pro automobily. 

A tak začal jeden obrovský úspěch, který ze začátku projevil hlavně u kritiků, ale z finančního hlediska ne až tak. Ještě během roku 1965 vyhrála Duna cenu Nebula za nejlepší román a v roce 1966 cenu Hugo. Co se finanční stránky týče, Herbert do roku 1968 vydělal pouhých 20 000 dolarů, což bylo na prodej sci-fi literatury sice dost peněz, ale rozhodně nemohl pokračovat psaním na plný úvazek. Duna mu však otevřela dveře nejen k dráze kantora literatury, ale také do ostatních odvětví včetně filmové a televizní tvorby. 

Ve znamení Duny se poté nesl celý zbytek života Franka Herberta. Originální román se během následujících dvaceti let dočkal pěti pokračování s názvy Spasitel Duny, Děti Duny, Božský imperátor Duny, Kacíři Duny a Kapitula: Duna. 

Na začátku roku 1986 zasáhla fanoušky knižní série smutná zpráva. Frank Herbert zemřel ve věku 65 let na plicní embolii. Smrtí stvořitele však kult Duny a ani pokračování příběhů neskončilo. Mezi Frankovi velké fanoušky totiž patřili i jeho vlastní syn Brian Herbert a americký spisovatel Kevin J. Anderson, kteří se po letech rozhodli v příbězích pokračovat a v psaní pokračují dodnes. Jen díky nim se univerzum Duny dočkalo velkého množství navazujících románů, prequelů, příběhů o hlavních postavách a taktéž komiksů od BOOM! Studios.

Fantastický svět Duny však nebudoval historii jen v knižním světě, ale i v tom videoherním. V letech 1992–1993 vyšla na platformy MS-DOS, Amiga a Sega CD první videohra Dune od studia Cryo. Příběh se nesl ve znamení první filmové adaptace, o které se zmíníme později. Na prvni videoherní Duně byla velmi zajímavá hratelnost, která kombinovala prvky adventury a top-down strategie s prvky 4X.

Obrovská revoluce však přišla ještě v roce 1992. Studio Westwood přišlo na trh s videohrou Dune II. Podle názvu by si mnozí řekli, že se jedná o velmi rychle vytvořené pokračování adventury od studia Cryo, ale opak je pravdou. Za pojmenováním totiž stojí licenční problémy. První videohra vznikala velmi dlouho, což vedlo až k oficiálnímu zrušení vydavatelem a majitelem práv. Cryo však na pracích pokračovalo a jejich videohra Dune nakonec vyšla v tentýž rok, kdy svou hru vydával i Westwood. Aby Westwood svou videohru odlišil od konkurence, rozhodl se k jejímu názvu přidat číslovku dvě. A tak vznikla nejlegendárnější videohra ze světa Duny, Dune II, která zastínila všechny ostatní.

Videohra od studia Westwood byla revoluční hlavně z hlediska hratelnosti. Dune II je totiž historicky považována za první realtime strategii, což sice není pravda, ale rozhodně tento žánr rozvinula do námi známé podoby. V Dune II měli hráči poprvé možnost ovládat armádu myší. Taktéž se zde poprvé objevila funkce fog of war, zčernalé části mapy, které musíte nejdříve objevit. Zapomenout však nesmíme ani na mikromanagement základen a jednotek, jenž je pro tento žánr velmi důležitý.   

Svět Duny se během následujících devíti let dočkal ještě dalších tří videoher, žádná z nich však neudělala takovou díru do světa jako Dune II a značka tak ve videoherním průmyslu postupně vymřela. Slávu Duny ve videoherním světě by však mohlo opět obnovit norské studio Funcom, které vlastní práva a v současné době prý pracuje na videohrách z tohoto legendárního sci-fi světa.

Už jsme stihli probrat knihy a videohry, ale teď se musíme podívat na další důležité téma, na Dunu ve filmovém průmyslu. Blížící se filmová Duna Denise Villeneuvea totiž není prvním snímkem, který adaptuje úžasný příběh a dechberoucí svět Franka Herberta. O první velký pokus se v roce 1984 postaral americký režisér David Lynch. Jeho filmová Duna je již v dnešní době považována za kultovní sci-fi s na tu dobu skvělou atmosférou, zvukem a kostýmy. Je tu však jedno velké ale. Kinoverze totiž po stránce obsahu velmi zklamala fanoušky knižní předlohy a naprosto zmátla lidi, kteří se značkou neměli žádné zkušenosti.

Originální 137minutová kinoverze je podle slov českých diváků nekoncepční a naprosto zmatená. Fanoušci knižní předlohy si taktéž stěžovali na naprosté ignorování myšlenek Franka Herberta, přehnané řešení pro příběh zbytečných témat a zkracování či úplné vypouštění důležitých částí příběhové linie.

Negativní ohlasy se později snažila opravit speciální edice filmu, která oproti kinoverzi nabízela o celých 53 minut více obsahu. I když se tato delší verze líbila divákům rozhodně více, stále v recenzích zaznívala jedna důležitá fráze: „Román Duna nelze zpracovat do filmové podoby.“

Zakončení předešlé věty by mohlo lehce podrývat smysluplnost našeho tématu, který má za úkol vás s Dunou nejen seznámit, ale také vás navnadit na blížící se premiéru filmové adaptace Denise Villeneuvea. Vězte ale, že se fanouškovské tvrzení dá lehce vyvrátit několika fakty.

Od posledního filmového pokusu uteklo dlouhých 37 let a filmový průmysl se změnil k nepoznání. V současné chvíli mají tvůrci k dispozici nespočet moderních nástrojů, což pokrývá alespoň lepší technické zpracování filmu. Změnilo se však i smýšlení tvůrců, kteří se mermomocí nesnaží adaptovat dlouhé knihy do jednoho filmu, což se nejspíše bude týkat i nové Duny.

Již z prvních ohlasů z premiéry, která proběhla v italských Benátkách, můžeme říct, že se Denis Villeneuvea nepokusil zpracovat knižní Dunu do jednoho téměř tříhodinového filmu. Očekávaný snímek, jenž se v českých kinech objeví 21. října/októbra, by měl být pouhou první částí. Denis Villenueve by tak měl mít na rozdíl od Lynche mnohem více prostoru a času pro adaptování většiny událostí, které z knižní Duny můžeme znát. Problém však tkví v tom, že druhá část ještě nedostala zelenou a vše závisí na celosvětovém úspěchu první části. 

Co ale od první moderní filmové Duny můžeme očekávat? Podle oficiální anotace od produkční společnosti Vertical Entertainment se diváci mohou těšit na část příběhu, kterou jsme popisovali v první části našeho tématu, tedy na úkol rodiny Atreidů, která se na popud imperátora Shaddama IV. vydává na planetu Arrakis, aby zde spravovala přírodní bohatství ve formě mocného koření. To vše s excelentními vizuály, uvěřitelnými kostýmy, skvělými hereckými výkony a monstrózním soundtrackem Hanse Zimmera.

A co naopak očekávat nemůžeme? Duna, a je jedno, jestli knižní či filmová, rozhodně nezapadá do škatulky akčního sci-fi. Pokud tedy máte rádi nepřetržitou akci, Duně byste se měli vyhnout obloukem. Příběh Franka Herberta totiž představuje spíše seriózní space operu o politice s velmi pomalým tempem vyprávění.

My se novou filmovou Dunu velmi těšíme. Dosud zveřejněné trailery a první ohlasy z festivalových premiér totiž naznačují, že se první část povedla alespoň z hlediska technické stránky. A kdyby se nepovedla příběhová část, stále máme k dispozici Herbertovu knižní sérii, která byla, je a bude jedním z nejlepších žánrových literárních počinů všech dob.