Duna je kinematografický skvost (bez spoilerů)

Celou základní a střední školu jsem se vracel ke třem knihám, Pánovi prstenů, Četě psanců a k Duně. S radostí jsem si koupil nové kompletní vydání. Ale omylem ve slovenštině. Ale to nevadí. Stejně jako nevadí, když u filmu dojde k určitým změnám v příběhu. Ano, sice není film pak 1:1 s knihou, ale zase díky změnám je Jurský park výborný film, zatímco původní Duna od Lynche, která se snažila co nejvíce držet knižní předlohy, v mnohých úsecích trpí. Jak to je ale s novou Dunou? Jsou změny odůvodněné, vylepšují plynulost děje s prezentací a doopravdy jde o tak monumentální zážitek, že ho přirovnávají k prvnímu sledování Pána prstenů, Vesmírné odysey nebo Star Wars? 

Ano, ano a natisíckrát ano. Tenhle film je již od prvních minut pastva pro oči, uši, a i pro srdce mnohých fanoušků, i když se najdou tací, kteří změny silně kritizují. Jakožto velký milovník knihy jsem ale těchto změn nelitoval. Naschvál jsem situaci diskutoval ještě se dvěma lidmi, kteří neviděli původní film, ani nečetli knížky, abych zjistil, jak moc je absence některých pasáží zmátla, nebo měli pocit, že příběhu něco chybí.

Velkou změnou je pohlaví postavy Liet Kynes. Tento vědec najednou není postarší běloch, ale mladší černoška, kterou bravurně zahrála Sharon Duncan-Brewster. Díky tomu, že postava omládla, tak jí bylo umožněno být více nezávislou a schopnou v boji. Je například také vyhozen pohled na imigranty v jednom z měst na Arrakisu nebo večeře s mocnými na Arrakisu. Díky těmto změnám se ale film více věnuje Paulovi, Jessice, Letovi a samotnému konfliktu Atreidů s Harkonneny.

Není ukázán imperátor a vysvětleno, jak funguje Služebnický džihád nebo mentati. Ale už takhle má film dvě a půl hodiny a obyčejný divák nepotřebuje vědět detail o každé jednotlivé postavě nebo momentu. Hlavně je zde veliká šance, že si mnohé události, postavy a vysvětlení šetří režisér a scénárista Denis Villeneuve s Jonem Spaihtsem a Ericem Rothem až pro druhý či třetí díl. Bohužel musíme furt čekat než vůbec Warner Bros. dá druhému dílu zelenou. Záleží na úspěchu v USA.

Každopádně, scénář je upraven opravdu výborně. Tak jako tak pochytíte hromadu informací o světě, o jednotlivých postavách, a i pokud jste četli knihy, tak dojde na nějaké to překvapení. Tempo děje je o něco pomalejší a příběh jako takový je mnohem temnější, čemu napomáhají i změny v designu outfitů, lodí a lokací. Vše působí méně fantasticky a blíže k naší realitě.

Jedinou výtku ke scénáři bych měl ke třetímu aktu. Ten v určitý moment zbytečně moc zpomalí a působí tak jako začátek nového filmu. A samotný konec nepůsobí jako úplně dokončený.

Tento problém nastává kvůli velikosti samotné knihy. Děj filmu končí v polovině knihy, zatímco druhá část, které se snad dočkáme, by měla knihu dokončit a třetí díl by popisoval události knihy Spasitel Duny. V knize je sice moment, jenž by dobře sloužil jako zakončení první části, ale to by musel být film minimálně o půl hodiny delší, takže finální výběr chápu, jen není úplně nejšťastnější.

Zbytek filmu je ale téměř dokonalý. Za kamerou stál Greig Fraiser, jenž má za sebou několik epizod Mandaloriana, 30 minut do půlnoci, Rogue One, a dokonce dělal na Batmanovi, který je momentálně v postprodukci. Je tak jedním z vyvolených na poukázání velikosti a pompéznosti lokací, lodí nebo červů. Střih měl zase na starosti Joe Walker, který si střihnul i Blade Runner 2049. Chvílemi budete tak mít z obou filmů obdobné pocity, což rozhodně není chyba. 

Finálním aspektem, který dotváří tento úžasný a unikátní svět, je hudba. Trochu jsem se bál, protože Hanz Zimmer má tendenci vykrádat sám sebe. Zde to sice tak chvílemi působí také, ale po většinu času jsem si říkal, že to zkrátka musel složit někdo jiný. Soundtrack působí originálně a více než sci-fi připomíná středověké fantasy mixnuté s tvorbou Junkieho XL. Rozhodně to patří mezi ty soundtracky, které si budete pouštět i po dokoukání filmu. 

Chválím také audiodesign Hlasu neboli schopnosti, kterou některé postavy disponují. Ta umožňuje něco nakázat a posluchač zkrátka poslechne. No, kdo by to nechtěl umět i ve skutečnosti. 

Jaká je tedy nová Duna? Je trochu jiná než knížka a dramaticky odlišná od verze z roku 1984. Atmosférou je temnější, ale tak nějak jsem si při čtení celý příběh představoval. Jde o instantní klasiku a všem bych doporučoval si na film zajít, pokud vám tedy nevadí poněkud pomalejší příběh.