​Existují lidé, kteří v kině nejedí ani popcorn a nesnáší jakékoliv vyrušování během projekce. A pak jsou zde ti, kteří si to absolutně užívají. Některé filmové scény však dokážou vyvolat tak silné emoce, že se publikum neudrží. Prvním zaznamenaným příkladem je krátký film bratří Lumièrů L'Arrivée d'un train en gare de La Ciotat nebo-li Vlak Přicházející do stanice z roku 1896. Podle legendy byli diváci natolik šokováni pohledem na přijíždějící vlak, že někteří údajně křičeli a utíkali ze sálu. Ať už je tato historka pravdivá či nikoliv, ukazuje sílu filmového média. A přesně na tyto momenty se dnes podíváme. Já jsem Tomáš Otáhal, alias Gelu, a pokud nás chcete podpořit, zanechte nám lajk nebo odběr. Teď se totiž podíváme na 8 nejšílenějších reakcí diváků v kinech

Jedním z nejikoničtějších momentů filmové historie je bezesporu scéna ve sprše z Hitchcockova Psycha (1960). Tato scéna, trvající pouhých 45 sekund, způsobila v době svého uvedení doslova šok mezi diváky. Při premiéře v New Yorku v roce 1960 byli diváci natolik zaskočeni brutalitou a nečekaností této scény, že někteří údajně omdlévali nebo zvraceli během promítání. Hitchcock dokonce na některých projekcích nechal přistavit sanitky pro případ, že by diváci potřebovali lékařskou pomoc.

Scéna byla revoluční nejen svým obsahem, ale i technickým zpracováním. Hitchcock použil 78 různých kamerových nastavení a 52 střihů, aby vytvořil iluzi násilí, aniž by explicitně ukázal samotné bodnutí. Zvuk nože pronikajícího do těla byl vytvořen bodáním do melounu, a krev byla nahrazena čokoládovým sirupem. Tato scéna se stala předmětem mnoha analýz a diskuzí a dodnes je považována za průlomovou v žánru hororu.​

Scéna s „Chestbursterem“ z filmu Vetřelec (1979) patří mezi nejikoničtější momenty v historii kinematografie. Režisér Ridley Scott chtěl dosáhnout co nejautentičtějších reakcí herců, a proto jim neprozradil detaily o tom, co se během natáčení stane. Při natáčení scény, kdy z hrudi Kanea vyrazí mimozemský tvor, byli herci šokováni náhlým výbuchem falešné krve a vnitřností. Herečka Veronica Cartwright byla natolik překvapena, že po zásahu umělou krví omdlela. Tato scéna vyvolala silné reakce i u diváků v kinech; někteří údajně omdlévali nebo zvraceli během promítání.

Film 127 hodin režiséra Dannyho Boylea zpracovává skutečný příběh horolezce Arona Ralstona. Ten v roce 2003 uvízl v odlehlém kaňonu v Utahu, když mu balvan přiskřípl ruku. Po pěti dnech bez možnosti záchrany si sám amputoval předloktí, aby přežil.​

Scéna amputace ve filmu je natolik realistická a intenzivní, že během premiéry na filmovém festivalu v Torontu omdleli tři diváci a jeden utrpěl záchvat. Podobné reakce byly hlášeny i na dalších projekcích, kde diváci opouštěli sál nebo se odvraceli od plátna. Sám Ralston přiznal, že při sledování této scény měl problém udržet oči otevřené.​ Film 127 hodin tak nejenže přináší silný příběh o přežití, ale také vyvolává extrémní fyzické reakce u diváků, což z něj činí jeden z nejpůsobivějších filmových zážitků.

Film Zločiny budoucnosti režiséra Davida Cronenberga se vrátil k jeho charakteristickému stylu body hororu. Před premiérou na festivalu v Cannes se očekávali extrémní reakce diváků. Cronenberg sám předpovídal, že během prvních pěti minut projekce dojde k odchodům ze sálu kvůli grafickému obsahu filmu. Přestože k masovým odchodům nedošlo, film vyvolal silné reakce díky svým explicitním scénám, které kombinují chirurgii, sexualitu a mutace. Příběh sleduje umělce Saula Tensera (Viggo Mortensen), který veřejně vystavuje růst a odstraňování nových orgánů ze svého těla, čímž zpochybňuje hranice lidského těla a umění.

Hororový snímek Terrifier 2 se stal známým nejen svým extrémním násilím, ale i silnými reakcemi diváků. Režisér Damien Leone v tomto pokračování příběhu klauna Arta posunul hranice brutality na novou úroveň. Během promítání filmu byly hlášeny případy omdlévání, zvracení a dokonce i volání záchranné služby. Jedna z diváckých reakcí na sociálních sítích popisuje: „Můj kamarád omdlel a kino muselo zavolat sanitku. Vysoce doporučuji.“ Sám režisér k tomu uvedl: „Nechci, aby lidé omdlévali nebo se zranili během filmu. Ale je to neskutečné.“ Ke třetímu dílu proto už rovnou divákům rozdávali zvracecí sáčky. Někteří je zřejmě i využili.

Star Wars sága obsahuje spoustu momentů, které diváky v kinech donutili vykřiknout pozitivně i negativně. My vybíráme pouze několik.

Jedním z nejkóničtějších momentů je scéna z filmu Impérium vrací úder, kde Darth Vader říká Lukovi Skywalkerovi dnes již legendární větu: „Já jsem tvůj otec.“ Tato šokující informace způsobila v kinech vlnu překvapení a nevěřícnosti. Diváci byli natolik zaskočeni, že mnozí tuto skutečnost zpočátku odmítali přijmout. 

O několik desetiletí později, v závěru filmu Vzestup Skywalkera (2019), se Rey představuje jako „Rey Skywalker“. Tato scéna vyvolala smíšené reakce; někteří diváci ji přijali s nadšením, jiní ji považovali za nevěrohodnou a zbytečnou. Což se nebáli projevit dost hlasitými nesouhlasy v kinech.

Další kontroverzní moment nastal ještě dříve, když se Rey a Kylo Ren políbili. Tento nečekaný polibek rozdělil fanouškovskou základnu; zatímco někteří jej vnímali jako emocionální vyvrcholení jejich vztahu, jiní jej označili za nevhodný a nezasloužený. Rey Skywalker ale vyvolala mnohem více negativních reakcí.

Film Avengers: Endgame přinesl jednu z nejintenzivnějších emocionálních jízd v historii kinematografie.​ Ta začíná, když Captain America zvedne Thorovo kladivo Mjolnir, což potvrdilo dlouholetou teorii fanoušků o tom, že je skutečně hoden. Reakce publika byla okamžitá a ohlušující, jak je vidět v mnoha videích z kin.​

Dalším vrcholem je moment, kdy Captain America stojí osamocený proti Thanosově armádě. V tom momentu se ozve v jeho vysílačce známý hlas. Následuje otevření portálů, ze kterých přicházejí všichni hrdinové, kteří byli předtím vymazání Thanosovým lusknutím. Tato scéna vyvolala v kinech bouřlivé ovace a slzy radosti.​

Emocionální vrchol filmu přichází se smrtí Tonyho Starka, který obětuje svůj život, aby porazil Thanose. Jeho poslední slova „Já jsem Iron Man“ uzavírají jeho příběh a zanechávají diváky v slzách.​ No a teď se Robert Downey Junior vrátí jako Doktor Doom, to také vyvolalo bouřlivé reakce na Comic Conu.

Na prvním místě našeho žebříčku se umisťuje Minecraft film, který se stala nejen kasovním trhákem, ale i kulturním fenoménem díky nečekaným a bouřlivým reakcím diváků. Diváci opakují spousty hlášek hlavní postavy Stevea a pořád tleskají, což jsme zažili dokonce i my na projekcích v Praze. V zahraničí je to ale mnohem, mnohem divočejší. Zvláště scéna, kde postava Jacka Blacka zvolá „Chicken jockey!“ při pohledu na zombie dítě jedoucí na slepici, vyvolala v kinech doslova šílenství.​

Diváci, zejména z generace Z a Alfa, reagovali na tuto scénu výkřiky, házením popcornu, svlékáním triček, šíleným poběhováním po sálu a někdo dokonce do sálu přinesl živou slepici, kterou během této scény vypustil mezi diváky. V některých případech musela zasahovat policie kvůli narušování pořádku. Kina začala vydávat varování a organizovat speciální projekce, kde bylo povoleno určité vyjádření nadšení, aby se předešlo vandalismu. ​Tomu se ale v zásadě stejně nepředešlo.

Tento fenomén připomíná interaktivní projekce kultovních filmů jako The Rocky Horror Picture Show, kde diváci aktivně reagují na dění na plátně, nebo dokonce speciální promítání muzikálového filmu Wicked s titulky, protože diváci prostě zpívali písničky spolu s postavami. Navzdory kritice a obavám o bezpečnost se tak Minecraft film stal příkladem toho, jak může film spojit komunitu a vytvořit nezapomenutelný zážitek.​ I když si to nakonec nejvíce odnesou blbě placení brigádníci, kteří to po těch lidech pak musí strašné dlouho uklízet. 

A to je konec naši dnešní topky. Do komentářů nám napište o vlastních zážitcích, kdy v kině diváci hlasitě reagovali na dění na plátně!