Smrt je jednou z nejstarších a nejzáhadnějších postav lidských mýtů, vyprávění a nakonec i filmového plátna. Ať už jako kostnatá postava s kosou, tajemný anděl, filozofický partner nebo neviditelná síla, Smrt se v kinematografii objevuje v různých podobách. Filmaři se napříč žánry opakovaně vraceli k otázce konce života, osudu a lidské marnosti – někdy s vážností, jindy s humorem nebo mystikou.

Tento film, který vznikl ještě před Jacksonovým veleúspěchem s Pánem prstenů, je originální směsicí hororu, černé komedie a thrilleru. Hlavní postava, Frank Bannister, vidí duchy a používá je k falešnému vyhánění strašidel. Jenže situace se zkomplikuje, když se ve městě objeví pravá Smrt – zdánlivě klasická postava v kápi s kosou, která začíná zabíjet skutečné lidi. Nicméně její řádění možná souvisí spíš s duchem masového vraha, který unikl z posmrtného světa. Jackson balancuje mezi hrůzou a humorem s lehkostí a invencí. Film díky nápaditosti a hravému, přitom ale znepokojivému přístupu k tématu ukazuje, že Smrt může mít i lidskou tvář – a to je často ta nejděsivější.

Guillermo del Toro v pokračování temného fantasy příběhu pekelníka Hellboye přivádí na scénu Anděla smrti, okřídlenou bytost s očima po celém těle (kromě hlavy), která existuje na pomezí života a smrti. Del Toro je známý zálibou oživovat na plátně nezapomenutelné, děsivé, ale také nesmírně poutavé bytosti. Scéna s andělem má téměř sakrální charakter, který spojuje gotický vizuál, mytologii a vlastní vizi. Smrt zde nepředstavuje démona, ale strážce rovnováhy, tudíž není ani dobrá, ani zlá – je nevyhnutelná a spravedlivá. Design postavy je ovšem naprosti ohromující a zapamatovatelný.

Expresionistické mistrovské dílo Fritze Langa zobrazuje futuristické město rozdělené mezi bohaté vládce a utlačované dělníky. Smrt se zde nevyskytuje přímo jako postava, ale její přítomnost je silně cítit v symbolice. Zejména ve slavné scéně „tance smrti“, která vyniká vizuální krásou, ale taky pocitem záhuby, dekadence a nezadržitelně se blížícího konce. Smrt zde figuruje jako metafora – důsledek nerovnosti, ignorance a ztráty lidskosti. Je to Smrt civilizace, která ignoruje varovné signály a žene se do zkázy. 

V tomto temně laděném finále slavné série o mladém čaroději se Smrt objevuje v legendární animované sekvenci známé jako „Pohádka o třech bratrech“. Tito bratři na cestě přelstí Smrt, která jim za to nabídne své dary: Bezovou hůlku, Kámen vzkříšení a Neviditelný plášť. Dva z nich podlehnou vlastní pýše a touze po moci i lásce, proto je jejich smrt nevyhnutelná. Pouze nejmladší bratr žije dlouhý a moudrý život, na jehož konci se Smrti odevzdá ve stáří jako rovný rovnému. Animace je stylizovaná a vysoce estetická, což umocňuje poetiku příběhu. Smrt zde představuje prozíravou silou, která si bere ty, jež konají nerozvážně, zatímco rozumným dává čas a prostor k rozloučení. Toto zpodobnění ukazuje, že i ve fantasy pro mladé diváky může být Smrt představena s vážností, respektem a symbolickou hloubkou.

Tento hororový film představuje Smrt jako neviditelnou, ale neosobní, absolutní sílu, která si neomylně jde pro každého, kdo jí unikl. Hlavní postava, mladík jménem Alex, má děsivou vizi exploze letadla a díky tomu zachrání sebe i několik dalších lidí. Zpočátku to vypadá jako zázrak, ale brzy začne být jasné, že Smrt má svůj plán a hodlá ho dokončit do posledního detailu. Jednotliví přeživší umírají v děsivých, promyšlených scénách, kde sebemenší náhoda spustí řetězec událostí vedoucí k tragickému konci. Nenajdeme zde personifikovaného smrťáka, ale zákonitost – jakýsi mechanický osud, který si nelze udobřit ani obejít. Právě neviditelnost Smrti, neústupnost a kreativní způsoby, jak se domoci svého, dodávají filmu napětí i hrůzostrašnost. 

V pokračování sci-fi komedie Skvělé dobrodružství Billa a Teda se Smrt představuje v jedné z nejhumornějších, nejkreativnějších podob. Poté, co Bill a Ted zemřou, setkávají se se Smrťákem, který jim nabídne šanci vrátit se do světa živých, pokud ho porazí ve hře. Nejedná se ovšem o nějaké seriózní zápolení myslí, nýbrž Twister, Lodě nebo Clue. Smrt, ztvárněná Williamem Sadlerem, postupně ztrácí autoritu, až se stává pomocníkem a přítelem hlavních hrdinů. Film si dělá legraci ze stereotypních zobrazení Smrti a zároveň ji lidsky přibližuje. Sadlerova postava je ikonická, směšná a dojemná zároveň. I když je všemocná, chce být oblíbená a respektovaná. Smrt tudíž lze zobrazit i s nadhledem a ironií, aniž by se ztratila její symbolická váha. 

Kultovní film s Bradem Pittem nabízí netradiční a zároveň hluboce emotivní pohled na Smrt – tentokrát v těle krásného, ale mlčenlivého mladíka. Smrt si totiž vezme tělo zesnulého muže a rozhodne se poznat lidský svět zblízka. Vstupuje do života mediálního magnáta Williama Parishe, jehož čas na Zemi se blíží ke konci. Vztah mezi Parishovou dcerou a „Joem Blackem“ komplikovaně propojuje lásku, pomíjivost a nevyhnutelnost. Vizuálně vytříbený a silně dialogický film ukazuje Smrt né jako děsivou, ale spíše zvídavou bytost. Chce porozumět radostem i bolestem smrtelného života, načež se věčnost střetává s lidskou křehkostí. Jde o příběh o hodnotě každé vteřiny a o tom, že i Smrt se může něco naučit.

Ingmar Bergman ve svém legendárním díle Sedmá pečeť přináší jedno z nejikoničtějších zobrazení Smrti v dějinách kinematografie. Film sleduje rytíře Antoniuse Blocka, který se po letech strávených na křížových výpravách vrací do své vlasti, sužované morem a duchovní krizí. Hned na začátku filmu se setkává se Smrtí, která si přišla pro jeho duši. Block však není připraven odejít bez odpovědí na věčné otázky o smyslu života, Boha a lidské existenci. Navrhne tedy Smrti, aby si spolu zahráli šach – pokud vyhraje, získá čas navíc.

Film je silně filozofický a laděný do expresionistického stylu, přičemž hluboce reflektuje existenciální úzkost, která se v Evropě šířila po druhé světové válce. Smrt, ztvárněná Bengtem Ekerotem, je představena jako klidná, rozvážná, ale neústupná postava v černém plášti s bílým obličejem, připomínající divadelní masku. Nepůsobí jako zlý duch, ale spíš nevyhnutelná síla přirozeného řádu věcí, s níž je třeba se vyrovnat. Díky své hloubce a symbolice se tento film stal archetypem pro pozdější filmová ztvárnění Smrti. Šachová partie mezi člověkem a Smrťákem nebo Smrtkou se stala nejen filmovým symbolem, ale i filozofickým obrazem touhy po odpovědích či vzdoru proti osudu. 

A s tímhle filmem jsme se dostali na konec dnešního seznamu. A vy nám do komentářů nám napište, jaký filmové nebo klidně i seriálové ztvárnění Smrti se vám líbí nejvíc.