Vše, co potřebujete vědět o světe Šíleného Maxe

Jak zjistíte, že nastal pád civilizace? Velmi jednoduše, lidem chybí benzín, voda, jídlo, soudnost (jako hokejová maska na obličeji, ale kožené tanga) a především naděje na lepší časy. Zbídačené lidstvo má ovšem spoustu písku a absolutní nepříčetnosti. 

Epické spektakulární scény z filmu Mad Max: Fury Road jsou pro mnohé milovníky post-apo akčního žánru jako operní koncert. Přeskočme však nyní o několik let zpět, kdy Max - antihrdina s malou slovní zásobou a velkou palebnou silou - nebyl ještě vůbec šílený. Mnozí totiž považují Mad Max: Fury Road za reboot, ale to není tak úplně pravda. Pokud jste neviděli žádný z filmů původní trilogie George Millera, v tomto článku vám stručně shrnu děj, časovou osu i to, jak souvisí s dosud posledním Maxovým příběhem. 

Každý, kdo viděl první film ze ságy o Šíleném Maxovi, si musí říkat, že tohle je na míle vzdálené od zvrhlé divočiny s Tomem Hardym. Zprvu totiž vůbec nemělo jít o dystopickou budoucnost, ale o jakési "thrilleroidní" zamyšlení se nad ztrátou lidskosti. George Miller studoval medicínu a pak jako mladý medik na pohotovosti sledoval své zkušenější kolegy, jak během výkonu práce takříkajíc "otupěli" při pohledu na lidské utrpení. Ze svých často nepříjemných medicínských historek nakonec načerpal inspiraci, a když se na letní filmové škole seznámil s amatérským filmařem a pozdějším producentem Byronem Kennedym, osud ságy byl zpečetěn. První nástin zápletky však zahrnoval novináře, který cestuje na místa autonehod a postupně ztrácí empatii k brutálním kriminálním příběhům. Jeho cesta za hranice příčetnosti měla být zasazena do tehdejší současnosti - města Melbourne v roku 1979. Produkce narazila na finanční problémy, a jelikož peníze na natáčení v rušných ulicích centra centra nestačily, přesunuli se filmaři do opuštěných budov na předměstí. Právě zde se dramaticky utvářelo aj zasazení, k jehož pochopení je třeba znát kontext dané doby. 

Pravdou je, že v čase tvorby prvního filmu se vůbec nepočítalo, že do budoucna půjde o tak ambiciózní projekt, a proto svět Šíleného Maxe zpočátku neměl žádné příběhové pozadí. Miller a Byron se však nechali inspirovat tzv. ropným šokem z roku 1973. Jde o stav, kdy poptávka po ropě převyšuje nabídku, a poněvadž v sedmdesátých letech lidé toto černé zlato vnímali jako relativně levnou a dostatkovou surovinu, bylo na ní světové hospodářství mnohem závislejší než dnes. Jinými slovy, nebylo zvykem příliš šetřit palivem pro své osmiválcové vozy s velkým objemem. Politické napětí mezi USA a blízkovýchodními distributory ropy však vyústilo v "období sucha". Tvůrci filmu si živě pamatovali, jak rychle se lidé obrátili proti sobě v duchu hesla člověk člověku vlkem, jen proto, že si nemohli natankovat. 

Jakmile bylo jasné, že se Max dočká pokračování, Miller si uvědomil, že příběhové pozadí opravdu potřebuje, a tak se spojil se scenáristou Terrym Hayesem, který se pokusil do vyprávění vplést fiktivní historii. I on sáhl ke skutečným událostem a vytvořil produkční dokument, který vyplnil mezery prvního filmu. V 80. letech, po íránské revoluci, nepokoje zpomalily těžbu ropy a politické posuny zkomplikovaly její distribuci na Západ. Zatímco skutečný svět se obešel bez kolapsu civilizace, Hayes představil alternativní verzi historie, která skončila válkou mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Kompletně všechna ropná pole na Blízkém východě shořela a lidstvo se dostalo do sestupné spirály zkázy. Panika v ulicích, vlády na pokraji zhroucení, přerušená komunikace - to je živná půda pro organizovaný zločin. Nacházíme se v alternativní realitě roku 1984. Společnost, jak ji známe, je krůček od zhroucení a jediné, co brání chaosu v ulicích, je poslední bašta pořádku - MFP neboli Main Force Patrol. Tato speciální australská odnož dálniční policie bojuje proti gangům, které přepadávají konvoje s palivem. Samozřejmě v ikonických rychlých vozidlech zvaných Pursuit Specials. 

Zde přichází na scénu Max Rockatansky, nikoli novinář, ale policista a nejlepší řidič široko daleko. Jednoho dne se dostane do honičky s členem motorkářského gangu, který následně umírá při těžké havárii. Max se zaplete se šéfem gangu Prstořezem. Jeho parta mezitím přijíždí do města, přičemž krade, demoluje a terorizuje obyvatelstvo. Obětí motorkářů se stane i mladý pár, který je surově napaden, a Max se svým parťákem Goosem na místě činu zadrží Prstořezova chráněnce Johnnyho. Nenajdou se však žádní svědci, a tak ho musí propustit, což nesmírně rozčílí zejména Goose.

Na své zuřivé protesty bohužel Maxův kolega doplatí, když mu právě Johnny sabotuje motorku. Prstořez ho později donutí policistu zapálit v jeho autě a Goose končí na jednotce intenzivní péče. Max je natolik otřesen, že chce dát výpověď, ale nakonec si vezme jen dovolenou. Bohužel si čas strávený s manželkou a synem neužije dlouho, protože Prstořezův gang má v hledáčku i Maxovu rodinu. Když přijdou o život jeho nejbližší, vydává se na krvavou chladnou cestu pomsty a s potlačovanými emocemi se brutálně zbavuje jednoho padoucha za druhým. Johnnyho na závěr ponechá před krutým dilematem a odchází vstříc skličující samotě. 

George Miller se před pokračováním Maxova příběhu začal zabývat různými kulturními interpretacemi této postavy. Uvědomil si, že pro Australany Max rezonuje jako bojovník silnic, ochránce slabých a podceňovaných. V Japonsku ho však publikum vidělo jako ronina, padlého samuraje bez domova, který bojuje za čestnou věc v nečestném světě. Američané ho přirovnávali k hraničáři - kovbojovi, který se na divokém západě neštítí používat drsné metody. Skandinávci zase mluvili o samotářském Vikingovi, který neustále putuje z místa na místo. Miller si uvědomil, že ačkoli Max představuje pro lidi z různých částí světa něco jiného, jedná se pořád o ten samý mytologický archetyp. Samotář - ztracený, bloudící, hledající, jako Odysseus vyvržený na kruté moře, tragická oběť rozmarného osudu. Nakonec se mu dostala do rukou kniha religionisty Josepha Campbella Tisíc tváří hrdiny, který tento fenomén pojmenoval. Nazval ho monomýtem neboli základním dějovým schématem většiny hrdinských příběhů. Důkazem toho, jak hluboce je toto zakořeněné v našem kolektivním podvědomí, je skutečnost, že Miller monomýtus vytvořil, aniž by si to uvědomoval. Jeho nově nabyté povědomí o cestě hrdiny však před druhým filmem změnilo přístup k vypravění. Je tak důležité si pamatovat, že v pozdějších filmech Miller pracuje s Maxem jako s postavou z mýtů a legend.

U druhého filmu, Šílený Max 2: Bojovník silnic z roku 1981, si zakládal na tom, aby šlo především o vizuální zážitek a chtěl se vyvarovat zdlouhavé expozici. Všechny důležité detaily se dozvídáme z onoho produkčního dokumentu. Bezprostředně po událostech jednotky vypadla elektřina a potraviny se staly nedostatkovým zbožím. Zhroutily se bankovní systémy a instituce prosazující právo, včetně MFP, byly rozpuštěny. Zůstávat ve městech přestalo být bezpečné a všichni, kdo byli schopni přežít, se sdružovali do gangů nebo komunit. Policisté, vojáci, gangsteři a násilníci pospolu, protože přesvědčení a politické názory šly stranou. Posunuli jsme se na časové ose o tři roky dopředu od smrti Maxovy rodiny. Opravdu jen 36 měsíců stačilo na to, aby lidé ztratili soudnost v oblékání, ale mnohé nejvíce překvapí, že se nejedná o postnukleární prostředí. Ano, vypukla světová válka, ale ještě ne nukleární holocaust. Miller totiž nechtěl ve scénáři řešit věci jako radioaktivní spad, nemoc z ozáření nebo otrávenou vodu a vegetaci. Scénárista Terry Hayes však naznačil, že na severní polokouli skutečně mohlo dojít k jaderné katastrofě, což bude později důležité. 

Tady ale konečně máme to dystopické univerzum, kde má benzín větší cenu než lidský život a civilizace degradovala na barbarství, které uctívá jen kola, krev a zákon silnějšího. Jistě jste už pochopili, že trilogie Šíleného Maxe nemá nijak složité a propracované zápletky. Náš protagonista se prostě jen potuluje australskou pouští ve svém voze Pursuit V-8 Interceptor a společnost mu dělá upilovaná brokovnice i rozkošný honácký pes. Bohužel musím smutně konstatovat, že v tomto pokračování mají Max a John Wick něco společného. 

Je rovněž třeba říci, že diváci často nevnímají Maxe jako typického šílence. V prvním filmu došlo k jeho proměně v zahořklého muže plného hněvu a nenávisti. Plně přijal svou temnou stránku, ale když se mu dostalo pomsty, zůstal pouze prázdnou skořápkou žijící ze setrvačnosti. Navíc svět skončil, takže je v regulérní depresi, a čím déle je sám, tím více se koupe v tichém zoufalství. Nepřichází nutně o rozum, ale o lidskost. 

Jednoho dne narazí na skupinu nájezdníků, kterou vede jistý Humungus, jenž se prohlašuje za krále Pustiny. Svou sílu demonstruje především obklíčením malé komunity osadníků, sídlící v bývalé ropné rafinerii. Požaduje, aby mu vydali svou pevnost i se zásobami paliva, a slibuje, že je nechá v klidu odejít. Vůdce osadníků Pappagallo, mimochodem bývalý CEO významné ropné společnosti, má však jiný plán: osadníci se chtějí i se svými zdroji přestěhovat na pobřeží a založit novou komunitu. Potřebují ovšem tahač na přepravu cisterny s benzínem. Do tohoto sporu vstoupí Max, který rafinerii objeví díky setkání s lehce potrhlým Gyro-kapitánem. Podaří se mu zachránit jednoho z osadníků, který se snaží se svou posádkou prorazit Humungusovu blokádu. Výměnou za benzín ho dopraví zpět do rafinerie, ale muž umírá a domluva padá. Osadníci se zmocní Maxova auta a Pappagallo nabídne novou dohodu. Pokud Max přiveze tahač, vrátí mu natankované auto zpět a on může odjet. Když se mu to posléze podaří, dostane dle očekávání další nabídku: projet s tahačem blokádou a pomoci osadníkům utéct.

Max zpočátku odmítá, ale po odchodu z komunity dojde k fatálnímu střetu s nájezdníky. Těžce zraněný hrdina přijde o auto i psa a na poslední chvíli je zachráněn Gyro-kapitánem. Nyní mu nezbývá nic jiného, než se po boku osadníků úspěšně postavit Humungusovým hrdlořezům. Od této chvíle je to „ Fury Road“ za menší peníze. Max s tahačem se vydává jedním směrem, osadníci druhým a rafinerie vybuchuje. Dochází k boji, divoké honičce, cisterna havaruje a je naplněna pískem. Skutečný benzín vezou ostatní osadníci na pobřeží. Humungus je poražen a Max odchází sám do západu slunce. 

Je důležité zmínit, že v prvním filmu je Maxovi 23 let, během výše zmíněných událostí logicky 26, a když pozvolna přeskočíme o 15 let dopředu, je z něj čtyřicátník. Ve třetím filmu, Šílený Max: Dóm hromů (1985), zjišťujeme, že uvedený nukleární holocaust již přece jen nastal. Max si opět jde pouští, ale tentokrát už nemá koně pod kapotou, nýbrž velbloudy táhnoucí nepojízdné auto. Náhle je však o svůj vůz okraden a jeho cesta za získáním odcizeného majetku ho zavede do kolonie Bartertown. V jejím čele stojí Tina Turner, která si říká „ Auntie“ neboli „ Tetička“. Město je energeticky poháněno prasečími výkaly čili metanem. Tato prasata jsou chována v podzemí, kde je šéfuje trpaslík Master, který se nechává nosit na zádech mentálně zaostalého muže jménem Blaster. MasterBlaster je skutečným držitelem moci v Bartertownu, protože jako jediný má energetické know-how. Jeho častá embarga zpochybňují autoritu Auntie a ta se rozhodne využít právě Maxe ke špinavé hře. Ví, že Mastera nemůže zabít, ale chce ho oslabit usmrcením Blastera. Přesvědčí Maxe, aby vyvolal s MasterBlasterem spor výměnou za zásoby a vybavení. Takový konflikt pak může vyřešit pouze gladiátorský zápas v Dómu hromu. Přestože je Blaster enormně fyzicky silný, Max objeví jeho slabinu, ale nedokáže ho zabít při pohledu do jeho téměř dětsky nevinné tváře. Auntie se naštve a spoutaného Maxe vyžene do pouště. 

Zde se setkává s šestnáctiletou Savannah, která je vůdkyní dětského klanu. Od těchto dětí se dozvídáme legendu o kapitánu Walkerovi, který kdysi dávno za války shromáždil skupinu uprchlíků na palubu dopravního letadla ve snaze dostat je do bezpečí. Letadlo se zřítilo a Walker se s několika dospělými vydal hledat další přeživší. Slíbil však, že se vrátí a vezme zbytek skupiny na místo, kde ještě existuje civilizace. Nikdy se však nevrátil. V následujících letech kmen opouštěli další dospělí ve snaze Walkera najít, až nakonec zůstaly jen děti. 

A ty začaly Maxe považovat za navracejícího se kapitána. George Miller později potvrdil, že k jaderné katastrofě došlo těsně po událostech druhého filmu, přibližně v době, kdy Walkerovo letadlo havarovalo v poušti. Max dětem vysvětlí, že žádná fungující lidská společnost už neexistuje. Ony však tvrdošíjně chtějí najít lepší místo k životu a řízením osudu je Max opět dotlačen někomu pomoci. Dochází ke konfrontaci s Bartertownem, kam je skupina nucena jít pro zásoby. S pomocí pilota, který Maxe na začátku filmu okradl, se dětem nakonec podaří odletět a usadit se v troskách někdejšího města Sidney. Útěk je úspěšný jen díky tomu, že se Max obětuje a sám se postaví konvoji aut z Bartertownu, který hrdiny pronásleduje. Oni totiž jaksi stihli před odchodem zničit podzemní farmu a město zdevastovat. 

A protože Tina Turner zpívala „we dont need another hero“, Miller původně plánoval Maxe na konci filmu zabít. Nicméně na Auntie zapůsobilo, jak je odvážný, rozhodl se hrdinu přece jen ušetřit. Tohle ještě neměl být konec Maxova příběhu. 

Když se posuneme v čase o dalších zhruba 15 let, vidíme Maxe sedět vedle svého auta jako zlomeného muže, traumatizovaného minulostí a zcela sžíraného svými démony. Je z něj zvíře, které už téměř zapomnělo i mluvit a při životě ho drží jen základní pud sebezáchovy. Více než 55letý muž je následně zajat skupinou, která si říká Necro Boys. Tito lehce vyšinutí bojovníci slouží tyranovi jménem Immortan Joe a zde se otevírá poslední kapitola Maxova dobrodružství. Nejcennější surovinou už není ropa ani prasečí metan, ale lidské bytosti. Max je připoután k válečníkovi jménem Nux jako „zásobárna krve“ při zběsilé honbě za ženou, která unesla manželky Immortana Joea z jeho zvráceného harému. Konvoj se ocitne v mohutné pouštní bouři a Max začíná svou terapii za obnovou vlastní lidskosti. Nebude to snadné, protože samota ho skutečně připravila o schopnost používat celé věty, takže jen bručí, funí a občas zahučí. Seznámí se však s Imperátorem Furiosou, ostřílenou hrdinkou, která se vzepřela světu, v němž jsou ženy chodícími dělohami a muži hrubou silou na jedno použití. 

Max, Furiosa, Nux a manželky se vydají hledat bájné zelené místo mnoha matek, jen aby zjistili, že už žádné není. Rozhodnou se tedy bojovat proti Immortan Joeovi a vyhnat ho z jeho Citadely, aby si tam založili nový domov. Max a Furiosa spojí své síly, ale i životy, protože se do sebe zamilují. Celý děj měl být vlastně jeho cestou zpět do civilizace za pomoci její síly a odvahy. Ne, opravdu jsem se nespletla a toto je původní scénář, který byl napsán už v roce 2001. Do hlavní role se měl vrátit Mel Gibson a Furiosu měla podle nepotvrzených zvěstí údajně ztvárnit herečka Sigourney Weaver. Realizaci Millerova nápadu však čekala dlouhá a strastiplná produkční cesta. Tvůrci se potýkali s mnoha logistickými a ekonomickými problémy, přičemž Mel Gibson mezitím skutečně zešílel. Bylo již pozdě a současní diváci původní trilogii z velké části ani neznali. Chtělo to novou krev.  

Miller se tedy rozhodl udělat z projektu reboot, přestože šlo o téměř stejný scénář. Kromě drobností se změnily dvě zásadní věci: Max nezůstane s Furiosou v Citadele, takže se milostný příběh nekoná. Druhou velkou změnou je věk postav - jde totiž o třicátníky, a to je vlastně trochu problém. Max se představí jako relikt staré doby, jenže je příliš mladý na to, aby byl v sedmdesátých letech policistou a pamatoval pád civilizace. Mark Sexton jako hlavní storyboardista filmu však v později vydaných komiksech představil novou časovou linii. Vše z předchozích filmů se odehrálo tak, jak to Miller původně vytvořil, ale až po roce 2010. Ovšem s výjimkou jaderného holocaustu, který se odehrál před událostmi druhého filmu. Jedna věc zde přece jen ještě neseděla. Furiosa byla zamýšlena jako starší zralá bojovnice. Jenže po „omlazení“ je v plodném věku. Pokud vás tedy zajímá, proč se nestala také manželkou Immortana Joea, Miller má jednoduchou odpověď: je prostě neplodná. 

V konečném důsledku se však k Maxovi vrací jako k mytologické postavě. Během doby propagace filmu Fury Road se Miller vyjadřoval nejasně o tom, zda se půjde o reboot, nebo o pokračování. Od druhého filmu si totiž Maxe představoval jako bájného a poněkud záhadného hrdinu, jehož dobrodružství se budou vyprávět u táboráku. Byl to muž, nebo jen vzpomínka na starý svět, který se už dávno obrátil v prach? Možná se to stalo přesně tak, jak tvrdí vypravěči, ale možná jsou to všechno jen mlhavé legendy, jako ty, které si děti vyprávějí o kapitánu Walkerovi. Jak zpívá Tina Turner: „ Will our story shine like a light or end in the dark?“. Nakonec připravovaný titul Furiosa: A Mad Max Saga reprezentuje skutečnost, že vše, s čím Miller a jeho spolupracovníci přišli, je jen sbírkou mýtů o dětech poslední generace.