Vyprávět příběh, jehož konec už znáte, je vždycky složité. Diváci se musí bát o hrdinu, i když ví, že v budoucnu stále žije. Zároveň nesmíte spadnout do zajetých hrdinských eposů o zrodu protagonisty, které jsou až příliš šablonovité. George Miller ale nezklamal. Vzal svůj nejlepší film Happy Feet a vše ještě povýšil. Ne počkat, to je jeho druhý film o vyvrhelovi společnosti, který se snaží najít domov. Vzal volné pokračování Šílený Max: Zběsilá cesta a rozhodl se nadále rozšířit tento příběh právě o život Furiosy. Tohle už není jen dvouhodinový film z bodu A do bodu B. Zde totiž máte i mezizastávky. A to hned dvě. Věřte mi, že díky tomu odpustíte filmu některé neduhy.  

Furiosa: Sága Šíleného Maxe je přesně to, co čekáte. Místo Maxe zde sledujeme Furiosu. Je nám představen její domov, ze kterého je vytržena, a dozvíme se, jak se přes Dementa (tak se doopravdy jmenuje) dostane k Immortan Joeovi a následně až k povolání řidičky Válečné soupravy. Děj je rozdělen na pět částí, přičemž každá nám představí jiný, unikátní aspekt tohoto světa. Od již avizovaného domova, kterým byl mýtický zelený ráj, přes dějenopisce (opravdu to nejsou dějepisci) až po čtyřicetidenní válku o pustinu. I proto má film o necelou půlhodinu víc než Zběsilá cesta. Nebojte se, že byste byli zahaleni informacemi. Furiosa je ženou činů. Hlavně, což je dějově vysvětleno, je po většinu času němá.  

Proto větší prostor dostaly vedlejší postavy. Ať už jde o návrat Immortan Joea, nebo nováčky v podobě Dementa, Jacka či již spomenutého dějenopisce. Ten zároveň slouží jako vypravěč. Film je totiž pojatý trochu jinak než Zběsilá cesta. Jde spíše o vyprávění legendárního příběhu o hrdinské Furiose, která prošla tím nejhorším peklem, aby zachránila lidi v Citadele a změnila k lepšímu celou Pustinu. Možná právě proto film vypadá trochu jinak, ale o tom až později. Pokud by vás zajímaly další informace o světě, které vám film neřekne, tak se rozhodně podívejte na video Fangorky, kde rozebrala všechny filmy o Šíleném Maxovi a jejich příběhové pozadí. 

Již jsem nakousnul vedlejší postavy. Jack, kterého hraje Tom Burke, je více hrdinskou verzí Maxe. Právě on pomůže Furiose najít směr a možnou svobodu. Dementus v podání Chrise Hemswortha je dle mého zatím nejlepší záporná postava celé ságy. Jde sice o šílence, který mluví jako křupan a má hloupé vtipy a narážky, přesto ho žene jakási chuť postarat se o svoje nejbližší. George Miller spolu s Nickem Lathourisem zde bravurně vybalancovali jeho aspekty, aby nepůsobil až moc šíleně, hloupě nebo trapně. A stejně jako ostatní má do jisté míry vliv na budování Furiosy a jejího příběhu. 

Když už se ale bavíme o hereckých výkonech, tak samozřejmě nesmíme opomíjet Anyu Taylor-Joy. Zde předvádí další neskutečný výkon. Bez jakéhokoliv slova dokážete vyčíst, co se momentálně Furiose honí hlavou. Stejnou chválu si zaslouží i Alyla Browne, která hraje mladší Furiosu. Pokud jste si mysleli, že zde bude jen na chvíli, tak jste se spletli. Více jak třetinu filmu totiž sledujeme, jak byla Furiosa unesena, jak se dostala k Immortanovi nebo proč nebyla použita jako jedna z mnohých nevěst. Její herecký výkon je tak pro začátek filmu stěžejní. 

Film není jen vyprávěn jinak, ale i vypadá jinak. Minimálně je vše velice barvité. Písek je až nepřirozeně oranžový a nebe natolik modré, že by nemohlo být natočeno ani přes nejlepší ND filtry. Některá vozidla jsou zároveň naleštěná a bezchybná, aby působila více fantasticky. Je to na začátku lehký nezvyk, hlavně ve spojení s kamerou. Tu má nově na starosti Simon Duggan. Tahle změna se ale dle mého vyplatila. Máme zde častější detailní či zpomalené záběry. Celé to tak nahrává představě, že vám někdo vypráví až neskutečný příběh o pátém jezdci apokalypsy. Na jednu stranu je škoda, že poušť nevypadá ve scénách, kde si jen dvě postavy povídají, více reálně. Na druhou stranu silná vinětace a všudypřítomná mlha a prach dotváří velkolepý moment.  

Jediné, co tyhle okamžiky naruší, jsou místy horší vizuální efekty. Ty, které byly v traileru špatné, jsou ve finální verzi již opravené. Ale pak tu jsou takové, které byly rozhodně vytvořeny na poslední chvíli, protože si studia nestihla předat assety. Příkladem může být Dementův příjezd do Citadely. Následuje záběr, kdy pomalu vidíme nájezd na balkon, na který vejde Immortan s ostatními. Jenže celá skála má minimum textur a je rozmazaná, zatímco postavy jsou detailní. Nejspíš na tenhle záběr použili model skály, který měl jinak sloužit jen na vyplnění pozadí. Což je škoda.  

Druhým a také posledním nedostatkem jsou kapitoly. Je jich pět a každá se zaměřuje na jednu část Furiosina života. Jenže jejich délka a obsah nejsou moc dobře vyvážené. Druhá kapitola je nejdelší a pomalu buduje celý svět. Což by samo o sobě nevadilo. Jenže to pak způsobí, že konec čtvrté a začátek páté kapitoly jsou šíleně urychleny. Dějenopisec zde vypráví o nejhorších válkách lidstva, zatímco sledujeme pomalé budování obrovitánské a ničivé války. Jenže ta samotná, i když trvá 40 dní, proběhne během minuty a vidíme jen pár prostřihů na nicneříkající akci.  

Naštěstí vše výborně dokresluje hudební složka. Té se opět chopil úžasný Junkie XL, který bezkonkurenčně prolíná orchestrální a metalové motivy, aby vytvořil soundtrack, jenž jen posiluje řinčení kovu a motoru.  

Furiosa: Sága Šíleného Maxe je odlišná od posledního filmu. Ale to vůbec nevadí. Pro někoho bude díky změnám film lepší, pro někoho horší. Tak jako tak jde o neskutečnou jízdu se skvělou akcí, hudbou a režií. Upřímně i scénář je po mnohých stránkách lepší. Jde o akční snímek jako žádný jiný, a to je hlavní. Nejen díky tomu si odnáší doporučení na 8 bodů z 10. Pokud jste od druhé Duny nenašli důvod, proč jít hned do kina, ideálně do IMAXu, tak mi věřte, že Furiosu si nesmíte nechat ujet.