Jak vznikly Želvy Ninja?

Pokud patříte mezi děti narozené v devadesátkách, bezpochyby si pamatujete na sobotní rána. Klidně jsme mohli vyspávat do oběda. Ale ne. Většina z nás lezla z postele s prvními ranními paprsky, abychom si nenechali ujít všechny ty skvělé seriály, které plnily naše sny o hrdinství. V záplavě těchto pestrobarevných světů plných akce a dobrodružství ale existovalo něco výjimečného – Želvy Ninja.

Zatímco seriály jako Power Rangers, Transformers nebo třeba He-Man and the Masters of the Universe vznikly v kancelářích obrovských společností, které prostřednictvím nich promovaly své hračky, Želvy Ninja vznikly v obyčejném obýváku jako první společný projekt dvou přátel. Přátel, kteří měli sen stát se úspěšnými komiksovými tvůrci.

Tohle je příběh o přátelství a lásce ke komiksu. Příběh o tom, jak se z nezávislého černobílého komiksu stala jedna z nejhodnotnějších popkulturních značek všech dob. Tohle je příběh Želv Ninja.

Všechno to začalo v roce 1981 u tehdy devatenáctiletého Kevina Eastmana, snílka a obrovského fanouška Jacka Kirbyho, jenž se snažil najít vydavatele pro svou tvorbu. Kevin byl vskutku komiksový geek a snažil se číst opravdu každý komiks, co se mu dostal pod ruku. A výjimkou nebyl ani lokální magazín Scat, pro který pracoval o osm let starší Peter Laird. Stačil jeden jediný dopis a z obou mladíků se díky jejich snu o velké komiksové kariéře stali velcí přátelé. Dokonce tak velcí, že se spolu sestěhovali do jednoho malého bydlení. Přes den chodili oba do práce a po nocích tvořili svůj vysněný projekt. A pak přišla ta jedna osudná noc.

Eastman ze srandy nakreslil želvu s nunčaky v ruce. Laird vedle ní doplnil svou vlastní verzi. Kevin přidal název „Ninja Turtles“ a Peter před něj ještě dopsal „Teenage Mutant“. Každopádně to, co začalo jako sranda, nakonec skončilo jako ten vysněný projekt, ke kterému kreativní dvojice upnula veškerou svou pozornost.

Z jednoho náčrtu se pomalu začal klubat celý komiks, ze dvou želv nakonec byly čtyři a všechny dostaly jméno po renesančních malířích. Vůdcem skupiny se stal Leonardo, disciplinovaný a extrémně dobře vycvičený šermíř ohánějící se dvojicí ostrých katan. Nejsilnějším členem skupiny byl zase Raphael. Horkokrevný rebel charakterově inspirovaný Kevinem Eastmanem, který v boji používal vidlice sai. Osobností Petera Lairda inspirovaný Donatello figuroval jako technologický génius a vynálezce vybavený holí bó. A celou skupinu uzavíral Michelangelo s nunčaky. Nejmladší želvák a věčný vtipálek, co sice nepobral moc disciplíny, ale zato byl asi nejvíce agilním bojovníkem.

První komiks byl v podstatě jedním velkým milostným dopisem, čemuž odpovídal nejen způsob práce, ale i obsah. Obvykle mají komiksoví tvůrci pevně stanovené role. Jeden člověk například píše scénář, druhý kreslí a třetí pracuje na letteringu. Ale ne, Kevin a Peter společně tvořili každou jednu stránku. Od scénáře, přes kresbu, až po lettering.

Příběh byl alegorií jejich vztahu, takže jeho jádrem nebylo nic jiného než přátelství. A celý projekt přetékal narážkami na věci, které kreativní dvojice milovala. Origin story želv jako by z oka vypadla původu Daredevila. Jen s tím rozdílem, že radioaktivní substance během dopravní nehody nespadla na Matta Murdocka, ale na čtveřici malých želviček. Tím to ale neskončilo. Daredevilovým mentorem byl Stick, do češtiny občas překládaný jako Hůlka. Želvy zase měly moudrého krysího učitele Splintera, kterého většina z nás zná pod jménem Mistr Tříska. Nevidomý Marvel hrdina bojoval proti organizaci označované jako The Hand, nepřítelem želváků byl zase klan Foot, v češtině klan Noha. A zapomenout nesmíme ani na strukturu panelů, jež silně odpovídala tehdejší práci Jacka Kirbyho.

Osudový sketch želvy s nunčaky nakonec dvojice postupně proměnila v masivní čtyřicetistránkový sešit, jenž obsahoval spoustu prvků, které si se Želvami Ninja spojujeme doteď. Mistr Tříska, odlišovací charakterové vlastností jednotlivých želváků, klan Noha v roli nemesis. A to stále není vše. Dějištěm příběhu byl New York, útočištěm želvích bratrů se už od úplného začátku staly kanály. A v komiksu nechyběl ani kultovní záporák Trhač, vůdce americké odnože klanu Noha. V jeho případě je ale důležité říct, že Laird a Eastman o něm nesmýšleli jako o dlouhodobém záporákovi Želv Ninja. Trhač svého kultovního statusu dostál až později.

Tvůrci pravděpodobně vůbec nečekali, že by se z Želv Ninja mohl stát obrovský komerční úspěch. I přesto se rozhodli, že jejich prvotinu vydají. V roce 1984 si dvojice založila nakladatelství s názvem Mirage Studios, což byla narážka na fakt, že se vlastně vůbec nejednalo o studio, ale o obývák s kuchyňským stolem a gaučem. Eastman si půjčil tisíc dolarů od svého strýce, a nechal vytisknout lehce nad hranici tří tisíc kopií. A komiks šel do prodeje.

S myšlenkou, že se Želvy Ninja budou prodávat několik let se Kevin vrátil ke své práci v restauraci a Peter odešel za svou ženou do Connecticutu. To ale bylo krátkozraké. Celé první vydání se vyprodalo téměř okamžitě. A tak se tisklo podruhé, tentokrát dvakrát větší náklad, který se také vyprodal. Dvojice splatila svůj dluh a dokonce si i něco vydělala, takže mohla začít práce na druhém sešitu.

Ta kvůli dojíždění trvala více než dva měsíce, ale výsledek stál za to. Čtenáři se dočkali dalších, dnes již kultovních postav. V první řadě blízké přítelkyně želváků April O'Neil, kterou dnes známe především jako statečnou mladou reportérku kanálu 6. Původně se ale jednalo o laborantku šíleného vědce Baxtera Stockamana, dalšího slavného záporáka, z jehož služeb dívka uteče, když zjistí, že Baxter páchá trestné činy za pomocí jejich společného vynálezu – kultovních Mouserů.

Ve třetím sešitu tvůrci představili mimozemský druh známý jako Utroms. Ve čtvrtém se poprvé objevil horkokrevný vigilant s hokejovou maskou, Casey Jones, který dnes taktéž patří mezi esenciální parťáky Želv Ninja. A v pátém tvůrci želváky vyslali rovnou do vesmíru.

Co se tím vším snažíme říct, je, že nezávislý komiks Eastmana a Lairda neměl ve Spojených státech obdoby. Všechny sešity byly skvěle napsané, zábavné, akční. A každý další přišel s nějakým novým prvkem. Nikdo nad tvůrci nestál, nediktoval jim, co mohou a nemohou dělat. Z každého panelu crčel fakt, že Želvy Ninja jsou projektem dvou kámošů, kteří se prostě jen chtějí bavit. A to čtenáři oceňovali.

Čísla prodejů rapidně rostla, Eastman se přestěhovat za Lairdem do Connecticutu a z jejich Želv Ninja se začal stávat komiksový fenomén. A co se stane, když se z něčeho stane fenomén? Začnou volat kravaťáci s nabídkami.

Po právech na Želvy se licenční agenti sápali jako hyeny. Všichni v podstatě nabízeli to samé – několikaleté exkluzivní smlouvy na hračky a televizní seriál. Ale to Eastman a Laird nechtěli. Oni chtěli mít nad značkou alespoň nějakou kontrolu. A tak se domluvili až s Markem Freedmanem, v té době ne moc úspěšným licenčním agentem, jenž nabízel třicetidenní smlouvu bez žádné exkluzivity. Třicet dní nic není, řekli si tvůrci. A udělali dobře.

Freedmanovi se povedlo sjednat spolupráci s čínskou firmou Playmates, která byla známá především jako výrobce panenek a plyšáků, ale zároveň se v té době snažila konkurovat gigantům jako Hasbro na trhu s akčními figurkami. A jak toho chtěli docílit? Vytvořením propagačních seriálů. Během těch třiceti dní se tedy i najala agentura, která vytvořila pilotní pětidílnou řadu, jež premiérovala v prosinci roku 1987. A želví BOOM mohl pomalu začít.

Dnes již kultovní seriál Želvy Ninja, na kterém vyrůstaly masy dětí narozených v osmdesátých a devadesátých letech, byl rozhodně jiný než původní nezávislá komiksová předloha. Adaptace vyprávěla spíše příběhy na jednu epizodu než rozsáhlé dějové oblouky, zmizelo explicitní násilí, přibyla spousta kýčovitých vtípků a například takový Mistr Tříška nebyl původně pouhým mazlíčkem mistrovského ninji Hamata Yoshiho, ale on sám byl tímto mistrem.

Seriálu se ale rozhodně nedá odepřít, jaký vliv na značku Želvy Ninja měl. Pásky přes oči v různých barvách jako rozlišovací prvek želvích bratrů? To je například zásluha seriálu, protože komiks byl přece černobílý. Pizza? Jasně, o ní se sem tam mluvilo i v předloze, ale až adaptace z ní udělala jeden z esenciálních prvků Želv Ninja. A zapomenout nesmíme ani na nové postavy. Krásným příkladem jsou Trhačovi zmutovaní poskoci, Bebop a Rocksteady. Anebo třeba superpadouch Krang. I ten se poprvé objevil právě v prvním animovaném seriálu.

Eastman a Laird mohli mít nad tím vším alespoň nějakou kreativní kontrolu, ale ve finále nechali tvůrcům volnou ruku. A nebudeme lhát, například Lairdovi se nějaká jejich rozhodnutí nelíbila. Otcové Želv Ninja se ale nakonec shodli na tom, že ať se značkou bude v mainstreamovém světě dít cokoliv, oni stále budou mít svůj černobílý nezávislý komiks, který je jen a jen jejich. Jenže jak už to tak bývá, věci se často dějí jinak, než chceme my.

Pamatujete si, jak jsme říkali, že první komiks fungoval jako alegorie vztahu Eastmana a Lairda? S propisováním reality do komiksu vlastně tvůrci nikdy nepřestali. A každý, kdo si těchto malých nuancích všímal, moc dobře věděl, že něco není v pořádku. V jednom ze sešitů například tvůrci naznačovali úspěch, kterého dosáhli. Zároveň ale tento fakt podávali dost hořkosladkou formou.

Ano, Želvy Ninja zažívaly neskutečnou slávu. Akční figurky šly na dračku, animovaná adaptace se velmi rychle stala číslem jedna a vznikaly videohry. A co víc? Želváci se v letech 1990 a 1991 dočkali dvou velkých live action filmových adaptací. Ne, nebyly to nějak extra dobré filmy. A věřím, že hrané zpracování želvích bratrů a dalších mutantů ve stylu devadesátkové filmařiny způsobila spoustě lidem noční můry. Rozhodně ale nejde zpochybnit kultovní status těchto filmů.

Tento úspěch se každopádně začal dost silně propisovat do života Eastmana a Lairda. Kvůli byznysu spojenému s mechandisingem a adaptacemi přestávali mít čas na původní komiks. Společná přátelská kontinuální tvorba plná srandy a zábavy se změnila na posílání a opravování vzájemné práce, neshody a hádky, což bylo znát nejen na rychlosti vydávání nových sešitů, ale i na kvalitě a náladě příběhu. Například desátý sešit vznikal čtyři dlouhé měsíce a byla z něj dost silně cítit melancholie a smutek.

Po patnácti vydaných sešitech se nakonec kreativní duo rozpadlo. Jasně, stále spolu sem tam něco udělali. Velkou část komiksů ze série Želvy Ninja ale dělali jiní tvůrci z Mirage Studios, které se po komerčním úspěchu této značky značně rozrostlo. Laird si chtěl odpočinout. A Eastman si mezitím založil druhé nakladatelství, které se soustředilo na vydávání dospělejší tvorby, a zároveň vedl slavný komiksový magazín Heavy Metal.

Dohromady je svedl až 50. sešit, na kterém opět pracovali spolu. A i když bylo v plánu společnými silami udělat dvanáct sešitů, nakonec spolupráce zůstala právě jen u toho 50. a zbytek Laird dodělal s jinými tvůrci. Po 62. sešitu se na to vykašlal i Peter Laird. Práva na komiks získalo Image Comics, které rozjelo svůj vlastní příběh bez jakéhokoliv zásahu lidí z Mirage Studios. 

A co se stalo s Želvami v komerčním světě? Třetí hraný film byl obrovský propadák, čtvrtý se kvůli tomu zrušil, oblíbený animovaný seriál skončil a hračky se přestávaly prodávat. Želvy Ninja zažily obrovský úpadek. A poslední záchranou měl být projekt Ninja Turtles: The Next Mutation, hraný seriál, ve kterém se objevila pátá Želva, žena pojmenovaná jako Venus de Milo. Jenže i ten u fanoušků propadl a byl po jedné sérii zrušen. A co víc? Přidání páté Želvy způsobilo ještě větší rozkol mezi původními tvůrci. Želvy umírají a Kevin Eastman v roce 2000 definitivně opouští potápějící se loď a prodává veškerý svůj podíl na tuto značku Lairdovi.

Tím ale tento příběh rozhodně nekončí. V roce 2001 totiž zčistajasna vyšel nový komiks, pod kterým bylo podepsané nejen nakladatelství Mirage Studios, ale i Peter Laird. Tvůrce kompletně ignoroval příběh, s nímž koncem devadesátých let přišlo Image Comics a navázal tam, kde jeho tým skončil. Lairdova nová série byla hodně osobní a dost jiná, než na co byli zvyklí diváci seriálu. Příběh se vezl na silné sci-fi vlně a byl plný vážných momentů. Jednalo se prostě o osobité oživení milované značky v tom stylu, ve kterém začala: jako nezávislý komiks. 

Očividně to ale byl úspěch, protože o dva roky později přišla licenční společnost 4Kids Entertainment s novým animovaným seriálem, jenž byl možná i krapet lepší než ten původní z konce osmdesátých let. Důvod? Peter Laird. Pokud si totiž vzpomínáte, spolutvůrci Želv Ninja se některé věci v původní show nelíbily. Tentokrát se ale na tvorbě sám podílel, a bylo to dost znát.

V první řadě seriál ze začátku nového milénia vyškrtnul docela dost postav. Například mutanty Bebopa a Rocksteadyho nebo třeba i nedávno zmiňovaného superzáporáka Kranga. Tím hlavním ale byla kompletní změna nálady i způsobu vyprávění. Nová adaptace byla sice stále určená pro děti, ale byla mnohem temnější. Přibylo násilí, omezily se dětinské vtípky a z epizodického vyprávění se přešlo k delším příběhovým obloukům.

Želvy zažily druhý BOOM. Playmates začalo opět vyrábět akční figurky, seriál se vysílal šest dlouhých let a značka se dočkala i nového celovečerního filmu. Tentokrát animovaného. Jak se ale říká, v nejlepším se má přestat. A toho si byl vědom i Peter Laird, který po vydání třiceti sešitů předal pomyslnou štafetu mediální společnosti Viacom a odešel do zaslouženého důchodu.

Želví mánie v mainstreamu každopádně do dnešního dne neutichla. Od roku 2009, kdy se s námi rozloučil seriál z produkce 4Kids Entertainment vznikly dva hranné celovečeráky s Megan Fox v roli April O´Neill, krásně stylizovaný animák Želvy Ninja: Mutantí chaos, dva seriály a televizní film z produkce Nickelodeonu a tento rok byl měl na streamovací službě Paramout+ premiérovat seriálový počin Tales of the Teenage Mutant Ninja Turtles, který by měl navzovat právě na události Mutantího chaosu.

Teď ale trochu předbíháme, takže se vraťme do doby, kdy se Peter Laird vydal do důchodu. A především k oblasti, kde to celé začalo: ke komiksu. Protože tam se děly vskutku úžasné věci.

Viacom jakožto nový vlastník práv na Želvy Ninja nechtěl jednat bez rozmyslu, takže nějakou dobu trvalo, než práva na komiks předal nějakému vydavatelství, které by v odkazu Petera Lairda a Kevina Eastmana pokračovalo. Nakonec práva dostalo vydavatelství IDW Publishing. A rozhodně se nejednalo o špatné rozhodnutí.

Když v srpnu roku 2011 vyšel nový komiks Želvy Ninja, fanoušci museli být u vytržení. Hlavním scenáristou díla byl sice v té době ne moc známý američan Tom Waltz, ale pod ním na obálce svítilo jiné jméno: Kevin Eastman. Jeden z duchovních otců Želv Ninja byl zpátky ve hře. Tentokrát jako spoluautor, konzultant a kreslíř. Ale i to stačilo k tomu, aby fanoušci věděli, že se značka nevydá špatným směrem.

Kevin Eastman k Želvám Ninja přistupoval trošku jinak než Peter Laird během znovuzrození na začátku nového milénia. Komiksová série od IDW nechala sci-fi prvky tu tam a zaměřila se hlavně na tu ninja stránku. Tedy na samotnou akci a úchvatné souboje. A to samé se v podstatě dá říct i o filmové a seriálové tvorbě, u které mladší z otců želváků figuroval jako konzultant. Značka byla tedy v dobrých rukách a stále měla úspěch. Ale furt tomu něco chybělo. Znovuzrození přátelství, díky němuž Želvy vznikly.

Nikdo asi neví, jestli za to může seriál Hračky našeho dětství od Netflixu, v němž se duo sešlo, aby divákům odvyprávělo svůj příběh. Nebo náhodné setkání na nějakém conu. Každopádně, i jejich přátelství nakonec dostálo dobrého konce. A co víc? Vcelku krátce po premiéře oné epizody Hraček našeho dětství odstartovalo vydavatelství IDW novou komiksovou sérii, na jejíž obálce opět zářila jména obou původních tvůrců. Tou sérií byl Poslední rónin.

V druhé polovině osmdesátých let minulého století, ve zlaté éře Želv Ninja. V době, kdy si tvůrci plnili svůj sen a byznys ještě nerozvracel jejich přátelství, společně nastínili, jak by asi mohl příběh jejich želvích hrdinů končit. Ale jak sám Eastman píše v doslovu Posledního rónina: „Naši hrdinové se pak vydali jinou cestou.“ Koncept na tento komiks Kevin oprášil až v roce 2018. A s Peterovým svolením a s pomocí scenáristy Toma Waltze a několika nadaných výtvarníků dal dohromady pětisešitovku, která stála za to.

Poslední rónin se odehrává v postapokalyptické budoucnosti, ve zdevastovaném světě a především v dystopickém New Yorku, který se pod nadvládou Trhačova vnuka, Oroku Hirota, proměnil v technologické bojiště. A právě sem se z vyhnanství vrací poslední z Želv Ninja, aby vykonal krvavou pomstu. Z jeho rodiny zbyly už jen pouhé vzpomínky, takže mu nezbývá, než si najít nové spojence a klidně i za cenu vlastního života zničit klan Noha jednou provždy. 

Ne, není to veselý komiks plný vtípků a přátelského pojídání pizzy. Tohle je depresivní a krvavý příběh plný zlosti, pocitu viny, beznaděje, smutku a šokujících momentů. A možná proto zaznamenal takový úspěch. Dokonce tak velký, že se v budoucnu dočká nejen videoherní adaptace, ale také hraného filmového zpracování s eRkovým ratingem.

A pak je tu ještě minulý rok vydané komiksové pokračování s podtitulem Ztracená léta, které odhalilo další tajemství z cesty posledního želváka za pomstou. A navíc nechalo otevřená dvířka pro budoucnost želvích válečníků.

Co nás kromě již oznámených adaptací čeká dál? Jaká bude další kapitola života Želv Ninja? To teď asi nikdo z nás nedokáže přesně říct. Osobně si ale myslíme, že odkaz Kevina Eastmana a Petera Lairda tu s námi ještě bude pěknou řadu let.

A těmito pozitivními slovy se vámi rozloučíme. Nezapomeňte do komentářů napsat, jaký vztah k želvákům máte vy. Cowabunga! A zase někdy příště u nějakého dalšího tematického článku!