Dexter: Nadčasový seriál, na který nesmíme zapomenout

Každý z nás má ten… JEDEN seriál. Ten, na který nedá dopustit. Ten, který miluje celým svým srdcem a pravidelně se k němu vrací. Ten, na kterém mu strašně moc záleží. Pro mě osobně to byl vždycky Dexter, slavný seriál z roku 2006, který vycházel z knižní série Jeffa Lindsaye, a který se stal šampionem stanice Showtime na poli seriálové tvorby. Dexter je seriál, na který nelze jen tak zapomenout. Měl podmanivé kouzlo, které žádný jiný seriál neměl. A jelikož měla nedávno premiéru prequlová série s názvem Dexter: Original Sin, plus letos v létě dostaneme nový titul jménem Dexter: Ressurection, pojďme si proto na úžasný odkaz původního seriálu posvítit trochu blíže. Video mimochodem obsahuje menší spoilery, nic velkého, ale raději na to upozorním.

Seriál Dexter se zaměřuje na titulního Dextera Morgana, sympatického třicátníka z Miami, který ale kvůli hrůzné události z útlého dětství má potřebu zabíjet. Jeho pěstoun Harry se ale rozhodne, že pro něj vytvoří kodex, s jehož pomocí Dextera naučí likvidovat pouze jedince, kteří si to zaslouží, to znamená třeba zločince, kteří unikli spravedlnosti. Zároveň ho také naučí po sobě důkladně zamést stopy, aby nikdy nebyl odhalen. Do toho všeho navíc Dexter pracuje jako krevní analytik u miamské policie přímo na oddělení vražd. Holt pod lampou největší tma.

Dexter je taková… bonboniéra. Člověk v něm totiž může najít hned několik různých žánrů, které se ale úžasně prolínají. Je to krimoška, napínavý thriller, černá komedie a z určité části i psychologické drama. Je to seriál, který nejenže vyvolává otázky o morálce a spravedlnosti, ale také je vždy příslibem náležitě napínavé podívané, z níž nelze spustit oči.

V první řadě je na Dexterovi, jehož v seriálu úžasně hraje Michael C. Hall, okouzlující jeho charakter. Člověk by si řekl, že k psychopatickému sériovému vrahovi si nelze vybudovat nějakou velkou náklonnost, ale už první epizoda první sezóny staví Dextera do velice sympatického světla. I přestože má potřebu lidi odživovat, stále se jedná o postavu, jemuž zmíněný kodex dal jakýsi vlastní smysl pro spravedlnost, který je sice nezákonný, ale pro diváka do určitých mezí pochopitelný.

Hodně tomu pomáhají i Dexterovy vnitřní monology. Nejenže si často hrají s ironií, ale zároveň Dextera skvěle s divákem sbližují. Je to jako kdyby příběh celého seriálu vyprávěl přímo vám osobně, čemuž pomáhá i čas od času lehké proboření čtvrté zdi, kdy Dexter pohlédne přímo do kamery. Lépe také díky tomu nahlédnete do jeho nitra, do jeho pocitů nebo obav. To také dokazuje, že Dexter je navzdory svým temným stránkám člověkem, který má emoce. Kdyby byl Dexter skutečně celou dobu jen bezcitným zabijákem, kterému by nezáleželo absolutně na nikom, nejenže by si ho divák neoblíbil, ale seriál by ho zřejmě hodně rychle omrzel. Dexter je navíc vtipný. Jeho suchý a morbidní smysl pro humor často vyvažuje temné a dramatické momenty, čímž dává celému seriálu další rozměr. Je také plný ironických narážek, nad kterými se prostě nejde nesmát.

V rámci jeho charakteru celý seriál dělá naprosto geniální věc. Sleduje a postupně Dextera rozvíjí ve třech různých úlohách, které se snaží skloubit do sebe. První je úloha sériového vraha, kdy se snaží naplnit své zabijácké tužby a nenechat se přitom chytit, druhá úloha je standardní pracovní život, kdy musí chodit do práce, vydělávat peníze a předvádět, že je naprosto normální. A třetí úloha je osobní život, do čehož spadají rodinné, přátelské a milostné vztahy. Všechny tyto tři úlohy seriál napříč jednotlivými sezónami zajímavě zkoumá z různých úhlů, v rámci čehož se pak Dexter dostává do nejrůznějších situací, které hlouběji skenují jeho charakter. Navíc i přestože to je charismatický a vtipný vrahoun, zároveň je to furt člověk, který se úplně nedokáže vyznat v základním pochopení lidských emocí a mezilidských vztahů.

Nejlépe to lze vidět například na jeho vztahu s Ritou, která je zásadní součástí Dexterovy třetí úlohy, tedy osobního života. Je zkrátka něco strašně sympatického, legračního a možná i trochu roztomilého na tom vidět Dextera bezradně plavat v nejrůznějších situacích, kdy se má chovat jako správný boyfriend, manžel nebo otec. A přesně to dodává jeho charakteru také na kouzlu. Dexter navíc chybuje. Však balancování mezi těmito třemi úlohami není nic snadného, což také dává prostor k tvoření různých napínavých a i šokujících situací. Jeho vnitřní konflikt, hledání identity a vyrovnání se se svým "temným pasažérem" jsou součástí toho, co z něj dělá postavu vzbuzující u diváků sympatie, pochopení a soucit.

Velkou silou celého seriálu jsou také vedlejší postavy. Člověk by si myslel, že musí všichni uvíznout v Dexterově stínu, ale vůbec to není pravda. Seriál vedlejším postavám věnuje opravdu hodně pozornosti a zabývá se tak jejich osobními příběhy, motivacemi a vztahy. Nejvýraznější z nich je bezesporu Dexterova nevlastní ségra s nevymáchanou pusou Debra v podání skvělé Jennifer Carpenter. Nejenže je skvělá deuteragonistka, která by klidně mohla mít svůj vlastní seriál, ale její vztah s Dexterem vnáší do děje zajímavou dynamiku. Debra jakožto rázná, odhodlaná a tvrdohlavá policistka v podstatě představuje vyvažující sílu vůči Dexterově temné osobnosti. Kromě Dextera je to také právě Debra, která napříč seriálem projde největším vývojem, přičemž vztah s jejím zabijáckým nevlastním bráchou patří k vůbec nejdůležitějším.

Vedlejší postavy ale především také vynikají svou hloubkou a komplexností. S čímž souvisí i fakt, že mají své chyby jakožto lidé. Detektiv Angel Batista je sice sympatický dobrák od kosti, ale zároveň je to taky člověk, co podvedl svou manželku a je na ženské. Poručík Maria LaGuerta je sice vychcaná prospěchářka, kterou mnozí fanoušci nemají rádi, ale pod tou tvrdou ulitou se nachází i člověk s velkou empatií a porozuměním. Nebo James Doakes, kterého diváci začnou nesnášet jen proto, že je hnusný na Dextera a pořád mu nadává (byť docela vtipně), ale pořád se jedná o dobrého poldu s ušlechtilým morálním kodexem. Skvělé jsou i postavy jako Joey Quinn, Lumen nebo starý dobrý chlípník Masuka, který je vždy spolehlivý comic relief.

Všechny tyto postavy tak skvěle posouvají děj vpřed, dodávají seriálu tu správnou emocionální šťávu a přinášejí nové perspektivy na to, co se děje kolem hlavní postavy. A díky tomu všemu vám na nich… prostě začne záležet. Dokonce i samotné město Miami díky své specifické atmosféře nepůsobí jako pouhá kulisa, ale skoro jako další důležitá postava. Je to horké a slunečné místo, které je ale zároveň plné skrytých temnoty. 

Celkově také seriál kraluje díky svému napětí a vypravěčské struktuře. V každé sezóně Dexter a jeho kolegové od policie čelí určitému problému, což nejčastěji představuje nějaký velký případ. Kolem něho se vždy točí určitý primární záporák, s nímž Dexter změří síly. Neznamená to ale nutně, že si hned půjdou po krku, seriál s nimi totiž mnohdy pracuje důmyslněji. Najdeme zde padouchy, kteří se s Dexterem chtějí kamarádit, nebo i takové, od kterých se Dexter chce něco přiučit. Seriál se nezaměřuje pouze na to, aby byli tyto postavy děsivé, ale také na to, jak jejich přítomnost a motivace odrážejí a zrcadlí postavu Dextera. Navíc po celou dobu ve vzduchu stále visí hrozba toho, že Dexter bude odhalen a půjde po něm doslova celá země, což dalo prostor k vytvoření několika opravdu velice napínavých a zároveň frustrujících situací, ze kterých si budete nervozitou rozkousávat nehty.

Úžasná je i rozmanitost jednotlivých sezón. První řada má ještě takovou… zvláštní a skoro až tajemnou atmosféru, kterou už žádná jiná řada neměla. Možná s tím souvisí nejenom prvotní nahlédnutí do Dexterova života, ale také skvělá dějová linka s primárním padouchem první řady, kterým je Mrazákový vrah. Nebo Vrah z chlaďáku. Nebo chlaďákový vrah. Prostě Ice Truck Killer. Vychytralý, děsivý, šarmantní a náležitě tajemný záporák, který se zdá být vždy krok napřed nejenom před policií, ale i samotným Dexterem, se kterým si skrze své vraždy pohrává. A Dexterovi se to líbí.

Pak zde máme ještě lepší druhou řadu, ve které některá velká Dexterova tajemství vyplavou na povrch. Jakože doslova. Následně velice zajímavou třetí řadu, která bude divákům pokládat otázku, zda Dexter vůbec může mít nějakého skutečného přítele, který přijme jeho Temného pasažéra a neodvrátí se od něj.

A pak zde samozřejmě máme zlatý hřeb celého seriálu, kterým je naprosto fenomenální a neuvěřitelná čtvrtá sezóna, v níž se nám představí hrůzostrašný Arthur Mitchell alias Trinity Killer ve skvělém podání Johna Lithgowa. A za mě osobně jde pořád o toho nejděsivějšího seriálového padoucha, jakého jsem kdy viděl. I takoví Ramsey Bolton nebo Negan oproti němu působí jako skautíci, kteří se snaží přijít o panictví. Čtvrtá sezóna je bezpochyby tím nejlepším obdobím celého seriálu. Obzvlášť poslední tři epizody jsou natolik epické, kulervoucí a fantastické, že dokonce žádné finále jiného seroše je za mě nedokázalo překonat.

Skvělá a poměrně nedoceněná je ale i pátá řada, která se zas primárně zaměřuje na Dexterův pocit viny a selhání. Co se týče zbylých řad… no, to si necháme na později.

Duši celého seriálu tvoří také úžasná a velice výrazná hudba od bohužel již zesnulého Daniela Lichta. Tu tady bohužel pouštět nemůžeme, protože… copyright, každopádně nad její pestrostí musí člověk smeknout. Dokáže být pořádně tajemná, temná i znepokojivá, ale také optimistická, veselá a i dojemná, v jistých momentech dokonce i poměrně epická. Zároveň dokáže vytvářet atmosféru, která dokonale ladí s morálně nejednoznačným hlavním hrdinou a jeho krvavými aktivitami. Navíc Licht i některým postavám, například Debře, drtivé většině hlavních záporáků a samozřejmě i Dexterovi, složil jejich vlastní hudební motiv, což je podle mě věc, kterou by měl dělat úplně každý seriálový skladatel.

A tím se konečně dostáváme k tomu, proč byl Dexter tak důležitý. Dexter byl jedním z průkopníků seriálové tvorby o antihrdinech. Jeho důkladné zkoumání morálních šedých zón přispělo k větší toleranci komplexních hlavních postav, které nejsou kladné v tradičním slova smyslu. Ukazuje, že i postavy, které se na první pohled zdají být „zlé“, mohou být složité a emocionálně bohaté. To mělo velký vliv na následné seriály, které začaly experimentovat s podobnými formáty a postavami. Jeho unikátní pojetí, kdy očima sériového vraha vstupujeme do světa zločinu a zároveň i policejního vyšetřování mělo významný vliv na kriminální žánr celkově. Jednalo se také o seriál, který si svou velkou popularitu udržel i po několika sezonách, což dokazovalo, že i seriály o antihrdinech mohou mít dlouhou životnost, pokud jsou tedy vedeny správně. A jsem si jist, že i třeba Walter White z Breaking Bad se jím nechal v jistém ohledu inspirovat. Jeho smysl pro napětí, kvalitní vypravěčství a tendence rozvíjet i vedlejší postavy byly všechno aspekty, ze kterých by si měl vzít příklad každý příběhově založený seriál.

Dexter je zkrátka dílo, který v televizní historii zanechalo nesmazatelnou stopu. A když teď budu trošku patetický, velkou stopu zanechal i v mém srdci. Mohl bych tady teď klidně ještě mluvit o tom, proč si myslím, že kvalita seriálu šla po konci páté řady rychle dolů, ale jelikož tohle má být love letter, tak chci, aby toto video bylo co nejvíce pozitivní.

Díky všem aspektům, o kterých jsem mluvil, se z něho pro mě stal něčím více než jen pouhým nejoblíbenějším seriálem. Je to jako kdyby byl součástí rodiny. Nebo nějaký starý přítel, na kterém vám záleží, i přestože už se s ním tolik nevídáte. Je to titul, na který s velkou mírou nostalgie a láskou vzpomínám poměrně dost často. A i přestože nejsem příliš velký fanda jeho konce… respektive obou jeho konců, tak spíše se ohlížím na onu cestu, která těm koncům předcházela. A že to byla úžasná cesta. A já mu budu nadosmrti vděčný, že jsem se po ní mohl jakožto divák a věrný fanoušek vydat také. Takže… nejenže děkuji vám, že jste se na tohle video podívali, ale za sebe ještě chci říct: Díky, Dextere. A snad se k nám zase vrátíš v plné síle.