Robert Rodriguez. To je jméno režiséra, který stojí za oběma filmovými Sin City nebo nověji za podařenou filmovou adaptací mangy o Alitě. Tohle ale nejsou díla, na která se zaměříme. Ne. Pojďme si dnes raději zavzpomínat na ty Rodriguezovy filmy, které nebyly určeny dospělým, nýbrž dětem. Můžete se těšit na akci, špiony, ale i netradiční superhrdiny.

V roce 2001 nevyšel jen první Pán prstenů, ale světlo světa spatřila i další filmová legenda. Vlastně… Jak se to vezme. Spy Kids: Špioni v akci nám představili motiv tajných agentů v docela netradičním podání. Roli dospělých zde totiž přebraly děti. Konkrétně hlavní hrdina Juni, trochu nešikovný jeliman s oblepenými prsty, kterého doplnila jeho starší sestra Carmen. Tato jména si Rodriguez půjčil od členů své rodiny.

Přečtěte si také: Filmy lepší než knihy

Naše duo si v poklidu žilo v pohodlí domova. Sourozenci se pořád hádali, měli problémy ve škole. No, znáte to. Pak ale zjistili, že jejich rodiče jsou tajní agenti z agentury OSS (neboli Organizace super špionů). A ke všemu se ztratili, takže se je naše nesourodá dvojka musela vydat hledat. A při tom objevit své špionské dědictví. Film byl plný klišé ze světa špionážních sil. Našli byste tu specialistu na technická udělátka, kterého ztvárnil Machette, samozřejmě nechybí ani nejrůznější špionská technika. No a hlavní padouch je nečekaně sidekick osamělého excentrika Floopa, který vystupuje v oblíbeném pořadu pro děti.

Na Spy Kids tedy zdánlivě nebylo nic zajímavého. Tak proč se stal film tak slavným? Očividně ne pro svůj příběh. Hlavním tahákem bylo především herecké obsazení - však se tu taky objevil Antonio Banderas a George Clooney, který na sobě při natáčení měl kalhoty od pyžama. Ještě, že jsme z něj ve filmu viděli jen tu horní polovinu. Co ale Spy Kids skutečně povýšilo, byly hodně výrazné vizuální efekty a samotná stylizace filmu, která připomínala dětskou špionskou utopii. Sám Rodriguez údajně spoustu filmových prvků, především ale neschopné roboty Palce, vytvořil podle obrázků, které namaloval v dětství. No a podle toho také vypadal výsledek.

Špioni v akci si u diváků vůbec nevedli špatně a dařilo se jim i finančně. Tohle byl ale jen předkrm k tomu, co mělo teprve přijít.

Pokud o prvních Spy Kids platilo, že se z nich stala svým způsobem kultovní klasika, pak byl o rok starší druhý díl s podtitulem Ostrov ztracených snů nepřebernou studnicí meme materiálu. Film byl větší a akčnější. Nechyběl ani typický styl CGI. Carmen a Juni už nějakou dobu působili jako plnohodnotní dětští agenti pro OSS. Těšili se velké oblibě a úctě, která jim zajišťovala ty nejlepší mise. Při jedné záchranné akci se ale seznámili s konkurenční sourozeneckou dvojkou - Garym a Gertie. No a záhy to s nimi šlo z kopce. Carmen a Juni už nebyli číslo 1. Že by to snad nechali jen tak? Ha, tak to ani náhodou! Naši dětští agenti se totiž nabourali do sítě OSS, aby svým rivalům přebrali kšeft. Úkol zněl jasně - získat Maskovač, který umí vyřadit veškerý proud v dosahu. Že ale tak primitivní akce není úplně jednoduchá, dokáže už samotný příjezd na místo, kde pobíhají nebezpečná monstra. Překvapivě jsou tyhle kreatury výsledkem experimentů místního vědce, který čirou náhodou stojí i za vynálezem Maskovače.

Z prosluněné Ameriky jsme se přesunuli kamsi k pobřeží Madagaskaru. Ne náhodou proto filmaři natáčeli v exotických lokacích. Mimo několika národních parků jim posloužila i proslulá Costa Rica, jejíž prostředí se objevilo už v Jurském parku. I když dvojka u diváků nezabodovala tolik jako první díl, stále se jednalo o skvělý zážitek plný povedených momentů. Kde jinde uvidíte jet děti na obřím magnetu? Nebo boj opicopavouka s hadoještěrkou? 

Přečtěte si také: Nejdéle natáčené filmy

I když se to na první pohled nemusí zdát, Ostrov ztracených snů byl prošpikován nejrůznějšími narážkami a referencemi. Například scéna v pyramidě obsahuje sošku z Indiana Jonese. A když si Juni vezme zlatý náhrdelník, odkazuje tím na Pána prstenů.

Podtrženo a sečteno - dvojka byla větší a mnohem praštěnější. A taky plná ještě lepší špionážní techniky. Třeba ty hodinky by jim mohl závidět i Cyberpunk.

Každopádně by to nebyla pořádná filmová série, aby neměla i třetí díl. Spy Kids 3-D: Game Over byli týmovkou ve stylu Avengers - co nabídly předchozí filmy, trojka zdvojnásobila. Juni Cortez po událostech druhého dílu odešel z OSS a užíval si bezstarostný důchod. Což je vzhledem k tomu, že mu v té době bylo nějakých deset let, celkem divné. Jeho sestra však na agentění nezanevřela a společně s agenturou pracovala na případu tajemného Hračkáře. Ten do světa vypustil hru Game Over (odtud ten název, mrk, mrk), do které se hráči zažrali jako nikdy předtím. Bohužel se ale Carmen ve hře ztratila, a tak je na Junim, aby se ji ve virtuálním prostoru pokusil vypátrat.

Tenhle film byl vlastně takový Ready Player One ještě předtím, než vyšla kniha. Hráči se tu běžně potkávali a scházeli, získávali power-upy. Film zkrátka pracoval se vším, co si pod pojmem videohry představíme. Cílem bylo projít všech pět náročných úrovní, které tvořilo několik těžkých úkolů. A jak už to tak bývá, každý z hráčů měl omezený počet životů.

Juni se ve filmu spojil s partou těch nejlepších a nejdrsnějších hráčů, ze kterých se později vyklubala hrstka nerdů. Společně se prodírali skrz levely, překonávali Hračkářovy nástrahy, až se Juni konečně setkal se sestrou. Poslední úroveň, na jejímž konci čeká možnost hru vypnout, ale mohl otevřít jen legendární hráč. A pamatujete si, jak jsme tu mluvili o Pánu prstenů? Tuhle postavu si totiž nezahrál nikdo jiný než právě filmový Frodo Pytlík. 

Zůstaňme teď ještě na chvíli u těch slavných jmen. Víte, kdo získal roli Hračkáře? Přece Rambo, respektive Sylvester Stallone. Tomu se za jeho výkon dostalo náležitého ocenění v podobě Zlaté maliny. 

I když film nebyl tak dobrý jako předchozí díly, opět nabídl to, co máme na Spy Kids rádi. Obzvláště finální bitka byla skvělá. Sešla se tu celá rodinka Cortézových, jež tentokráte bojovala s obřím robotem, kterého mohli hrdinové vidět jen přes 3-D brýle. Kam se hrabe tým Kapitána Ameriky! Přeci jen Cap neměl Antonia Banderase s tryskobotami a dědu s tak vymakaným vozíkem, že by mu záviděl i Tony Stark.

Po tomhle spektáklu se Spy Kids na delší dobu odmlčeli. A upřímně by možná bývalo lepší, kdyby je už Rodriguez nechal spát. Bohužel se ale roku 2011 vrátili. Proč bohužel? Zkrátka už to nebylo ono. Hlavní hrdinové Carmen a Juni už odrostli, a i když se ve filmu objevili společně se strýčkem Mačetou, jejich úlohu přebrala nová dvojice. Která byla otřesná. 

Roli matky malých nezbedníků se ujala Jessica Alba. Upřímně litujeme, že se k tomu ta nebohá herečka musela upsat. Tentokrát šlo doslova a do písmene o čas, protože svět začal ohrožovat padouch známý jako Time Keeper. Ten chtěl použít stroj času, aby se vrátil do minulosti. Zastavit ho musí právě OSS.

Tento film se svým předchůdcům nemohl rovnat. Nepomohly tomu hrozné herecké výkony, nic moc příběh, ale ani absence Antonia Banderase. Na rok 2011 měl film hodně špatné vizuální efekty. Dokonce tak, že se dalo čitelně odhadnout, kdy jsou herci na zeleném plátně. 

Ať tak či onak, Spy Kids 4-D u diváků propadli a na ČSFD si drží krásných 23 procent. To kouzlo, které měly první tři filmy, zkrátka vymizelo. I když nám to nedělá úplně radost, mimo jednoho animovaného seriálu jsme fakt rádi, že už se dětští agenti nevrátili.

Cože? Že jsme na něco zapomněli? Jen se nebojte. Kromě Spy Kids totiž Rodriguez vytvořil ještě jednu dětskou klasiku. Představují se Žraločák a Lávovka, největší superhrdinové, jaké kdy svět spatřil! No, tak horké to zase nebude. Rok 2005 sice možná patřil především Rodriguezovému Sin City, ale ve stejný čas vyšlo i Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. To nám představilo školáka Maxe, který oplýval dost bujnou fantazií. S její pomocí stvořil dva hrdiny - Žraločáka a Lávovku, kteří chrání planetu Drool, kde ožívají všechny sny. Jaké je Maxovo překvapení, když se jednou tihle dva zjeví před jeho školou a vezmou ho na svoji planetu.

Film sice sklidil především negativní kritiku, ale dnes už se jedná o kultovní klasiku. Proč, ptáte se? Jednoduše kvůli otřesným efektům, hereckým výkonům a příběhu. Obzvláště vizuál, kdy se třeba Lávovka promění v lávové želé s lidskou hlavou, je dodnes zdrojem extrémně vtipných momentů.

Snímek se ale těší značné popularitě ještě z jednoho důvodu. Žraločáka si totiž zahrál mladičký Taylor Lautner. Že vám to jméno nic neříká? Tak vám dáme malou nápovědu. Je to ten herec, který si zahrál „hezounka“ Jacoba v sáze Stmívání. Jak lépe odstartovat hereckou kariéru, než zpívat ukolébavku v kostýmu žraloka? Jo a ve filmu je scéna, ve které je napsáno, že si máte nasadit 3D brýle, i když film samozřejmě ve 3D není. Prostě legenda.

Žraločák a Lávovka se nedávno konečně dočkali nepřímého pokračování s názvem We Can Be Heroes, na jehož recenzi se u nás můžete podívat hned po tomto tématu. Bohužel se ve filmu ale Žraločák neobjeví. Možná ho po cestě přepadli vlkodlaci.