Mezi všemi filmy pro děti snad nenajdete výraznějšího zástupce nežli sérii Spy Kids režiséra Roberta Rodrigueze. Mimo příběhu dětských špiónů ale dal tento tvůrce vzniknout ještě jednomu dětskému filmu. Dobrodružství Žraločáka a Lávovky sice měla mnoho nedostatků, ale svým vlastním střeleným způsobem si toto dílko vydobylo kultovní status. Po dlouhých letech se Netflix rozhodl, že právě Žraločák a Lávovka si zaslouží pokračování. Tak vznikl film We Can Be Heroes. A přátelé – nalijme si čistého vína, je to bída.

Příběh nás od filmu z roku 2005 posouvá do doby, kdy už jsou Žraločák a Lávovka dávno dospělí. Společně s dalšími “úžasnými” hrdiny, jako je například nepřemožitelný Zázračník, chrání svět. K jejich překvapení ale na Zemi zaútočí mimozemští vetřelci, kteří superhrdiny unesou. A protože je tohle film určený především dětem, úloha zbavit svět zla (a při tom zachránit dospělé) padá na bedra jejich nebohých ratolestí.

Tak se nám představuje docela nesourodá dětská parta, která má celou řadu schopností. Musím uznat, že zrovna s tím si tvůrci docela vyhráli. Třeba levitace s předměty za pomoci zpěvu je docela originální. I když po chvíli už si budete přát mít klapky na uších. Najdete tu i elasťáka s natahovacími končetinami. A protože jde o děti superhrdinů, objeví se tu i potomek Žraločáka a Lávovky. Kterým je malá holčička, jež zdědila sílu a zuřivost žraloka a umí ovládat vodu. Protože bez nějaké té roztomilé šestileté holčičky by to přece nebylo ono, že?

Hlavním hrdinou, tedy spíše hrdinkou, je Missy Moreno. Ta sice nemá žádné superschopnosti, ale to jí bohatě vynahrazují její vůdcovské dovednosti. Je takovým tím pojítkem, které má za úkol držet tým pohromadě. Právě schopnost vést, spolupracovat a držet při sobě je ústředním tématem filmu. A kupodivu tahle složka příběhu docela funguje. Malí superhrdinové se učí spolupráci, dokonce rozvíjejí svoje schopnosti.

Jenže tím asi veškerá pozitiva vyprávění hasnou. Samozřejmě nelze čekat kdovíjakou logiku nebo komplikovanost děje. Tohle prostě nejsou Avengers, ačkoli je film tu a tam glosuje. I tak je ale dílo plné chyb a příběhových děr, nad kterými budete co chvíli kroutit hlavou.

Abych to vysvětlil. První půlka filmu docela ujde a v rámci možností i funguje. Jenže jakmile se naše parta později dostane na vetřeleckou loď, z příběhu se stane jakýsi mišmaš, který nedává smysl ani v případě, že zamhouříme obě oči. A vyvrcholení děje je tak náhodné a postavené na hlavu, že jsem měl sto chutí film vypnout ještě před závěrečnými titulky.

Nakonec jsem to ale neudělal, protože Můžeme být hrdinové i přes řadu negativ obsahuje prvky, které mě u něj udržely. Zejména se tu bavíme o vtipnějších situacích, u kterých mi zacukaly koutky, nebo jsem se rovnou nahlas rozesmál. Jestli z pobavení či ze zoufalství, je otázkou. Vizuální efekty jsou docela povedené, ale dokazují, že od časů Spy Kids se zase tak moc nezměnilo. CGI je sice hezčí a detailnější, ale k realitě má pořád hodně daleko. Třeba scéna s kovovým žralokem, na kterém rajtuje malá holka, mi dost silně připomenula kultovní Žralokonádo.

Co mě ale opravdu dostalo, byla jména jednotlivých superhrdinů a dětí. Tady by se Avengers mohli opravdu učit. Koho napadly názvy jako Nudlík, Zpomalík, Zrychlík nebo A Capella, nevím. Ale byl to génius.

Práce s dětmi je v případě filmů dvojsečná zbraň. A Můžeme být hrdinové jsou toho zářným příkladem. Někteří malí herci se opravdu snaží, ale jiní umí být tak moc OTRAVNÍ. Někdy jsem opravdu protáčel oči v sloup nad trapnými hláškami, které ty pištivé hlásky pronášely. Abych nezapomněl – na film jsem se schválně podíval s českým dabingem. A výsledek je přesně tak otřesný, jak byste mohli čekat.

Tak si to shrňme. Můžeme být hrdinové rozhodně nedosahují kvalit prvních tří Spy Kids. Nejsou ani lepší než jiné podobné filmy, jako je třeba Zoom: Akademie pro superhrdiny. Na druhé straně si ale vedou o něco lépe než Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Děti film rozhodně dokáže zabavit a pobavit. My odrostlejší už z něj ale nutně nemusíme být tak odvaření.

Pokud ale zrovna máte volný večer nebo odpoledne a nevíte, co si na Netflixu pustit, tou hodinkou a půl rozhodně neprohloupíte. Jen počítejte s tím, že tady budete muset totálně vypnout, abyste si film aspoň trochu užili.

Po dlouhém uvažování nakonec filmu uděluji tři body z deseti. Není to vyloženě hrůza, ale rozhodně se nekoná ani žádná sláva. Prostě podprůměr, na který se podíváte, když už není jiné východisko.