Vrána: Milostný dopis psaný opravdovou tragédií

„Před rokem... za chladné říjnové noci... rozbité auto na prašné silnici... muž... dívka... šílenství... bolest... a stíny... můj bože, ty stíny...“ (James O'Barr)

Konec března roku roku 1993, do finále produkční fáze zbývá pouhý týden a štáb se připravuje natočit jednu důležitou, avšak svým provedením pro snímek tradiční scénu. Ta se ale kvůli selhání techniků, revolveru a jednoho náboje záhy mění v obrovskou tragédii.

Kultovní snímek Vrána režiséra Alexe Proyase už téměř dvacet let patří mezi přední zástupce takzvaných prokletých filmů. Důvodem této nelichotivé přezdívky je především nešťastné úmrtí osmadvacetiletého herce Brandona Leeho, syna Bruce Leeho, který byl během natáčení smrtelně postřelen. Pravdou ale je, že se nejedná o jedinou tragédii, která je s Vránou spojovaná. Na bolesti, ztrátě a zoufalství je totiž postavená celá tato značka.

Ač zná většina lidí především filmové zpracování, Vrána je v první řadě velice intenzivní grafický román amerického komiksového tvůrce Jamese O’Barra. V něm se můžeme vžít do role Erica, mladíka, který se jakožto nesmrtelný anděl pomsty vrací ze záhrobí, aby se několika pouličním gangsterům pomstil za to, jak nechutným způsobem odpravili nejen jeho, ale rovněž také jeho snoubenku Shelly.

Tradiční příběh o pomstě. Takový pocit může mít z tohoto komiksu každý, kdo si bez jakýchkoliv znalostí přečte jeho anotaci. Tak to ale vůbec není. Vrána je ve skutečnosti milostným dopisem a očistnou terapií, jejímiž hlavními motivy jsou pocit viny, utrpení, bolest, zoufalství a především opravdová láska. Pro pochopení tohoto tvrzení se však musíme vrátit k jejímu tvůrci.

James O’Barr neměl lehký život již od úplného začátku. Narodil se matce alkoholičce v karavanu někdy mezi Štědrým dnem roku 1959 a Novým rokem 1960. Prvních několik let svého života trávil částečně v sirotčinci a v pěstounské péči u lidí, kteří si brali děti na víkendy pravděpodobně jen kvůli finanční podpoře. Takže si asi dokážete představit, jak se k ratolestím chovali. Ze sirotčince se James nakonec dostal v sedmi letech, kdy byl adoptován do vcelku normální rodiny.  

Hlavní část příběhu se však začala psát až později. V šestnácti letech poznal O’Barr spřízněnou duši Beverly, se kterou se později zasnoubil. Autor v rozhovorech sám zmiňuje, že pro něj byla andělem, který ho zachránil před temnotou. On byl sarkastický pesimista. Ona zase neustále šťastný optimista. Prostě pár dokazující rčení, že protiklady se přitahují. 

Obrovská láska se ale po střední škole změnila v ještě větší utrpení. James byl v té době lehkomyslný puberťák, který se neobtěžoval s placením povinného ručení. A jelikož policisté znali jeho auto, zavolal své snoubence s prosbou, jestli by ho nevyzvedla, protože si prostě nemohl dovolit další pokutu. Jenže když Beverly kráčela pro své vozidlo, srazil ji opilý řidič. A ona svým zraněním na místě podlehla.

Ten den niterně umřel i James, který si smrt dával za vinu. „Kdybych býval zaplatil to povinné ručení. Kdybych jí zavolal o deset minut později,“ říkal si. Jeho budoucnost se během lusknutí změnila v černou nicotu a on se rozhodl, že se s bolestí vypořádá kreslením. Tedy činností, která mu k úprku z reality pomáhala již od útlého věku.

Vrána, kterou začal tvořit přibližně dva roky po smrti snoubenky, se stala jeho osobní terapií. James se snažil na papír přenést veškeré své utrpení, hněv, bolest a žal. A na díle je to opravdu znát. Očistný příběh Erica ignoruje tradiční vypravěčské postupy a je jakousi směsicí autorových pocitů přenesených do jednotlivých scén a událostí.  

Komiks praská ve švech nespočtem akčních scén, v nichž hlavní hrdina koná brutální odplatu na těch, co mu ublížili. O’Barr to v předmluvě sám vysvětluje tak, že když v reálném světě neexistovala spravedlnost, snažil se vytvořit si vlastní. Kresba těchto hutných pasáží je navíc vytvořena pouze pomocí tužky a inkoustu, aby autor ještě více podtrhl všechnu tu agresivitu a frustraci, která s ním cloumala.

Na druhé straně barikády poté stojí snové sekvence a flashbacky, které James maloval vodovkami, protože v nich chtěl dosáhnout co možná nejjemnějšího snového pocitu. Ty v komiksu hrají velkou roli, ždímají z příběhu maximum emocí, a především čtenářům ukazují krásné chvíle, které spolu Eric a Shelly zažili. Nejzajímavější na nich však je, že jsou autentické. Postava Shelly byla kompletně vytvořena podle Beverly a všechny intimní momenty z komiksu by měly odrážet to, co se svou láskou James skutečně zažil. 

Ne všechno se ale do původní Vrány dostalo. O’Barr v předmluvě říká, že i když měl krásných zážitků se snoubenkou opravdu hodně, grafický román začal tvořit pár let po tragédii. Všechny věci se tedy snažil držet ve svém srdci a nechat si je kompletně pro sebe. Prostě se bál, že by je znehodnotil a zničil. Postupem let ale změnil názor. A tak do nových vydání přidělal kapitolu „O Vánocích v srpnu“, jež se zaměřuje na jeden z nejhezčích momentů jejich vztahu.

Na realitě je ve finále postavený celý komiks. Zápletka o zavražděném páru údajně vychází ze skutečného trestného činu, kdy byl mladý pár zabit kvůli snubnímu prstenu v hodnotě dvaceti dolarů. Prostředí odpovídá reálným ulicím Detroitu, jména padouchů autor převzal z graffiti, které venku potkával, a vedlejší postavy vznikly na motivy autorových přátel, kolegů či oblíbených hudebníků.

Jak je to ale s hlavním hrdinou Ericem? Vzhledem k tomu, že James sebe samotného nerad kreslí, hlavního hrdinu vzhledově vytvořil podle dvou známých osobností. Obličej patří zpěváku Peteru Murphymu a tělo společně s kočičími pohyby jsou zase inspirovány Iggym Popem. Všechen ten hněv, bolest, smutek a zoufalství hlavního hrdiny ale kompletně vychází přímo z pocitů samotného autora.

A tím se dostáváme k důležité otázce. Pomohla Jamesovi terapie Vránou? Spíš ne. Práce autora emočně ubíjela. Často si musel dávat pauzy a nedokázal v jednom kuse udělat moc stránek, čemuž odpovídá i fakt, že kapitoly Vrány mají od čtyř do deseti stran. Tvorba trvala téměř devět let. Devět let otevírání starých ran a rýpání se v nich, na což autor pravděpodobně odkazuje i tím, že se Eric sebepoškozuje jak vzpomínkami na Shelly, tak i žiletkou, kterou si vyrývá hluboké rány do předloktí.

Podobné symboliky je ve Vráně víc. Nikoho jistě nepřekvapí, že hlavním znakem komiksu je duch vrány. Ta stejně jako v mytologii ztělesňuje prostředníka mezi životem a smrtí. Je Ericovým průvodcem, pomocníkem v honbě za odplatou a také ochráncem před sebetrýznícími vzpomínkami na Shelly. Téměř na začátku a i v dalších částech komiksu si zase čtenáři mohou na zdi Ericova obýváku všimnout tří dekorativních masek, které vycházející z britského divadla a představují tři tváře dramatu: Bolest, Ironii a Zoufalství. Ty se propisují nejen do názvů důležitých kapitol, ale také do Ericova make-upu, který má obličej pomalovaný ve stylu masky Ironie. V neposlední řadě stojí za zmínku také kostlivec, tajemná postava, jež Erica drží na cestě odplaty a snaží se mu zabránit v poutání se ke vzpomínkám na Shelly.

Ten nejdůležitější symbol se však objevuje v první snové sekvenci s názvem Roztříštěná mysl. V ní Eric oknem vlaku spatří majestátního koně, co se tryskem žene magickou přírodní krajinou. Oř se ale zaplete do ostnatého drátu a z nádherného snu se vyklube nepříjemná noční můra. Tato scéna v příběhu není pro nic za nic. Jedná se o metaforu znázorňující pocit viny hlavního hrdiny, protože nedokázal Shelly zachránit před brutální vraždou.

V úplně původním vydání z roku 1989 se kůň objevoval jen a pouze v této části. Autor pracoval s myšlenkou, že by ho měl nějakým způsobem zakomponovat i na samotný konec příběhu. Ale nevěděl kdy, stejně tak ani jakým způsobem. James onu metaforu pochopil až o dvacet let později. Jak sám v předmluvě píše, uvězněný kůň nebyl pouze symbolem Ericovy viny, ale také jeho, protože si sám vyčítal smrt Beverly. Nová vydání tedy kromě zmiňovaného flashbacku „O Vánocích v srpnu“ a některých ztracených pasáží obsahují na konci také kapitolu „Jiskrný kůň“, jež z Vrány konečně udělala to celistvé dílo, o které James O’Barr původně usiloval.

Jenže jak jsme již zmiňovali, k autorovu plnému pochopení přísloví: „Odpusť a bude ti odpuštěno,“ došlo až s novým vydáním někdy okolo roku 2010. Autor se pravděpodobně po dopsání Vrány se smrtí Beverly částečně smířil. Rány na srdci nejlépe zahojí až čas, sami to asi znáte. Jenže než se James stihl kompletně vydrápat na břeh z jedné vlny depresí, osud na něj přichystal další, ve které podle jeho slov téměř utonul.

Komiksová Vrána původně vůbec neměla spatřit světlo světa. Autor ji měl skutečně jako svojí vlastní terapii a nikdy neplánoval, že by ji vydal. Jenže pak přišel na scénu Gary Reed, majitel řetězce komiksových prodejen, který v té době zakládal nové nakladatelství s názvem Caliber Comics. A tomu se Vrána tak líbila, že Jamesovi nabídl, že ji vydá.

Z Vrány se stala jedna z prvních sérií vydaných pod taktovkou tohoto nakladatelství. A také obrovský hit. Dokonce tak velký, že po vydání třetího sešitu začali O’Barrovi chodit nabídky na filmovou adaptaci od několika produkčních společností. James byl velmi překvapený a zároveň nadšený. Sám v rozhovorech přiznal, že si Vránu vždycky představoval jako film. Dokonce se při tvorbě komiksů filmy dost inspiruje. Například správnými úhly kamery, aby měl čtenář při čtení co největší přehled o dění.

Jedna z prvních filmových nabídek, kterou James dostal, byla opravdu k popukání. I když je Vrána opravdu temný a depresivní příběh, nejmenovaný producent z ní chtěl udělat muzikál a do hlavní role obsadit Michaela Jacksona. A ano, bylo to myšleno skutečně vážně. Nakonec se natáčení ujala společnost Dimension Films. Do režisérského křesla usedl v té době začínající filmař Alex Proyas, zatímco do role Erica byl vybrán Brandon Lee. James byl každopádně spokojený. Oba jmenovaní totiž patřili mezi obrovské fanoušky komiksové předlohy a vypadalo to, že se Vrána dočká té možná nejvěrnější filmové adaptace.

A pak přišla pekelná produkce, kvůli které film získal nelichotivé přízvisko „prokletý“. Od strašidelné anonymní hlasové zprávy, která slibovala špatné věci, pokud se začne natáčet, přes různá malá i velká zranění členů štábu, až po filmový plac zničený hurikánem. To vše natáčení potkalo. A bohužel ještě mnohem víc.

To nejhorší se stalo pouhý týden před koncem produkce během scény, v níž Eric vejde do místnosti, kde je jeho snoubenka zrovna bita a znásilňována členy gangu. Během ní dojde také ke střelbě. Přesněji řečeno jeden z padouchů, Funboy ztvárněný Michaelem Masseem, na protagonistu vystřelí hned poté, co vejde dveřmi. Ve storyboardu bylo původně načrtnuto, že padouch hodí na hrdinu nůž. Štáb dokonce pro Brandona vytvořil speciální vestu, která by vrženou kudlu bezpečně zastavila. Režisér se ale na poslední chvíli rozmyslel, že se bude střílet.

Při natáčení využívali tvůrci dva typy munice. Takzvané dummy rounds nebo chcete-li školní náboje, které se mezi střelci používají především k procvičování bezpečné manipulace se zbraní. Vizuálně vypadají jako reálný náboj, ale neměly by, respektive neobsahují zápalku a prachovou náplň. Štáb je tedy využíval především při detailních záběrech na dobíjení zbraně, aby divák nabyl dojmu, že je munice ostrá. A pak tu byly slepé náboje, které mají zápalku a prachovou náplň, ale neobsahují projektil. Ze zvukového i vizuálního hlediska tedy plní stejnou funkci jako munice ostrá. Jen z hlavně nevyletí projektil.

Jenže při natáčení selhal lidský faktor a to rovnou dvakrát. Jeden z revolverů byl nabitý školním nábojem. A ten zvláštní shodou okolností obsahoval zápalku, která při dopadu kohoutu vymrštila projektil do hlavně. Jenže hlaveň nikdo nezkontroloval, takže v ní projektil vydržel až do natáčení oné tragické scény. Když tedy Michael Massee stiskl spoušť, prachem naplněný slepý náboj odpálil v hlavni zaseklé těleso, které Brandona vážně zranilo. Tak vážně, že mladý herec po dvanáctihodinovém boji v nemocnici zemřel.

I přesto byl film nakonec za pomoci velmi nákladného CGI a dvojníků dotočen, vydán a postupem let se stal jedním z nejkultovnějších popkulturních snímků. Jenže tragická smrt už nešla vzít zpátky. A co bylo nejhorší, už tak životem zničený James O’Barr, pro kterého byl Brandon přítelem, si dával za vinu další smrt blízké osoby. Opět se ponořil do smutku a depresí. A především se nenáviděl za to, že Vránu vůbec vytvořil.

Tentokrát ale na boj proti démonům nebyl sám. Velkou částí jeho druhé očistné terapie byla prostě a jednoduše propagace filmu. Pro Jamese bylo samozřejmě velmi těžké mluvit o filmu, při jehož natáčení zemřel jeho kamarád, ale byl si jistý tím, že by o filmové Vráně svět měl vědět. Brandon by to totiž tak bezpochyby chtěl, protože byl na celý projekt velmi hrdý. Velkou roli v psychické pomoci tentokrát sehrála i Brandonova snoubenka Eliza Hutton, která s Jamesem sdílela zármutek. A jak sám autor píše v předmluvě komiksu, především vyslovila ta prostá, ale mocná slova: „Jamesi, nebyla to tvá vina.“

Od smrti Brandona Lee uteklo více než třicet let. Jamesovi je dnes třiašedesát. A jestli se něco nezměnilo, má manželku, dceru, věnuje se muzice, komiksu, objíždí všelijaké cony a žije pohodovým životem. A jak je na tom Vrána? Ta se postupem let dočkala několika lehce nadprůměrných komiksových spin-offů, podprůměrných filmových pokračování, průměrné seriálové adaptace a dalších ne moc povedených projektů. Takže bohužel není o co stát. V budoucnu nás ale čeká filmový remake režiséra Ruperta Sanderse s Billem Skarsgårdem v hlavní roli, který se po dlouhých letech vyhrabal z předprodukčního a produkčního pekla a měl by vyjít někdy během roku 2024.

Ať už je Vrána prokletá, nebo není, o to v tomto videu vůbec nešlo. Témat o potencionální kletbě Vrány se za více než třicet let od jejího vzniku vyrojilo opravdu hodně. A to nejen od profesionálních dokumentaristů, zahraničních médií a YouTuberů, ale i od tuzemských novinářů a tvůrců obsahu. Dokonce i my máme na kontě video o prokletých filmech, kde o Vráně mluvíme. 

Teď jsme ale chtěli poukázat na něco jiného. Na bolest, ztrátu, zoufalství a na další negativní emoce, na nichž byla celá Vrána postavená. A také na tragický život Jamese O’Barra, kterému sice život přinesl slávu, ale vzal mu mnohem, mnohem víc. Až tedy budete někdy v budoucnu číst komiks nebo koukat na filmovou adaptaci tohoto díla, vzpomeňte si na naše video. A věřte, že milostný dopis zvaný Vrána nabude úplně nový rozměr.