Viděli jsme první epizodu seriálu The Last of Us

The Last of Us je letos prvním seriálovým blockbusterem, který odstartuje na HBO Max svojí pilotní epizodou již v pondělí šestnáctého ledna. První díl z celkových devíti měla hrstka lidí možnost vidět v evropské předpremiéře o pár dní dříve. A já byl jeden z těch šťastlivců. Jak si teda v mých očích vedl první díl? Byl věrný herní předloze? Povedlo se dvojici Neil Druckmann a Craig Mazin splnit velká očekávání fanoušků? A má seriál potenciál oslovit i lidi, kteří předlohu neznají? Podle prvního dílu, který má stopáž takřka hodinu a půl, je odpověď na všechny položené otázky Ano!

Videoherní sérii The Last of Us miluju a první díl jsem dohrál snad třikrát. Z adaptace jsem měl obavy, a to především z toho, aby nebyl děj zbytečně natahovaný. První epizoda mi ale jasně ukázala, že vize Druckmanna s Craigem je taková, že chtějí potěšit hráče věrností a zároveň citlivě rozšiřovat svět i postavy, které se nacházejí v totálně neutěšené době.

Hromada věcí je udělaná jedna ku jedné s předlohou. Ať to jsou dialogy, záběry kamer, střih i akce. Myslím si, že spousta hráčů se během promítání potutelně usmívala, když se objevila scéna, kterou si vybavují ze hry. Ostatní věci, co byly změněné, upravené či naprosto nové, byly udělané s maximální pečlivostí a nepůsobily uměle. Moc se mi líbila vyváženost nových věcí s těmi, které by jako z oka vypadly hře.

Mile mě překvapilo, jak si autoři poradili s tím, že ve hře je i v úvodu dost akce. Ta v první epizodě takřka absentovala. Tempo první epizody bylo komorní, ale příběhu jsme i tak dostali pořádnou porci. To je vlastně další z věcí, která mě taky dost zaskočila. To, kam jsme se příběhově dostali, bych před začátkem seriálu tipoval nejméně na dvě epizody.

Hodně se řešilo herecké obsazení, jestli Pedro Pascal, a především, Bella Ramsey, jsou těmi pravými protagonisty. Za mě mohu říct, že povahově je Bella Ramsey skvělou Ellie a Pedro Pascal je skvělým Joelem. Oba se svých rolí zhostili nad očekávání dobře, a to je věc, která pro mě má velkou hodnotu. Jestli jeden či druhý vizuálně není podobný své předloze je mi vlastně úplně jedno.

Vizuál byl sám o sobě dechberoucí. Jednotlivé scény vypadaly opravdu přesvědčivě a je na nich vidět, že na první sezonu The Last of Us padla hromada peněžních prostředků. Například scéna, kdy skrze okýnka auta sledujeme okolní prostředí, je vysloveně oku lahodící, a to i s houpající se kamerou, která evokuje jízdu po polní cestě.

O hudbu se postaral, tak jako v herní předloze, Gustavo Santaoalla, takže první díl s názvem Když se ztratíš v temnotě, je plný velmi známých hudebních motivů. Celkové ozvučení seriálu vypadá taky parádně. Srdce mi zaplesalo, když kapky deště dopadající na kovovou rouru zněly opravdu tak, jako když déšť dopadá například na parapet. A rozdíl, jestli se postavy nachází v rouře, nebo mimo ni, byl taky znát.

A takových detailů nejspíše bude The Last of Us mnohem více. První epizoda předčila veškerá má očekávání a sál jsem opouštěl nadšený. Trochu závidím všem, kteří se premiéry dočkají až v pondělí, protože ty první pocity jsou ryzí. Jak mám vydávání po týdnech všeobecně rád, tak chuť na druhý díl je obrovská a čekání bude dlouhé. Tak snad zbývá jen doufat, že si nejnovější počin na HBO Max udrží kvalitu. Prvním dílem ji autoři Druckmann s Mazinem nastavili sakra vysoko.