Proč vizuální efekty stojí za houby aneb novodobé otroctví

Marvel Fatigue. Tento termín se začal objevovat na sociálních sítích po vydání několika titulů čtvrté fáze MCU. Jednoduše řečeno, fanoušci jsou unaveni z konstantního přívalu nových marvelovských titulů, které sice vždy přinášejí trochu jiný příběh, ale v podstatě jsou podle stejné šablony. Co si budeme povídat, zlaté časy má Marvel za sebou. Poslední filmy a seriály komiksového giganta jsou mimo jiné často kritizovány za... řekněme nepříliš povedené vizuální efekty. Není to ale jen problém Marvelu, protože jste se jistě setkali s tím, že i u některých titulů jiných velkých studií vypadají mnohem lépe třeba o 15 let starší díla. Dochází tvůrcům speciálních efektů dech, nerodí se nové talenty, nebo je to hnusnou korporátní chamtivostí a nekompetentností zadavatelů zakázek?  

Asi tušíte, která odpověď je nejblíže pravdě, ale jako vždy je pes zakopán hodně hluboko. Pojďme jej tedy společně vykopat a rozpitvat v duchu pravého true-crime.

Rhythm & Hues Studios, jedna z nejznámějších amerických společností zabývajících se speciálními efekty, pracovala na 145 filmech od Sněhurky a lovce po Nespoutaného Djanga. V roce 2013 společnost, která ohromila diváky 450kilovým CGI bengálským tygrem, získala Oscara za speciální efekty za film Pí a jeho život. Kritici nešetřili chválou na adresu studia a samotný film, mimo jiné díky práci VFX umělců, bohatě plnil pokladny kin po celém světě. Rhythm & Hues Studios také získalo britskou cenu BAFTA a následující den vyhlásilo bankrot. Jak je to možné?

Společnost, která tehdy zaměstnávala 1400 lidí, překročila náklady, které právě vynaložila na film Pí a jeho život, protože v polovině výrobního procesu se režisér Ang Lee rozhodl, že mnoho vizuálních efektů je třeba předělat nebo vyřadit. Tato změna způsobila nečekané výdaje, které musela společnost Rhythm & Hues zaplatit z vlastní kapsy. Kromě toho bylo odloženo několik plánovaných filmových projektů a souběh několika faktorů společnost jednoduše finančně zatížil. Zaměstnanci byli propuštěni nebo požádáni, aby pracovali přesčas nebo dokonce bez nároku na mzdu. Paradoxně však neměli těžké srdce na své šéfy, jejichž přístup popisovali jako vstřícný. Zřejmě si totiž byli vědomi, že za vzniklou situaci nemůže vedení společnosti Rhythm & Hues. 

Jen v letech 2003 až 2013 zkrachovalo 21 společností zabývajících se speciálními filmovými efekty. Problematický obchodní model tohoto odvětví však odhalil až vysoce medializovaný bankrot společnosti Rhythm & Hues, který zmobilizoval celosvětovou komunitu tvůrců VFX. Na předávání Oscarů v roce 2013 tak vyšlo do ulic Hollywood Boulevard více než 500 lidí, aby demonstrovali za zlepšení finančních podmínek.  

Jen pro zajímavost, zatímco šéfové Rhythm & Hues řešili problémy svých zaměstnanců, Ang Lee přebíral cenu za nejlepší režii a tým vizuálních efektů se v jeho děkovné řeči ani nezmínil. Tuto informaci si zapamatujte, protože později vám dotvoří celkový obraz.

Problémem tohoto odvětví jsou klesající ziskové marže a skutečnost, že VFX studia podávají nabídky na projekty na základě počtu záběrů, které klient požaduje. Animátor Peter Allen vysvětluje, že při takto nastavených podmínkách doufáte, že záběry nebudou příliš komplikované a klient se nezačne vrtat v každém detailu. Vzhledem k tomu, že zakázka má předem stanovenou cenu, je na tvůrcích VFX, aby zvládli objem práce ve stanoveném čase. 

Překročení nákladů pak musí, stejně jako u Rhythm & Hues, zaplatit samotná studia. Pravděpodobně se divíte, proč na svou práci nedávají namísto pevné cenovky orientační částku, ale tady to začíná být matoucí. 

Poptávka po speciálních efektech je dnes větší než kdykoli předtím. Velcí hráči jako Marvel nebo Disney mají nad VFX studii velkou moc, už jen proto, že produkují spoustu blockbusterů, které vycházejí jeden za druhým. Přinejmenším donedávna platilo, že jejich tituly byly v pokladnách kin jistotou. Pokud tyto giganty nějakým způsobem naštvete nebo začnete příliš spekulovat, můžete se dostat na černou listinu, což vám v budoucnu znemožní získat lukrativní práci. Stačí si vzpomenout na Marvel veteránku Victorii Alonso, která byla vyhozena na začátku roku 2023. Byla to ona, kdo měl dohlížet na přerozdělování zakázek jednotlivým VFX společnostem, ale zároveň měla mít na starosti extrémně toxické prostředí. Interní zdroje ji obvinily z diskriminace a šikany lidí, kteří se jí nějakým způsobem „zprotivily“.

Největším „padouchem" je v tomto ohledu Marvel, který poskytuje zdánlivě nekonečný zdroj zajímavých zakázek, a proto se VFX studia nemohou účinně bránit a ohýbají hřbet, aby z rozjetého vlaku nevypadla. To však vytváří mimořádně náročné ekonomické prostředí. Jednotlivá studia se snaží dostat s cenou těsně pod konkurenční nabídku a v případě Marvelu jde paradoxně o poměrně nízké částky. Všechny projekty jsou tedy výrazně podhodnocené, což v praxi znamená, že tam, kde byste normálně potřebovali v týmu deset lidí, dostanete na stejný objem práce dva. Tento model navíc z tvrdého konkurenčního boje vytláčí zkušenější a dražší profesionály, což má v konečném důsledku dopad na výslednou kvalitu. A to není všechno, Horste!

Vzpomínáte si na nechvalně proslulý muzikál Cats? Ano, ten film, který bude jednou v učebnicích kinematografie jako jeden z nejhorších příkladů speciálních efektů vůbec. Faktem ale je, že toto fiasko nejde na triko VFX umelcům, přestože to byli právě oni, kdo schytal nejtvrdší kritiku. Anonymní zdroj, který na tomto snímku pracoval, označil své zkušenosti za „otrocké". V rozhovoru pro The Daily Beast dotyčný popisuje měsíce ponižování uprostřed zběsilého výrobního procesu. Zapomeňte na čtyřicetihodinový pracovní týden, VFX umělci pracovali 60 až 90 hodin týdně a nezřídka zůstávali ve svých kancelářích dva až tři dny v kuse. Výsledkem bylo, že na výrobu hodinu a půl dlouhého filmu nabitého CGI efekty měli pouhé 4 měsíce. 

Režisér filmu Tom Hooper je označován za neuctivého a povýšeneckého. Sám však neměl ponětí o tom, co obnáší tvorba tak propracované animace, a trval na tom, aby každá scéna, kterou viděl, byla plně dokončená a vyrenderovaná. Abyste tomu rozuměli, když VFX umělci pracují na animaci, jsou klientovi průběžně zasílány pouze rozpracované koncepty. Ty nejsou celkově hezké, protože v hrubých obrysech vizualizují to, co se děje na place. Jedná se o zcela běžnou praxi, kdy je režisérovi dán prostor k tomu, aby si komplexní obraz promyslel a efektivně provedl případné změny. Velmi zjednodušeně si to můžete představit tak, že vám malíř pošle ke schválení jen skicu, než namaluje obraz. Pokud si totiž nápad rozmyslíte, může jednoduše plátno předělat, než kdyby již namaloval hotové dílo. Jenže Hooper od VFX týmu pokaždé požadoval „finální rendery“ ve vysoké kvalitě, což zabere spoustu času. Navíc si v rámci vlastního „brainstormingu“ občas vyžádal pro srovnání scény skutečných koček, které dělaly totéž co herci na plátně. A jistě víte, že skutečné kočky netančí jako broadwayské divy. 

V žádném případě se však nejedná o ojedinělou situaci. Lidé z VXF branže rádi používají termín "pixel-fucked“ pro označení takovýchto rozmarných režisérů. Znamená to, že máte co do činění s klientem, který hnidopišsky řeší každý pixel, a přestože sám neví, co chce, nikdy není spokojen. 

Marvel jde v tomto směru tak daleko, že údajně požaduje několik variant finálního renderu, aby dal zelenou jen jedné z nich. Za tímto účelem chce po studiu pravidelné změny mnohem častěji než kterýkoli jiný klient a tyto požadavky obvykle přicházejí velmi pozdě v průběhu výroby. Tak se stává, že studio například měsíc nebo dva před premiérou filmu dostane zakázku na předělání celého třetího dějství. Jeden anonymní zdroj z Marvelu uvedl, že přesně to se stalo v případě filmu Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství. A světe div se, ani katastrofa jménem She-Hulk nebyla výsledkem neschopnosti animátorů.

Časový tlak a neustálé předělávky již hotových děl způsobují, že je lidsky nemožné dostát všem očekáváním. Internet je plný šokujících svědectví zaměstnanců, kteří spali pod stolem, čelili záchvatům úzkosti, psychicky se hroutili a doslova si pěstovali trauma. Mnozí si možná řeknou, že se jedná o uplakánky, ale je třeba si uvědomit, že tito lidé pracují dvakrát až třikrát více než je běžná pracovní doba zadarmo a pod neustálým tlakem. Daná práce zpravidla není placena od hodiny, přesčasy tedy nikdo neuhradí, protože, jak už bylo řečeno, rozpočet je předem daný a velmi nízký. K tomu přistupuje facka v podobě zdrcující kritiky ze strany diváků, kteří výsledný vizuální nepořádek vyčítají těmto novodobým „otrokům“ filmového průmyslu. Není divu, že tvůrci VXF jsou vyhořelí a dlouhodobě rezignují na kreativní snahu.

Proč Marvel šetří na rozpočtu VFX studií, asi není třeba vysvětlovat. Zajímavé jsou však důvody neefektivní a chaotické produkční komunikace. Je třeba říci, že filmaři, kteří mají za sebou spoustu projektů se speciálními efekty, si dokážou představit něco, co není na place, takže mají od začátku jasnou vizi, kterou mohou jasně sdělit VFX týmu. Vědí, jak CGI funguje a co je rozumné a realistické požadovat v čase, který je k dispozici. Většina současných režisérů spolupracujících s Marvelem však pracovala pouze na malých nezávislých filmech nebo na snímcích, které nevyžadovaly mnoho speciálních efektů. Tito lidé se prostě nedokážou podívat na hrubé obrázky, aby si udělali úsudek. Také nechápou, kolik práce a času stojí věci, které ve standardních scénách bez CGI považují za triviální. Pokud například režisér preferuje delší záběry, může to dramaticky zvýšit pracovní zátěž VFX umělců. Nejenže je třeba vytvořit více záběrů, ale čím delší je efekt na plátně, tím preciznější a detailnější musí být. Kratší záběry proto znamenají, že tu a tam lze ušetřit na přesnosti, protože divák si za pár vteřin nevšimne ničeho nepřirozeného. 

Dalším problémem je, když se kameraman nepodílí na postprodukci. VFX umělci pak musí záběry komponovat sami, což v konečném důsledku vede k narušení vizuálního jazyka filmu. Stává se, že zejména v bojových scénách je fyzika úplně mimo a kamera dělá pohyby, které ve zbytku filmu nenajdete. Dobrým příkladem je bojová scéna na konci filmu Black Panther, která se od ostatních použitých efektů výrazně liší. O tuto bitku se ve skutečnosti postaralo VFX studio, které se nepodílelo na celém produkčním procesu. I to je důsledek přílišné fragmentarizace a roztříštěnosti průmyslu. Kvůli obrovské poptávce totiž po celém světě vznikla různá studia s vlastní specializací. Bohužel se zde objevil i určitý problém s komunikací a pracovním postupem. Režisér ztrácí fyzický a emocionální vztah k práci umělců a vnímá ji jako jednorázovou službu. Tento nedostatek osobní péče se nakonec projeví na plátně a pocítí to i diváci. 

Například Taika Waititi, režisér filmu Thor: Láska jako hrom, během propagačního turné suverénně zpochybnil CGI ve svém vlastním díle. Jeho poznámka o postavě Korga, která údajně nepůsobí „opravdově“, vyzněla jako krutý výsměch VFX týmu. Takto nenuceně hodil přes palubu lidi, kteří mu tak usilovně pomáhali realizovat jeho představu.

Kdo tedy v celé kauze působí největší škody? V podstatě úplně všichni. Samozřejmě není fér vinit vykořisťované umělce, kteří v tomto odvětví ani nemají mnoho jiných možností. Faktem ale je, že samotná VFX studia si nechala příliš dlouho diktovat drakonické podmínky. Mnoho lidí ze speciálních efektů sdílí názor, že jsou to právě jejich šéfové, kdo se musí postavit za zaměstnance, platit jim přesčasy a usměrňovat očekávání klientů. Na druhou stranu menší firmy, zkrátka u gigantů, jako je Marvel, nemají téměř žádný prostor ani páky, jak své lidi ochránit před šíleným rozvrhem. Velcí hráči tedy musí nejprve pochopit, že CGI nedává nekonečný prostor pro změny, a musí si v první řadě vyškolit vlastní režiséry. A konečně by nebylo od věci, kdybychom se i my diváci dívali na věci v širších souvislostech. Vizuální efekty jsou nejsnadnějším terčem kritiky, a i když máme plné právo podrobovat filmová díla hodnocení, ostré narážky na VFX umělce opravdu nejsou fér. Tito lidé, stejně jako scénáristé nebo herci, významně přispívají k našemu zážitku a mají potenciál podávat opravdu kvalitní výsledky. Takže je vlastně v našem zájmu tento extrémně toxický model změnit. Jenže jak na to...

Věděli jste, že Keanu Reeves si za obrovský úspěch trilogie Matrix vydělal odhadem 100 milionů dolarů? Zmiňuji to proto, že se herec rozhodl vyplatit týmu VFX umělců, kteří se podíleli na produkci, tučný bonus ve výši několika milionů ze svého výdělku. Sám o tom příliš nemluví, ale vnitřně cítil, že právě tito lidé vytvořili úspěch série a zaslouží si z něj těžit. 

Jedním z řešení současné krize v oboru speciálních efektů by tak bylo vždy obsadit do filmu Keanu Reevese, který je očividně tak dobrý člověk, že mě to při psaní dojalo. 

A teď vážně. VFX umělci pracující pro Marvel se poměrně nedávno uchýlili k drastickému kroku. Vůbec poprvé požádali o vytvoření vlastních odborů. V rámci toho by přešli pod hlavičku ISATSE, Mezinárodní aliance zaměstnanců divadelních scén, která v Severní Americe zastupuje téměř 170 000 výtvarníků a techniků. 

Výše zmíněná poptávka po speciálních efektech dnes staví tvůrce do ideální pozice pro vyjednání lepšího místa pod sluncem. V současné době jsou v podobné, ne-li horší pozici vykořisťování než herci a scenáristé, ale na rozdíl od těchto dvou skupin nemají příslušné odbory. V rámci této iniciativy tak budou VFX umělci společnosti Marvel požadovat nejen příznivější platové podmínky, ale také lepší zacházení. 

Organizátor Mark Patch řekl následující: „Už po téměř půl století byla pracovníkům v odvětví vizuálních efektů odepírána stejná ochrana a výhody, na které se od počátku hollywoodského filmového průmyslu spoléhali jejich spolupracovníci a kolegové. Toto je historický první krok pro pracovníky VFX, kteří se spojili s kolektivním hlasem požadujícím respekt k práci, kterou děláme.”

Zatím se jedná především o umělce pracující pro Marvel, ale není vyloučeno, že se v budoucnu přidají další. Každý, kdo nežil pod kamenem, ví, že Hollywood se kvůli stávce herců a scénáristů otřásá v základech. Připravili jsme na toto téma stručné a srozumitelné video, které vysvětluje, že dost možná stojíme na prahu historického milníku pro filmový průmysl. Obchodní model továrny na sny se nevyhnutelně musí změnit a tato iniciativa tvůrců VFX je dalším důležitým varováním. Před giganti si konečně dupli, a to v tu nejvhodnější dobu. Budeme jim tedy držet palce a sledovat, jak se situace vyvine.