Troufám si tvrdit, že se z filmového Thora stala jedna z nejoblíbenějších postav MCU. Vlastně se ale není čemu divit, když jsme právě s touto postavou strávili mnoho let, během kterých jsme měli příležitost sledovat její složitý vývoj. Nyní se Thor vrací v pořadí už čtvrtém sólovém filmu, který nese podtitul Love and Thunder, v češtině Láska jako hrom. Český překlad názvu zní fakt divně, co?

Otěže režiséra opět převzal Taika Waititi, který stál za výbornou třetí sólovkou Thor: Ragnarok. Podařilo se mu ale tento úspěch zopakovat? Na to si odpovíme v této recenzi.

Thor se bezcílně potuluje vesmírem se Strážci galaxie a snaží se najít smysl svého života. To se mu ovšem moc nedaří. Tedy až do chvíle, kdy se doslechne o krvavém řádění Gorra, jehož cílem je vyvraždit veškeré božské bytosti včetně samotného Odinsona. Ostatně, jestli se o této postavě chcete dozvědět více, máme o ní samostatné video a článek. Thor se tedy musí pokusit tuto hrozbu zlikvidovat. Jaké je ale jeho překvapení, když při svém snažení narazí na Jane Foster. Ze které se ještě ke všemu stala Mighty Thor, jelikož je hodna kladiva Mjolnir.

O ději už vám více prozrazovat nebudu, jednak kvůli spoilerům, ale také proto, abyste nepřišli o skvělý zážitek, který Love and Thunder nabízí. Je to především zásluhou Taiki Waititiho. Víte, proč byl Thor: Ragnarok tak dobrým snímkem? Nebyla to klasická Marvelovka, které se bohužel pomalu začínají okoukávat. Ragnarok byl závan svěžího větru a bylo znát, že Taika při jeho tvorbě dostal absolutní volnost. Vznikl tak silně autorský počin s výborným příběhem, spoustou humoru a sympatickými postavami. U pokračování Taika tohle všechno vzal a neskutečným způsobem znásobil. Nový Thor je tak daleko praštěnější. A je mi jasné, že skalním fanouškům komiksů bude tento film vadit ještě více, než Ragnarok. Stojím si však za tím, že Waititiho rozhodnutí je geniální.

Příběh Love and Thunder není nikterak složitý. Nebuduje se tu spletité vyprávění plné zvratů a mytologie. Komiksové motivy Taika využívá jen povrchově, například u postav nebo míst. Je to prostě jen příběh namakaného boha blesku, který chce zachránit svět a při tom zažehnout plamen lásky. A to je vlastně všechno. Jednoduchost tohoto zážitku je jeho největší zbraní, protože čtvrtý Thor vás má především bavit. Je to zábavná horská dráha od začátku až do konce.

Tomu pomáhají i postavy, které rozdávají hlášky na potkání a většinu z nich si určitě zamilujete. Místy mi některé z nich přišly až bizarní, ale to už je pro Taiku tak nějak typické. Třeba bůh Zeus, kterého mimochodem výborně ztvárnil Russell Crowe, zde působí skoro jako karikatura postavy známé z mýtů. Celý film táhne kupředu především Thor, kterého si opět zahrál Chris Hemsworth. Tentokrát se mohl pořádně rozjet a je znát, že si tento herec postavu Thora vyloženě užívá. Ani ostatní se ale nemají zač stydět. Valkýra, kterou si můžete pamatovat už z Ragnaroku, se vrací ve vší parádě. Objeví se zde i vtipný Korg, kterého si zahrál sám režisér. A pak je tu samozřejmě i Jane Foster. Přiznávám, že mě Natalie Portman v roli této postavy nikdy moc nezaujala, tentokrát se jí ale povedlo ve mně vyvolat emoce. Hlavní záporák Gorr je už pak jen třešničkou na dortu. Christian Bale této postavě vtiskl svůj obrovský herecký um a vytvořil tak jednoho z nejlepších padouchů v MCU. Stačí se jen podívat na Gorra a rázem máte pocit, že jste se ocitli v hororu.

Vše ale není tak růžové. Všudypřítomné vtípky a hlášky mi na několika místech ve filmu dost silně vadily, protože svým způsobem shazovaly vážnost momentu. Film mi také přišel zejména ke konci relativně uspěchaný. Některé z postav nemají skoro žádný prostor na to, aby se projevily, což je škoda. Například bych uvítal více scén s Gorrem, abychom se do něj byli schopni lépe vcítit. Nějakých deset, dvacet minut obsahu navíc by tedy filmu určitě neuškodilo.

Tvůrcům však tleskám za vizuální efekty, které jsou nadprůměrné a nechybí jim vynalézavost. Obdobně jako u Ragnaroku je i Láska jako hrom unikátní i svým vizuálem. Bylo neskutečné například pozorovat úlomky Mjolniru, jak kosili hordy nepřátel. Stejně tak se mi velmi líbilo barevné spektrum, se kterým film pracoval.

Thor: Láska jako hrom je nejdivnější Marvelovka, kterou jsem kdy viděl. Příběh se nebojí být absurdní a plný humoru, postavy jsou skutečně netradiční. Přesně proto mi ale tento snímek imponuje. Je divný, atypický, ztřeštěný. O tom ale komiksy jsou. Stejně jako u druhého Doctora Strange se tak jedná o silně komiksový film, který absolutně vybočuje ze zažité MCU šablony.

Jsem si jistý, že s mým hodnocením nového Thora nebude hodně z vás souhlasit. To je ale naprosto v pořádku. Tento film totiž asi rozdělí fanoušky MCU na dva nesmiřitelné tábory. Pro mě to byla neskutečná jízda plná ztřeštěností, u které jsem se navzdory chybám královsky bavil. Pokud je tedy zábava plná humoru to, co hledáte, je tento film přesně pro vás.

Proto jsem se nakonec rozhodl udělit čtvrtému Thorovi osm bodů z deseti. Pokud se vám ale nelíbil třeba poslední Doctor Strange, berte to hodně z rezervou.