Peklo jsou ti druzí aneb O otravných návštěvnících kin

Kino. Filmová svatyně, která překypuje úžasnou atmosférou a unikátním kouzlem. Proč vlastně do kina chodíme? Inu, kromě toho, že to je většinou jediný způsob, jak legálně zhlédnout nejnovější film krátce po jeho vydání, to je také z toho důvodu, že kino nám může zprostředkovat filmový zážitek, který zkrátka televizní obrazovky a monitory počítačů nedokážou napodobit. Chodit do kina je zkrátka radost… občas.

Pojďme si ale teď říct, co kino není. Kino NENÍ místo, kam se chodí pít, vyřizovat pracovní hovory a psát si s nějakou fiflenou, se kterou se stejně za pár měsíců rozejdete, stejně tak není to místo, kam se chodí spát, kecat a upřímně řečeno, kino ani není vhodné místo na rande. Soustřeďte se buď na ten film, nebo na tu danou osobu, nemůžete to rozdělovat! Kino je ale především místem, ve kterém se prostě a jednoduše koukáte na film. A jelikož se stále jedná o veřejný prostor, měli byste ostatním návštěvníkům dovolit dělat to samé. Bohužel ne všichni si tuhle jednoduchou pravdu uvědomují.

Jean-Paul Sartre kdysi napsal, že ,,peklo jsou ti druzí.“ A když jsi vzpomenu na některé své návštěvy kin, v němž byla určitá individua, která si celý ten prostor patrně spletla se zábavním parkem, tak s ním musím zcela do puntíku souhlasit.

Když jdu třeba já do kina na nějaký film, tak osobně mi vůbec nedělá problém během celé projekce prostě jen sedět a koukat. Občas si přehodím nohu přes druhou nohu, pak zase naopak, ale jinak sedím úplně v klidu. Nesahám po mobilu a ani nekomentuji dění na plátně, protože respektuji ostatní lidi kolem mě, kteří si přišli užít film stejně jako já. A hlavně... kteří zaplatili za to, aby jim byl takovýto zážitek poskytnut. Velká škoda, že něco podobného nemohou dělat všichni diváci. Vyrušování v kinech je bohužel poměrně častou a otravnou věcí, za kterou by se dotyční skutečně měli smažit v pekle, protože mnohdy můžou člověku zcela zruinovat filmový zážitek. Pojďme se proto teď podívat na nejčastější a nejotravnější způsoby vyrušování, na které v kinosálech můžeme narazit.

Ano, já vím, tady budu asi v drtivé menšině, protože rakovina jménem poprcorn ke kinům pro mnohé neodmyslitelně patří a vyléčit ji nikdy nebude možné. Nechci vyloženě říct, aby si lidi přestali kupovat popcorn, na to mají svaté právo. Uvítal bych ale, aby s ním zacházeli ohleduplněji.

Na smrad jsem si už dokázal zvyknout, ale někteří návštěvníci se ve svých poprcornech prohrabují stylem, jako kdyby se právě dozvěděli, že je v něm někde skrytá zlatá cihla. Samozřejmě se to bohužel bez nějakého toho šustění neobejde, to je jasné, ale přehrabovat se v tom několik dlouhých sekund je častokrát na zabití. Prosím vás, do kina většinou chodíte na dvouhodinové filmy, tudíž s tím popcornem nemusíte nikam spěchat.

Stačí opatrně sáhnout dovnitř, vytáhnout jeden z těch nechutných a přeceňovaných mozečků a sníst ho. Ne že do toho vrazíte pazouru a začnete se v tom jak postižení křečci přehrabovat sto tisíc let.

Zaplať pánbů, spousta lidí sní půlku svého popcornu ještě během reklam a trailerů, za což jsem vždy neskonale vděčný. Ale ve výsledku popcorn patří mezi ty méně otravné věci, k těm pravým lahůdkám se teprve ještě dostaneme.

Oukej, teď se můžeme vrátit k tomu, co vlastně jsou kina, ovšem nikoliv v tom filozofickém slova smyslu, ale v tom technickém. Nejsem si úplně jistý, jestli si toho někteří návštěvníci vůbec všimli, ale když začne film, celý sál zahalí tma, přičemž většinou jediný zdroj světla pochází z projektoru. Však se také není čemu divit, protože právě plátno je věcí, které byste v tu chvíli měli věnovat svou plnou pozornost. Bohužel někteří návštěvníci potvrzují onu domněnku, že dnešní generace bez mobilu nevydrží ani jedinou minutu.

Teď bych rád vyzdvihl věc, o které chci obzvlášť mluvit. Prosím vás, pokud nechcete každoročně vyhrávat cenu za nejnaivnějšího člověka ve vesmíru, tak si uvědomte, že svítící displeje mobilů je téměř nemožné úspěšně zcela zakrýt. Spousta lidí má stále onu bláhovou představu o tom, že když rukou část mobilu a displej zakryjí, tak ho nikdo neuvidí. Jste ve velkým temným sále! Pokud nesedíte úplně v poslední řadě, tak si pište, že světlo z toho mobilu někdo za vámi uvidí. Nemohu více zdůraznit, jak strašně otravné je, když se koukáte na nějaký film v kině a najednou vám někde periferně začne problikávat nějaké bílé světlo. A někteří návštěvníci dokonce mají tu drzost, že se ten mobil ani nesnaží zakrýt. To už by se na vás mohli rovnou otočit a začít vám s ním svítit do obličeje se slovy: ,,To se ti nelíbí, co? Ty plantážníku?“

Ovšem někteří frajeři zacházejí ještě dál. Mnohým totiž z nějakého absolutně nevysvětlitelného důvodu nepřijde vůbec blbý během filmu zvednout zvonící mobil a pak do něj během projekce hulákat na celý sál. Kdyby se aspoň ty lidi zvedli a na nějaký čas kvůli tomu sál opustili, ale ne, oni sedí na místě a dohadují se o hovadinách, které nikoho dalšího ze sálu nezajímají.

Za mě osobně je to na úplně stejné úrovni, jako kdyby někdo začal vyřvávat do mobilu v knihovně, případně během minuty ticha za nějakého nebožtíka. Kdyby kina zavedla pravidlo, že před vstupem do sálu musí všichni návštěvníci odevzdat svůj mobilní telefon do nějaké speciální schránky, byl bych vyloženě bez sebe blahem. Ovšem teď se dostaneme k tomu nejhoršímu druhu vyrušování. Mobily jsou otravné, ano. Ale nezapomínejte. Peklo jsou ti druzí.

Je velice možné, že už se vám to jednou stalo. Sedíte v sálu na zadních místech, film má už za pár minut začít, všechno vypadá zatím v pohodě, když tu najednou vstoupí skupina lidí, přičemž hned podle jejich chování vám bude okamžitě jasné, že s nimi bude problém. A pak už se jen v duchu modlíte, aby si sedli co možná nejdále od vás. Ale s každým dalším překročeným schodem ty naděje postupně opadají. Blíží se k vám stále víc a víc, v rámci čehož se váš žaludek začne zas stále silněji a silněji svírat. Nakonec si sednou hned za vás, před vás nebo vedle vás, všechny varianty jsou katastrofální. Pak začnou reklamy a trailery, ovšem jejich neustálé blekotání nepřestává.

Rázem se z narůstajícího zoufalství uchýlíte k naivní racionalizaci a začnete si říkat: ,,Ten film ještě nezačal, jsem si jistý, že po jeho startu ztichnou a budou mlčet po celou jeho dobu jako slušní a vychovaní lidé.“ A přesně to se samozřejmě nestane. Kecání i nadále pokračuje. Trapné komentování událostí na plátně, laciné vtípky a občas i dokonce probírání témat, která s filmem vůbec nesouvisí. A vy se rázem přestanete na film soustředit a začnete přemýšlet o tom, kolik let byste asi tak vyfasovali za odživení tří čtyř lidí v kině, kteří ustavičně vyrušují. Kdo ví, třeba by to u soudu pochopili, představitelé justice také občas zajdou do kina, ne?

Každopádně si v tu chvíli můžete být jistí, že celý váš zážitek z filmu bude kompletně zruinovaný… Nebo snad ne?

Je nutné si uvědomit, že lidé, kteří vás nějakou formou ruší v kině, nejenom plivou na váš zážitek z filmu, ale svým způsobem si vytírají zadek také s vašimi penězi. Zaplatili jste kolem dvoustovky, abyste si užili snímek v kině, na posvátném místě všech filmových nadšenců. A přece nenecháte nějakou bandu budižkničemů, kterým je se vší pravděpodobností nějaký film úplně u zadku, aby vám ty prachy hodili do koše. Nebojte se proto vystoupit ze své komfortní zóny a ty lidi konfrontovat.

A když říkám konfrontovat, nemyslím tím nutně, abyste vytáhli samopal a všechny je na místě odživli jako v té scéně z Hanebných panchartů… i když, pokud nebude jiná možnost, tak kdo ví. Ale není nic jednoduššího, než těm lidem zkrátka říct, zda by nemohli přestat. A ani není nutné být hned vulgární, nemusíte rovnou říkat něco ve stylu: ,,Hej, můžeš si ten svůj zku***ej mobil strčit třeba někam do pr**le?“ Stačí jim to říct slušně, ale rozhodně pomáhá, když jim to sdělíte natolik rázně, aby z vás bylo poznat, že jste z toho popuzení. A věřte, že v mnoha případech to skutečně zafunguje. Mnoho lidí totiž zaskočí, že na ně najednou zčista jasna promluví někdo úplně cizí, ještě k tomu někdo, kdo se očividně nechová ani trochu přátelsky.

Člověka to trochu vyděsí a v mnohých případech ho to opravdu přinutí chovat se ohleduplněji. Samozřejmě to nefunguje vždy a větší skupinky jsou proti těmhle věcem častokrát imunní. Pokud tudíž ani to nevyjde, nebojte se zvednout a jděte si stěžovat uvaděčům. A pokud vám přijde, že se tím věci zahánějí až moc do extrému, dovolím si vám opět připomenout, že jste za onen film zaplatili. Ale pokud se rozhodnete nic nedělat, budete z toho kina odcházet se špatnou náladou, se zkaženým filmovým zážitkem a peněženkou ochuzenou o 200 korun, které přišly úplně vniveč. Možnost je samozřejmě také sednout si jinam, ale… opravdu necháte nějakou bandu zabedněnců, aby vás „vyhnala“ z místa, které jste si zaplatili?

Bohužel se musíme smířit s tím, že někteří lidé chodí do kin ne kvůli nějakému filmovému zážitku, ale zkrátka proto, aby zabili čas a pobavili se. Dodnes čekám na den, kdy se na plátně těsně před začátkem filmu kromě žádosti o nepořizování kopií dočkám také prosby, aby v rámci respektu k ostatním návštěvníci kina nevyrušovali a nedělali bordel. Ideální by také bylo, kdyby v sálu byl celou dobu přítomný alespoň jeden uvaděč, který by návštěvníky hlídal a dával pozor, zda některý z nich příliš nezlobí. Taktéž jsem měl sen o tom vytvořit kinosály, v nichž by působili speciální odstřelovači, kteří by headshotovali každého, kdo by začal až příliš vyrušovat. Ale to bude asi navždy jen zbožné přání. I když… kdo ví…

Každopádně doufám, že nejsem jediný, koho vyrušování v kinech tak strašně frustruje. Pokud se vám tudíž video líbilo a souhlasíte s ním, rozhodně nezapomeňte dát lajk a odběr, případně nám v komentech sdělte, co na otravných návštěvnících nejvíce vadí vám. A nebo ještě lépe – podělte se s námi o váš nejhorší kinový zážitek, který zahrnuje právě ostatní lidi v sále.

A nezapomeňte! Vaše prachy, váš zážitek. Nenechte si to pokazit!