Král Škorpion: Zábavná blbina, která pořád neztratila na svém švihlém kouzlu

Když by vám někdo položil otázku: ,,Jaký je váš nejoblíbenější film s Dwaynem Johnsonem alias The Rockem?“ Tak co byste odpověděli? Kráčející skála? Jeden z dílů Rychle a zběsile, případně Jumanji: Vítejte v džungli… nebo Vítejte v džungli? Ať už to máte jakkoliv, tak já mám jasnou odpověď. Před více než dvaceti lety přinesl táta domů půjčenou VHS kazetu s dobrodružnou blbinou jménem Král Škorpion, v níž si Johnson zopakoval roli, která ho v podstatě vyšvihla do hollywoodských výšin.

A ta prostě měla všechno. Akci, dobrodružství, humor, exotické lokace, drsné hrdiny, krásné ženy a zlotřilé padouchy. A přestože se jedná o silné béčko, které kritici zavrhovali do pekel, pro mě osobně se z toho stala milovaná gulity pleasure jízda, jež je dodnes náležitě zábavná. I přestože kdybychom na ni záměrně hledali chyby, našli bychom jich habaděj. Pojďme si proto na Krále Škorpiona posvítit trochu blíže. A povědět si, proč je to pořád taková uspokojivá a přitroublá bžunda i po více než dvou desetiletích.

Nejdříve uvedu do děje. Film nás zavede do doby ještě před prvními pyramidami, kdy místní zemi zcela ovládl mocný válečník jménem Memnon se svou armádou. Po jeho boku stojí věštkyně Cassandra, která měla schopnost předpovědět výsledek každé bitvy. Právě díky ní se Memnom stal neporazitelným dobyvatelem, jemuž nebylo rovno. Hlavním hrdinou se stává Akkáďan jménem Mathayus, jehož spolu s jeho bratrem najmou poslední svobodné kmeny, které mu zadají jasný úkol. Najít věštkyni a zabít ji, aby Memnon přišel o svou výhodu na bojišti.

Věci se ale samozřejmě trochu zvrtnou, zas což zaplatí životem Mathayusův bratr. Osamocený bojovník se proto posléze rozhodne Memnonovi pomstít a osobně ho zabít. V rámci toho se na scéně opět objeví věštkyně Cassandra, u které se nakonec ukáže, že o žádnou věrnou spojenkyni zmíněného tyrana nejde.

Král Škorpion se už objevil v pokračování Mumie, ale tam toho příliš nenamluvil, navíc mnozí z nás si ho z toho filmu pamatují především jako tu naprosto šílenou CGI ohavnost, které se lidi smějí dodnes. Ale i přestože jeho role byla kratičká, slavný wrestler filmaře natolik zaujal, že se mu rozhodli nadělit samostatný film. Ovšem pozor! I přestože to může na první pohled tak vypadat, Král Škorpion v Mumii a Král Škorpion v následném samostatném snímku jsou ve skutečnosti dvě odlišné postavy.

Režisér Stephen Sommers, který natočil obě dvě Mumie i Van Heslinga, o němž máme mimochodem také velkou analýzu, prohlásil, že Mathayus je dědečkem zlého Krále Škorpiona, který ve druhé Mumii prodal svou duši Anubisovi. Filmař dále uvedl, že Mathayus by se totiž nikdy nestal stejným krvežíznivým válečníkem, kterým byl i jeho arci-nepřítel Memnon.

Co se probíraného filmu týče, Mathayus je mnohými častokrát přirovnáván k Barbaru Conanovi, ale já bych řekl, že to je v podstatě spíše takový starověký Geralt z Rivie. Je to nabručený nájemný zabiják a představitel jisté skupiny na pokraji zániku, který strašně dělá, že ho životy a osudy ostatních lidí v nesnázích vlastně vůbec nezajímají, ale rychle se ukáže, že má ve skutečnosti srdce na pravém místě.

A takové archetypy prostě pořád baví, navíc Dwayne Johnson byl pro takovou postavu skvělou volbou, i přestože jeho herecké dovednosti se teprve začaly pilovat. Jeho love interest je samozřejmě krásná věštkyně Cassandra v podání Kelly Hu, která byla celou dobu vyloženou slastí pro oči. Navíc až během psaní textu jsem si uvědomil, že si zahrála i mutantku Lady Deathstrike z X-Men 2. Samozřejmě nechybí ani řádný comic-relief v podobě zlodějíčka Arpida, který je zábavným kontrastem našeho drsného hrdiny a skvěle ho tak doplňuje.

Osobně se mi ve filmových a seriálových titulech vždy také líbily postavy, které se ze začátku staví k hlavnímu protagonistovi poněkud nepřátelsky a nedůvěřivě, přičemž i samotný film se je snaží před divákem trochu postavit do negativního světla, ale později se ukáže, že se vlastně jedná o správňáky. Což byl zde případ nabouchaného Balthazara, jehož ztvárnil sympatický Michael Clarke Duncan. A v neposlední řadě je zde také dobrosrdečný vynálezce Philos, kterého si zahrál Théoden z Pána prstenů. Vážně, fakt tam je!

Dokonce zde máme i typického nesympatického zrádce, kterého zas hraje ,,Carlisle Cullen" ze Stmívání. Zrovna u něho se ale bohužel jedná o postavu, která tam prostě tak nějak… je. A film s ním absolutně nezachází do žádných zajímavých a hlavně pro příběh relevantních rovin. Což je škoda. Memnon je příklad velice typického jednodimenzionálního padoucha, který není ničím obzvlášť zajímavý, ale charisma mu nechybí a sledovat ho odrážet šípy je prostě furt super. 

Král Škorpion je svým stylem typickým představitelem nenáročných dobrodružných titulů, které se točily na přelomu tisíciletí. Příběh je krásně přímočarý a předvídatelný, zároveň se nesnaží brát se příliš vážně a nezajíždí tak do žádných pozérských rovin, navíc tempo je správně rychlé a svižné. Sice se často vtipkuje, ale film umí i zvážnět. Navíc absurdní akční scény, při nichž se sice zabijí, ale žádná krev většinou neteče, svým krapet směšným stylem připomínají seriály jako Herkules nebo Xena.

Navíc ten film má hned několik scén, které by mnozí diváci asi označili za strašně laciné, ale mně dodnes přijdou hrozně cool. Třebas Mathayus zvedající se z písku poté, co zmasakruje Memnonovu jednotku, chycení meče, který mu hodí Balthazar, čímž stvrdí svou vzájemnou důvěru, a samozřejmě také epické vytržení šípu ze zad během závěrečné bitvy. Všechny tři scény jsou samozřejmě ve zpomaleném záběru, protože… jinak jinak! Laciné? Možná. Ale osobně na to prostě nedám dopustit. 

Zajímavá je zde i hudba, o kterou se postaral na Oscara nominovaný John Debney. Ten zde standardní orchestrální kousky, které k dobrodružným filmům z historie neodmyslitelně patří, čas od času zkombinoval s kapkou modernější elektronické hudby. A to většinou proto, aby zdůraznil, jak strašně velký drsňák Mathayus je. Někomu to může přijít lehce mimo, ale takové nezvyklé kombinace mohou celý soundtrack hezky zvýraznit.

Navíc jakmile začne během závěrečných titulků hrát I Stand Alone od Godsmacku, je dost možný, že hned poté si půjdete znovu nainstalovat Prince z Persie: Warrior Within a vydáte se na vlastní starověké dobrodružství plné písku a žen s velkými výstřihy. 

Po opětovném zhlédnutí na tom filmu také musím ocenit kvality, které jsem si jako malý neuvědomil. Například to, že Memnon je označován jako nejlepší šermíř všech dob, což se projeví hlavně během závěrečného boje s naším hrdinou. Mathayus se sice statečně držel, ale film dával zdatně najevo, že Memnon se s mečem opravdu umí ohánět mnohem lépe. V dobrodružných filmech z této doby jsou v závěru síly hlavního protagonisty a antagonisty většinou vyrovnané, nicméně zde měl Memnom téměř celou dobu navrch a držel Mathayuse v defenzívě.

Ano, scenáristicky to sice není žádný zázrak a pokud chcete film nazývat lacinou hovadinou, nijak zazlívat vám to nebudu. Ale pokud tomu filmu odpustíte díry v ději, historické nepřesnosti, pár logických přešlapů a občas trapné fórky, tak vám na stůl přistane krásně standardní a uspokojivá dobrodružná oddychovka s fajn obsazením, která působí jako takový dojezd devadesátek. Sice teda směšný a trochu na hlavu, ale jelikož si to dobře uvědomuje i samotný film, člověk mu to může úplně v pohodě odpustit. I přestože toto dobrodružo určitě nepatří mezi nejlépe hodnocené filmy všech dob, navázalo na něj hned několik dalších dílů. Ale těm se raději vyhněte, ani zdaleka nemají kouzlo původního filmu.

Jak se každopádně líbil Král Škorpion vám? Také na něj máte dobré vzpomínky? Nebo je to podle vás snadno zapomenutelný odpad? A jaké další dobrodružné filmy z přelomu tisíciletí se líbily vám? Dejte nám vědět!