Van Helsing: Okouzlující a praštěný scenáristický bordel s duší

Možná i vy máte film, na který se téměř ze všech stran lepí negativní reakce, ale vy na něj prostě nedáte dopustit. I přestože si třeba uvědomujete jeho mnohé nedostatky a chápete důvody, proč se spoustě jiným lidem nelíbí, pro vás je to zkrátka a dobře srdcovka, u které se vždy skvěle bavíte. Pro některé je to Rychle a zběsile, pro další třeba zas Batman a Robin a pro určité diváky třeba i… Jak ukrást Dagmaru.

Já jsem se ale jako malý desetiletý prcek nechal v roce 2004 okouzlit temným, působivým, ale i krapet bláznivým kouzlem filmu Van Helsing, který letos oslavil 20. výročí od premiéry, a který pro studio Universal natočil Stephen Sommers, režisér legendární devadesátkové Mumie. Ten byl ovšem téměř po všech stránkách neúspěšný. Kritici ho vyloženě zavrhovali do horoucích pekel, přičemž ani z hlediska tržeb na tom nebyl nejlíp. Po úspěchu s Mumií se Universal domníval, že Van Helsingovi se bude v kinech dařit taktéž slušně, vlastně tím byl tak přesvědčený, že ještě před premiérou odklepl výrobu pokračování s nadějí, že vznikne zcela nová franšíza.

Studio tak chtělo opět zopakovat formuli, která vyšla i u zmíněného snímku o oživlé mumii velekněze Imhotepa. To znamená natočit film o slavném monstru ve stylu dobrodružné akce s kapkou komedie, které bude plné sympatických hereckých tváří. Van Helsing ale z rozpočtu kolem 170 milionů dolarů nakonec celosvětově utržil jen něco málo přes 300 mega, což rozhodně nebyl nejlepší výsledek, obzvlášť i vzhledem k tomu, že Universal také vrazil hodně peněz do propagační kampaně. Možná za to z jisté části může i pořádná konkurence, protože Van Helsing šel do kin ve stejný měsíc, kdy měly premiérovat i tituly jako Shrek 2, Harry Potter a Vězeň z Azkabanu a Den poté.

Plány na pokračování tak lehly popelem. A z Van Helsinga se stal jen další omyl studia Universal, na který historie už dávno zapomněla… je co bych býval řekl, kdyby se kolem filmu nevytvořila věrná fanouškovská základna, do níž hrdě patřím i já, která onen unikátní odkaz celého filmu udržuje nad hladinou zapomnění. Van Helsing je možná slátanina s celou řadou scenáristických nesmyslů, ale přesto lze na něm najít tolik kladů, které z něho dělají unikátní a podmanivou podívanou. Oproti Mumii se Van Helsing rozhodl v jednom filmu představit hned tři klasické netvory: upíry, vlkodlaky a i Frankensteinovo monstrum.

Snímek především vychází z románu Brama Stokera o Drákulovi, ovšem vychází z něho opravdu velice volně. Van Helsing zde není vědec a lékař z Nizozemska, nýbrž zkušený bojovník s monstry ve službách tajného vatikánského spolku, který je navíc zřejmě i bývalým archandělem Gabrielem. Je tak vyslán do bájné Transylvánie, kde vládne starý dobrý hrabě Drákula se svými třemi sexy nevěstami, jenž plánuje oživit stovky svých upírských dětí, aby s nimi mohl ovládnout svět. K tomu ale potřebuje monstrum doktora Frankensteina, které zmizelo neznámo kam. Do toho všeho zde máme ještě dva členy prastaré rodiny Valeriů, jejíž předkové přísahali, že dokud Drákula nezhyne, nikdo z nich se nedostane do nebe. A aby toho nebylo málo, tak tu máme ještě vlkodlaka v Drákulových službách. Že vám to přijde strašně přeplácaný? Ano. Ale funguje to? Naprosto.

Díky tomu všemu filmový svět možná nepůsobí vyloženě uvěřitelně, ale rozhodně natolik zajímavě, že v divákovi budí určitou zvědavost dozvědět se, co dalšího se v něm vlastně nachází. V Transylvánii máme Drákulu, v západní Evropě zase řádil Dr. Jekyll a jeho alter ego pan Hyde, ale co se nachází třeba ve Skandinávii? Jak vznikl tajemný řád, pro který Van Helsing pracuje, a proti komu všemu ještě bojoval? To vše tak dodává vyprávění potřebnou šťávu k tomu, aby se divák nechal filmovým světem pohltit.

Co ale Van Helsing zvládá opravdu na jedničku a je to i jeden z hlavních důvodů, proč se k filmu často vracím, je atmosféra. Už jen samotný začátek nám po skvělém černobílém intru nadělí jednu z nejlepších sekvencí z celého filmu, při kterém mi upřímně vždy naskočí husina. Je to scéna, v níž se Van Helsing po prohlédnutí svého Wanted plakátu vydá prošetřit výkřik ženy, přičemž poté následuje záběr na noční Paříž (která je teda ve skutečnosti předělaná Praha) s rozestavěnou Eiffelovkou. Rázem následuje střih na katedrálu Notre-Dame, během něhož hraje hrdinův naprosto fantastický hudební motiv. Celá tato pasáž trvá jen chvilku a není ani moc podstatná, ale je to tak skvělé a působivé představení oné temné stylizace, která se ke konci 19. století neuvěřitelně hodí, nemluvě také o tom, že je to zkrátka a jednoduše hrozně cool. 

I přestože na filmu se dá kritizovat mnohé, atmosféra je věc, se kterou si snímek poradil výtečně, protože je silná po celou jeho dobu. Však také produkce z velké části probíhala u nás v Česku, například sekce Drákulova hradu byl ve skutečnost Pernštejn, Budapešť zas Prahou a upírský bál zas Kostelem svatého Mikuláše. Ach, ta ironie. Ta je boží… Nebo ďábelská? Strašně tomu všemu pomáhá již zmíněná hudba od Alana Silvestriho, kterou dodnes považuji za jedno z jeho nejlepších děl. Jedním z hlavních důvodů je mimo jiné i to, že Silvestri složil hudební motiv i pro určité postavy, což skvěle vykresluje jejich charakter. Nejlepší z nich je samozřejmě hlavní motiv Van Helsinga. Schválně si track Journey To Transylvania a pusťte níže, nebudete litovat!

Zásadní fungující přísadou filmu je také velice sympatické herecké obsazení, které tvoří Hugh Jackman, Kate Beckinsale nebo… Dana Morávková, která se ve filmu vyspí s pobožným Faramirem. No já říkám, že ten film je prostě skvělej! Nemluvě také o tom, že Richard Roxburgh je jakožto poněkud moderněji pojatý Drákula nesmírně charismatickej týpek, který sice nějakou vyloženě geniálně napsanou trojdimenzionální postavou není, ale i tak se jedná záporáka, jenž zkrátka baví. Ona vlastně žádná postava ve filmu není napsaná nějak do hloubky, ale pro účely nenáročné dobrodružné akce fungují dostatečně. Van Helsing je drsňácký dobrák s tajemnou minulostí a samozřejmě i cool kloboukem, Carl zas komický side-kick, který našeho hrdinu doplňuje, a Anna rázná a tvrdohlavá žena, jejíž vztah s Helsingem začne chladně, ale ke konci samozřejmě dojde na vášnivý polibek. Takové druhy postav jsme už viděli tisíckrát, ale zrovna u takového druhu filmu není nutně třeba, aby byly něčím větším. 

Snímek má navíc fajn tempo, triky na onu dobu také nebyly nejhorší a některé akční scény jsou vyloženou lahůdkou. Pokud teda promineme jejich občasnou absurditu. (Zde ukázat scénu přeskok koní přes most lol) Nejlepší z nich je zcela bezesporu útok nevěst na vesnici, který jasně dokáže, nakolik nebezpečnými mohou upírští služebníci upírského hraběte být, stejně tak slouží k bližšímu představení postavy Anny. A celé je to navíc završené poněkud hořkosladkým, ale i tak velice uspokojivým a hezkým závěrem, kde se navíc překvapivě šetří slovy a moudře se dává prostor především hudbě. Celé je to tak hezká tečka za filmem, který má laciné dialogy, děravý scénář a několik neúmyslně komických pasáží, ovšem i tak se jedná o dílo, které bude mít v mém srdci takové malé a útulné místo.

Naprosto rozumím lidem, kterým se film nelíbil a považují ho za naprostý odpad kinematografie, ale jak už jsem říkal na začátku - jsou zkrátka filmové tituly, které nás i přes řadu svých chyb něčím okouzlí. A to natolik, že třeba i s odstupem času, kdy zmoudříme a začneme na filmech oceňovat a i kritizovat další a tehdy neviděné aspekty, se náš vztah k danému dílu nezmění.

Van Helsing je tak naprosto okouzlujícím, gotickým a i praštěným dobrodružstvím s tuctovou zápletkou, kterou však skvěle doplňuje zdařilá atmosféra a výrazné postavy. Van Helsing je zkrátka film s duší. A to se navzdory určitým nedostatečným kvalitám prostě musí ocenit.