Jiří Bartoška, charismatický herec a prezident karlovarského festivalu, zemřel ve věku 78 let

Český svět filmu a divadla zastihla velice smutná zpráva. Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška, legendární herec, jenž se zapsal do paměti několika generací, a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který mu vtiskl podobu, jakou obdivoval celý svět. Smutnou zprávu potvrdila mluvčí festivalu Uljana Donátová.

Navzdory problémům s rakovinou v posledních letech zůstával aktivní, zapojený do veřejného dění a kulturní scény, kterou po desítky let obohacoval nejen jako herec, ale i jako organizátor a ambasador českého filmu.

Narodil se v Děčíně, 24. března 1947. Po studiích herectví na JAMU v Brně zamířil do legendárního Divadla na provázku, kde začínal vedle dalších velikánů české scény. Postupně prošel řadou významných divadelních scén, od ústeckého Činoherního studia po pražské Městské divadlo, Na zábradlí i Bez zábradlí.

Ve filmu debutoval na počátku 70. let, ale opravdový divácký i kritický ohlas přišel s filmy jako Stíny horkého léta (1977), Příběh lásky a cti (1977), nebo kultovní historická trilogie Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu z roku 1977. Stal se i ikonou osmdesátkových seriálů, mezi které patřily Sanitka (1984), Cirkus Humberto (1988) nebo My všichni školou povinní (1984.)

Později exceloval v oceňovaném Je třeba zabít Sekala (1998), za nějž byl poprvé nominován na Českého lva, a v dojemném snímku Všichni moji blízcí (1999), za který sošku nakonec obdržel. Pamatovat si ho můžeme i z pohádek jako Třetí princ (1982), Černokněžník (1997) a samozřejmě oba dva díly Anděla páně z let 2005 a 2016, kde ztvárnil Pána Boha.

Zvláštní kouzlo přinášel i jeho hlas, díky kterému byl ideálním vypravěčem a dabérem. Daboval například Roberta Redforda, Dustina Hoffmana nebo Jeremyho Ironse. Jeho hlas byl důvěrně známý z rozhlasových her i televizních dokumentů.

Bartoška však nebyl jen herec. Věnoval se také politice, krátce v 90. letech spoluzakládal Občanské fórum a později se stal respektovanou tváří kulturní diplomacie. Ale především se zapsal do historie jako prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který vedl od roku 1994. Spolu s Evou Zaoralovou z něj vytvořili prestižní kulturní událost světového formátu. Z kdysi upadající přehlídky v lázeňském městě vybudovali místo, kam pravidelně mířili filmoví velikáni i mladí talenti z celého světa. Festival se díky Bartoškovi stal jakousi katedrálou filmu a zároveň prostorem, kde se slavilo umění s noblesou.

Ani v pokročilém věku se nevzdal herectví. Jeho pozdní role, třeba ve Vlkovi z Královských Vinohrad (2016), Teorii tygra (2016) či televizním dramatu Smysl pro tumor (2024), ukázaly herce, který stále hledal výzvy a nenechal se typizovat. Naposledy ho diváci slyšeli v animovaném snímku Život k sežrání (2024), kde propůjčil hlas jedné z hlavních postav.

Bartoškův odchod přichází jen pár měsíců před začátkem 59. ročníku karlovarského festivalu. Čest jeho památce!