Jak stávka herců a scenáristů ničí Hollywood a proč nás to má zajímat?

Paralýza Hollywoodu! Nastává doba digitálního otroctví? Covidem vydrancovaný byznys čelí další katastrofě. Tohle všechno by mohly být nadpisy, které by celkem reálně ukazovaly situaci, v jaké se momentálně Hollywood nachází. Americký filmový byznys se doklopýtal do obří krize, protože po stávkujících scenáristech se vzepřeli praktikám producentských gigantů i samotní herci. Něco takového zde bylo naposled v roce 1960. A v té době byl Hollywood oproti dnešku o hodně menším podnikem.

Nejdříve si ale něco povíme o stávkách v Hollywoodu a jak celý tento proces vlastně funguje. Věc se má tak, že na jedné straně stojí cechy scenáristů, režisérů a herců, ti jednou za tři roky nezávisle na sobě vyjednávají s představiteli studií podmínky pro další fungování. Problémem však je, když se jedna ze skupin se studii nedomluví, protože nedohoda a z ní vyplývající stávka posléze ovlivní naprosto všechny tvůrce. Takže i ty cechy, které se na podmínkách se studii domluvily.

Třeba letos šli první na řadu scenáristé, kteří se nedohodli. Poté šli na řadu režiséři, kteří se se studii dohodli a vytvořili tak tlak jak na herce, tak na scenáristy. No a potom přišli na řadu herci, kteří se rozhodli podpořit stávku. Tím se karta obrátila takovým způsobem, že nyní jsou spíše pod tlakem samotná studia, i když ta si to veřejně nepřipouští.

Nutno podotknout, že když stávkuje jedna z organizací, tak tím paralyzuje veškerá odvětví zabývající se filmovou či televizní zábavou. A to je problém i pro lidi, kteří se nedostanou ani do jednoho ze zmíněných cechů. Ti jsou většinou odkázáni na milost či nemilost velkých studií, které je dokážou lehce vykořisťovat. Ale o tom až za chvíli.

Poslední velká stávka scenáristů proběhla na přelomu let 2007 a 2008, kdy největším bodem sváru byla stále ještě ne zcela prozkoumaná sféra online vysílání. Scenáristé chtěli podíly z videokazet, dvd a kabelovek. Nově do smlouvy chtěli zahrnout i procenta z online distribuce. Studia však čekala, že online vysílání zahubí fyzické kopie, takže scenáristům vyčůraně nabízela větší procenta za VHS a skoro zanedbatelné za online distribuci. Na tuhle fintu ale scenáristé nepřistoupili, a tak se šlo stávkovat.

A jaké to mělo dopady? U nás jsme si nemuseli všimnout, že v Americe se zastavily veškeré Talk shows. Co jsme ale mohli zaregistrovat i u nás, jsou určité problémy filmů a seriálů. Roční pauzu měl například populární seriál Ztraceni. Čtvrtá řada vycházela v roce 2008 a nabídla jen čtrnáct epizod, což je nejmenší porce ze všech šesti sérií. Podobně na tom byla například i první série Perníkového táty, který doputoval na obrazovky pouze se sedmi díly, přičemž některé zápletky tím propadly až do dalších sérií.

A takových příběhů koluje po internetu hromada. Studia, která předpokládala, že ke stávce dojde, se snažila do produkce dostat co nejvíce filmů a trochu tím na scenáristy ušít boudu. Do té se však dostala sama, protože spousta scenáristů upravuje scénáře i během produkce, a to se nyní nemohlo dít. Na tohle si vzpomeňte, až se budete dívat na prvního Wolverina, kde uvidíte Ryana Reynoldse jako nemluvícího Deadpoola. Scenárista totiž pro postavu Deadpoola v původním scénáři nenapsal repliky, a tak vznikl tento dnes již legendární paskvil. Obdobné problémy postihly filmy jako Quantum of Solace, G.I. Joe, druhé Transformery nebo Terminátora: Salvation.

Smlouvu se nakonec podařilo podepsat, byť pohledem dnešní doby se asi cech scenáristů jako vítěz cítit nemůže. Sice si vymohli vyšší provize z digitálu, ale totálně rezignovali na příjmy z DVD nebo dokonce z reality show. Ano, i reality show jede podle napsaného scénáře. Šok! A to vše v době, kdy televizní studia i díky stávce tlačila reality show do svých programů čím dál tím více.

A nyní se píše rok 2023, kdy scenáristé stávkují znovu. Než však odbory WGA odkleply stávku, tak podstoupily šestitýdenní martyrium se sdružením filmových a televizních producentů. Mezi hlavní body vyjednávání patřily lepší finanční podmínky pro scenáristy, protože i Amerika se potýká se zvyšující se inflací a náklady na život v Los Angeles rostou. Předmětem diskuzí pak je i výše odměn u komerčně úspěšných snímků, bonusy v závislosti úspěchů filmů na online platformách či vyšší příspěvky do penzijního fondu.

Hlavně tantiémy u streamovacích gigantů jsou dosti nečitelné. Netflix, HBO, Amazon a další nezveřejňují data jednotlivých titulů. Zatímco u televizních seriálů chodí díky reprízám producentům na účet peníze i roky po premiéře. Streamovací platformy nic takového nenabízí. A to je vlastně součástí daleko většího problému, o který se scenáristé přou.

Tlak ze strany streamerských studií zapříčinil, že se scenáristé bojí o své živobytí, a především o svou budoucnost. Jedním z hlavních bodů je totiž ukončení praxí – takzvaných writer’s mini rooms. O co že se jedná? O to, že scenáristé seriálů bývají najímání na nezbytně krátkou dobu, kdy předávají své nápady, pomáhají nastartovat příběhové koncepty, napíšou pár dialogů a poté jsou vyházeni.

S tím, co po nich zbylo, pak žongluje showrunner nebo vedoucí scenárista. Ten posléze shrábne veškeré uznání i tučný šek, zatímco vyhození scenáristé odcházejí s tenkou obálkou k dalšímu projektu, kde se tento proces opakuje. Jsou samozřejmě studia, která si svých scenáristů váží, ale trend momentálně vypadá tak, že pro vydavatele je technika writer’s mini rooms velmi výhodná.

A to je zásadní problém, protože touto praktikou nejenže scenáristé živoří, ale také se snižuje šance, že by se některý z těchto tvůrců vypracoval na pozici vedoucího scenáristy či dokonce showrunnera. Právě tato vývojová cesta je zásadní pro objevování nových tváří, kdy nejdříve nosíte kafe a házíte vedoucím své nápady, čímž roste vaše šance uchytit se jako scenárista, který se může posléze zapsat do dějin. A buďme upřímní. Scénáře k seriálům jsou v posledních letech dost mizerné. Není to třeba tím, že jak Hollywood šetří na scénářích, které tvoří více lidí než je zdrávo, za méně peněz, než je zdrávo, tak kvalita je nedostačující? A tím pádem ztrácí kredit i showrunneři, kteří výsledné projekty nejsou schopni správně ukočírovat? Myslím si, že něco na tom bude!

I proto vidíme v posledních letech, že třeba produkce Netflixu servíruje jeden průměrný film či seriál za druhým, kdy se nebojí přivést za obří sumy největší herecké hvězdy, ale výsledek díky chabému scénáři nestojí tak nějak za to. A vlastně tímto stylem prácem, pak dávají stávkujícím do rukou pořádnou munici k dalšímu problému, který je trápí.

A tím problémem je samozřejmě zapojení umělé inteligence, jejíž vývoj nabral za poslední rok ohromný skok kupředu. Stačí se mrknout, jak funguje ChatGPT. Scenáristé nejsou vůči AI úplně proti, jen chtějí záruku, že při tvorbě scénáře skrze AI bude dostupný jeden scenárista, který bude dané výsledky korigovat.

AI momentálně nikoho nespasí a zásah člověka bude v následujících letech vždy potřeba. A ano, můžete opět tvrdit, že scénáře dnes stojí za starou bačkoru, a o to se s vámi vůbec přít nebudu. Jenže s nástupem nekontrolované AI by výsledný produkt byl ještě více diskutabilní, než je tomu nyní. A o to se klidně vsadím.

Takže jsme si více méně sesumírovali požadavky, se kterými cech scenáristů přišel za skupinou hájící zájmy filmových a televizních studií. Ta takřka všechny požadavky shodila ze stolu a nabídla tvůrcům pětiprocentní navýšení platů. Žádné další záruky nebyly přijaty. A vše dospělo do bodu, kdy se studia absolutně odmítají se scenáristy o čemkoliv bavit.

Tudíž se absolutně nedá mluvit o jakémkoliv kompromisu. Nejvíce se během stávky vykřikují jména jako je David Zaslav, prezident Warner Bros. Discovery, Ted Sarandos, CEO Netflixu, a Bob Iger, CEO společnosti Disney. Vzduchem pak lítají vzkazy, že nechají scenáristy vyhladovět a že jejich podmínky jsou naprosto nereálné.

Stávka probíhá už od května a studia se odmítají se scenáristy bavit. Evropský trh tím moc poznamenaný není, protože například Netflix má své produkční místa ve Francii, Německu či Španělsku. Jenže to rozhodně nejsou díla, která by uspokojila americké diváky, jejichž spokojenost je pro studia zásadní.

A stávka scenáristů má zásadní dopad i na natáčení dalších filmů a seriálů. Americké talk shows opět stojí. Scénář na druhou řadu seriálu The Last of Us je také zmražený. Dokonce natáčení třetího Deadpoola se zaseklo, protože Ryan Reynolds nemůže sahat do scénáře. Ano, momentálně natáčení stojí i díky stávce herců, ale ono vlastně mohlo být už dávno hotovo. Jenže teď rozhodně hotovo nějaký čas nebude.

A to nás vede ke stávce herců, velmi zásadní událost pro celý Hollywood, který se řítí do ohromné propasti. Jen bych chtěl připomenout, že mezi bouřícími se scenáristy a herci jsou ještě režiséři, kteří se se studii na podmínkách dohodli. Jenže momentálně jim je to platné jak mrtvému zimník.

Ještě jednou se však vrátíme do historie, a to konkrétně do roku 1960. Tedy do roku, kdy naposledy spolu stávkovali jak scenáristé, tak herci. Vedoucím odborářem v té době byl budoucí americký prezident Ronald Reagan, přičemž stávka se týkala takových es, jakými byly Marilyn Monroe či Gina Lollobrigida. Hollywood přestal na celý měsíc vyrábět filmy a přišel tím tak o miliony dolarů.

Stávka přinesla hercům nebývalý úspěch a změnila Hollywood do podoby, ve které z větší části funguje dodnes. Do roku 1960 totiž neexistoval žádný systém tantiémů. S nástupem televize herci začali požadovat, aby jim byly vypláceny provize z televizního vysílání jejich filmů, a to i zpětně až do roku 1948.

To se Reaganovi vyjednat nepovedlo, ale od magického roku 1960 již herci své tantiémy dostávají. Za filmy z let předchozích pak odbory vyinkasovaly jednorázově 2 a čtvrt milionu dolarů. Z této částky se pak založil penzijní fond a zdravotní pojištění, které herci do té doby také neměli. To totiž také bylo předmětem velké herecké nespokojenosti. Ronald Reagan svého odborářského úspěchu posléze využil i v prezidentské kampani o dvacet let později.

Když si představíme, jak společná stávka scenáristů a herců změnila fungování Hollywoodu v roce 1960, tak zjistíme, o jak velkou historickou událost se jedná nyní, kdy do ulic vyrazila i herecká esa. Nicméně než se vrhneme do hlubin hereckých důvodů ke stávce, pojďme si vyjasnit jednu věc, kterou lidé neznalí problému prezentují na sociálních sítích.

NEJEDNÁ SE O SOUBOJ DVOU PRIVILEGOVANÝCH SKUPIN. V cechu SAG-AFTRA je registrováno 160 000 lidí a jedná se o herce, kaskadéry, hlasové herce, televizní moderátory či dokonce představitele loutkového divadla. Jestli si někdo myslí, že si hlavu staví ikony jako je Bratt Pitt či Margott Robbie, tak se šeredně plete. Nejslavnější herci a herečky tvoří pouze špičku tohoto ledovce.

Šokujících 86 % členů SAG-AFTRA dosáhne ročně na méně než 26 000 dolarů, což je částka, která ani nepokryje roční nájem v Los Angeles. A proto má většina herců druhou či dokonce třetí práci, kdy jednu chvíli umývají nádobí v restauraci a poté se snaží protloukat desítkami konkurzů. A to jen pro to, aby si mohli splnit sen.

Možná to někdo neví, ale stávka herců neznamená jen to, že tyto osoby nemohou natáčet své rozdělané filmy. Nemůžou ani propagovat snímky již vydané, a to ani na svých sociálních sítích. Nemohou podepisovat nové smlouvy a mnoho dalšího. Najdou se ale i slepá místa. Stávka se netýká vystupování na Brodwayi, v telenovelách či v reality show. Smlouvy tohoto typu vyprší až příští rok. Během stávky dokonce přes padesát rozpracovaných filmů dostalo od asociace SAG výjimku. Ne všechny tyto filmy se dají brát jako festivalové či nízkorozpočtové. Mezi vyvolenými se nachází i pár očekávaných hitů, například Gibsonův thriller Flight Risk s Markem Wahlbergem v hlavní roli.

Ještě jsme si ale neřekli, co herce tak tíží a proč se rozhodli vydat do ulic a totálně paralyzovat život v Los Angeles. Stávka totiž ovlivnila ve městě andělů i obyčejný život. Restaurace, které žijí z hvězdného ruchu, jsou nyní poloprázdné. Taxikáři, jejichž hlavní příjem jde z toho, jak přesouvají lidi okolo filmu z místa na místo, najednou živoří. A podobných příkladu bychom našli opravdu hodně.

Hercům jde nepřekvapivě také o peníze. Co se honorářů týče, tak už jsem naznačoval, že nic není tak růžové, jak se zdá. Opravdu drtivá většina herců živoří. Jejich honoráře zdaleka nestačí a na internet problikávají příběhy o tom, jak si herci pomalu nemohou koupit ani ovoce, protože na to prostě a jednoduše nemají.

A opět říkám, že si musíme uvědomit, že se nejedná o ty hvězdné herce, kteří jsou hlavními propagátory amerického snu, ale o ty ostatní, kteří se ho snaží žít a byznys jim hází jeden klacek pod nohy za druhým. Krásné baráky s bazény a perfektně zastřiženými trávníky jsou bohapustou iluzí prostředí, kde převládá soutěživost, která se dá krásně přirovnat k Survivoru. Akorát, že je to život, a ne soutěž.

Herci by si tabulkově chtěli polepšit o 15 %, ale jsou svolní přistoupit i na procent jedenáct. Kolik že nabízí společnost zastupující filmové a streamovací giganty? AMTPT nabízí 5 % což je zhruba rovno inflaci v Americe. Takže vlastně by případné přidání platů nic neznamenalo. A v době, kdy spousta herců se věnuje herectví z čisté lásky a příležitostné brigády, by finanční situace mohla znamenat odliv těchto herců z Los Angeles.

S tím souvisí i zdravotní pojištění, na které velké množství herců ve své práci nedosáhne a musí ho poté řešit přes další zaměstnání. Částka, kterou odvádějí studia, se nezměnila od roku 1980 a to si přiznejme je pěkná řádka let, kdy se finanční situace ve světě razantně změnila.

Dalším červeným hadrem na býka jsou samozřejmě tantiémy. A to především ze streamovacích platforem. Může za to neprůkazné vykazování sledovanosti. Televizní stanice platí oproti streamovacím gigantům hercům mnohem větší částky, v tomhle mají představitelé Netflixu, HBO či Amazonu výhodu. Protože zde není prozatím žádná agentura třetí strany, která by monitorovala sledovanost. A tak mají streameři mnohem větší prostor nakukat komukoliv cokoliv a za mnohem menší peníze. Všem se určitě vybaví kauza s Black Widow, kdy si hlavní představitelka Scarlett Johansson stěžovala, že díky absenci filmu v kinech přišla o hodně peněz, které jí Disney+ neproplatí.

O změně tohoto modelu studia ani nechtějí slyšet a ani se nesnaží najít špetku kompromisu. Korunu tomu dodal šéf Disney Bob Iger, který krátce po vypuknutí stávky přišel s proslovem, kde říká, že herci mají přemrštěné nároky, protože je Hollywood v krizi a je nutné si začít utahovat opasky. Bohužel toto tvrzení zní poněkud nepatřičně od člověka, který zrovna podepsal novou smlouvu jako CEO Disney se základním platem 25 milionů dolarů ročně. Utahování opasků se asi týká jen někoho.

Nejzásadnějším požadavkem pro herecký cech je pak samozřejmě kontrola nad umělou inteligencí. Ta je pro herce daleko větším strašákem než například pro scenáristy. A to z důvodu, že herecká AI je oproti té spisovatelské na daleko pokročilejší úrovni. A bez kontroly se může velmi brzy stát, že herci nebudou mít sebemenší kontrolu nad tím, kde se objeví a jaké texty budou vycházet z jejich úst.

Zatímco scenáristé se snaží využít prostředky AI pro sebe tím, že ji učí, tak umělá inteligence v herectví už pár let funguje a dá se s klidem říci, že už v tuto chvíli bere lidem jejich práci. Už několik let je zcela dostupná praxe, že herci během natáčení jsou naskenováni, aby si s nimi trikaři mohli v postprodukci pohrát. Zní to jako úžasná příležitost, kdy během jednoho dne máte odpracováno. Jenže nastává problém, že zaplaceno dostanete pouze za ten jeden den a pak si autoři můžou hrát s vaším skenem, jak chtějí. Navíc lipsync AI je už natolik dokonalá, že skrze ni trikaři dokáží do úst vložit jakýkoliv text. Stačí jen hlasový vzorek.

S tím mají samozřejmě největší problém začínající či malí herci, kteří se teprve snaží vydobýt si své místečko na slunci. Za relativně slušné peníze nechají udělat studia svůj sken pro pozdější použití, ale nad jakýmkoliv dalším použitím nemají moc a ani přísun peněz. Studia si tak v klidu tvoří portfolio skenů, které se jim finančně vyplatí daleko více.

Využití to samozřejmě má u hereckých es, která ať chceme či ne stárnou. Pryč jsou devadesátá či nultá léta, kdy herecké ikony byly něčím, co prodávalo Hollywood. Co prodává Hollywood nyní? Herci to nejsou. Jsou to filmové franšízy. A mít v portfoliu naskenované populární herce, kteří se dají omladit, je něco, s čím se potýkáme již dnes. A s každým filmem, kde je tato technologie používána, je výsledek lepší a lepší.

Obava ze špatného nakládání se skeny herců je naprosto relevantní argument, protože praktiky velkých studií či streamerů nejsou vždycky čisté. Věděli jste třeba, že před lety byla v LA krásná brigáda, kdy jste si za pár set dolarů mohli nechat udělat sken a tím trénovat umělou inteligenci? A to vše v době, kdy boom okolo A.I takřka neexistoval.

Už dnes se používají technologie, kdy se herec ani nemusí dostavit na plac, aby případně předaboval své repliky. To dnes již zvládne Flawless AI s podporou programu na náhradu dialogů se zkratkou ADR. A ano, i za toto není momentálně žádný honorář pro herce, scenáristu či zvukového designéra.

Nicméně ani toto se netýká velkých hereckých hvězd, protože ty by studia sedřely z kůže. Ovšem u většiny si to dovolit momentálně můžou, protože heslo: ,,Co není zakázáno, je vlastně povoleno”, zde funguje naprosto perfektně. A je otázkou, kam se vývoj stávky bude ubírat dále.

Prozatím se studia odmítají s herci i scenáristy bavit a na povrch prosakují informace, jak chtějí umělce vyhladovět do takové podoby, že jim kývnou na jakýkoliv typ smlouvy. Nicméně herci jsou si také poměrně jistí v kramflecích a jsou rozhodnuti stávkovat i několik měsíců, což by znamenalo nejspíše konec Hollywoodu, který by zkrachoval.

Filmy se odkládají a předpokládá se i odklad velkofilmů Duna 2 či Aquaman 2. Právě hlavní představitel Aquamana Jason Momoa podporuje stávkující v ulicích balíky pitné vody a ukazuje tak světu, že je se svou rolí velmi propojený. Zajímavý rozhovor poskytl například i Sean Gunn, který připomněl svou roli v Gilmorových děvčatech, která i po letech slaví na Netflixu úspěch, ale herci kvůli neexistujícím číslům nedostávají z milionových obratů žádné provize.

Se stávkujícími herci a scenáristy přišla na řadu i ohromná solidarita, kdy největší filmové hvězdy přispívají těm slabším na to, aby mohli neohroženě stávkovat. Dwayne Rock Johnson třeba přispěl na účet SAG-AFTRA sedmimístnou sumou, která nemá obdoby. A ani ostatní se neostýchají přispěchat s finanční pomocí.

A my konzumenti zatím můžeme netrpělivě očekávat vývoj. Jedno je však jisté. Radost z toho mít nebudeme. Hollywood se změní k nepoznání a každým dnem k nám putují další a další informace. Například na pokračování animovaného Spider-Mana si počkáme blíže nespecifikovanou dobu. Odkládá se udílení cen Emmy. Netflix mezitím hledá produktového managera pro AI za neskutečných 900 000 dolarů ročně, což je oproti hereckým 26 000 poněkud zásadní rozdíl. Odložení se dočkaly snad všechny komiksovky.

A konec je stále v nedohlednu. Jako konzument šťastný nejsem, ale jako někdo, kdo se o dění v Hollywoodu zajímá, případně jako popkulturní novinář, vím, že stojíme na prahu historické události, která radikálně změní celý filmový průmysl.

A v době natáčení tohoto videa se zdá, že studia jsou připravena k dalším vyjednáváním, které ale tak jako tak budou velmi tvrdá. Na případné výsledky netrpělivě čekají i evropské a asijské produkční trhy, které mohou stávku využít k posílení svých vlastních produkcí. Výsledek je zatím v nedohlednu, ale můžeme očekávat pořádné zemětřesení, po kterém v Hollywoodu nezůstane kámen na kameni.