Harry Potter: Proč je Princ dvojí krve nejhorší a zároveň nejlepší film

Abych v první řadě uvedl věci na pravou míru, tak filmové adaptace Harryho Pottera miluju. A všechny jsem viděl opravdu nesčetněkrát. Ale asi každý Potterhead má i přes svou lásku k sérii v hlavě jasno v tom, který z filmových dílů má rád nejméně. Pro některé je to Tajemná komnata (což vůbec nechápu), pro další zase Ohnivý pohár (což už tuplem nechápu) a pro další to je možná Princ dvojí krve.

A právě Princ dvojí krve je… zvláštní. Na jednu stranu ho osobně považuji za nejslabší díl z celé série, ale zároveň jsou v něm pasáže a věci, které ze všech filmů zvládá snad nejskvěleji. Je to takový zvláštní ,,love and hate" vztah, nad kterým si vždy lámu hlavu pokaždé, když si na ten film vzpomenu. Co je tedy na Princi dvojí krve tak strašné a zároveň tak dobré? Na to se hned teď půjdeme podívat.

Pojďme začít tím, co se filmu povedlo, protože i přes jeho nedostatky toho je dost. V první řadě nabídne Princ dvojí krve jedny z nejlepších scén z celé série, které se divákovi nejenom zaryjí do hlavy, ale zároveň u nich pocítí i husinu. Pokud bychom měli nějaké zmínit, tak je to určitě Brumbálův proslov ke studentům po zahájení školního roku, kdy mluví o Voldemortovi a nebezpečí, které představuje. Během jeho proslovu film skvěle střídá záběry na ustarané studenty a na bystrozory, kteří mezitím hlídkují na chodbách. Je to až vyloženě mrazivé vyobrazení faktu, že kouzelnický svět už není oním veselým a radostným místem, ale bojištěm, ve kterém nepřítel získává stále větší sílu. Během toho navíc v pozadí hraje píseň In Noctem, se kterou se váže ještě jedna naprosto úžasná scéna. Ale… nepředbíhejme.

Už během Brumbálova proslovu si lze všimnout, že pokud si za něco Princ dvojí krve zaslouží pochvalu, tak je to atmosféra. Je krásně temná, pochmurná a tajemná, čímž se hezky odlišuje od předešlých dílů. Film možná nemusel být zas tak strašně bez barev, aby se tím podtrhl onen dospělejší směr, jímž se série začala ubírat, ale jinak funguje atmosféra opravdu dobře.

Mezi další skvělé části patří i scény s Dracem Malfoyem, který zde už není jenom oním protivným zmetkem, ale postavou, kterou možná poprvé za celou sérii začneme litovat. Film zachází více do jeho nitra a představuje nám ho jako ustaraného studenta, který se díky rodinnému jménu zapletl do nitek Pána zla. Ty scény jsou o to více působivé v tom, že Malfoy ve většině z nich nemluví. Přesto ale film dokáže skvěle vyobrazit jeho pocity a tok myšlenek neverbálně, čemuž dopomáhá i slušný herecký výkon Toma Feltona. Pokud byla z celého filmu radost někoho sledovat, tak to byl právě Malfoy.

Teď se ale dostáváme k největšímu a naprosto neodpustitelnému hříchu, jakého se tvůrci kdy dopustili. A to nejenom v rámci Prince dvojí krve, ale i celé filmové série. Ve snímku se totiž nacházela scéna, kterou tvůrci z jakéhosi absolutně nepochopitelného důvodu vystřihli. Odehrává se těsně před útokem smrtijedů na Bradavice, tudíž i těsně před osudnou smrtí Brumbála. 

V té za doprovodu již zmíněné a překrásně písně In Noctem, kterou pěje školní sbor, sledují obyvatelé Bradavic mračna, jež se stahují nad školou. Je to úplně krásný ,,foreshadowing" nebo předzvěst, že se brzy stane něco strašného. Něco, co bude pro hlavní hrdiny představovat drtivou prohru. Schválně si tu scénu pusťte celou, zaručuju, že vám při ní naběhne husina! Korunu tomu dá záběr na Snapea, z jehož tváře lze poznat, že si moc dobře uvědomuje, co bude muset brzy udělat. 

Je to jedna z nejlepších scén z celé filmové série… ale přesto se nějaký bláhový plantážník rozhodl, že ji do finální verze nakonec nedá. Ať už to byl kdokoliv, přeji mu, aby se mu ráno rozlilo mlíko! Vystřižení této scény je o to více frustrující i z toho důvodu, když si člověk uvědomí, co se v něm nakonec nechalo. A tím se dostáváme ke druhé straně mince. Tedy k věcem, které z filmu dělají zároveň ten nejhorší díl.

V první řadě film ztrácí až příliš mnoho času věnováním se naprosto nudnému a vcelku hloupém milostnému trojúhelníku „Ron, Hermiona, Levandule“, který... přiznejte se, fakt v téhle fázi celé série někoho zajímal? Film mu vlastně věnuje až tolik času, že se okrádá o daleko zajímavější knižní pasáže, což mohla být Voldemortova minulost. Jistě, já samozřejmě chápu, že nemůžeme strávit půlku filmu jenom v myslánce a na ostatní vedlejší postavy se vykašlat, ale přesto mi přijde, že této milostné dějové lince věnuje film až příliš zbytečné pozornosti. A servíruje vám z ní moc velký porce. Je to asi jako kdybyste si objednali smažák a jako přílohu hranolky. Ale potom vám na stůl přinesli malinkatý smažáčíček a obrovskou hromadu hranolek. Jako… jo, hranolky jsou taky fajn, ale vy jste se na to jídlo těšili hlavně kvůli tomu smažáku, kvůli tomu hlavnímu jídlu, ne kvůli deb**ním hranolkám a… Ano, já vím, je to strašný příměr. Ale pravdivý!

Celkově bych se ale stejně mnohem raději díval na odhalení původu Voldemortových rodičů, na jeho interakce s Brumbálem a na jeho postupnou transformaci v hrozivého černokněžníka, než na nějaké zdlouhavé „teen drama“, pro které byl dostatek času v předešlých dílech.

Pokud je In Noctem jedna z nejlepších scén z celé filmové série, pak sekvence v Doupěti, kterou Princ dvojí krve nabídne, je zase jedna z nejhorších. A ne, není to jen kvůli té strašné scéně s Ginny a Harrym a… jeho rozvázanou tkaničkou. Je to především kvůli onomu nesmyslnému útoku smrtijedů, k němuž dojde hned poté. Jenom pro informaci – celá tahle pasáž není v knížce. Silně tak podezírám tvůrce, že ji tam dali jen proto, aby ten film byl o něco akčnější. 

Smrtijedi si asi řekli: Zaútočíme na Doupě. Jen tak. Prostě.. proč ne, že jo… Je tam sice Harry Potter, kterého chce Pán zla zabít ze všech lidí na světě asi nejvíce, ale bohužel ho chrání jiní bystro-… ou moment, ten ťunťa se nechal vylákat do polí a je úplně sám. Ach jo, kéž bychom na něj mohli vystartovat najednou a zneškodnit ho, ale tahle série musí bohužel zadaptovat ještě jeden díl, tak to máme asi smůlu. Ještě před odchodem ale zapálíme těm krvezrádcovským Weaselyům barák, ještě štěstí, že je vůbec nenapadne na něj použít nějaké vodní hasicí kouzlo, třeba Aqua Erupto, to by bylo po srandě, že?

Když už mluvíme o smrtijedech, dokážu ještě filmu odpustit, že vynechal onu šarvátku mezi nimi a bradavickými studenty a učiteli, ale rozhodně mu neodpustím onu scénu mezi Harrym a Snapem. Princ dvojí krve totiž začne až příliš naznačovat, že Snape je vlastně furt hodný a vše jen hraje. Když Snape najde Harryho ukrývajícího se před smrtijedy, prstem mu naznačí, aby byl potichu. Zároveň ale jako kdyby mu říkal: ,,Pššt, já jsem vlastně hodný, ale budu teď muset udělat něco hrozného, tak aby sis nemyslel..."

Zatímco knižní předloha zcela viditelně předkládá Snapeovu zradu, ale zároveň velice opatrně a chytře čtenáři podsouvá důkazy, že by to všechno mohl pouze hrát, filmová adaptace prostě flákne divákovi přes nos zjevný náznak toho, že Snape vlastně žádný zrádce není. Je to hrozná škoda zejména pro neznalé knižních předloh, které tím pádem následné odhalení Snapeova vykoupení tolik nezasáhne.

Jak jsem říkal, Princ dvojí krve je prostě zvláštní. Z jisté části ho nesnáším a zavrhuji do horoucích pekel, z další ho zas nesmírně obdivuju. Mnohé sekvence by se jednoznačně daly zpracovat lépe, další ale vyloženě až překonávají knižní předlohu. Co si filmovém Princi dvojí krve myslíte vy? Patří mezi vaše oblíbené adaptace? Nebo ho naopak vůbec nemusíte?