Harry Potter: Na obranu Ohnivého poháru, nejméně oblíbeného dílu

Filmová série Harryho Pottera je obecně zbožňovanou záležitostí, ale asi každý z nás má v hlavě díl, který osobně považuje za nejhorší. A právě Ohnivý pohár je filmovou adaptací, kterou mnozí fanoušci považují za nejslabší nebo dokonce rovnou za nejstupidnější. Natočil ji britský filmař Mike Newell, jemuž je obecně ze strany mnohých fanoušků vyčítáno, že nejenže nečetl původní předlohu od Rowlingové, ale podle všeho ani nezhlédl předešlé filmy, což se potom negativně promítlo i na samotném obsahu. Osobně také neřadím Ohnivý pohár mezi své nejoblíbenější díly, ale rozhodně si nemyslím, že se jedná o tak strašně špatný film, jak mnozí jiní fandové tvrdí. Povedla se mu totiž jedna věc, kterou mnozí diváci vehementně odsuzovali, ale dle mého názoru to byla právě jeho největší síla. Ale nepředbíhejme. V první řadě chci říct, že naprosto chápu všechny ty, kteří mají vůči filmu výhrady a hejtí ho.

Ano, filmový Ohnivý pohár se úplně vybodl na zkoumání mnohých zajímavých dějových linek z knihy a některé z nich kompletně ignoroval. Navíc pokud jste viděli pouze film, tak vám asi nebudou nic říkat jména jedinců jako Winky nebo Ludo Pytloun, kterým předloha věnovala poměrně dost času. Stejně tak Ohnivý pohár z jakéhosi bizarního důvodu mění charakter některých postav. Například moc nechápu, proč je Barty Skrk junior ve filmu vyobrazen jako totální zlej psychouš s výrazem naprostého šílence, ale na druhou stranu ho hraje David Tennat, takže to snímku divák může docela snadno odpustit. A pak je tu samozřejmě Brumbál, vždy vyrovnaný kliďas, co za každých okolností zachová chladnou hlavu. Alespoň tedy v knížce, ve filmu už mu trochu víc ujedou nervy. Nechvalně proslulou je samozřejmě scéna hned po odhalení, že Harry se stane čtvrtým šampionem v Turnaji tří kouzelníků, ze které se dokonce stal populární meme. Zatímco v knize, kde je přímo řečeno, že Brumbál klidným hlasem řekl: ,,Hodil jsi do poháru lístek se svým jménem, Harry?“. Tak ve filmu to bylo vyloženě až ve stylu: ,,HARRY, HODIL JSI SVÉ JMÉNO DO OHNIVÉHO POHÁRU, TY MALEJ ZM**E!??“ Je to prostě divné, co si budeme povídat. 

Film má také trochu problém s nenadálým skákáním z veselé atmosféry do temné plus osobně mu nikdy nezapomenu, že tolik hypoval Mistrovství světa ve famfrpálu, nicméně ze samotného zápasu pak ukáže velký kulový. Samozřejmě chápu, že hlavní příběh to kupředu asi moc nepožene, ale mohla to být fakt skvělá vizuální lahůdka. Navíc by to i dobře vyobrazilo Viktora Kruma jako úctyhodného Harryho soupeře v následném turnaji.

Teď se ale konečně dostáváme k věci, kterou také někteří fanoušci na filmu hodně kritizují. A to je rozhodnutí udělat ze čtvrtého dílu z podstatné části teen drama/komedii, kde se příliš řeší vztahy, přátelství a typické puberťácké věci, kvůli čemuž pak byly vynechány některé důležité dějové sekvence. Zde ale už musím přijít s obranou. Osobně se totiž domnívám, že právě ony puberťácké pasáže jsou jedním z nejlepších aspektů celého filmu. A zároveň jsou také důležité pro utváření duše celé série. Pokud chcete vytvořit velkou filmovou franšízu, ve které se mimo jiné klade důraz na vytvoření pouta mezi divákem a samotnými postavami, musí ony postavy působit uvěřitelně. A uvěřitelně mohou filmové postavy působit tehdy, když dělají normální lidské věci, které korespondují s jejich věkem. V Ohnivém poháru je hlavním hrdinům (více méně) čtrnáct let. To znamená, že už s nimi začala urputně cloumat puberta. Osobně bych tudíž považoval za nepřirozené, kdyby i zde hlavní hrdinská trojice celou dobu řešila jen samé vážné věci, například kolem útoku na famfrpálovém mistrovství, turnaj a potenciální Voldemortův návrat. 

Ano, film má oproti knížce samozřejmě daleko méně času tyhle věci rozvíjet, ale nesmíme zapomenout, že Harry Potter je filmová série. A to poměrně dlouhá. Tudíž si myslím, že jeden z dílů si pro ony puberťácké nálady může nechat trochu více místa, přičemž Ohnivý pohár je pro to více než ideální. Myslím si totiž, že ve výsledku to celé sérii jen pomůže, přičemž divák pak bude mít k oněm postavám i blíže. Důvodem jsou taktéž samotné knížkové události. V Ohnivém poháru začne Harry poprvé pořádně řešit děvčata, čímž vstoupí na scénu Cho Changová, poprvé se v něm velice ostře chytne s Ronem, se kterým je pak notnou dávku času rozhádaný, plus taktéž se v ději začínají objevovat výraznější signály toho, že Ron by mohl být do Hermiony zakoukaný.

Tomuhle všemu věnuje film hodně pozornosti, vrcholem je pak scéna s vánočním plesem, která je možná až moc ulítlá, ale ve výsledku skvěle splňuje to, o co se film celou dobu snažil. A to představit nám i lidskou stránku našich hrdinů, kteří zde jsou vyobrazení jako nemotorní středoškoláci. O něco podobného se snažil i filmový Princ dvojí krve, ale ten selhal zejména kvůli tomu, že pro něco takového bylo už moc pozdě. V předposledním díle, ve kterém se napětí už stupňuje, nás více zajímá onen dramatický děj, přičemž milostné školní vztahy tu musí hrát druhé housle. O Princi dvojí krve máme každopádně samostatné video, kde se řeší, proč je to tak špatný a zároveň tak dobrý film. Určitě se na něj podívejte také.

Samozřejmě chápu, že některým divákům/fanouškům mohly tyhle „teen drama“ scény lézt na nervy, ale dle mého přesně tyto scény tvoří duši celého filmu. Pasáže, kdy Harry s Ronem mají problém najít si tanečnici pro nadcházející ples jsou prostě patřičně kouzelné. Protože mnozí z nás se v tom možná i uvidí. Taky se vám možná na střední líbila nějaká holka nebo chlapec, ale báli jste se danou osobu oslovit, ne? A také jste se někdy pohádali s dobrým kamarádem nebo kamarádkou na takové úrovni, že jste spolu nějaký čas nemluvili, ale oba vás to vlastně strašně trápilo.

Tohle všechno jsou prostě věci, které ke škole patří. A Ohnivý pohár skvěle prezentuje paralely skutečného studentského života s životem studenta v Bradavicích. Která je ostatně také škola plná puberťáků. A celá série by nám to měla alespoň jednou nějak výrazně připomenout.

Mimo jiné, když se ještě zaměřím na další pozitivní faktory, tak i patřím k lidem, kterým se velice líbil třetí úkol, jenž se odehrává v bludišti. Mnoho fanoušků to zklamalo, protože v původní knižní předloze se v něm Harry musel potýkat s pavouky, bubáky a dokonce i sfingou, co pokládala hádanky. Upřímně se mi ale klaustrofobní styl filmového bludiště zamlouval také, navíc pro filmové účely to byl dobrý způsob, jak si získat více času.

A třeba Cedrikova smrt, když se Harry s jeho mrtvým tělem vrátí ze hřbitova, byla sekvencí, kterou film zvládl lépe než kniha. Vždycky se mi trošku sevře žaludek, když uvidím zaradovat se Cedrikova otce z návratu jeho syna, aniž by věděl, že už není mezi živými. Jeho následný žal a šok je tak srdcervoucí a emocemi nabitá scéna, kterou osobně mám v TOP 10 nejsmutnějších smrtí, co jsem kdy v jakémkoliv filmu viděl.

Každopádně znovu připomínám, že naprosto chápu, proč mnozí fanoušci, kteří jsou obeznámeni s původní předlohou, nemají Ohnivý pohár v lásce. Ten film skutečně v mnoha rovinách selhává jako zdařila adaptace, ale onen hlubší pohled do studentského a puberťáckého života našich hrdinů je za mě něco tak hezkého, milého a i vtipného, že ten díl prostě nemůžu mít nerad. A ano, vím, že mnozí by to asi nazvali cringem, ale hej… však on celej studentskej život je vlastně jeden velkej cringe, ne?