Elrik z Melniboné – Postava, bez které bychom neměli Zaklínače ani Hru o trůny

Elrik, poslední vládce Melniboné. Hříčka přírody, kterou při životě drží jen drogy a magie. Chudokrevný albín s mléčně bílými vlasy a rudými duhovkami. Vám to asi nic moc neříká, co? Tak mi tedy dovolte, abych Vám představil fantasy dílo tak vlivné, že by mohlo bez problému konkurovat Pánu prstenů od J.R.R. Tolkiena. 

Kdo vlastně Elrik z Melniboné je, proč má tak zásadní místo ve vývoji fantasy žánru a proč o něm moc lidí neví? I když je možná víc cool než sám velký Geralt z Rivie. Nejen na to se dnes podíváme. Tohle je příběh Elrika, tragického antihrdiny, co téměř upadl v zapomnění.

Elrik z Melniboné vzešel z mysli dnes již 85letého Michaela Moorcocka. Umělce, který sám sebe označuje za špatného spisovatele s velkými nápady. Stejně jako další vlivný britský spisovatel a scenárista, Alan Moore, je Moorcock anarchista a na jeho dílech je to dost znát. V době publikování jeho prvních knih patřily mezi krále fantasy žánru především J.R.R. Tolkien s jeho příběhy ze Středozemě, tvůrce Narnie C. S. Lewis nebo Robert Ervin Howard, který přišel s legendárním Barbarem Conanem.

Michael Moorcock ale klasickým fantasy žánrem doslova pohrdal. Zapomeňte na souboj dobra proti zlu, fascinaci přírodou, vyvolené ušlechtilé hrdiny, idealizované kultury a poselství ve formě naděje za lepší zítřky. V Moorcockových světech nic jako čisté dobro nebo zlo neexistuje. Čtenáři jsou svědkem boje mezi Řádem a Chaosem, hrdinové jsou zlomení a sobečtí, kultury zkažené a dekadentní, přírodu nahrazuje explicitní násilí a drogy. A co poselství? Nevyhnutelnost tragédie a úpadku. Dá se tedy bezpochyby říct, že Moorcock je průkopníkem žánru zvaného grimdark fantasy, kam patří například Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina.

Mimo to byl Moorcock jedním z prvních tvůrců pracujících s teorií multivesmíru v popkultuře. Inspirace pocházela ze studie Hugha Everetta III. V ní tento americký fyzik navrhnul interpretaci kvantové mechaniky podle relativního stavu, která se později stala základem pro interpretaci mnoha světů. Moorcock s teorií pracoval tak, že do svých děl zasazoval různé variace takzvaného Věčného bojovníka. V podstatě se jednalo o odlišné verze jedné a té samé postavy z odlišných vesmírů. Jestli teda chcete někomu poděkovat za ten bordel v populárních superhrdinských franšízách, můžete Moorcockovi poslat děkovný dopis.

Nejznámějším Věčným bojovníkem je každopádně již zmiňovaný Elrik, kterého britský autor poprvé představil v roce 1961 prostřednictvím povídky Město snů. Jeho životní příběh se odehrává na kontinentu rozděleném na několik království. Těmi hlavními jsou ale Melniboné a Mladá království. Melniboňané tisíce let ovládali celý svět prostřednictvím mocné magie, síly, krutosti a spojenectví s draky. Jedná se o vskutku dekadentní ostrovní národ podobný elfům, který uctívá bohy Chaosu. 

Jenže sláva nikdy netrvá věčně a to platí i pro Melniboné, ze kterého zbylo jen jedno jediné město, Imrryr. Právě v tomto období stagnace se tehdejšímu císaři Sadriku Osmdesátému šestému rodí syn – Elrik. Rachitický Melniboňan se svědomím, mistr magie, odpůrce starodávných tradic a také panovník, jehož osudem je kompletní destrukce tohoto kdysi velkého národa.

A teď se konečně dostáváme k první velké podobnosti Elrika s jiným slavným fantasy světem – s Westerosem. Přestože George R. R. Martin nikdy přímo neřekl, že by někdy něco od Moorcocka přebíral, na svém blogu se například rozpovídal, že byl fascinován brutalitou, kterou do svých příběhů Moorcock vkládá. A co si budem Martin násilím rozhodně nešetří. Druhá věc je, že Píseň ledu a ohně také patří do škatulek anti-Tolkienovského grimdark fantasy. To se ale stále bavíme v mezích malé inspirace nebo držení se již ukotveného žánru.

Když ale porovnáte Elrika a civilizaci Melniboné s Valyrijci, můžete si všimnou opravdu velké podobnosti. A tím nemyslíme jen vizuální podobnost ve formě bledé kůže a bílých vlasů. Obě civilizace vládly světu a zažily úpadek, ovládají magii, mají blízký vztah s draky a jsou svým způsobem arogantní a uzavřené. Taky se vsadím, že alespoň nějaký Valyrijec ujíždí na drogách. A pak je tu ještě incest, oblíbená targaryenská hra pro celou rodinu, kterou provozuje i Elrik. Náhoda? Myslím si, že ne! Zvlášť, když George R. R. Martin sám přiznal, že má dílo Michaela Moorcocka opravdu rád.

Příběhů Elrika vzniklo za ta léta vcelku dost, takže popsat nějak jednoduše, co od knih vlastně můžete čekat, je docela složité. Pro kontext je určitě důležité zmínit události románu Elrik z Melniboné z roku 1972. Jak již bylo zmíněno, Melniboňané jsou krutý národ, který se vyžívá ve válkách a násilí. No, ale Elrik, který má na rozdíl od svých poddaných morálku a svědomí, tomuto způsobu života neholduje. To se obzvlášť nelíbí jeho bratranci Yyrkoonovi, jenž se rozhodne se Elrika zbavit a usednout sám na Rubínový trůn, aby mohl vést melnibonská vojska do války s Mladými královstvími. 

Pokus o převrat v podobě vraždy ale Yyrkoonovi nevyjde. Elrik je králem moří Strášou zachráněn z hlubin a vydává se zpět do Imrryru svého bratrance zatknout a brutálně potrestat. Jenže Yyrkoon exceluje v magii. Díky tomu se mu povede utéct z vězení, unese jeho sestru Cymoril, jež je Elrikovou největší láskou a zároveň sestřenicí – protože incest je wincest, jak jinak – a beze stopy zmizí z Imrryru. Poslednímu vládci Melniboné tak nezbývá nic jiného, než se upsat nejmocnějšímu pánu Chaosu, Ariochovi. Tím však prolomí bariéru mezi jejich světy, Chaos získá oporu v hmotném světě a co víc, démony je mu přidělen osud ničitele svého vlastního národa.

Velmi důležitou roli v Elrikově příběhu hraje černý meč Bouřava, tajemná relikvie Chaosu, která žije svým vlastním životem. Ta sice Elrikovi propůjčuje sílu a zdraví, ale za vysokou cenu. Jedná se totiž o inteligentní zbraň, která se živí duší svých protivníků. A upřímně, je to hodně hladová a zlá mrcha. Kvůli ní a spojení s Ariochem se Elrik stává velmi tragickým antihrdinou, jenž zabíjí ty, které ve skutečnosti zabít nechce. A přestože se svému nepříjemnému osudu snaží uniknout, jeho životní cesta plná utrpení končí prohrou.

Bouřava se ve finále stala jednou z hlavních inspirací pro Sentient weapons, nebo chcete-li uvědomělé zbraně, v tabletop RPG Dungeons & Dragons. Černá zbraň Chaosu jako taková byla dokonce součástí originálního D&D od roku 1976. A dokonce i sám Elrik z Melniboné, který se v roce 1980 objevil v oficiálním sourcebooku Deities & Demigods pro první edici Advanced D&D. Tím však inspirace pro nejznámější tabletop RPG rozhodně nekončí. Chudokrevný albín se stal předobrazem pro koncept zatraceného hrdiny. Magický systém D&D, například vyvolávání démonů a rituální kouzla, byl také silně inspirovaný světem Michaela Moorcocka. A zapomenout samozřejmě nesmíme ani na koncept přesvědčení, Řád versus Chaos, v němž ve své podstatě není ani jedna z těchto sil dobrá nebo zlá. Obě jsou destruktivní a měly by být v rovnováze. Původní pravidla D&D po vzoru Elrika obsahovala pouze tři přesvědčení - řád, neutralitu a chaos. Žádné dobro a zlo. To bylo přidáno až v Advanced Dungeons & Dragons. A tím inspirace Elrikem nekončí.

Na hranici spekulací se také mluví o tom, že postava Elrika a civilizace Melniboné inspirovala D&D rasu temných elfů, nebo chcete-li Drowů. Je pravda, že v obou případech se jedná o nadřazenou, krutou a otrokářskou rasu uctívající temné bohy. Nějakou podobnost s Elrikem sdílí i drowí protagonista Drizzt Do'Urden z knih spisovatele Roberta Anthonyho Salvatora. V případě obou se jedná o archetyp bělovlasého tragického hrdiny. Oba pocházejí z vysokých vrstev, ovládají magii, třímají magické zbraně a nesouhlasí se zvyky a pochroumanou morálkou své vlastní civilizace. Zde ale ještě jednou zopakujeme, že se jedná o pouhé spekulace, které se dají částečně vyvrátit. Elrik je totiž narozdíl od Drizzta antihrdina a ve svých příbězích páchá vcelku nehezké činy. I když většinou nechtěně.

Mnohem větší podobnost sdílí Elrik s jiným antihrdinou. Během jednoho momentu příběhu se prokletý vládce Melniboné na čas vzdává svého trůnu a odchází společně s Bouřavou pryč z Dračího ostrova. Jeho cesta směřuje do Mladých království a dalších lokalit kontinentu, kde hledá pravdu o svém lidu i osudu. Poznává místní obyvatele, živí se jako žoldák a místy dokonce cestuje se sukničkářským bardem. Přijde vám to povědomé?

I když si to asi většina z vás těžko připustí – upřímně i pro nás to bylo těžké – oblíbený zaklínač Geralt z Rivie je dost velkou vykrádačkou Elrika. A to nejen z vizuálního hlediska, kdy se v obou případech jedná o šlachovité chlapíky s bílou kůží, mléčnými vlasy a ostrým mečem na zádech. Jak Geralt, tak i Elrik jsou antihrdinové. I když je potřeba zmínit, že zaklínač je mnohem méně tragický a svým způsobem značně kladnější. Každopádně, Řezník z Blavikenu zabíjí monstra pro peníze, chudokrevný albín se nechává najímat na všelijakou práci. Zaklínači jsou na hranici vymření, to samé Melniboňané. Geralt používá zaklínačské smysly a znamení, Elrik zase magii. Jeden popíjí lektvary pro zlepšení smyslů, druhý, aby si navrátil sílu. Oba jsou i přes svůj nelidský vzhled magnetem na ženy a mají slabost pro tmavovlasé krásky. A pak je tu totožná přezdívka – Bílý vlk.

Tato podobnost rozhodně není náhodná. Sám Sapkowski přiznal, že se Elrikem při tvorbě Geralta z Rivie inspiroval. Moorcocka toto „plagiátorství“ zaskočilo takovým způsobem, že chtěl polského spisovatele hnát k soudu. Alespoň by okusil trošku vlastní medicíny. Po konzultaci se svými právníky se ale na žalobu nakonec vykašlal. Sapkowski navíc rozhodně nebyl jediný, kdo si z příběhů Elrika ukradl trošku víc prvků než je zdrávo.

Velmi okatě se inspirovala například i společnost Games Workshop. Stejně jako pro již zmiňované D&D, i pro Warhammer je důležitý koncept Řád versus Chaos. Dokonce bychom se nebáli říct, že se jedná o ústřední motiv světa této kultovní wargamingové hry. Na Chaosu z Elrika je ve finále kompletně postavená stejnojmenná frakce z Warhammeru. Ať už se bavíme o bozích či estetice, na každém kroku je podobnost mezi světy dost vidět. A třeba takový erb Chaosu ve formě osmicípé hvězdy tvůrci Warhammeru od Moorcocka doslova okopírovali.

Vliv Elrika se nakonec přenesl i na mladšího bratra Warhammeru – Warhammer 40K. Přestože se v jeho případě přesouváme z fantasy do sci-fi zasazení, i zde je jedním z hlavních motivů nekonečná válka mezi Řádem a Chaosem. Za zmínku také stojí koncept démonických zbraní, které dávají svému nositeli sílu za cenu jeho duše, čímž se opět dostáváme k Bouřavě. Nositelem takové zbraně je například Space Marine Fulgrim, který s Elrikem sdílí více než jen vizuální vlastnosti. Oba jsou bělovlasí vysoko postavení válečníci, kteří propadli temné síle prokletého meče, jež nakonec způsobil smrt jejich bližních a vedl k jejich úpadku.

Ve světě videoher zase můžeme zmínit podobnost Elrika s Arthasem z Warcraftu nebo s Kainem z kultovní série Legacy of Kain. Seznam všech popkulturních světů, postav a nebo slavných autorů, kteří se nějakým způsobem inspirovali dílem Michaela Moorcocka, je ale v podstatě nekonečný.

O to víc je zarážející, proč populární není samotný Elrik. Například u nás, kde je žánrová literatura mimořádně oblíbeným druhem zábavy, vyšly vybrané Moorcockovy knihy naposled někdy v devadesátých letech a těsně na přelomu nového tisíciletí. Přiblížit Elrika novým čtenářům se na začátku tohoto roku pokusilo nakladatelství Mystery Press prostřednictvím vydání prvního masivního omnibusu, který čítá romány Elrik z Melniboné, Pevnost Perly, Na mořích osudu a sbírku povídek Sudba Bílého vlka. Zde je ale důležité zmínit, že se jedná o výtisk pro fajnšmekry, na který nenarazíte u knihkupců, pouze na jejich stránkách, a už je téměř vyprodaný. Já si ho samozřejmě koupil, protože jsem knižní úchyl a mám nezdravý vztah se svým bankovním účtem. Jenže ne každý je ochoten utratit 1 600 korun za knihu jen proto, aby dohnal znalosti.

Bídná situace je i na poli adaptací. Jistě, můžete si přečíst například povedenou komiksovou adaptaci od Juliena Blondela, Jeana-Luca Cana a dalších komiksových tvůrců, která u nás vyšla prostřednictvím dvouměsíčníku Modrá CREW. Stejně tak jsou některé příběhy Elrika zhudebněné. Na poli videoher, seriálů či filmů ale Elrika nenajdete, což je celkem zvláštní. Zvlášť když vezmete v potaz, o jak důležitou postavu jde, a především také fakt, že streamovací služby začaly v posledních letech adaptovat každou knížku a komiks, která prodala dostatečný počet kopií. 

Nadejde někdy čas Elrikova znovuzrození, nebo už ho budeme „vídat“ jen prostřednictvím světů a postav, které inspiroval? Na tuto otázku bohužel nemáme odpověď. Rozhodně by ale byla opravdu velká škoda, kdyby takhle stěžejní dílo fantasy žánru kompletně upadlo v zapomnění.

A co vy, slyšeli jste někdy před tímto videem o Elrikovi? A pokud ne, budete mít alespoň chuť si nějaký z jeho příběhů přečíst? Dejte nám vědět do komentáře.