Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je film, na který jsme celé ty roky čekali

Hráči Dračáku, DnD, stolních RPG a fanoušci fantastických světů Wizards of the Coast se konečně dočkali. Do kin míří nový film Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (Honor Among Thieves). Díky Cinemartu jsme ho už viděli a mé pocity jsou tak trochu smíšené. Na jednu stranu je to splněný sen všech hráčů DnD nebo stolních RPG. Na druhou stranu si nejsem jistý, jestli může opravdu oslovit někoho, kdo nemá rád tento druh zábavy, nebo alespoň videoherní RPG tituly.

Jako každý správný dračák se i tento film zaměřuje na skupinu nepravděpodobných hrdinů, kteří sice mají společný cíl, ale ne vždy sdílejí stejné názory nebo přesvědčení. O to zajímavější jsou pak jejich vzájemné vztahy a vývoj charakterů. To, co se normálně odehrává ve stolním rpg během několika sezení, museli tvůrci vtěsnat do dvou hodin. Ale ono to funguje. Na ploše dvou hodin s bardem Edginem, barbarkou Holgou, druidkou Doric, čarodějem Simonem a paladinem Xenkem prožijeme mnohá dobrodružství, přičemž navštívíme různá místa Faerûnu od velkolepého Neverwinteru až po temné hlubiny Underdarku. Navíc se o každé postavě dozvíme vše, co potřebujeme vědět, abychom s ní mohli sympatizovat. Emoce tu prostě fungují, příběh krásně plyne a kromě jednoho či dvou momentů tu není jediné hluché místo. A tím momentem myslím jeden konkrétní souboj jeden na jednoho, který sice představuje schopnosti a charakter jedné z postav, ale táhne se o něco déle, než bych si přál, protože se v něm vlastně nic zajímavého nestane.

Ve filmu se toho stane hodně, což mi v současné kinematografii trochu chybí. Filmy se neustále prodlužují, ale pak často skončíme u tříapůlhodinového eposu, ve kterém se vlastně nic nestalo. A pak se podívám na film z devadesátých let, kde se během hodiny a půl stane tolik věcí, že mám pocit, jako bych spolu s postavami ve filmu prožil celý svůj život. Dungeons & Dragons tohle umí skvěle. Máte spoustu času vytvořit si k postavám vztah a prožívat jejich dobrodružství spolu s nimi. Zároveň se ale nemusíte bát, jestli na konci filmu stihnete záchod, nebo ne. Také jsou zde všechny nové informace dobře dávkované. Nikdy nemáte pocit, že je toho najednou příliš mnoho. Je to zkrátka zajímavá, zábavná a emotivní jízda od začátku až do konce.

Dialogy fungují. Často jsou hloupé, ale ne v tom smyslu, že by byly špatně napsané, ale kvůli tomu, co některá z postav řekne nebo navrhne. Takže Holga je v tomhle obzvlášť excelentní. Ale to jsou věci, které se běžně stávají právě při hraní dračáku. Nikdy nevíte, s jakou blbostí vaši hráči přijdou, a o to zábavnější je, když ta blbost funguje jako solidní plán. Navíc jsou tu momenty, které předpokládají, že hypotetičtí hráči hrající za tyto postavy prostě v danou chvíli hodili opravdu špatně, nebo naopak hodili vážně dobře a všechno jim vyšlo. To jsou momenty, které se ve filmu vyskytují, ale obávám se, že pokud jste je sami nezažili při hraní RPG, nemusíte je náležitě ocenit. Ale herci to všechno umí prodat, a to je důležité. Chris Pine se pomalu ale jistě stává mým oblíbeným hercem a celému filmu jasně kraluje, Michelle Rodriguez si roli vysloveně užívá a je stejně tak drsná jako jemná a emotivní, podle toho, co si situace žádá. Sophia Lillis hraje opět to samé, co vždy - přehnaně upřímnou, společensky neobratnou mladou ženu, což je role, která jí prostě sedí. Regé-Jean Page jako Xenk je prostě dokonalý. Hugh Grant tomu všemu dává korunu svým tradičním nenuceným charismatem, jen Daisy Head jako čarodějnice Sofina mi to místy úplně neprodala. Hlavně ten smích byl divný.

Vizuální stránka filmu je nádherná, hudba je skvělá, a to jak v akčních pasážích, tak v těch emocionálních. To ale není vůbec překvapivé, protože hudbu složil Lorne Balfe, který se postaral i o úžasný soundtrack k snímku Black Adam, což byl asi nejlepší prvek jinak lehce nadprůměrného filmu.

Příběh je v podstatě klišovitý a samotné postavy jsou silně archetypální. To však není chyba, ale záměr. Přesně takhle totiž vypadá dobrá dračáková kampaň, a kdybyste chtěli, klidně byste mohli vzít celý příběh filmu a udělat si z něj vlastní kampaň při hraní vlastního dračáku. K tomu vám mimochodem Wizardi poskytli stat bloky všech postav z filmu, takže si je můžete do své hry rovnou zakomponovat. A přestože závěr příběhu a závěrečný dějový zvrat vidíte snad už od začátku filmu, stejně se neubráníte nějaké té slzičce, upřímnému smutku nebo radosti a nefalšovanému nadšení.

Pokud znáte lore Faerûnu nebo prostě Dungeons & Dragons, potěší vás všudypřítomné odkazy a známé bytosti. Nejde jen o lokace, ale také o schopnosti postav, magická kouzla nebo legendární artefakty. V kině jsem seděl vedle party hráčů Dungeons & Dragons a všichni byli naprosto nadšeni. Pokaždé, když se objevilo další kouzlo, další magický tvor nebo další slavné místo v tomto světě, bylo slyšet tiché: „Timestop, Prestidigitaion, to je Displacer Beast, to je Mimic,“ nebo „jak to, že se může proměnit v Owlbeara?“ Možná vás trochu zklamou titulky, kde jsou různé z těchto pojmů přeloženy ne zcela ustálenými termíny, například Owlbear je zde přeložen jako medvýr. Což je podle mě velmi chytrý překlad, ale obvyklý překlad, pokud vím, je Sovověd. Na druhou stranu, pokud některou z těchto věcí neznáte, film vám vše nevysvětlí. Málokdy jde do hloubky a mnoho artefaktů, věcí, ras nebo míst vám prostě ukáže a předpokládá, že o nich už něco víte. 

A to je zásadní problém filmu, totiž velmi úzké zaměření na určitou skupinu diváků. Protože pokud neznáte Dungeons & Dragons, nehrajete stolní RPG a nemáte s něčím podobným zkušenosti, nedává vám to vlastně absolutně žádnou přidanou hodnotu a v podstatě jediné, co dostanete, jsou jacísi Strážci Galaxie ve fantasy světě. A ty se také nelíbily každému. Navíc pokud jste čekali seriózní fantasy ve stylu Pána prstenů, budete také zklamáni. Na druhou stranu si film od trailerů na nic nehraje, a to, co vám slibuje, také dostanete. A ještě mnohem víc. 

A tak přichází mé dilema s hodnocením filmu. V podstatě jde o účelově klišovitý příběh s účelově archetypálními, byť sympatickými postavami, zaměřený na určitou diváckou základnu, se správným poměrem humoru a vážných scén, působivým vizuálem, skvělou hudbou, který ale nemá téměř žádnou přidanou hodnotu, pokud už nemáte něco odehráno v DnD nebo stolních RPG. Pokud koketujete s myšlenkou začít hrát stolní RPG a třeba jste hráli nějakou videohru z tohoto světa, film vás do toho nejspíš konečně nakopne, což bylo v podstatě cílem tvůrců. Pokud se ale chcete jen jít podívat, proč je kolem celého DnD takový povyk, film vám to moc nevysvětlí. Protože jako hráči budete všechny neobvyklé, nepravděpodobné nebo vtipné situace vnímat jako něco, co se mohlo reálně stát u stolu, nebo se vám možná skutečně stalo ve vašich hrách. Koneckonců sami režiséři před tvorbou scénáře odehráli několik her DnD přímo s lidmi z Wizards of the Coast a na tomto filmu je to prostě vidět. Ale jako diváci nezasažení tímto koníčkem to tak vnímat nemusíte. Na druhou stranu, pokud máte rádi filmy ve stylu Strážců Galaxie, tak si to užijete i tak. Je to prostě něco, s čím je třeba počítat před návštěvou kina.