Deskovka Pac-mana se konečně dostala i k nám

Žlutého jedlíka z dob herních automatů zná snad každý, včetně lidí nezajímajících se o videoherní průmysl. Pac-man se stal velmi ikonickým, ať již svým jednoduchým vzhledem, nebo získanou popularitou, která protekla do nejedné sociální bubliny. Díky vydavatelství Blackfire jsme se v nedávné době mohli dočkat i nejnovějšího vydání tohoto pojídače puntíků a milovníka třešní i v deskoherní podobě.

Ve skutečnosti vyšla tato předělávka již v roce 2018, nicméně české vydání se objevilo teprve nedávno, je tak možné se ke hře pohodlně dostat i s českými pravidly. Ta jsou velmi stručná a jednoduchá. Krom popisku na krabici se také jedná o jediná slova, která v deskové hře lze nalézt. Zbytek je vyveden v nádherném arkádovém provedení, které útočí na všechny nostalgické vzpomínky v podobě bloudění bludištěm a závodění s duchy.

Je to Pac-man. Tento jednoduchý popis bohatě stačí na rozbor herního zážitku. Koho bavilo pojídat puntíky ve videohře, užije si dostatečně i tuto hru. Pokud někdo náhodou není s digitálním předchůdcem obeznámen a tato deskovka by jej bavila, lze očekávat podobnou zábavu při zabrouzdání do videoherní historie. Pravda, existuje mnoho novějších videoherních variant umožňujících větší přístupnost i modernějším hráčům, nicméně s ohledem na produkt vydavatelství Blackfire se bavíme skutečně o té původní klasice.

Pravidlově se jedná o asymetrickou hru dvou hráčů. Vždy začne Pac-man v podobě hodu tří kostek. Poté se posune libovolně o počet polí v hodnotě součtu kostek po plastovém plánu. Z něj vystupují po celém bludišti plastové kolíky představující body, které je nutné získat. Hráč svou figurkou tyto kolíky zatlačí do desky, čímž dá najevo, že jsou tyto bodíky již snědeny. Je nutné zužitkovat všechny hozené pohyby, nicméně je možné libovolně měnit směr. A to i čelem vzad, pokud si hráč myslí, že mu vyčkávání na místě přinese výhodu.

Hráč za duchy má balíček karet. Jednu otočí a získá pořadí, v němž budou duchové vyhodnocovány, plus také počet míst, o které se musí pohnout. Na rozdíl od svého protivníka nemohou tito barevní rivalové jen tak bloumat uprostřed chodby, aby si počkali na výhodnější pozici. A pokud jim tedy není zabráněno v pohybu, musí ujít plný kus své cesty a necouvat uprostřed chodby.

Za předpokladu, že se Pac-man dotkne některého z duchů, hra pro něj končí.

Samozřejmě zde existují i pilulky síly ležící u každého ze čtyř rohů bludiště. Za předpokladu, že žlutý jedlík tuto pilulku reprezentovanou žetonem sebere, tak se dosavadní tah přeruší a navazuje se na něj jakousi minihrou. Hráč hodí kostkou a provede pohyb. To poté opakuje ještě dvakrát. Při tomto pohybu může sníst duchy, na které narazí, odstranit je z desky a nahradit žetonem očí. Tento bonusový pohyb tak může být značnou taktickou výhodu. Lze tedy při plném využití prvního hodu postoupit bludištěm až o součet šesti kostek. Ale na druhou stranu může být sebrání této pilulky poměrně riskantní, pokud jsou duchové blízko a kostky nepřejí.

Vyhrát za Pac-mana navzdory jeho mobilitě není vůbec snadné. Oproti původní předloze je třeba předpokládat nejen to, že budou duchové spolupracovat, ale také chytře reagovat na soupeřovy pohyby. To samozřejmě záleží na hráčích. Jedná se tak o poměrně zásadní překážku pro dosažení snědení celého bludiště a je nutné svůj pohyb bludištěm pečlivě zvážit.

Krom jedinečného zpracování, které připomíná po všech směrech arkádovou předlohu, je zde ještě jeden prvek, jenž pomáhá ponořit se hlouběji do nostalgických vod. Figurka Pac-mana začne při stlačení vydávat typický waka-waka zvuk. Toho je samozřejmě dosaženo při běžném hraní, když je hráč nucen zamačkávat jednotlivé plastové čepy představující puntíky. Figurka Pac-mana obsahuje potřebné baterky rovnou v krabici, není třeba je tak před první hrou shánět.

Základní hra pro dva hráče má tu podobu, že každý z hráčů hraje za jednu ze stran, přičemž poté se prohodí. Hráč s více body vyhraje. V případě více hráčů je možné si rozdělit duchy a každý z hráčů bude ovládat jen některé z nich. Díky tomu je potenciální počet hráčů až pět.

Bodování je jednoduché. Pokud hráč sní jednu čtvrtinu bludiště, získá žeton za osm set bodů. Každý dočasně pozřený duch má hodnotu dvou set. Ovoce má pak hodnotu jednoho, dvou, případně pěti set, v závislosti na tom, kolikáté ovoce se objeví.

Kdyby snad některý z hráčů dokázal vyjíst celé bludiště, může se dostat do druhého kola. Do balíčku duchů se přidá pět karet s mocnějším pohybem duchů a jede se dál.

Stejně tak je možné zvolit arkádovou variantu hry. V takovém případě mají duchové také rozšířený balíček o pět silnějších pohybů, ale žlutý jedlík má tři životy.

Hra sice oficiálně nemá variantu mód pro jednoho hráče, ale jelikož duchové jsou závislí na tažené kartě, lze si hru za obě strany představit velmi snadno.

Zpracování herního plánu z plastu je neobvyklá, ale rozhodně vítaná varianta. Příprava hry je sice trochu nepohodlná, kdy je třeba vystrkat opět všechny puntíky, nicméně napomáhá lepšímu pocitu ze samotné hry. Hra je určena pro děti od deseti let. A takovýto plán má velkou šanci odolat všem možným mechanickým poškozením, včetně rozlitého pití.

Někdy se zapomíná, že duchové měli jednak vlastní jména, ale i osobnost reprezentovanou jejich specifickým naprogramováním. Ač není hra přímo takto zamýšlena, může hráč za duchy toto chování velmi snadno imitovat pro ještě silnější nostalgický pocit.

Každé barvě ducha bylo přiřazeno specifické chování. Krom barvy náleží duchům i specifická jména, která na toto chování odkazují. Ač se některá jména svým významem liší v různých jazycích, máme jak japonská, anglická a dokonce i česká jména jednotlivých duchů.

Pro pochopení jejich chování je třeba vědět jednu věc. Duchové se pohybují v jednom ze tří režimů. V případě snědení pilulky síly duchové zmodrají a začnou pomalu utíkat. Tento režim hráč vyvolá úmyslně. Další dva režimy nastávají přirozeně během hry. Prvním je režim pronásledování, kdy jdou duchové po žlutém jedlíkovi, a poté režim rozptýlení, kdy se každý vydá do svého přiřazeného rohu a tam v klidu krouží, dokud opět nedojde ke změně režimu.

V normální hře dojde k režimu rozptýlení asi třikrát až čtyřikrát za kolo a trvá jen několik vteřin.

Duchové svůj aktuální cíl kontrolují na každé křižovatce.

Blinky - anglicky

Stín - česky

追いかけ(oikake) - japonsky, což se dá přeložit jako „pronásledovatel“

Tento duch je nejjednodušší na pochopení. Jde přímo po hráči a snaží se vždy co nejkratší cestou dostat právě na jeho pozici.

Zároveň během hry může zrychlit o pět procent své rychlosti, čímž se stává nebezpečnějším. V čím vyšším kole hráč je, tím dříve k tomuto zrychlení dojde.

Pinky - anglicky

Rychlík - česky

待ち伏せ (machibuse) - japonsky, což v překladu znamená „útočník ze zálohy“

Podobně jako Blinky i tento duch pronásleduje Pac-mana, ale ne přímo. Jeho cíl je je totiž čtyři dlaždice před Pac-manem. To může vyústit jak v to, že hráči nadbíhá, tak v zajímavé okamžiky, kdy se rozeběhnou oba protagonisté proti sobě a těsně před nárazem se bod pronásledování posune za ducha, přičemž ten tak uhne žlutému jedlíkovi z cesty.

Inky - anglicky

Stydlín - česky

気紛れ (kimagure) - japonsky, neboli „nevyzpytatelný“

Jeho chování je nejhůře odhadnutelné, protože využívá hned několika proměnných. Bere v potaz pozici červeného ducha a místa dvě dlaždice před Pac-manem. Tato dvě místa propojí vektorem a poté jej protáhne na dvojnásobek, což ukáže jeho aktuální cíl.

Tím pádem se jeho cílová pozice může poměrně divoce měnit, zvláště v případě větší vzdálenosti Pac-mana a Blinkyho.

Clyde - anglicky

Prcek - česky

お惚け(otoboke) - japonsky, což lze přeložit jako „předstíraný nezájem“

Japonský překlad je velmi výstižný. Prvně musíme vzít v potaz levý dolní roh, který je domovským rohem oranžového ducha. Clyde pronásleduje Pac-mana dokud se k němu nedostane na osm či méně dlaždic. V takovém případě přejde z režimu pronásledování do režimu nezájmu a vydá se směrem ke svému oblíbenému rohu.

Právě proto si tento duch vysloužil různé přezdívky odkazující na jeho neschopnost (neochotu) chytit svého úhlavního nepřítele.

Právě jedinečné chování duchů dává hře zajímavější nádech, než kdyby všichni duchové pouze pronásledovali svého protivníka. S touto znalostí lze hrát deskovou hru jak mnohem autentičtěji, tak i snadněji v případě hry jednoho hráče.