Když béčko nestačí... Jak dopadl film Čarodějnice a lovec?

Když se objevil první trailer na postapokalyptické fantasy Čarodějnice a lovec, bylo nám všem asi jasné, že neplaveme ve vodách vítězů filmových cen. Já však tvrdím, že není nad kvalitní béčkovou produkci, a proto jsem filmu do poslední chvíle dával šanci. Jistě, režisér Paul W. S. Andrerson a jeho parťačka Milla Jovovich jsou všeobecně známí, ryze popcornovými záležitostmi, které povyšují akci na úkor konzistence příběhu nebo propracovaných dialogů. Na druhou stranu se můžeme spolehnout na to, že uvidíme šťavnatou řežbu, nápaditá úmrtí a vcelku zajímavé zasazení. Anderson tak i zde zůstal věrný svému rukopisu vizuálně přestylizovaného, akcí nabitého titulu s minimální příběhovou hloubkou, ale schopností nabídnout nenáročnou zábavu. Moje očekávání se pohybovala někde mezi Resident Evil: Odveta a Monster Hunter, přičemž laťka se zdála být nízko a nebylo možné ji podlézt. Nuže, mýlila jsem se.

Především je třeba říci, že děj vychází ze stejnojmenné povídky slavného spisovatele, autora Hry o trůny, George R. R. Martina. Povídka s názvem In the Lost Lands má mýticko-legendární nádech temné fantasy s prvky magického fatalismu. Odehrává se v blíže neurčené zemi dávných časů, a přestože nejde o nijak zvlášť výjimečnou povídku, obsahuje typické rysy Martinovy tvorby - cynismus, nevyhnutelnost osudu, tragiku a hlubokou lidskou emocionalitu. Kdykoli však mají Andersonovy projekty jasnou, jednoznačnou premisu, obvykle z toho vznikne zábavný kočkopes. Po návratu z kina jsem však celou dobu přemýšlela, zda jsem si film skutečně užila, nebo mi jen chutnal popcorn.  

Scénárista Constantin Werner zasadil příběh do dystopické budoucnosti, kde vládnou sobečtí vládci a krutá gestapácká odrůda církve. Lidstvo se uchyluje do zdánlivě jediného relativně civilizovaného města, zatímco všude kolem se rozprostírají pustiny plné různých mýtických příšer a dalších nebezpečí. Za hradbami města žije jistá čarodějka jménem Gray Alys, která je kletbou vázána splnit každou žádost, kterou dostane. Jednoho dne ji tedy navštíví sama královna a chce, aby pro ni Alys získala tajemství vlkodlačí proměny. Čarodějka si tedy najme zkušeného lovce Boyce, který se vyzná v divočině, a s ním se vydává na výpravu do pustiny. Děj tak přebírá z předlohy pouze základní motivy a zbytek adaptuje pro masové publikum. V zásadě by mi to nevadilo, kdyby stylový nápad nezůstal nevyužit. 

To, že jsou postavy ploché a archetypální, jsme očekávali. Naivní klišovité dialogy, nejasné motivace, logické díry a celková plytkost vyprávění je něco, s čím musíme v béčkových vodách počítat. Tvůrci však evidentně rezignovali na budování jakékoliv atmosféry a vsadili vše na jednu kartu, kterou je nesmírně stylizovaná akce. Na druhou stranu by to zase tolik nevadilo, kdyby šlo o nadupanou guilty pleasure podívanou, jenže ono je to vlastně dost předvídatelné a zapomenutelné ...meh. 

Bojová choreografie a dramatické akrobatické kousky jsou na dnešní poměry překonané a vyčerpané. V kině se mi neustále vybavovalo starší velmi podobné akční sci-fi s názvem Kazatel. I tento film z roku 2011 je plný příběhových trhlin, směsice odkazů na staré westerny, Šíleného Maxe nebo Matrix a velmi jednoduchého děje. I přes značné problémy má však výbornou temnou gotickou atmosféru, komiksový nádech a správně přímočaré dynamické tempo. Je vším, čím se zjevně neúspěšně snaží být Čarodějnice a lovec. 

Zde jsem měla pocit, že plynulost děje zaostává a dobrodružství se často zastavuje, místo aby se rozvíjelo. Film má velké potíže s kontinuitou vyprávění a zejména na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Dokonce jsem měla pocit, že některé scény byly do finálního střihu zařazeny samoúčelně, jen proto, že někomu připadaly jako „cool vizuál“. Akorát že vůbec.

Navíc na konci vám postavy pro jistotu za pomoci otravného slovního epilogu vysvětlí, co se vlastně stalo. Moje teorie je, že si produkce možná všimla, jak se jim celý děj rozpadá pod rukama a ani krásná Milla nebo drsňák Dave nedokážou slepit ten paskvil dohromady. Martinova povídka je přece jen relativně krátká, takže tvůrci přidali spoustu zbytečných podzápletek, které působí neorganicky a jen prohloubily můj počáteční zmatek. Po oznámení traileru jsem slyšela spoustu komentářů o nekvalitním CGI, ale musím říct, že některé kompozice a vizuální nápady se povedly. Jiné už méně, ale po estetické stránce je „lacině“ vypadající střih záměrný a vlastně mi ta „umělost“ vůbec nevadila.