Jídlo. Životní nutnost, z níž jsme my lidé udělali požitek. A to tak velký, že nám stačí pouhá vůně, obrázek nebo video dobrého jídla, aby se nám začaly sbíhat sliny. A právě na to se dnes podíváme. Redakci Nerdfixu i Indiana jsem zadal jednoduchý úkol, protože něco takového se prostě nedá hodnotit objektivně: Která scéna z filmů nebo seriálů ve vás vyvolá okamžitý hlad a proč? A tady je výsledek. Doufám, že právě jíte něco dobrého nebo si nějaké chutné jídlo připravujete. Podíváme se totiž na redakční výběr TOP scén, po kterých jsme instantně hladoví.

Ach, Itálie. Teplo, moře, zmrzlina, Vespa… Jediné, co tam chybí, jsou těstoviny. No dobře, možná ještě pizza, ale tu ve filmu Luca bohužel nenajdete. Různých druhů těstovin je tu však spousta a právě tento animovaný film je důvodem, proč se jídla s těstovinami stala jedněmi z mých nejoblíbenějších. V každém záběru totiž vypadají lahodně. Jejich struktura, fyzikální vlastnosti a barva jsou zpracovány tak dokonale, že si jejich chuť dokážete živě představit v ústech. A to ať už samotné, nebo s pestem a sýrem. Není tedy divu, že hlavní hrdinové Luca a Alberto se při prvním ochutnání této nádhery začali doslova cpát.

K mafiánským filmům neodmyslitelně patří italské jídlo a Clemenza z prvního Kmotra je toho důkazem. Někdo může říct, že scéna, ve které vysvětluje, jak uvařit rajskou s masovými kuličkami a klobásami, je důležitá pro Michaelův vývoj. Nebo pro vyobrazení života sicilských gangsterů v období, kdy je třeba zalehnout na matrace. Nicméně Clemenzův výklad je tak poutavý, že je snadné zapomenout na nějaký příběh a soustředit se jen na otázku, jak se co nejrychleji dostat do kuchyně a vyzkoušet ten recept. Kromě toho, jeden vážně nikdy neví, kdy bude muset vařit pro 20 lidí. Tuhle scénu se navíc podařilo skvěle využít v minisérii Nabídka o natáčení Kmotra. Je prostě radost sledovat režiséra Francise Forda Coppolu a producenta Ala Ruddyho, jak se hádají o rozpočtu na sporák.

Běžně musím říct, že si filmem v zásadě nikdy nenechám přivolat hlad a už v žádném případě nechutenství. Stačí se na mně podívat. Je ale jedna scéna, ke které se pravidelně, doslova s chutí vracím a ta pochází ze snímku Menu. Celý film staví na zajímavé kombinaci prostředí jídelních kritiků a thrilleru. Propracované gastro zážitky v průběhu jsou ovšem pouze přípravou na vyvrcholení, kdy si hlavní hrdinka Margot jde u renomovaného poblázněného šéfkuchaře objednat cheeseburger připravený s láskou. Skutečný cheeseburger, ne žádnou nóbl dekonstruovanou hovězí kompozici v glazované briošce s cheddarovou redukcí. Prostý cheeseburger s cibulkou, americkým chedarem a hranolkami. Pořádně levný a mastný tak jak má být. Takový burger bych si sám hned teď dal a možná bych si ho ani nenechal zabalit do krabičky. Mimochodem, můžete mi do komentářů napsat jaký ten film vlastně je? Tuto scénu jsem už viděl minimálně osumkrát, ale reálně jsem se k filmu ještě nedostal.  

A ještě jednou se vrátíme k Disneymu, konkrétně k poslední 2D animované princezně Tianě. Ta si chce v rušném New Orleans splnit svůj dětský sen a otevřít si vlastní restauraci, ale nebude to levná záležitost. Musí proto pracovat hned ve dvou podnicích, přičemž do jednoho z nich nahlédneme.

Ačkoli je samotného jídla v celém filmu ukázáno žalostně málo, zde nás přivítá spousta různých pokrmů, které při typických amerických snídaních nesmí chybět. Od míchaných vajíček, párků, slaniny a volských očí až po sladké vafle, palačinky s máslem, ovoce či Tianiny proslulé koblihy s velmi nezdravou hromadou cukru. K tomu samozřejmě nesmí chybět pomerančový džus nebo káva a perfektní snídaně je na stole. A i když by mohly být nakresleny ještě hezčí a chutnější, podle reakcí hostů je vše vynikající a já bych si nejraději hned šla sednout k nim ke stolu.

Anime fandové v této topce čekají na Dungeon Meshi a já jim ho dopřeju! Krom toho, že tohle anime má v češtině ten nejlepší název aneb Labužníci v kobce, tak pokud chcete vidět nějaké lahodné jídlo, na které se vám hned sběhnou sliny, dočkáte se ho v každé epizodě. V tamějším fantasy světě se totiž skupinka dobrodruhů vydává prozkoumávat podzemní dungeon plný příšer a neznámých tvorů, kteří určitě chutnají lahodně, když se správně připraví. Skrz seriál tak vidíme jak se vaří ramen z obřího škorpiona a polévka z ocasu červeného draka. Jak se griluje maso z vodního koně kelpie a chapadla obří chobotnice. Můj nejoblíbenější recept jakožto milovníka vajíček je ale rozhodně baziliščí omeleta naplněná mandragorou. Jen se podívejte, jak šťavnatě to vypadá! Hned bych si ji dala, mňam! Ačkoliv ty mandragoří hlavičky asi raději vynechám…

Když ve filmu Pravá a levá ruka ďábla vstoupí Terence Hill do zaprášené hospody uprostřed vyprahlé americké prérie, vypadá vyčerpaně a zuboženě, jako naše světlá budoucnost. Když mu majitel hostince nabídne talíř mexických fazolí, on si vezme celou pánev a úplně ji sní, tedy to jídlo, ne tu pánev, zatímco to všechno hltavě zapíjí asi pivem, a přikusuje k tomu nejlíp vypadající bochník chleba, jaký jsem kdy viděl, okamžitě se mi v ústech začnou sbíhat sliny na ty zaprděné mexické fazole. Není se čemu divit. Samotný herec kvůli této scéně celý den nejedl a skutečně celý obsah hluboké pánve hltavě a bez milosti sežral. K této scéně se pravidelně vracím několikrát do roka a když ve mně nevyvolá okamžitý hlad a slintání, vím, že se mnou něco není v pořádku. Sakra, ty fazole si musím někdy konečně uvařit. A sníst je přímo z pánve i s celým bochníkem chleba.

Možná to bude zvláštní, ale pokaždé se mi začnou sbíhat sliny při sledování prvního Matrixu. A ne, není během scény, kdy hrdinové baští tuhle pochoutku, ale během večeře hlavních padouchů filmu.

Dodnes totiž považuji tenhle steak za jeden z nejlákavěji vypadajících kusů masa, jaký jsem kdy ve filmu viděl. Vlastně ani nedokážu přesně říct, čím to je. Možná kombinací nasvícení, úhlu kamery, útulného prostředí restaurace nebo i způsobu, jakým je steak podmanivě naservírovaný. A kdykoliv se Cypher na ten kus steaku napíchnutý na vidličce zamyšleně kouká a do toho pronáší svůj monolog o podstatě Matrixu, já už si zase začínám olizovat rty. A když se do něj konečně zakousne a člověk slyší, jak se mu maso pod zuby krásně poddává, je skoro nemožné si tu chuť alespoň na okamžik nepředstavit. A v tu chvíli si i vždy říkám, že za takovýhle kus žvance bych možná toho Morphea zradil taky.

A to je z dnešního žebříčku vše. Snad jsme vám neudělali příliš velké chutě, a pokud ano, napište nám, co právě jíte, nebo na co si po tomto žebříčku zajdete. Nebo ještě lépe, které scény z filmů či seriálů vám okamžitě vyvolají chuť na jídlo!