Dětská paměť si z filmů neukládá jen hrdiny a dobrodružství. Někdy v ní zůstane jediný obraz, který zastíní všechno ostatní a promění zdánlivě nevinnou podívanou v osobní noční můru. Nezáleží přitom, jestli pochází z hororu, animáku nebo rodinného filmu. Dnes se proto podíváme na deset scén, na které jsme byli nejspíš příliš mladí. A pozor spoilery!

Falešná hra s králíkem Rogerem spojuje hraný svět s animací a většinu času využívá kreslenou fyziku ke groteskním vtipům. Králík Roger je obviněn z vraždy a jeho nevinu se snaží prokázat detektiv Eddie Valiant, který kreslené postavičky nenávidí od chvíle, kdy jedna z nich zabila jeho bratra. Za vším stojí soudce Doom, chladný muž plánující zničit Kreslíkov pomocí chemikálie, která dokáže animované bytosti definitivně rozpustit. Během závěrečného souboje ho přejede parní válec. Doom se však zvedne a znovu nafoukne. Z očí mu vyšlehne rudá záře, hlas vystoupá do nepřirozeného pištění a Eddie pozná vraha svého bratra. Animace, která měla být hravá a groteskní, se obrátí proti divákovi. Postava, která do té chvíle působila jako děsivý člověk, se tak změní v něco mnohem nepřirozenějšího, co se lidskou bytost pouze naučilo napodobovat.

Roald Dahl dobře věděl, že nejnebezpečnější příšery nejsou ty, které poznáme na první pohled. Skutečné čarodějnice proto podle filmu vypadají jako obyčejné ženy. Drápy schovávají v rukavicích, pleš pod parukou a zdeformovaná chodidla v botách. Malý Luke se o jejich poznávacích znameních dozví od babičky, ale skutečný význam jejích slov pochopí až v hotelu, kde se náhodou ocitne na tajném setkání čarodějnic. Schovaný v sále sleduje, jak si přítomné ženy sundávají paruky, rukavice a boty. Hlavní čarodějka si pak strhne celou lidskou masku. Odhalí hrbatou stvůru s protáhlým obličejem, mechanickými drápy a rozpadající se kůží. Scéna vzala dětem jednoduchou útěchu, že zlo má vždycky strašidelný obličej. Od této chvíle mohla být čarodějnicí klidně elegantní paní ve výtahu, sousedka nebo cizí žena, která se na vás až příliš dlouho dívá.

Charlie Bucket získá jeden ze vzácných zlatých kupónů a spolu s dalšími dětmi vstoupí do továrny legendárního výrobce sladkostí. Willy Wonka je sice podivín, ale jeho svět zatím nabízí čokoládovou řeku, jedlé rostliny a všechno, co by si dítě mohlo přát. Po pádu Augusta Gloopa do řeky však skupina nastoupí do člunu a zamíří do tunelu. Film náhle zapomene, že má být kouzelný. Stěny se zaplní rychle se střídajícími obrazy obřího hmyzu, lidského oka a skutečného záběru useknutí slepičí hlavy. Člun zrychluje, cestující začínají křičet a Wonka bez jakéhokoliv vysvětlení recituje stále naléhavější báseň. Jeho výraz napovídá, že buď přesně ví, co dělá, nebo úplně ztratil kontrolu. Potom plavba stejně náhle skončí a film pokračuje, jako by skupina právě neprojela psychedelickou noční můrou s nebezpečným mužem, co nejspíš vysadil léky. 

Mumie většinu času připomíná dobrodružnou jízdu plnou přestřelek, romantiky a hlášek. Už její úvod ale jasně ukáže, že pod zábavnou fasádou číhá něco podstatně odpornějšího. Velekněz Imhotep zavraždí faraona a pokusí se oživit svou milenku Anck-su-namun. Za trest je odsouzen ke kletbě Hom-Dai, která patří k nejbrutálnějším okamžikům filmu.Imhotepovi vyříznou jazyk, zaživa ho omotají obvazy a položí do sarkofágu. Potom mu na tělo vysypou desítky masožravých skarabeů. Brouci mu lezou přes obličej, mizí v ústech i nosních dírkách a víko rakve se nad křičícím mužem uzavře. Později se dozvídáme, že skarabeové dokázali uvnitř přežívat celé roky a svou oběť požírali velmi pomalu. Stačí pak zahlédnout obyčejného brouka a člověk se už neklidně drbe. V dětství byla scéna zcela nový důvod kontrolovat postel, oblečení i každé podezřelé šimrání na kůži.

John Hammond postaví zábavní park, ve kterém se vědcům podařilo vrátit dinosaury do současnosti. Hosté je mají bezpečně sledovat z automatických vozů za vysokými elektrickými ploty, které jsou zcela stoprocentně a nepochybně bezpečné. Nic nehrozí. Tedy ovšem dokud auto nezastaví přímo u výběhu tyranosaura. Nejprve se začne chvět voda v kelímku, potom na střechu dopadne kus kozy a nakonec se z temnoty vynoří samotný T-Rex. Projde vypnutým plotem, převrátí vůz s Hammondovými vnoučaty a začne se dobývat skrz skleněnou střechu. Lex a Tim nejsou od obrovské tlamy odděleni téměř ničím a dospělí je nedokážou okamžitě zachránit. Spielberg tím během pár minut mění dětské okouzlení dinosaury v ryzí paniku.

Pinocchio měl být příběhem o dřevěné loutce, která se chce stát opravdovým chlapcem. Pak ovšem přijde Ostrov radovánek a Disneyho pohádka se na chvíli změní v regulérní body horor. Na ostrov jsou sváženi nezbední chlapci, kterým dospělí dovolí ničit majetek, kouřit, pít a dělat všechno, co mají doma zakázané. Zdánlivá svoboda má ovšem cenu. Pinocchiův nový kamarád Lampwick dostane oslí uši, naroste mu ocas a ruce se mu před očima změní v kopyta. Chlapec nejprve svou proměnu považuje za vtip, dokud se lidský smích nezlomí v hýkání. Poslední fázi sledujeme jako stín na stěně, zatímco vyděšený Lampwick volá maminku. Nejde přitom o dočasné zakletí, které na konci napraví víla. Proměnění chlapci jsou zavíráni do beden a odváženi pryč. Pro dětskou hlavu je to dokonale krutý trest: Kto zlobí, bude zatracen!

Elliottův nový kamarád nevypadá jako typický filmový mimozemšťan. Je malý, neohrabaný, bojí se a touží pouze zavolat domů. Mezi oběma vznikne natolik silné pouto, že začnou spolu sdílet téměr všechno. Když se E.T. nepodaří včas spojit se svou lodí, jeho tělo začne chřadnout a spolu s ním slábne také Elliott. Nakonec mimozemšťan končí sotva dýchající, bílý scvrklý. Z legrační bytosti s velkýma očima se během několika scén stane něco, co připomíná vysušenou mrtvolu. Vzápětí dům zaplní lidé v ochranných oblecích, oddělí děti od jejich přítele a převezmou nad vším kontrolu. E.T. později zdánlivě umírá a Elliott se s ním musí rozloučit. Film nám jako dětem vtiskl pocit bezmocnosti, který dokáže zlomit srdce i těm nejtvrdším dospělákům. 

Kruh si nejprve hraje s jednoduchou městskou legendou: kdo zhlédne podivnou videokazetu, přijme telefonát a za sedm dní zemře. Novinářka Rachel začne po smrti své neteře pátrat po původu nahrávky a stopy ji zavedou k Samaře, dívce schopné vtiskovat děsivé obrazy do lidské mysli. Když člověku vyprší čas, televize se sama zapne a Samara vyleze ze studny. Dojde až ke kameře, opře se o rám a jednoduše se vysouká ven do místnosti. V tu chvíli přestává platit nejdůležitější pravidlo sledování hororu: příšera má zůstat na druhé straně obrazovky. Po Samaře už vypnutá televize ve tmě nevypadala jako kus nábytku, ale jako dveře, které možná nejsou tak docela zavřené. A taky se přiznejte, kdo někdy nedělal sousedům ty prankcally. Ja teda určitě ne!

Simba, syn lvího krále Mufasy, vyrůstá jako budoucí vládce zvířecí říše. Jenže jeho strýc Scar se odmítá smířit s tím, že kvůli narození mláděte přišel o nárok na trůn. Proto synovce vyláká do rokle a nechá hyeny splašit stádo pakoňů, které se na bezbranné lvíče řítí jako živá lavina. Mufasa Simbu zachrání, sám se však ocitne na okraji srázu a požádá Scara o pomoc. Místo podané tlapy přijde zrada a král padá mezi dupající zvířata. Tím ovšem scéna ještě nekončí. Simba najde otcovo tělo, strká do něj, prosí ho, aby vstal, a nakonec se schoulí pod jeho nehybnou tlapu. Dítě sleduje jiné dítě, které ještě nechápe, proč se táta přestal hýbat. Tohle hodně bolí a ani po těch letech není možné zastavit slzy.

Pokud patříte mezi hodně citlivé jedince, teď radši jděte číst nějaký jiný článek, jo? My vás varovali!

Šikanovaný chlapec Bastian se ukryje na školní půdě s knihou o Fantazii, pohádkové říši, kterou pomalu pohlcuje tajemná Nicota. Její poslední nadějí se stává mladý bojovník Atrej, vyslaný na cestu za záchranou nemocné Dětské císařovny. Po jeho boku kráčí Artax, věrný kůň a jediný společník, který s ním putuje stále hlouběji do rozpadajícího se světa. Zní to jako kouzelné dobrodružství, no jejich cesta je zavede do Bažin smutku, kde bahno pohltí každého, kdo propadne beznaději. Artax se najednou zastaví a začne pomalu klesat. Atrej ho nejprve pobízí, potom tahá za uzdu a nakonec už jen zoufale prosí, aby se nevzdával. Připomíná mu, že ho potřebuje a že spolu musí pokračovat. Artax však nereaguje. Neplaší se, nebojuje ani se nepokouší uniknout. Jen tiše mizí v bahně, zatímco jeho přítel stojí přímo před ním a nedokáže mu pomoci. Odvaha, odhodlání ani láska někdy nestačí a to je hodně drsná lekce pro všechny mladé diváky. Někdy můžete milovanou bytost držet ze všech sil, prosit ji, aby zůstala, a odmítat se s ní rozloučit a přesto o ní přijít.

S touhle těžkou depresí jsme se dostali na konec. Do komentářů nám napište jaký titul v dětství nejvíce poznamenal vás.