Po převratu a rozdělení Československa byly televize v obou nových zemích mimořádně nažhavené na prakticky jakýkoliv „západní“ obsah. Vedle takových klasik, jako jsou Knight Rider, Pobřežní hlídka, Ztracený svět, Herkules, Xena, Star Trek, Babylon 5 nebo dokonce Hvězdná brána, jsme proto sledovali také mnoho nízkorozpočtových, pofidérních či jinak podivných seriálů z kanadské, australské nebo německé a občas i americké produkce.

Jsem dítě devadesátek, tedy narodil jsem se dva roky předtím, než si Vlado usmyslel, že chce vlastní stát, pořád mám ale československé rodné číslo. Zažil jsem tedy plnou palbu právě těchto seriálů, kdy cokoliv, co dávali v televizi a bylo to alespoň trochu sci-fi, fantasy nebo dobrodružné, bylo prostě cool.

Jednu podobnou topku jsem už mimochodem napsal a sestříhal, odkaz na ni najdete v pravém horním rohu videa a v popisku. Tentokrát ale zabředneme do vod, ze kterých si občas pamatuji možná tak jednu epizodu, mlhavou premisu nebo snad jen jedinou scénu. Seriály budou seřazené chronologicky podle roku vydání, takže čísla v topce rozhodně neurčují kvalitu.

Tohle je 10 zapomenutých seriálů, které jsme sledovali jako děti. Mimochodem, je docela možné, že některé seriály z této topky se v Česku nikdy nevysílaly, takže se předem omlouvám všem našim českým divákům.

Tento australský seriál z roku 1989 sledoval osudy rodiny, která se přestěhovala do starého majáku. Viděl jsem z něj přesně jednu epizodu. Tu úplně první. A nikde nedokážu dohledat, jak se sakra její název překládal. Fakt, nikde na internetu to není!

Samotná pilotní epizoda je mimořádně vtipná, i když mi tehdy připadala pořádně děsivá. Všechny totiž straší duch, když sedí na latríně a dělají tam, no, věci, které se dělají na latríně. A jeden z chlapců má z nějakého podivného důvodu přesně jeden umělý zub, který mu spadne přímo mezi, no, věci nacházející se v latríně. Musím říct, že jako děcko mě ta epizoda děsila rozhodně víc.

Seriál vychází z povídek spisovatele Paula Jenningse, přičemž každá epizoda vypráví často mírně děsivý a pokaždé podivuhodný příběh. Od duchů přes klonování, oživlého strašáka, zhypnotizovanou kočku, chlapce kompletně pokrytého nehty a soutěž v močení až po oživující citrony nebo kozu, která sežrala opál.

Jo, Austrálie byla vždycky někde jinde. Chápete, protože je pod rovníkem. To byl vtip. Nebyl vtipný, ale byl to vtip. To je jedno, pojďme dál.

Ještě než se Ryan Reynolds stal milovaným Deadpoolem, hrál malého nácka jménem Macro v seriálu Odyssea. To byl mimochodem docela slušný LSD trip. Hlavní postavou byl chlapec jménem Jay, který nešťastně spadne z domku na stromě, uhodí se do hlavy a upadne do kómatu. Ocitne se v podivném Dolnosvětě, temnější fantasy verzi reality, kde nikomu není víc než šestnáct let. Děti si tu proto vytvořily společnost s vlastními pravidly.

Jay se za pomoci nových kamarádů, kteří vypadají úplně stejně jako jeho skuteční kamarádi, vydává na dalekou cestu Dolnosvětem ve snaze najít domov a svého ztraceného otce, jenž zmizel i ve skutečném světě. No a z reality si samozřejmě nepamatuje ani teplý prd.

Mezi dobrodružnými zážitky v kómatu seriál ukazuje také skutečný svět, kde Jayova matka s pomocí asistenta a odborníka na kóma vystavuje Jayovo tělo různým fyzickým podnětům ve snaze probudit ho. Ty jsou často propojené právě s děním v Dolnosvětě.

Ze seriálu si pamatuji mnoho konkrétních záběrů, celkovou temnou atmosféru a rozhodně nikdy nezapomenu na legendární znělku křičící ranými devadesátkami, ať už prakticky wordartovým logem, nebo rytmickou synťákovou tribal hudbou.

Nevzpomínám si, jestli seriál někdy jednoznačně vysvětlil, zda je Dolnosvět pouze výplodem Jayovy podvědomé mysli, nebo skutečným metafyzickým místem. Události v něm se totiž prolínaly se skutečným světem i poté, co se Jay na konci třetí série konečně probral z kómatu.

Každopádně jde o poměrně originální a imaginativní počin zaměřený především na děti a dospívající, který by si své diváky určitě našel i dnes.

Velmi jasně si vzpomínám, že jsem z tohoto seriálu viděl několik epizod, protože ho dávali někdy odpoledne a já jsem tehdy tuším ještě ani nechodil do školy. Nebo už chodil, fakt nevím. A stejně jako v případě všeho, co se odehrává u moře a vody, jde i tady o australskou produkci.

Seriál se odehrává v blízké budoucnosti, kdy se na futuristickou podmořskou výzkumnou základnu dostanou dva chlapci, Jason a Brett Batesovi, kteří sem přijedou se svou matkou, mořskou výzkumnicí. Potkají mladou dívku jménem Neri, která žije na nedalekém ostrově a většinu dne tráví plaváním s velrybami. A samozřejmě se skamarádí, protože jasně že ano.

Neri je tajemná jako hrad v Karpatech a celá její minulost i schopnost kecat s rybami představují důležitou součást celého příběhu. Do toho se zapletou různí kravaťáci a velké společnosti, peníze, ničení oceánů – no prostě ekologická klasika.

Nechci vám nic spoilerovat, protože já už jsem si to všechno vyspoileroval na Wikipedii, ale je to zkrátka plnohodnotné sci-fi, kterému rozhodně pomáhala nádherná polsko-australská herečka Marzena Godecki, představitelka titulní Neri.

Rád bych řekl, že to byla moje první televizní crush, ale toto prvenství navždy patří animované princezně z Jacka a fazolového stonku.

Máte film plný gore, krve, krutého násilí a bezbřehé akce. Víte, co takový film potřebuje? Seriál s ratingem PG-12. A přesně tím byl RoboCop z kanadské produkce.

Pamatuji si, že seriál Alexe Murphyho, tedy RoboCopa, kterého zde hrál Richard Eden, oproti filmům dost polidštil. Což je upřímně vlastně docela dobrá změna, protože jeho postava se tak mohla alespoň někam posouvat. Seriál v podstatě ignoroval druhý a třetí film a tak nějak navazoval pouze na první. Víceméně.

Seriálový RoboCop dostal do vínku také méně vražedné způsoby pacifikace zločinců, aby se někteří z nich mohli vracet. Opět: je to seriál. I když skončil po první sérii.

Postavu Anne Lewisové, kterou ve filmu hrála Nancy Allen, zde nahradila detektivka Lisa Madiganová v podání Yvette Nipar. V podstatě jde jakoby o tutéž nebo alespoň velmi podobnou postavu. Správní rada společnosti OCP je zde vykreslená jako naivní a neschopná, ne nutně zlá, jako tomu bylo ve filmech.

A jak se vůbec něco takového mohlo stát? Orion Pictures, majitelé licence na RoboCopa, krachovali, a tak za 500 000 dolarů prodali práva na televizní seriál kanadské televizi.

No, alespoň měl seriál fakt skvělou znělku založenou na původním tématu RoboCopa a vlastně je dodnes mimořádně koukatelný. Ono mohlo být i hůř. A také bylo. RoboCop totiž vznikl také jako animák pro děti. I o tom jsme měli topku.

Pokud jste nikdy neviděli obskurní sérii šesti televizních filmů jménem Josh Kirby: Bojovník s časem, byli jste vůbec v devadesátkách dítě? Možná jste byli a měli jste prostě štěstí.

Filmy byly vytvořené přímo pro video a byly fakt špatné. Jakože vážně. Já jsem paradoxně viděl jen část pátého filmu a potom konec toho posledního, takže vím, jak to celé skončí, ale netuším, jak to vlastně začalo.

Příběh každopádně sleduje čtrnáctiletého Joshe. Kirbyho, kdyby vám to nedošlo z názvu. Ten se nechtěně přidá k cestě časem s Irwinem 1138 z 25. století, který rozbil přístroj zvaný Nullifier, schopný zničit vesmír, a jeho části roztrousil do různých časových období.

Jeho rival doktor Zoetrope se snaží všechny kousky spojit a to mu Irwin, Josh a pololidská žena Azabeth z 33. století přece nemohou dovolit. Alespoň se mi zdá, že byla z 33. století, tohle totiž nepíšou ani na Wikipedii.

Filmy neměly vysoký rozpočet a je to na nich také vidět. Ne, vůbec mi to neběží na pozadí, zatímco píšu tento scénář, protože je to kompletně na YouTube, a vůbec při tom netrpím. Kdepak. Vážně, jestli se na to chcete podívat, tak jedině z úchylné zvědavosti.

A proč nepokračovat dalším průměrným až podprůměrným britským seriálovým pokračováním nijak zvlášť dobrého britského celovečerního filmu, který v roce 2017 dostal seriálový remake od Netflixu?

Čarodějnice školou povinné byly takový nízkorozpočtový Harry Potter ještě předtím, než se k nám dostal Harry Potter. První kniha sice vyšla už v roce 1997, ale film, na jehož základě seriál vznikl, pochází z roku 1986. A knihy, z nichž to celé vychází, pocházejí ze sedmdesátých let.

Ze seriálu jsem viděl možná tři minuty, minimálně si víc nepamatuji. To je ale vlastně dokonalé splnění podmínky obskurního seriálu, na který se zapomnělo, ne?

Čarodějnice školou povinné, v Česku známé jako Nezbedná čarodějka, dostaly celkem tři série a stejně jako předchozí adaptace sledují rošťárny a alotria Mildred Hubbleové, nejhorší studentky čarodějnictví na Cackleské akademii pro čarodějnice.

Sranda je, že Mildredinu protivnici, takového ženského Draca Malfoye, zde hraje tehdy ještě malá Felicity Jones. A jejich učitelka, která Mildred vyloženě nesnáší – a aby ne, když je totálně neschopná –, zase připomíná Snapea.

Začínám mít dojem, že to Rowlingová celé tak trochu, víte jak, yonkla. Akorát teda blbě, protože svět i magie zde dávají větší smysl než celý Harry Potter. Za to ale asi mohou původní knížky. Minimálně tady ani na magické univerzitě neignorují takové výdobytky moderních technologií, jako jsou auta, počítače nebo dokonce elektronický simulátor létání na koštěti s virtuální realitou!

Je tu ale ještě pár věcí, které má Mildred s Harrym společné. Stará a mírně praštěná ředitelka školy na ni strašně trpí a pořád jí všechno odpouští. A Mildred, stejně jako Harry, dokonale ovládá prastaré umění networkingu. Její neschopnost proto často vyvažuje skutečnost, že si umí sakra dobře hledat kamarádky, které jí pomohou při každé příležitosti.

Ano, na tohle všechno jsem přišel během toho, co mi seriál běžel na druhém monitoru při psaní této části scénáře. Co já všechno pro vás nevytrpím. Viděli jste naši topku Superhrdinské bootlegové filmy? Ne? Tak se na ni podívejte.

A tohle je zase německý seriál, na který jsem se každý den po škole aktivně těšil. Myslím, že ho dávali v šest, dvě epizody před televizními novinami.

Einsteinovy děti jsou doslova obyčejná, zaschießovaná německá telenovela z prostředí školy pro extrémně nadané děti. Má přibližně asi tak nekonečno dílů a prozatím poslední, nebo možná úplně poslední, 26. série byla v Německu odvysílaná v roce 2023. TO JE TŘI ROKY ZPÁTKY! Ten seriál je už tak starý, že by si mohl legálně dát pivo na Oktoberfestu! A v Americe dokonce vlastnit střelnou zbraň, což je vlastně jednodušší než si tam koupit to pivo.

Na rozdíl od ostatních seriálů v této topce si z něj pamatuji strašně moc epizod, situací a zápletek. Také si pamatuji, že byl vlastně fakt dost hrozný. Nepamatuji si ale jediné jméno postavy. Hlavně se studenti během let tohoto seriálu několikrát vyměnili, protože to studenti ve škole dělají. A rozhodně jsem tam měl na někoho crush, ale fakt netuším, jak se jmenovala…

NADINE! Jmenovala se NADINE, je hned v první epizodě. Ze středoškolské deutštiny si sice pamatuji akorát tak grosse Scheiße, ale Name und Vorname ještě weißuju. Ano, také jsem si to při psaní prostě pustil. Tohle je zatím nejsnáze napsaná topka, jakou jsem kdy vytvořil. S výjimkou jedné indiánské, kde jsem místo textu o Lvím králi jednoduše zazpíval Circle of Life.

A tohle je další seriál, který jsem aktivně sledoval každou neděli. I když si podrobněji pamatuji pouze jednu docela děsivou epizodu. Střední škola Black Hole patří k těm lepším seriálům. A tady přesně vím, na koho jsem měl celou dobu crush. Byla to hlavní postava Josie, kterou hrála Emma Taylor-Isherwood.

Tento seriál měl všechno. Černou díru na půdě školy! Dobře, začal jsem tím největším. Na půdě školy se zkrátka nachází černá díra – já vím, je to blbost, ale dejte tomu šanci –, která svým silným gravitačním polem – ne, fakt, vydržte – způsobuje všemožné porušování a ohýbání fyzikálních zákonů.

Josie, její spolužáci z vědeckého klubu a jejich vedoucí, profesor Noel Zachary, musí v každé epizodě řešit nejrůznější hyperbolizované vědecké problémy za pomoci velmi pofidérních vědeckých postupů. K tomu si přidejte zlomyslnou ředitelku, která ví víc, než dává najevo, podivného vědce a otce jednoho ze studentů, jenž je s tím vším také nějak propojený, a nakonec tajemného školníka. Ten byl mou oblíbenou postavou. Asi jako jediný přesně věděl, co se sakra na Black Hole děje, potají všem pomáhal a možná ani nebyl člověkem. Seriál je fakt zábavný, epizody mají 22 minut, dá se strašně rychle zbingovat a kvalitativně obstojí i dnes. Dejte mu šanci.

Na tomto německém seriálu z roku 2002 lidé svého času údajně strašně ujížděli. Já toho o něm moc nevím. Viděl jsem doslova jednu epizodu, ve které se hlavní hrdinka vymkla z bytu jen v županu a nechala se fotografovat japonskými turisty, protože potřebovala drobné na autobus. V županu totiž logicky neměla peněženku.

Hlavní postavou je Lolle, která se po skončení školy vydá za svým přítelem Tomem do Berlína. Tam zjistí, že jí ten prasák celou dobu zahýbal. Hajzl jeden. Rozhodne se ve městě zůstat, začne bydlet u svého bratrance a správně po německu se do sebe zamilují. Na konci první série. Údajně.

Prostě romantická a osudová dramata mladých dospělých v Berlíně. Seriál měl čtyři série a z osobní zkušenosti vám o něm nedokážu říct nic dalšího. Snad jste ho tedy někdo sledovali a napíšete mi o něm do DER KOMMENTSEKTION!

A nakonec tu máme jeden z největších klenotů této topky. Rodinná záležitost, v originále Family Affair, je sitcomovým remakem seriálu z roku 1966. Sice skončil po třinácti epizodách, ale vyplatí se na něj podívat i dnes. Když už kvůli ničemu jinému, tak alespoň kvůli Timovi Currymu, ať je mu země lehká, který zde hrál komorníka.

Premisa seriálu je jednoduchá. Do bytu bohatého svobodného mládence zničehonic přiklušou dvě nevychovaná šestiletá dvojčata Ciddy a Buffy a jejich dospívající sestra Sissy. Bohatý strýček Bill má tu smůlu, že je jejich jedinou rodinou. Víte, jak to v sitcomech chodí. Zkrátka se spolu musí nějak naučit žít. Epizody byly docela fajn a nabízely několik nápaditých řemeslných řešení. A seriál má všehovšudy jen patnáct epizod, takže ho zvládnete sfouknout za dva večery, kdybyste chtěli.

A to je konec této topky. Jaké pofidérní a téměř zapomenuté seriály ze svého dětství si skoro pamatujete vy? Nebo jsem vám úspěšně aktivoval nějakou core memory? Asi ne, ale člověk může doufat. Napište mi to do komentářů!