Sponzorem epizody jsou úložiště Samsung a Prince of Persia The Lost Crown.

Dnes jsme si již tak nějak zvykli na to, že Disney dělá live-action remaky snad ze všeho, co kdy pod touto značkou vzniklo. Důvod je prostý - peníze. A že ty remaky vydělávají hezkou kupu peněz. Takováhle politika ale není pro tuto společnost ničím novým. Koncem osmdesátých a v průběhu devadesátých let se společnost rozhodla vytřískat co nejvíce pěněz ze všech svých populárních animáků. A to produkcí nízkorozpočtových pokračování a někdy i prequelů, které míříly přímo na VHS kazety a DVD. Některé filmy se jim i celkem povedly. Třeba takový Lví král: Simbův příběh je rozhodně důstojným nástupcem prvního dílu. Mnohem častěji jsme se ale dočkali titulů, které raději neměly vůbec vzniknout. Teď se podíváme na 7 zbytečných pokračování Disneyho filmů.

Animovaný film Není král jako král je znám svými problémy během produkce. Scénář se přepisoval do poslední chvíle a nakonec se značná část filmu prostě improvizovala během nahrávání dialogů. Navzdory tomu (nebo možná díky tomu) se ale stal úspešným a dnes už  kultovník dílem z dílny Disney. Pokračování bylo naopak nevýrazným komentářem toho, co se dělo po prvním filmu. Ačkoli je Kronk jednou z nejzábavnějších postav původního filmu, druhý díl zaměřený pouze na něj prostě neutáhl. A nepomohlo ani profesionální namluvení hercem Patrickem Warburtonem. Bez silné drzé dvojky v podobě zde chybějícího Kucza bylo tohle pokračování prostě od začátku odsouzeno k neúspěchu.

Stejně jako některá další pokračování filmů společnosti Disney, tak je i Popelka II: Splněný sen kompilací dokončených epizod plánovaného, ale zrušeného seriálu. Všechny příběhy se týkají života poté, co se Popelka provdá za prince a přestěhuje se do paláce, přičemž každá “epizoda” se zaměřuje na jinou postavu. Závěrečné ponaučení každého dílu je však vždy stejné: "Buď sám sebou."  V prvním příběhu Popelka tápe v dvorní etiketě, ve druhém Jaq dostane možnost žít jako člověk a ve třetím se Anastázie pouští do zakázaného románku s pekařem. Ani zlá kritická hodnocení ale Disneyho nezastavila v tom, aby po téhle zbytečnosti následovaly další. Popelka totiž dostala i třetí film s podtitulem Ztracena v čase.

První film o Pocahontas byl vždy předmětem kontroverzí, protože Disney si dovolil volně přetvářet historii a historické postavy. A to je především v příběhu o Pocahontas problematické. Minimálně tedy u americké společnosti. Navzdory tomu byl ale první film rozhodně jedním z vrcholných animovaných počinů této společnosti. A pak přišel druhý díl. Největší výtkou je náhodné a nesmyslné představení postavy Johna Rolfa jako milostného zájmu Pocahontas místo Johna Smithe z původního filmu. Nejhorší na tom je, že Pocahontas se s tímto mužem skutečně usadí, takže druhý díl v zásadě úplné vymaže jakákoliv emocionální spojení, které mezi ní a Smithem vzniklo v prvním díle. Proč? Protože z ničeho nic začalo Disneymu záležet na historické přesnosti. Jinak je ale film vlastně jenom komediálním zobrazením snahy Pocahontas zapadnout v anglické společnosti.

Tarzan je jedním z posledních klasicky animovaných Disneyho filmů. A i když podle názorů některých lidí nedosahuje kvality předchozích titulů, pořád jde o výtečný animovaný film. A proto vygeneroval ne jeden, ale rovnou dvě pokračování! A ani jedno nebylo potřeba. Tarzan a Jane se podívá na… no, Tarzana a Jane rok po událostech prvního filmu. Jane se snaží najít ideální dárek pro Tarzana, přitom vzpomíná na problematické události, které jejich manželstvím otřásly, jako je návštěva jejích kamarádek a jistého mužského přítele… nebojte se, není to tak dramatické, jak se zdá. V zásadě jde znovu o několik epizod zrušeného televizního seriálu sešitých horkou jehlou. A vlastné to vůbec nefunguje. To samé se dá říct také o filmu Tarzan: Legenda začíná. Ten se zaměřuje na mladého Tarzana a jeho dětství mezi gorilami. Protože ale víme, jak přesně Tarzanův příběh končí, je i tenhle prequel spíše jakýmsi zbytečným průměrným doplňkem hlavního příběhu.

Mulan je (na rozdíl od svého live-action remaku) výtečný animovaný film se silnou ženskou hrdinkou, několika skvělými písničkami, sympatickými postavami, úžasnou animací, dechberoucími bojovými scénami a dokonce i romantickou linkou. A přesně tato romantická linka je to, na co navazuje druhý díl. Kromě značně horší animace se tu dozvídáme, že Mulan a Li Shang se vlastně k sobě nehodí, protože jsou jako jin a jang, což velice rád podporuje Mushu, protože nechce přijít o své místo mezi Mulaninými předky. Z jejího nejlepšího přítele se tak vlastně stává hlavní záporák filmu. Do toho je zde speciální mise, kdy Li Shang a Mulan musí eskortovat tři princezny, aby se nasílu provdaly z politických důvodů. V tom jim ovšem pomáhají Yao, Ling a Chien-Po, kteří se cestou s princeznami sblíží a… no, však víte, jak to chodí. Z dohodnutých politických manželství nic nebude, Li-Shang se nesmyslně obětuje a Mulan se rozhodne provdat místo princezen, což už vůbec nedává smysl. Celé je to divné, zbytečné a ještě jednou divné.

Atlantis byl jedním z nejlepších Disneyho animovaných filmů. Byl temnější, dospělejší, nebál se těžších témat, ale zároveň byl dobrodružný a dodnes patří k oblíbeným titulům mnoha členů redakce. A pak přišla dvojka, což bylo divné, protože už původní film neměl takový úspěch, jako se očekávalo. Atlantis: Milo se vrací kromě standardně horší kresby a animace přinesl i hlouček nesmyslů, které absolutně ničí předlohu. Film je totiž, jak už jsme zmiňovali několikrát, kompilátem epizod nedokončeného seriálu, skáče z děje do děje a příběh samotný také nedává smysl. Točí se totiž kolem hledání starobylých atlantských válečných strojů po celém světě. Míchá dohromady atlantskou a severskou mytologii a indiánskou historii bez větší logiky. Zatímco první film byl do jisté míry zakotven v dobové válečné realitě, kde měl akademický svět vůbec problém uznat Milův výzkum Atlantidy, pokračování na to zcela kašle a místo toho přihazuje magii a duchy, kteří narušují okolní svět.

Žádný z pokračování Disneyho animáků není tak strašným výsměchem původnímu filmu jako Zvoník u matky boží 2. O kvalitách původního titulu jsme vytvořili celé téma! A pak se u Disneyho rozhodli dát Quasimodovi přítelkyni. Probůh, proč jako? Jelikož soudce Frollo se v prvním filmu rozhodol neplánovaně skočit šipku do rozžhavené lávy, tak ve druhém díle logicky chybí. Nahradí ho však zlý vůdce cirkusantů. A pro něj pracuje tá nová Quasimodova láska.. jo, to je vlastně celá zápletka. Celý film je barevnější, animace je vysloveně odporná a vážné a hluboké písničky z prvního dílu nahradily modernější povrchní popové songy. V zásadě zde chybí vše, co dělalo z původního Zvoníka tak skvělý film. A ještě se lidi diví, proč se tak moc bojíme té chystané live-action adaptace.

A to bylo 7 zbytečných pokračování Disneyho animáků. Ono jich je mnohem více a je možné, že vy jste narazili na takové, které se zbytečné zdají vám. Nebo naopak je nějaký, na který nedáte dopustit? Napište nám o tom do komentářů.