Opakování, matka moudrosti, říká se. Akorát, že když vám někdo dokola furt mele to samé bez větší změny, začne to být přece jen otravné. A proto budeme dnes otravní, nebo se spíše podíváme na momenty, kdy začal být otravný Hollywood. Podíváme se totiž na filmy, které přišly s něčím tak originálním, zajímavým a přelomovým, že to hned okamžitě začali všichni kopírovat. Tohle je 12 populárních filmů, které odstartovaly TREND!... Seřazených chronologicky.

V roce 1975 se Steven Spielberg odvážil položit otázku - co kdyby vrahem nebyl zahradník, ale středně velký megažralok! Odpovědí mu bylo cinkání tvrdé americké měny na účtu potom, co se film stal okamžitým kinohitem. Za úspěch se platí, a Spielbergovi to bylo jedno, protože jsme zaplatili my, diváci. Další režiséři a scénáristé si totiž taky začali klást otázky. Jako například, co kdyby vrahem byl medvěd, nebo piraně, nebo anakonda, aligátor, kosatka, pavouci a mnoho dalších zástupců živočišné říše. Trend dokonce dostal i vlastní pojmenování - jawsploitation.

Jistý americký režisér jménem George Lucasovie si řekl, že okopčí pár japonských a westernových filmů ALE VE VESMÍRU. Přidal špetku Továrenských světel a magie a vznikl vesmírný epos jménem Star Wars. On popravdě ten masivní úspěch ani sám nečekal, takže druhý a třetí díl byly pro něj stejné překvapení jako pro nás zjištění, že Rey se jmenuje Skywalker. Následkem bylo mnoho dalších vesmírných eposů, s podstatně nižším rozpočtem nebo horším nápadem. Dokonce i první Star Trek film vznikl jako odpověď na fenomén Star Wars. Sice vypadal fajn, až na ty divné uniformy, ale scénář prostě nestačil a na větší slávu si tak série musela počkat, dokud se nevrátil Khan.

No a potom je tu samozřejmě klasika s hudbou od kapely Queen - Flash Gordon. Nebo Sador, vládce vesmíru, či Poslední hvězdný bojovník. Ok, je třeba uznat, že většina těchto věcí je i dnes koukatelná, ale slyšeli jste například o Starcrash, Message from Space, Star Odyssey či Space Raiders? Ne, že? Myslel jsem si. Ale legendární turecký Dünyayı Kurtaran Adam jste určitě v nějakém bodě svého života viděli všichni.

Já vím, já vím, Halloween není první slasher v historii kinematografie. Ale o to vůbec nejde. Měl totiž úspěch. Velký úspěch. A když filmová studia vidí hromadu peněz, musí si taky ukrojit z koláče, že? Halloween tak odstartoval šílenou vlnu nových slasher filmů, jako Pátek třináctého, Hra na vraha, Krvavý Valentýn, Žár, ale i taková legenda jako Noční můra v Elm Street. Za pionýra žánru bychom sice mohli označit Texaský masakr motorovou pilou, ale až Halloween spustil doslova záplavu levných, brutálních a ne vždy úspěšných slasherů.

Film, který ani po letech ne a ne umřít, už při svém vzniku odstartoval novou éru teen slasherů a metahororu. Opět, slasher nebyl nový žánr, vždyť jsme o něm mluvili hned v předchozím místě, ale právě film Wese Cravena a Kevina Williamsona spojil klasickou vyvražďovačku s atraktivními mladými sexy lidmi, středoškolským prostředím a zdánlivě nepatřičným humorem. Následovat nemohlo nic jiného než celá plejáda dalších podobně postavených filmů. Tajemství loňského léta, které také napsal Kevin Williamson, následovalo prakticky hned po Vřískotu a potom už to šlo: Temná legenda, Fakulta, Valentine, nebo Halloween H20.

Bílý dům rozfofrovaný na úplné sra... gory mimozemským paprskem, dokonalý proslov amerického prezidenta a mimozemšťané, kteří jsou poraženi obyčejným počítačovým virem. Nejen tím si nás získal Den nezávislosti. Ostatní tvůrci si ale z filmu Rolanda Emmericha odnesli hlavně to ničení důležitých památek. Vždyť co je lepšího než rozmlácení pár důležitých míst ještě v traileru, že?

Hned o rok později jsme se tak v kinech mohli kochat Rozpoutaným peklem, Sopkou a později v Drtivém dopadu drtivě dopadl celý asteroid. Celou tuhle snahu co nejspektakulárněji zničit planetu Zemi dovršil samotný Emmerich filmy Den poté a hlavně 2012. A protože splnit mayské proroctví, které vůbec nebylo proroctvím a vůbec nic neznamenalo, mu nestačilo, v roce 2022 hodil na Zemi rovnou celý Měsíc. Ten film sice už nestál za moc ani z voleje, ale aspoň celý trend zemřel díky muži, který ho způsobil. Je to tak trochu poetické, ne?

Dlouhé kožené kabáty, těsně padnoucí černé kožené kostýmy, techno-industriální estetika, sluneční brýle, zpomalené záběry, šílené gun-fu, silný zeleno-modrý color grading, to znamená jediné! Underworld. A X-Men. A taky Minority Report. A dokonce i Batman začíná. Nebo taky Equilibrium! A samozřejmě Matrix, který celou tuhle vlnu specifické filmové vizuální estetiky v roce 1999 odstartoval.

Ne každý to v té době věděl, a vlastně ani dnes to není až tak známé, ale malá holka jménem Samara, která vyleze z vaší televize, aby vás hrozným způsobem zneživila, když se podíváte na podivnou VHS kazetu plnou hrozných výjevů, není americký nápad. Pochází totiž z Japonska, kde pod názvem RINGU děsila místní publikum už v roce 1998. Úspěch americké verze filmu přesvědčil Hollywood o tom, že existuje celý nový, dosud nepoznaný trh, ze kterého je možné krást nápady, a tak začaly hromadně vznikat další remaky japonských hororů. Nenávist, Temné vody, Puls, Oko, Zmeškaný hovor či Clona.

Pokud jste dobře dávali pozor, tak o tomto filmu už jsme na začátku topky mluvili. Teda, nebylo to o tomto, protože tenhle je remake toho, o kterém jsme mluvili. Chápete, ne? No a byl úspěšný. To znamenalo další vlnu hororů. Tentokrát byl recept jednoduchý. Vezměte starý, zapomenutý horor ze 70. nebo 80. let, udělejte remake a začněte počítat penízky! A že ten Hollywood zažil těžký stonks ve výdělcích. Dům voskových figurín, 3:15 zemřeš, Hory mají oči, Černé Vánoce, Halloween, Maturitní ples, Pátek třináctého, Noční můra v Elm Street. A pokud se vám zdá, že jsme všechny tyhle filmy už zmiňovali, tak ano, zmiňovali. Ale nebyly to tyhle filmy, byly to ty původní filmy, které tyhle filmy remakovaly. Chápete, ne?

Pokud vás, stejně jako nás, štve rakovina jménem live-action adaptace, tak poděkujte Timu Burtonovi, i když to neudělal schválně. Jeho hraná Alenka v říši divů vydělala studiu Disney víc než miliardu dolarů, takže myšákovi se okamžitě v hlavě ozvalo mocné cha-ching! A nejen tam, ale i všude jinde najednou začaly vznikat temné, epické a hrané verze klasických pohádek.

Následovaly tituly jako Červená Karkulka, Sněhurka, Sněhurka a lovec - ano, skutečně dvě Sněhurky v jednom roce, Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, Zloba – Královna černé magie a potom všechny klasické Disney verze pohádek, které se natáčejí dodnes, furt a pořád. Akorát u Disneyho tak nějak zapomněli někomu vysvětlit, že Burtonova adaptace uspěla, protože byla jiná než původní animák. A ne úplně stejná, jen se skutečnými herci a dvěma novými písničkami.

Víte, co je super? Když rozdělíte poslední část knižní série na dva filmy, aby museli diváci do kina přijít dvakrát! Přesně to udělal film Harry Potter a Relikvie smrti a protože to vydělalo dvakrát tolik prachů, než by vydělal jediný film, začali to dělat i všichni ostatní. Twilight sága dostala dva finální filmy, Hunger Games dostaly dva finální filmy a Divergence se o to pokusila taky, ale tam už byl zájem tak malý, že druhý díl jejich finále vlastně nikdy ani nevznikl.

Stmívání sice v Hollywoodu ukázalo dokonalý recept na úspěch v podobě adaptace young adult románu, ale byly to až Hunger Games, které tento trend skutečně odstartovaly. Mladí sexy hrdinové, dystopické světy, povinné milostné trojúhelníky, mladí sexy hrdinové, boj proti systému a samozřejmě mladí sexy hrdinové. To byl ultimátní recept na sci-fi akční blockbuster. Ono nepomohlo, že v knižním světě se toho taky ve stejné době vyrojilo strašně moc. A tak jsme se v kinech dočkali Divergence, Labyrintu: Útěk, Páté vlny či Temných sil. Tento trend ale v podstatě taky velmi rychle skončil a sice stále vidíme pokračování či prequely třeba Hunger Games, celkově se young adult žánr ve filmech stáhl do ústraní.

Soudruzi, kteří ještě nemají vlastní filmové univerzum, ať se hlásí u soudruha Žinčicu. Asi tak nějak to vypadalo, když se Marvelu a Disney podařil husarský kousek s vytvořením superhrdinského sdíleného vesmíru, který navíc fungoval a nutil lidi chodit na prakticky všechny jejich superhrdinské filmy, najednou chtěl mít vlastní filmový vesmír každý. Jenže když dva dělají totéž, nikdy to není totéž.

Warner Bros. se pokusil udělat svůj vlastní DC superhrdinský vesmír a dopadlo to mizerně až úplně hrozně, takže se to Gunn snaží teď všechno restartovat a udělat znovu a pořádně. Jistěže, CW se to podařilo s jejich Arrowverse seriály, ale návštěvníci kin to nikdy nebrali úplně vážně. Ony se ty seriály vlastně po čase staly tak trochu telenovelami, ale tomu se u dlouhotrvajících seriálů někdy prostě nevyhnete.

Ještě hůř na tom ale byli v Universalu, kde se třemi různými filmy snažili nakopnout jejich vlastní Dark Universe. No a nepovedlo se to ani Draculovi a už vůbec ne Mumii. A abychom nezapomněli, Sony se taky pokoušelo o vlastní Sony Spider-Man universe, kde byli doslova všichni hrdinové a záporáci, jen Spider-Man ne. Tomu nepomohl ani Jared Leto jako Morbius a Dakota Johnson jako Madame Web to už úplně pohřbila. A jo, on tam byl ještě Lovec Kraven, jasně. Na toho se taky nikdo nedíval. Jistěže, stále tu máme V zajetí démonů, Rychle a zběsile a pár dalších ještě žijících příkladů, ale zdá se, že s filmovými univerzy je alespoň na čas konec. Díky bohu.

A to je konec naší dnešní topky. Do komentářů nám napište o dalších trendech, které jsme podle vás nezmínili.