Nejlepší zážitek z filmů je v kině, jenže když se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let rozšířily VHS kazety a videorekordéry, lidé získali možnost podívat se na filmy z pohodlí domova, znovu si přehrávat oblíbené scény nebo je třeba i zastavit. Ve filmové historii existují scény, které byly zapauzovány častěji než jiné. A i kdyby se to tak mohlo na první pohled zdát, ne všechno jsou prasečinky. Tohle je 10 nejzastavovanějších záběrů filmové historie!

Tato scéna má být zároveň sexy a nepříjemná. Režisér Mike Nichols toho dosahuje chytrým střihem, který divákům ukazuje situaci očima hlavní postavy Benjamina Braddocka. Aby bylo jasné, že se paní Robinsonová skutečně snaží Benjamina svést, zahlédneme ji nahou v odrazu fotografie její dcery Elaine. Benjamin, který stojí přímo před ní, se snaží odvrátit pohled, ale nakonec zahlédne několik záblesků nahé paní Robinsonové. Tyto záblesky nahoty jsou tak rychlé, že diváci mohou pochybovat o tom, co právě viděli. Díky možnosti pozastavit film však můžete jasně vidět vše, co paní Robinsonová Braddockovi nabízela.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se ve filmech natáčejí záběry s odraznými povrchy, aniž by byl vidět kameraman? No, tak, že tam toho kameramana vidět je. Jen je fakt dobře ukrytý. Tak tomu bylo i v případě záběru „můžu ti ukázat jen dveře“ ve filmu Matrix. Stane se to velmi rychle, takže bez zastavení je snadné to přehlédnout, ale když zastavíte snímek, uvidíte ho. Jistě, je zakrytý kabátem a kravatou, které ladí s Morpheovým oblečením, aby se co nejlépe zamaskoval. Ale objektiv kamery tam pořád vidět je. Ono to vlastně muselo být dost vtipné to natáčet.

Červené bikiny na filmovém plátně už viděl svět nesčetněkrát, ale všichni američtí dospívající kluci znají pouze jednu scénu. Mokrá Phoebe Cates vedle bazénu rozvazující vrchní díl plavek.

Režisér Cameron Crowe měl pro diváky pochopení a pro jistotu celou scénu zpomalil, aby si nikdo nemohl stěžovat, že to nestihl. Tisíce VHS přehrávačů tehdy mělo záhadně vymačkané tlačítko pauza. Scéna je dodnes tak ikonická, že byla i několikrát parodovaná, třeba ve videoklipu Stacy’s Mom od kapely Fountains of Wayne. Ovšem zde to bylo v PG-13 verzi.

Tenhle film je v podstatě milostný dopis všem hororům – od klasických béček po moderní krvavé šílenosti. Každý záběr je narvaný odkazy, které by člověk musel lovit snímek po snímku, a stejně by neodhalil všechny.

V jedné z nejlepších scén sázejí členové tajné organizace, jaké monstrum napadne partičku nic netušících teenagerů. Na bílé tabuli se objeví desítky jmen – od tradičních zombíků, upírů a mumií až po naprosté bizarnosti jako trhací skřeti, „sněhuláci“ nebo „mořští muži“. Nechybí ani pár odkazů na Evil Dead – třeba „Deadites“ nebo „vzteklý strom“.

Ale mezi všemi těmi příšerami je jedno jméno, které fanoušky fascinuje dodnes: Kevin. Kdo sakra je Kevin? Psychopat z „Musíme si promluvit o Kevinovi“? Nebo snad vraždící verze Kevina ze Sám doma? A to ani nemluvíme o všech těch uvězněných příšerách na konci filmu, z nichž každá je odkazem na jiný film, seriál, komiks nebo knihu. Tenhle film se vyplatí vidět vícekrát. A zastavovat ho téměř na každém snímku.

Jessica Rabbit by klidně mohla být Playboy zajíčkem – a to nejen proto, že její manžel je králík. Tahle kreslená femme fatale redefinovala pojem „animovaná přitažlivost“ a dodnes patří mezi nejvíc sexy postavy, jaké kdy z pera animátorů vzešly. A právě díky tomu se kolem ní rozjela jedna z největších filmových konspiračních legend.

Po vydání filmu na LaserDisc si totiž fanoušci všimli, že když Jessicu v jedné scéně vymrští z Bennyho taxíku na zlomek sekundy to vypadá, že... no, že pod šaty nic nemá. Při 24 snímcích za sekundu ten moment doslova proletí – a to hned v několika významech slova.

Ať už šlo o zlomyslný vtípek animátorů nebo jen o optický klam, jisté je, že scéna byla v pozdějších vydáních upravena, aby se Disney vyhnul dalším debatám. Ale řekněme si na rovinu – Jessica Rabbit nikdy nepotřebovala žádný skandál, aby zůstala ikonou erotiky... kreslené i filmové.

Disney má svou dlouholetou tradici ve vkládání ukrytých Mickey Mousů do svých filmů. Jde o nenápadné siluety Mickeyho hlavy, které fanoušci poctivě loví ve všech možných filmech i atrakcích. Jenže v případě Trona z roku 1982 se tahle hra změnila v něco mnohem většího.

Zatímco většina skrytých Mickeyů bývá schovaná někde v pozadí, tady jeden z nich zabírá skoro celou obrazovku. Objeví se v sekvenci se solárním kluzákem. Obrovská myší hlava v záři modrého světla. A přesto si jí většina diváků nevšimne bez zastavení videa.

Ale Mickey není jediný, kdo si v tomhle kybernetickém světě střihl cameo. Na okamžik se v systému mihne i Pac-Man – jako by si dal pauzu od honění duchů a zabloudil do Gridu. Škoda, že tehdy ještě neexistoval Raubíř Ralf, ten totiž oba tyto herní hrdiny zná.

Pokud jste si u písně Can You Feel the Love Tonight říkali, že je tak trochu… nadržená, připravte se, že tohle podezření dostane nový rozměr. Když Simba unaveně padne na zem a kolem něj se rozletí oblak prachu, pozorní diváci si všimli, že zvířený prach na pár vteřin vytvaruje písmena „S“, „E“ a „X“. Ano, přesně to, co si myslíte.

Zatímco fanoušci začali okamžitě řešit, jestli si z nich Disney dělá legraci, animátor Tom Sito tvrdí, že jde o omyl – podle něj prach tvoří nápis SFX jako poctu oddělení speciálních efektů. 

Ať už jde o podprahovou zprávu nebo jen nešťastně rozfoukaný písek, jedno je jisté: tahle krátká sekvence udělala z Lvího krále film, který si lidé nepouštějí jen kvůli příběhu o kruhu života, ale i kvůli prachu, který možná říká víc, než by měl.

Star Wars patří mezi filmy, které můžete vidět stokrát a pořád vás budou bavit. A přesně to samé platí i pro tuhle legendární momentku, která se stala symbolem všech „neplánovaných filmových kouzel“.

Když skupina stormtrooperů vtrhne do místnosti, jeden z nich se praští hlavou o rám dveří. Bum. Hotovo. Nepatrný okamžik, který by jiní vystřihli – ale ne George Lucas. Tenhle nešikovný stormtrooper se stal kultovní postavou s vlastní stránkou na Wookieepedii. Lucas dokonce při DVD reedici z roku 2004 přidal hlasitější „ťuknutí“, aby si ten moment užili i diváci, kteří ho kdysi přehlédli.

A protože Star Wars nikdy neplýtvají dobrým vtipem, Lucas na scénu ještě mrknul v Útoku klonů, kde si Jango Fett sám udeří hlavu o dveře. Klony, které z něj vzešly, tak zjevně zdědily nejen tvář, ale i tu úžasnou schopnost trefit se hlavou do futer – a netrefit nikdy nikoho jiného.

V tomhle kultovním mindfucku sledujeme Edwarda Nortona jako bezejmenného vypravěče, jehož život se rozpadá na prach – dokud nepotká charismatického anarchistu Tylera Durdena. Ten se jako promítač v kině baví tím, že do filmů nenápadně vkládá vlastní záběry. Neslušné záběry. Jenže zdá se, že Tyler si podobný vtípek dopřál i přímo v tomhle filmu.

Ještě než se „oficiálně“ objeví, dává o sobě vědět mnohem dřív. V několika záběrech se totiž na zlomek sekundy mihne v pozadí – ve firemní chodbě, u doktora nebo dokonce na letišti. Nikdo si toho vědomě nevšimne, ale každý ho viděl.

Kromě těchto rychlých střihů se Tyler mihne i v televizní reklamě převlečený za číšníka, což může být narážka na jeho „vedlejšák“, ve kterém rád čůrá hostům do polévky. Celé to slouží jako chytré naznačení toho, kdo Tyler ve skutečnosti je. A právě proto se Fight Club vyplatí pustit znovu, tentokrát s prstem na pauze.

Režisér Paul Verhoeven se nahoty a prasečinek ve svých filmech neštítí. Ve filmu Základní instinkt toho zase tak moc nebylo, tedy až na jednu konkrétní scénu, nebo spíše záběr. Diváci byli tehdy naprosto v šoku, když Catherine Tramell během výslechu nenápadně odhalila víc, než kdokoli čekal… a podle všeho i Sharon Stone samotná. Herečka tvrdí, že měla při natáčení původně kalhotky, ale režisér Paul Verhoeven ji přesvědčil, aby si je sundala s tím, že „to stejně nebude vidět“. Stone údajně souhlasila – dokud film neviděla poprvé spolu s testovacím publikem. Když pochopila, že se režisér rozhodl ukázat všechno, údajně mu jednu vlepila. A co je horší, v digitální verzi filmu ve vysokém rozlišení je vidět úplně vše. Ale úplně! Na VHSkách to alespoň nebylo tak jednoznačné.

Výsledná scéna se stala filmovou legendou a navždy zpečetila Catherine Tramell jako ultimátní femme fatale devadesátek. Její repliky jsou sice plné chladného svádění, ale nakonec to nejsou slova, nýbrž ten ikonický pohyb nohou, který vstoupil do dějin – i do kategorie „nejčastěji pauzovaných momentů všech dob“.

A to je vše, přátelé! Které momenty ve filmech jste nejvíce pauzovali vy a proč? Napište nám to do komentářů.