Filmový svět nedávno zastihla smutná zpráva. Juraj Jakubisko, slavný filmový režisér, scenárista a kameraman, kterému se taktéž říkalo ,,Fellini východu“, včera v Praze zemřel ve věku 84 let. Pro slovenskou stanici RTVS o tom informovala jeho dcera Janette Jakubisková.

Jakubisko se narodil 30. 4. 1938 v Kojšově. Jakmile dostudoval umělecko-průmyslové škole v Bratislavě, přesunul se do Čech, kde v roce 1966 vystudoval pražskou FAMU. Režijně pak debutoval se svým snímkem Kristove roky (1967), posléze následovaly filmy jako Zbehovia a pútnici (1968) a Vtáčkovia, siroty a blázni (1969). Ovšem jelikož byl počátek normalizace a všechny ty Jakubiskovy symboly a metafory komunistickým břídilům úplně nevoněly, tak přišel zákaz. Jakubisko se ale dokázal zachránit skrze dokumentární tvorbu. 

01 (0)Zdroj: Warhorse StudiosV Praze proběhne koncert hudby úspěšné české hry Kingdom Come: Deliverance

Hrané celovečerní filmy sice normalizátorům vadily, ale pokud přišlo na dokument, tak byl tolerován, díky čemuž se udržel ve světě filmu i nadále. Teprve až v roce 1979, tedy po desetileté pauze, se mohl konečně vrátit k režírování hraných snímků, v rámci čehož pak vzniká film Postav dom, zasaď strom. Poté přišla komedie Nevera po slovensky (1980), na jejímž scénáři pracoval sám autor původní knižní předlohy Peter Kováčik.

Pak ale přišel rok 1984, kdy Jakubisko zaznamenal jeden ze svých největší triumfů. Natočil snímek Tisícročná včela, který se proslavil nejenom v Československu, ale také v zahraničí. Byl například nominován na cenu Zlatého lva na filmovém festivale v Benátkách, přičemž mnozí ho dodnes považují za režisérovo nejlepší dílo. Slušně si ale vedly i jeho další osmdesátkové počiny, přesněji pohádka Perinbaba (1985), komedie Pehavý Max a strašidlá (1987) a samozřejmě také extrémně úspěšné komediální drama Sedím na konári a je mi dobře (1989), které bylo na benátského Zlatého lva nominováno také. 

Krátce po revoluci natáčí televizní film Takmer ružový príbeh (1990), přičemž poté začíná pracovat na komedii Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992). Ovšem jeho zcela jednoznačně nejslavnější devadesátkový počin je film Nejasná zpráva o konci světa, který nejenže vyhrál několik Českých lvů, ale také se promítal na více než 60 filmových festivalech po celém světě. Na konci 90. let si ale dává Jakubisko menší pauzu. Po novém tisíciletí se vrací s komedií Post Coitum (2004), ale ta se dočkala především negativních reakcí a obecně se považuje za jedno režisérových nejslabších děl. Jeho posledním velkým filmem bylo historické drama Bathory (2008), ve kterém se v titulní roli objevila na Zlatý glób nominovaná britská herečka Anna Friel.

Jakubisko byl i v dnešní době považován za jednoho z nejznámějších a nejslavnějších filmařů Československa, jeho tvorbu chválil dokonce i legendární italský filmař Federico Fellini. Kromě nominací na Českého lva a Zlatého lva v Benátkách, pro kterého byl zvažován hned čtyřikrát, je Jakubisko také držitelem Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z karlovarského filmového festivalu.