Třetí řada Zaklínače je lepší, ale ne o moc

Přišel čas nabrousit meče, vypít nějaký ten toxický elixír a usednout do pohodlí gauče. Na Netflix dorazila první část třetí řady seriálu Zaklínač inspirované dílem Andrzeje Sapkowského. A protože hodnotit neúplnou sérii by bylo nefér, rozhodl jsem se s vámi podělit o své dosavadní dojmy, na kterých jsem se shodl i s dalšími členy redakce, kteří už první část třetí řady také viděli.

Není potřeba chodit kolem horké kaše. Zaklínač od Netflixu mnohé fanoušky knižní předlohy i her zklamal. První série sice nebyla k zahození, tu druhou bych ovšem s největší radostí vymazal ze seriálových análů, o čemž svědčí i moje recenze. Zkrátka a dobře se druhá Hra o trůny rozhodně nekonala a Netflix měl co napravovat, obzvláště po šíleném fiasku s prequelovým seriálem Blood Origin. Jenže snaha o lepší seriál, který se poučil ze svých chyb, na mě zatím působí rozpačitě.

Zaklínač Geralt z Rivie se po událostech druhé řady snaží ochránit princeznu Cirillu z Cintry, kterou pro její mimořádné schopnosti i původ pronásleduje většina království Kontinentu. Na cestě je doprovází čarodějka Yennefer, která Ciri učí ovládnout Chaos a magii. Tyto tři postavy vnímám jako největší zlepšení seriálu oproti předchozí řadě. Třetí série láme ledy a my máme možnost sledovat, jak se prohlubují vztahy mezi ústřední trojicí, která prchá napříč světem. Stává se z nich skutečná rodina a během sledování prvních epizod seriálu mi na jejích členech začalo konečně skutečně záležet. Jen je škoda, že se tak podstatný vztah začal budovat až takhle pozdě. Uspěchaný vývoj postav je znát především u Ciri, což bych dával za vinu především nezvládnuté druhé řadě. Moc bych si přál, aby se Zaklínač soustředil výhradně na komorní budování pouta mezi Geraltem, Yennefer a Ciri, protože to mu upřímně jde nejlépe. Jenže do hry přidává i další dějové linie, které jsou stejně nestabilní, jako zaklínačské mutageny.

Jedna z věcí, kterou jsem oceňoval na prvních řadách Hry o trůny, byla spletitá síť plná zrad a pletichaření, kterou byla radost zkoumat. Nepředvídatelná politika mě vždy dokázala napjatě udržet u obrazovky, aby pak vrazila dýku do zad nejlepšímu příteli (v případě některých postav doslova). O podobně komplexní pojetí příběhu se už od počátku snaží i Zaklínač, jenže zatím vždy selhal a třetí řada není výjimkou. Zpočátku vše vypadá nadmíru zajímavě a seriál rozehrává intriky hned na několika frontách. V Redanii se snaží Dijkstra manipulovat krále Vizimira, aby se udržel u moci. Skomírající národ elfů vedený Francescou Findabair hledá cestu, jak si zajistit budoucnost. Nade vším pak visí hrozba království Nilfgaard, jehož císař si chce podmanit celý Kontinent. Do hry se však dostává i Bratrstvo mágů z Arethusy, které má své vlastní plány.

Na papíře zní tohle všechno moc hezky. Ani po pěti epizodách mě ale zatím Zaklínač nedokázal přesvědčit o tom, že umí dobře vyprávět několik různých příběhů, které jsou rovnocenně zajímavé. S tím souvisí i předvídatelnost některých zvratů, jenž odhalíte prakticky ihned. Na druhou stranu jsem zvědavý, jestli tohle napraví druhá část třetí řady, kde bychom se snad mohli dočkat velkolepého propojení všech dílčích linií. 

Scenáristé by zasloužili dostat jednu za uši. Zdá se totiž, že opakují chyby předchozích sérií. Po ohromné kritice velkohubých prohlášení tvůrců o tom, že se seriál drží knižní předlohy jako klíště (čemuž už nevěřil asi nikdo) se tým snažil do příběhu naroubovat co nejvíce knižních událostí. Bohužel si myslím, že tady opět narazili, protože Sapkowského dílo si Netflix nadále interpretuje dost svérázným a popravdě nefunkčním způsobem.

A ano, opět dost mění knižní postavy, a to ne úplně k lepšímu. Stačí se podívat na Marigolda, který se z nějakého nepochopitelného důvodu dá dohromady s králem Radovidem. Respektive se s ním ocucává někde u chatičky nedaleko Arethusy. Nemám nic proti tomu, aby se náš oblíbený bard zamiloval do muže. První část třetí řady mi však tuto romanci nedokázala dostatečně prodat a působila velmi nahodilým, možná až nuceným dojmem. Úvod mě sice dostal, jenže s každou další epizodou se vyprávění hroutilo jako cintránský monolit. Naštěstí to ale nevypadá, že bychom se snad v druhé části měli obávat podobných nesmyslů, které nabídla předchozí řada. 

Neodmyslitelnou součástí seriálu je akce, které i třetí řada nabízí opravdu požehnaně. Nečekají na vás však jen souboje s monstry – ke slovu se dostane i obávaný ocelový meč. Polomrtví trpaslíci se plazí v elfských ruinách, zatímco jim kolem hlavy sviští šípy a usekané hlavy. Brutalitou, která k Zaklínači patří stejně, jako utrácení korun v novigradském bordelu, se ani tentokrát rozhodně nešetřilo. Škoda jen CGI krve, která bitkám ubírá na působivosti.

Za zmínku jistě stojí i hudební doprovod, který tentokrát působí o něco výrazněji. Na hudbě se totiž tentokrát podílela skupina Percival, která vdechla život neskutečně povedenému soundtracku třetího herního Zaklínače. Těšit se můžete i na nové originální písně. Osobně mi nepřišlo, že by se kterákoliv z nich vyrovnala legendární Tak dej groš zaklínači, ale i tak se velmi příjemně poslouchají. Kupodivu mi zaimponovala i kompanie Valda Marxe, barda a Marigoldova největšího konkurenta.

Kolem a kolem mám po první části ze třetí řady dobrý pocit. Sice to stále nevypadá na aspiranta na seriál roku, ale tvůrci v určitých ohledech udělali pokrok. I tak na mě vyprávění stále působí kostrbatě a nejsem si úplně jistý tím, jestli bude finále třetí řady dostatečně epické. A samozřejmě si lámu hlavu i nad tím, jestli bude všechno dávat smysl. 

Závěrem bych se s vámi rád podělil o svoji obavu z budoucnosti seriálového Zaklínače. Jak už asi víte, je to naposledy, co v roli Geralta vidíme Henryho Cavilla. Myslím si, že to je ohromná škoda, protože lepšího herce si Netflix nemohl přát. Henry očividně miluje a dopodrobna zná zaklínačské univerzum a na jeho ztvárnění Bílého vlka to vždy bylo zatraceně znát. Železná jistota toho, že alespoň pro něj se vyplatí seriál sledovat, bohužel zmizí. A po první části třetí série se obávám, že odchod Henryho uškodí i ostatním postavám. Konečně se mi totiž začaly dostávat pod kůži i Ciri a Yennefer, které jsem doposud docela ignoroval. Můžeme jedině doufat, že změna obsazení nenaruší chemii mezi touto nesourodou rodinou.

Uvidíme, co přinese konec třetí řady. Osobně finále vyhlížím s mírným optimismem. Karty totiž Zaklínač rozdal celkem solidně, i když pravda, roztřesenou rukou.