Temná krása Zvoníka u Matky Boží a jeho dvou písní o lásce a sexuální touze

Disneyovka Zvoník u Matky Boží z roku 1996 patří mezi ty méně slavné myšákovi animované filmy, tedy v porovnání se snímky jako Lví král, Malá mořská víla a Aladin zaručeně. Pokud byste se totiž náhodného člověka zeptali, co je jeho nejoblíbenějším Disney animákem, Zvoníka u Matky Boží se vší pravděpodobností nezmíní. Přesto se ale dle mého názoru jedná o nedoceněný klenot, který si v Disneyho síni slávy určitě zaslouží hřejivé místo. Animovaná adaptace slavného historického románu od Victora Huga, která vypráví o znetvořeném zvoníkovi Quasimodovi, se totiž může chlubit svou (do jistých míst) realistickou zápletkou a hodně temným ztvárněním, které u jiných animovaných filmů pro děti rozhodně nenajdete. Dodnes si například pamatuji, nakolik mě v dětství vyděsila scéna, kde nebohého Quasimoda začne pro zábavu mučit dav návštěvníků festivalu svátku bláznů. Rozhodně se jedná o jednu z nejkrutějších scén, co lze v animovaných filmech pro děti najít. Když ale pomineme onu krutost, Zvoník u Matky Boží projevuje své unikátní dospělé pojetí ještě dalším způsobem. 

Největší hvězdou celého filmu je zcela bezesporu hlavní záporák. Tedy soudce Lord Frollo, nemilosrdný rasistický egocentrista a náboženský fanatik, který se malého Quasimoda ujme poté, co zaviní smrt jeho matky (Což je mimochodem na Disneyho poměry taky pěkně temná scéna.). Ale ne snad, že by to udělal z pocitu viny, to ani náhodou. Pokud by se ale dítěte sám neujal, jeho duše by mohla čelit osudu věčného zatracení. Znetvořený Quasimodo proto vyrůstává ve zvonici katedrály Notre-Dame, kde působí jako tajemný zvoník. Osudy obou dvou postav ale navždy změní příchod krásné cikánky jménem Esmeralda. A jak Frollo, tak i Quasimodo se do ní následně zakoukají. Přibližně v půlce filmu se tak dočkáme naprosto parádního kontrastu mezi city, které oba dva muži k Esmeraldě chovají. A to v podobě svých vlastních písní jménem Heaven´s Light a Hellfire, které film představí hned po sobě. Heaven´s Light zpívá Quasimodo. Hellfire zas Frollo. A i když se obě dvě písně týkají stejné osoby, nemohou se od sebe lišit více. 

Quasimodo i Frollo po Esmeraldě touží. Jenomže zatímco Quasimodova touha pramení ze zcela čisté romantické lásky, Frollova touha je zas nesnesitelným chtíčem. Krásné protiklady se taktéž dají najít v tom, jak jsou obě dvě sekvence s písněmi vystavěné. Quasimodova pěvecká scéna se nese v příjemných barvách noční modři, což indikuje jeho blízkost k nebesům, respektive k ráji. Proto také název ,,Heaven´s Light" (Nebeská zář). Naopak Frollova píseň se zas nese v barvách rudě oranžových, které zas symbolizují peklo a oheň. Pekelný oheň. Proto také název „Hellfire“. Film tak divákovi chytře napovídá, co obě dvě postavy čeká za osud na konci jejich cesty. Samotná píseň Hellfire je jeden z největších skvostů, co Disney ve svých animácích kdy vytvořil. Není žádnou novinkou, že záporáci v animovaných filmech mají také své vlastní písně. Ale i přestože jsou mnohdy temné a strašidelné, většinou mají stále onu specifickou žoviálnost a hravost, díky které se na ni s úsměvem budou dívat i malé děti. Hellfire je však čirá temnota. Není ani trochu veselá a hravá. A když bychom měli nějak ve zkratce shrnout, o čem přesně v ní Frollo zpívá, tak by to znělo asi následovně: „Chci, aby se Esmeralda stala mým sexuálním otrokem. Pokud nebude chtít, tak ji nechám upálit.“

Píseň navíc krásně dokazuje Frollův neuvěřitelný egocentrismus a neschopnost akceptovat vlastní vinu. Jeho touha dostat Esmeraldu do postele se vážně kříží s jeho náboženským životem, ale místo toho, aby z toho obvinil sám sebe, začne obviňovat jak ďábla, tak i Esmeraldina kouzla. Musí ji však získat pro sebe. A klidně spálí celou Paříž na popel, aby toho dosáhl. 

Frollo dodnes patří mezi nejlepší a nejpůsobivější záporáky ze všech Disneyho animáků. A také se řadí mezi jedny z nejděsivějších. A to z toho důvodu, že si po celou dobu myslel, že koná dobro. Absolutně nevnímal, že všechno to zlo a utrpení koná čistě ze sobeckých důvodů, pro něho to byl svatý boj proti ďáblovi, kterého musí buď zničit, nebo zcela zkrotit. Píseň Hellfire, která je působivá nejenom svým pamětihodným grafickým zpracováním, ale i vynikající hudbou, to dokazuje. V českém znění ho navíc dabuje Miroslav Moravec. To je pro záporáky přímo dokonalý recept! I přestože Zvoník u Matky Boží nepatří mezi nejpopulárnější Disneyho snímky, rozhodně se jedná o skvělý a unikátní zážitek, který ocení i dospělí. A to především kvůli tomu, že ten film s dospělými motivy skvěle pracuje. Nemluvě také o sympatickém poselství tolerance a empatie, které snímek prezentuje.

Líbil se vám Zvoník u Matky Boží?