Od Johna Forda po Red Dead Redemption 2: Historie westernu

„Nesnáším tématiku westernu!“ Tak přesně tohle jsou slova, kterými Fiola před sedmi lety otevíral recenzi Red Dead Redemption 2, dle mého názoru jedné z nejlepších videoher všech dob. A já se mu vlastně ani nedivím. Sám patřím do generace narozené v 90. letech, tedy do doby, kdy už se filmový průmysl nějaký ten pátek nacházel v úplně nové éře. A moc dobře si pamatuju, jak jsem jako dítě ohrnoval nos, když mi děda nebo táta nutili Vinnetoua nebo kultovky s Clintem Eastwoodem. Pravdou ale je, že Western patří mezi nejvlivnější a nejdéle dominující žánry filmového průmyslu. A obliba k němu pravděpodobně roste s věkem.

Co to vlastně Western je? Jak vznikl? Jak se v letech vyvíjel? A proč se v posledních letech zase vrací do módy? Vydejte se s námi do světa, který teprve vznikal – Na divoký západ.

Nikoho pravděpodobně nepřekvapí, že westernové příběhy se převážně odehrávají v letech 1850–1890 na divokém západě. Ale co ten divoký západ vlastně je? Jedná se převážně o oblast ležící západně od řeky Mississippi, tedy například Velké planiny a jihozápad USA, kam se především po konci Americké občanské války v roce 1865 začali stěhovat bílí osadníci a vytlačovat původní obyvatele, tedy indiány. Divoký západ byla bezpochyby krásná, ale zároveň nehostinná a nebezpečná krajina. Představte si rozlehlé planiny, náhorní plošiny, spalující slunce a řídce osídlená městečka. Zákony tak úplně neplatily a civilizace se zde teprve formovala, respektive ta „moderní“. Z pohledu Evropana bych rád podotkl, že civilizace v těchto místech již byla, ta indiánská, kterou osadníci kompletně zruinovali.

Právě konflikt mezi bílými osadníky a původními obyvateli patří bezpochyby mezi důležitá témata westernového žánru, ale na začátcích byli indiáni v příbězích prezentováni jako ta záporná frakce. Což se naštěstí změnilo, ale o tom až později. Obecnými ústředním motivy a tématy westernu jsou především tradiční konflikt dobra proti zlu, již zmíněné budování civilizace, pomsta, nastolení pořádku nebo svoboda.

Tradiční archetypy protagonistů v podstatě vycházejí z tehdejších povolání. Ať už se ale jedná o kovboje, šerifa, tuláka, farmáře, vojáka či válečného veterána, je to téměř vždycky stoický, po zuby ozbrojený drsňák, co se narodil s kloboukem na hlavě a revolverem v ruce. To, na jaké straně barikády pak protagonista stojí, záleží na období, kdy daný příběh vznikl. Protože jak už to tak u žánrů bývá, i western prošel v letech řadou změn.

Stejně jako většina žánrů, i western má své kořeny v literatuře. Za průkopníka je většinou považován americký spisovatel James Fenimore Cooper, který napsal například kultovní román Poslední Mohykán z roku 1826. V kontextu počátků toho žánru v literatuře je však důležité zmínit, že prvotní příběhy vznikaly právě v těchto dobách a nikdo o nich jako o westernu nemluvil. Každopádně, nejednalo se jen o historickou literaturu, ale i beletrii. Například spisovatel vystupující pod pseudonymem Ned Buntline napsal takových dobrodružných „braků“ o kovbojích desítky. Prvním kriticky uznávaným románem, který položil základy westernového žánru jako takového, se stal až Virgiňan od amerického spisovatele Owena Wistera. Ten vypráví milostný příběh na pozadí rančerských válek ve Wyomingu na konci 19. století a představuje tradiční westernový příběh plný dobrodružství a divoké přírody, jehož hlavním hrdinou je statečný, čestný a zásadový kovboj.

Vydání Virgiňana je datováno do roku 1902, což bylo chvilku předtím, než westernový žánr zaútočil na filmová plátna. I když první němé filmy o kovbojích vznikaly už na konci 19. století, průkopníkem westernu v kinematografii se stala až Velká železniční loupež Edwina S. Portera z roku 1903. V ní se čtyřčlenná parta banditů rozhodne lstí zastavit vlak, který vykradou a vydají se na útěk. A to je vlastně vše. Tím však začala němá westernová horečka a z romantizovaných kovbojů se stávaly hvězdy stříbrného plátna. Například herec G.M. Anderson si střihl takových kovbojských rolí stovky.

Přestože byl však western v éře němého filmu populární, stále se jednalo o nízkorozpočtové filmy. A co víc, s nástupem zvukových stop prošel filmový průmysl změnou a Hollywoodské produkce začaly tento žánr opouštět. Westerny samozřejmě stále vznikaly, a už se nejednalo o kraťasy, ale plnohodnotné filmy. Za jejich tvorbou však stály převážná malé produkce. V roce 1939 ale přišel zlom. Na filmová plátna se totiž dostal celovečerák Přepadení od kultovního režiséra Johna Forda, jenž ukázal, že western nemusí být jen levná a jednoduchá zábava, ale i plnohodnotné filmové drama. Fordovo pojetí dalo akci do pozadí a zaměřilo se převážně na vztahy skupinky různorodých cestujících v dostavníku přes nebezpečné území. Už tedy nejde o bezvýznamné přestřelky. Do popředí se dostávají postavy, jejich rozhodnutí a svět, ve kterém musí žít. Jednoduše řečeno, z westernů se stávají skutečné filmy. A tím začíná období označované jako Zlatá éra Westernu.

Od vydání Přepadení se v následujících dvou dekádách stává z westernu král popkultury. Western je všude. Studia vydávají desítky filmů ročně a z herců jako John Wayne nebo Gary Cooper se stávají ikony celé generace. Vznikají seriály, knihy a žánr se dostává i do světa komiksů. Po druhé světové válce totiž přestali být superhrdinové relevantní a do popředí se dostávali právě kovbojové. Například společnost Timely Comics, ze které se později vyklubal Atlas Comics a následně Marvel Comics, začal v roce 1948 vydávat sérii Kid Colt Outlaw. Ta se na trhu udržela dlouhých 31 let, což z toho kovboje dělá nejdéle žijící kovbojskou hvězdu na komiksovém trhu. Konkurenční DC Comics zase zazářil se sériemi Western Comics a All-Star Western. V obou případech se jednalo o antologie, které vyprávěly různé dobrodružné příběhy s vícero postavami.

Zlatá éra Westernu s sebou přinesla i několik vývojových změn. Jak již bylo zmíněno, z jednoduchých a nízkorozpočtových filmů se staly epické příběhy. Režiséři jako John Ford, Howard Hawks nebo třeba Fritz Lang navíc do snímků začali více zapojovat historický realismus. Jedním z nejznámějších snímků ze 40. let je Můj miláček Klementina, který vypráví příběh kovboje Wyatta Earpa, jenž se stane šerifem, aby nastolil pořádek v bezprávném městě Tombstone a pomstil se vrahům jeho bratra.

V 50. letech se žánr zase trošku vyvinul. Tehdejší tvůrci začali tvořit realističtější příběhy s notnou dávkou vážnosti. S tím se pojí i změna charakterů hlavních postav. Do té doby byly postavy většinou černobílé. Ve filmech vystupoval buď zlý bandita nebo hodný šerif, popřípadě kovboj. Ale jak už to tak bývá i v reálném životě, lidé jsou složité bytosti, co leckdy chybují a mají své vlastní démony. A právě s tímto přístupem ke svým postavám od 50. let přistupovali i westernoví tvůrci.

Za zmínku stojí snímek Velká země z roku 1958, který na první pohled vypráví klasický příběh o konfliktu dvou rančerských rodin bojujících o drahocennou vodu pro svůj dobytek. Snímek však ve skutečnosti není akční, spíše psychologický. Soustředí se převážně na lidskou hrdost, ego a neschopnost řešit spory jinak než násilím. Protagonista James McKay navíc nepředstavuje tradičního kovboje s colty proklatě nízko, ale člověka, jenž se snaží konfliktům vyhnout. Snímek tím vlastně zpochybňuje stereotypní představu toho, co znamená být silný.

Než se posuneme dál, odbočíme na chvíli ze západu na východ. Tím však nemyslíme na východ USA, ale do Asie, přesněji řečeno do Japonska. Zatímco Hollywoodu kralovali kovbojové, v zemi vycházejícího slunce zase trh ovládali samurajské filmy, mezi jejichž nejvlivnější tvůrce patřil Akira Kurosawa, režisér kultovních snímků jako Sedm samurajů nebo Jódžinbó. A právě on se při tvorbě svých děl velmi inspiroval westerny. Kurosawa velice obdivoval tvorbu Johna Forda, své filmy příběhově často strukturoval po vzoru tohoto amerického režiséra a z westernů částečně přebíral i vizuální styl. Není tedy divu, že jeho počiny byly svého času považované za velmi přístupné pro západní diváky. Zajímavé také je, že inspirační kruh se ve finále uzavřel, navíc v Evropě, ale než se k tomu dostaneme, zůstaneme ještě chvíli v Hollywoodu. 

V 60. letech minulého století se westerny stále převážně zaměřovaly na postavy jako takové, na jejich psychologii a vývoj. Mimo to se však konečně začaly točit filmy, které nedémonizovaly indiány. John Ford natočil v roce 1964 snímek Podzim Cheyennů, v němž se tři stovky indiánů z kmene Čejenů vydávají na strastiplnou pouť z oklahomské rezervace do jejich původní domoviny, Yellowstonu. Snímek se tedy snaží ukázat indiány jako lidské bytosti s vlastními motivacemi a utrpením, ne jako krvelačné divochy. Jedná se tedy o jeden z prvních výrazných pokusů změnit jejich obraz na stříbrném plátně. Sám John Ford údajně několikrát řekl, že původních obyvatel Severní Ameriky zabil ve svých předchozích filmech velké množství a tímto počinem se snažil vyrovnat účty.

Ale zatímco Hollywood v 60. letech humanizoval, Evropa démonizuje. Ne, to je trošku přehnané tvrzení. Ale víte co, není to zas tak daleko od pravdy. V 60. letech začínají westernové filmy vznikat i na starém kontinentu pod označením špagety western. Proč zrovna špagety? Je to jednoduché, první evropské filmy o kovbojích začali točit Italové, mezi jejichž národní pokrmy patří špagety a jiné těstoviny. Zcela původně šlo prostě jen o hanlivé označení vymyšlené západními kritiky, které se prostě uchytilo.

Špagety westerny byly úplně jiné než ty klasické, americké. Povětšinou se jednalo o nízkorozpočtové projekty, ve kterých se šetřilo, kde se dalo. Kostýmy byly levné, scény malé a většinou se natáčely ve studiích nebo ve španělské Andalusii, jež svou krajinou připomíná pouštní oblasti Severní Ameriky. Zajímavé ale je, že i když se hodně šetřilo, hlavní postavy v evropských westernech hrají převážně američtí herci. 

Z audiovizuálního hlediska evropské westerny definují převážně velice detailní záběry na obličeje postav, křiklavě barevné titulky a samozřejmě i ikonická hudba, jejímž předním představitelem není nikdo menší než kultovní italský hudební skladatel Ennio Morricone.

Jak je to ale s tématy takových filmů? Jak jsme už expresivně naznačili, evropané western démonizovali, nebo přesněji řečeno, na divoký západ přinesli trošku realističtější pohled. Zatímco Hollywood toto období romantizoval, evropská filmová studia na něj pohlížela mnohem více cynicky. Nebo spíše morálně nejednoznačně. Špagety westerny poukazují na korupci a brutalitu tehdejší doby. Jsou plné přestřelek, krve i gore scén. A protagonisté? Povětšinou morálně nejednoznační, tajemní a cyničtí antihrdinové.

Předním režisérem a v podstatě průkopníkem špagetových westernů byl italský režisér Sergion Leone, který v roce 1964 natočil skvělý snímek Pro hrst dolarů s legendárním Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Ten vypráví příběh tajemného a cynického pistolníka, jenž přijíždí do města rozděleného válkou soupeřících klanů. Místo toho, aby se pistolník přidal na jednu stranu konfliktu, rozehraje hru na obě strany s vidinou lepšího výdělku.

Snímek nejenže nechal vzniknout špagety westernům jako takovým a udělal z Clinta Eastwooda hvězdu, ale zároveň byl jedním z těch, co uzavřely zmiňovaný inspirační kruh. A zároveň otevřel řadu dalších Scénář Pro hrst dolarů vychází z filmu Jódžinbó od Akiry Kurosawy. Zde je ale potřeba zmínit, že první westernový remake Kurosawova filmu natočil v roce 1960 režisér John Sturges. Jednalo se o kultovních Sedm statečných, kteří v podstatě představují Sedm samurajů na divokém západě.

Pro hrst dolarů se v následujících letech dočkalo dvou skvělých pokračování: Pro pár dolarů navíc a Hodný, zlý a ošklivý. Dolarová trilogie, jak se trojici Leoneho snímků nazývá, dodnes patří mezi to nejlepší, co ve westernovém žánru vzniklo. Oproti většině trilogií je na ní také jedinečná stoupající kvalita, kdy je každý další díl lepší než ten předchozí. Například režisér Quentin Tarantino považuje Dolarovou trilogii za nejlepší trilogii všech dob a Leoneho za jednoho z nejlepších režisérů. Inspirace špagety westerny je v Tarantinových filmech naprosto zřejmá. Tím nemyslíme jen barevné úvodní titulky a hudbu od Morriconeho. Mluvíme například i o práci s kamerou, detailními záběry na obličeje, popřípadě i přebírání celých scén. Například úvod Hanebných panchartů je v podstatě vykradená snídaňová scéna z Hodný, zlý a ošklivý.

Leone v 60. letech natočil ještě jeden kultovní špagetový western, Tenkrát na Západě, sledující střet několika postav na pozadí příchodu železnice. Stejně jako Dolarová trilogie, i Tenkrát na Západě vyniká pomalým tempem, budováním napětí a silnou atmosférou. Přestože byl však Leone první, nebyl rozhodně jediným evropským režisérem stojícím za westernovými filmy. Zapomenout rozhodně nesmíme ani na Djanga od Sergia Corbucciho, drsný příběh o bývalém vojákovi Unie, jež se zaplete do konfliktu mezi gangem konfederačních vojáků a skupinou mexických revolucionářů. Stejně jako Pro hrst dolarů, i Django je považovaný za kovbojskou adaptaci Kurosawova Jódžinba a zároveň patří mezi oblíbené filmy Quentina Tarantina. Jeho Nespoutaný Django funguje jako taková pocta a dokonce se v něm objevuje původní představitel Djanga, Franco Nero, prostřednictvím vtipného camea.

Abychom však nemluvili jen o italských špagetových westernech, filmy o kovbojích vznikaly i v dalších evropských státech. Němci natočili v Česku oblíbenou sérii o Vinnetouovi, který do role jednoho z hlavních hrdinů staví zástupce původních obyvatel Severní Ameriky, Apače Vinnetoua. Na přelomu 60. a 70. letech začalo být v Evropě populární i komediální podání westernů. Například Pravá a levá ruka ďábla od Enza Barboniho. Já osobně mám z této éry asi nejradši Podivné dědictví, v němž si Terence Hill střihl roli stereotypního britského šlechtice, co se na přání zesnulého otce vydává na divoký západ, aby se stal mužem. K tomu mu mají dopomoci otcovi bývalí kamarádi, kteří jsou zároveň dostavníkovými lupiči. Je to fakt sranda, vyzkoušejte to.

Co však sranda nebyla, byl osud westerného žánru jako takového. S transformací v Hollywoodu začaly filmy o kovbojích po více než 30 letech naprosté dominance postupně mizet z mainstreamu. Filmový průmysl se měnil, technologie se vyvíjela a do popředí pronikaly jiné žánry. Například špionážní a sci-fi žánr, na jejichž dominanci se snažil reagovat například seriál The Wild Wild West, který se stal předlohou pro stejnojmenný cattlepunkový snímek s Willem Smithem v hlavní roli. Jednalo se o western se špionážními a vědecko fantastickými prvky o dvojici agentů Tajné služby, jejichž úkolem bylo chránit Spojené státy americké před různými druhy nebezpečí. Seriál se dočkal čtyř řad a měl vcelku vysokou sledovanost, ale ani to zánik kovbojského žánru nezastavilo.

Zajímavé ale je, že i když byl western od přelomu 70. a 80. let v podstatě mrtvý, jeho prvky, témata, způsoby vyprávění a archetypy postav jsme mohli stále vídat, akorát v jiných žánrech. Nikoho jistě nepřekvapí, že se George Lucas při tvorbě filmové ságy Star Wars westernem dost inspiroval. Planeta Tatooine a především město Mos Eisley svou atmosférou, způsobem života a nebezpečím na každém kroku v podstatě představuje typické městečko na divokém západě. A třeba takový Han Solo, to je typický westernový hrdina. Jen s tím rozdílem, že místo aby jezdil na koni, lítá ve vesmírné lodi.

Inspiraci z westernu čerpají i další slavné značky z tohoto období. Ze sci-fi můžeme zmínit například Star Trek. Teď budeme trochu předbíhat, ale na přelomu milénia vznikl skvělý seriál Firefly, což není nic jiného než vesmírný western. John McClane ze Smrtonosné pasti je archetypálně v podstatě westernový hrdina. Proboha, vždyť i Batman je osamělý mstitel, co se snaží zkažené město očistit před hromadou padouchů.

Každopádně, v 90. letech se western jako takový začal pomalu vracet k životu. Už to nebyl mainstream, spíš niche, ale pár komerčně úspěšných filmů najdeme. Z tohoto období definitivně stojí za zmínku Costnerův oscarový Tanec s vlky o unijním hrdinovi z Občanské války, jenž je vyslán na odlehlou hranici civilizace, kde postupně naváže vztah s indiánským kmenem Sioxů a začne přehodnocovat svůj pohled na svět i vlastní identitu. Snímek přinesl do westerného žánru silně empatický pohled na původní obyvatele Ameriky a zároveň ukazuje bílé kolonisty ve špatném světle. Vcelku podobná témata řeší i další úspěšný snímek z devadesátek, Poslední Mohykán, který vznikl na základě již zmiňované stejnojmenné knihy od Jamese Fenimora Coopera. 

Zapomenout nesmíme ani Eastwoodův oscarový realistický western Nesmiřitelní z roku 1993. V něm se stárnoucí pistolník a lupič snaží žít poklidný život farmáře poté, co pověsil svou předchozí násilnou kariéru na hřebík. Ve finále se však naposledy nechá zlákat k návratu ke své násilné minulosti. Přijme totiž zakázku na dopadení dvou mužů, kteří ve městě pořezali jednu z prostitutek. Spolu s tím ale musí čelit vlastním démonům a důsledkům činů, které ho kdysi proslavily.

S westernovým žánrem to v tomto stylu šlo dál i v první dekádě a půlce druhé dekády nového milénia. Žánr byl stále okrajový, ale sem tam vyšel nějaký ten film nebo seriál, který oslovil větší množství diváků. Za zmínku stojí například seriál Deadwood z produkce HBO, popřípadě můj oblíbený snímek 3:10 Vlak do Yumy, což je v pořadí druhý pokus zadaptovat stejnojmennou povídku spisovatele Elmora Leonarda. Jak Deadwood, tak i Yuma se drží určitých zajetých kolejí a žádný vývoj do tradičního westernového žánru nepřinášejí. To však neznamená, že s sebou nové milénium nepřineslo nějakou tu evoluci. 

Tou byly Neo-westerny. Jedná se o příběhy, které se odehrávají v současné době, ale zároveň pracují s atmosférou a motivy divokého západu. První takové filmy samozřejmě vznikaly i v minulém století, například Drsný Harry s Clintem Eastwoodem. Jedním z nejslavnějších zástupců je však snímek Tahle země není pro starý, filmová adaptace stejnojmenné knihy Cormaca McCarthyho, která v roce 2007 získala čtyři Oscary. Přestože se snímek odehrává v roce 1980, jeho zasazení do Texasu a motivy typu neúprosného zabijáka jako moderního pistolníka nebo neustálého střetu zákona a chaosu jasně odkazují na klasický western, jen převedený do současnějšího a realističtějšího světa. Neo-western je však docela otevřený subžánr, takže do něj bezpochyby spadají i tituly jako Gran Torino nebo Zkrocená hora.

V roce 2012 zase Quentin Tarantino oživil a modifikoval špagety westerny prostřednictvím Nespoutaného Djanga. Jistě, je to snímek od Tarantina, takže je dost jedinečný, autorský a tarantinovsky stylizovaný. Ale jak již bylo řečeno, špagety westerny od Sergia Leoneho patří mezi největší inspirace pro tohoto magora z videopůjčovny a na Djangovi je to znát. Na úspěch příběhu otroka, ze kterého se stane hrdinný lovec odměn, navíc o tři roky Tarantino navázal dalším skvělým autorským westernem s názvem Osm hrozných.

Právě od roku 2015, kdy Osm hrozných vzniklo, se začíná klasický western částečně vracet zpátky do mainstreamu. Ve stejný rok jako Tarantinův druhý western přišel do kin i Revenant Zmrtvýchvstání, příběh lovce a trappera Hugha Glasse, jenž se po krvalečném útoku medvěda a zradě od vlastních druhů vydává na strastiplnou cestu za pomstou. Revenant posouvá westernový žánr zase trošku víc k realističnosti. Snímek je temný, syrový, brutální. Je to prostě western kompletně zbavený jakékoliv dávky romantismu. A dá se částečně říct, že v tomhle duchu se westernový žánr nese do současnosti.

Na videoherním poli oživil lásku mas ke kovbojským dobrodružstvím druhý díl série Red Dead Redemption od Rockstar Games. Z hlediska klíčových motivů je na příběhu psance Arthura Morgana vlastně zajímavé to, že zatímco klasický western řeší problematický vznik civilizace na divokém území, Red Dead Redemption 2 naopak řeší opačný problém. Arthurův gang se snaží vyrovnat s tím, že divoký západ mizí. A starý způsob života už na plně civilizovaném území prostě nefunguje stejně jako fungoval dřív.

Ve stejném roce, kdy vyšlo Red Dead Redemption 2, zažil western boom i na televizních obrazovkách. A to díky diváky i kritiky opěvovanému seriálu Yellowstone, který z jeho showrunnera, Taylora Sheridana, udělal v podstatě nejvlivnějšího westernového tvůrce současnosti. Jistě, Yellowstone je Neo-western ze současnosti, ve kterém jde převážně o boj rančerské rodiny Duttonových o udržení svého pozemku, o mocenský boj, vliv a rodinné vztahy. Jenže za prvé, prostředí ve kterém se seriál odehrává, silně připomíná divoký západ. A za druhé, obrovský úspěch tohoto seriálu umožnil Sheridanovi přijít i s prequely z minulosti.

A tím se dostáváme ke skvělému seriálu 1883, který diváky bere zpátky do období divokého západu a ukazuje, jak se rodina Duttonových dostala do oblasti Montany, kde založila svůj proslulý ranč. 1883 se jako většina tradičních westernů nového milénia drží v duchu realističnosti. Seriál sice není tak syrový a brutální jako Revenant a hlavní hrdinka Elsa si divoký západ hodně romantizuje. Jenže právě tenhle romantický pohled je postupně konfrontován s realitou. 1883 ukazuje dlouhou a nebezpečnou cestu napříč neznámým územím, kde na postavy čekají nemoci, nedostatek jídla, nebezpečné přírodní živly a neustálá hrozba smrti. Je to dramatická a smutná podívaná, na jejímž konci nezůstanou jedny oči suché.

Na příběh 1883 pak navazuje další skvělý seriál 1923, který sleduje další generaci Duttonových v době velkých změn a nejistoty. A ve westernovém žánru zazářil i Netflix se syrovou a brutální minisérií Kdysi dávno v Americe od Marka L. Smitha, scenáristy Revenanta. Ta se vrací do období raného osidlování amerického Západu a nabízí nekompromisní pohled na střet civilizací, kde proti sobě stojí osadníci, původní obyvatelé a Mormoni.

A pak je tu například psychologický western Nepřátelé od Scotta Coopera, ve kterém musí válečný hrdina eskortovat svého největšího nepřítele, šajenského náčelníka Žlutého jestřába, zpět do jeho domoviny. Nebo silně atmosferičtí a realističtí Zabijáci rozkvetlého měsíce od Martina Scorseseho. Ti se zaměřují na skutečný příběh kmene Osedžů, jenž na počátku 20. století zbohatli díky nalezišti ropy na jejich území. S jejich bohatstvím ale přichází vlna záhadných vražd rukou lidí, kteří se snaží získat kontrolu nad jejich majetkem.

Co se tím vším snažíme říct je, že western se v podstatě vrátil zpět na výsluní. Už sice nevychází desítky filmů ročně jako ve Zlaté éře, ale pokaždé, když se nějaký objeví, většinou vzbudí úspěch a často i velkou pozornost. Zároveň je ale na první pohled úplně jiný než dřív. Z jednoduchých a silně romantizovaných příběhů o hrdinech se stal mnohem realističtější a kritický pohled na historii, společnost i samotnou lidskou povahu. Místo jasného rozdělení na dobro a zlo dnes řeší morální dilemata, následky násilí a cenu civilizace. A právě v tom ve finále spočívá jeho síla. Western vždycky šel s dobou. Proč? Protože to není jen obyčejný žánr, ale základní stavební kámen moderního vyprávění příběhů.

A jak vnímáte western vy? Ohrnovali jste nad ním v dětství nos a teď ho máte rádi? Jestli ano, jaký je váš oblíbený počin, popřípadě jaká éra westernů vás baví nejvíc? Klidně se nám rozepište v komentářích.