Tento článek měl původně vysvětlit koncept problému tří těles, Fermiho paradox a další důležité aspekty nového sci-fi seriálu společnosti Netflix. Místo toho se bude zabývat jeho případným zrušením a tím, co sakra Netflix dělá s propagací svého velkého seriálu. Problém tří těles, který měl být další netflixovskou odpovědí na Hru o trůny, má totiž na poměry Netflixu mizernou sledovanost. A takový seriál se obvykle nedočká ani druhé série. Navíc jde o extrémně nákladnou produkci, kdy jednotlivé epizody spolknou 20 milionů dolarů. To je naproti 6-15 milionům na epizodu v průměru za Hru o trůny a 12 milionům za epizodu u první série Zaklínače poměrně vysoká částka. Na rozdíl od těchto seriálů však první série zatím zdaleka nedosahuje kýžených výsledků, pokud jde o sledovanost. A to i přesto, že se seriál nachází v aktuálním žebříčku Top 10 společnosti Netflix. V České republice je na prvním místě a celosvětově na druhém.

Konkrétní údaje zveřejnila společnost What's on Netflix. Na jejich základě můžeme vidět, že v prvním týdnu dosáhl seriál celkem 11 milionů zhlédnutí. Když to však porovnáme s jinými známými seriály, vidíme, že to není nic velkého. Zaklínač, který byl podstatně levnější, dosáhl ve stejném období 22,3 milionu, Avatar: The Last Airbender 21 milionů, One Piece 18 a půl milionu a třeba FUBAR s Arnoldem Schwarzeneggerem 12 a půl milionu. Vidíme ale také kritikou i diváky oceňovaný seriál 1899, který měl v prvním týdnu stejná čísla jako Problém tří těles a byl zrušen. Podobně si vedl i zrušený Resident Evil s deseti a půl miliony zhlédnutí.

Samotné zobrazení jistě není důvodem ke zrušení seriálu. Musíme se však podívat na poměr počtu zhlédnutí a nákladů na výrobu seriálu, a ten je v případě Problému tří těles extrémně vysoký. Například seriál 1899 měl celkový rozpočet 60 milionů eur, z nichž část zaplatili Němci. Z průměrných 7,5 milionu eur na epizodu tak Netflix zaplatil pouze 6 milionů. Seriál byl zrušen, přestože se celých 5 týdnů držel v první desítce seriálů od Netflixu. S Problémem tří těles má však společnou mizernou propagaci.

Společnost Netlfix je již známá tím, že se nebojí krátce po vydání první série své seriály utnout, pokud se jim nelíbí čísla. Před třemi lety jsme o tom udělali celé video a je aktuální doposud. Mezitím se ale ukázalo, že nejsou schopni své velké a drahé série ani dostatečně propagovat. Problém tří těles je velké, těžké, oceňované sci-fi, které lze z hlediska množství čtenářů nebo zájmu v knižní sféře zařadit po bok Kola času, jehož třetí řada se na Amazonu už točí, nebo Hry o trůny, která se dočkala osmi sérií a vlastního spin-offu. Přesto se zdá, že Netflix i tentokrát něco zvoral.

Tento druh díla zkrátka potřebuje velkou propagaci, aby se dostal pod kůži divákům, kteří o něm nemají ani ponětí. Od Martina jsem také nic nečetl, ale Hru o trůny jsem viděl téměř celou. Zaklínače jsem zase četl, ale ačkoli jsem druhou sérii znechuceně vypnul, první jsem bingoval, protože Netflix dokázal kolem seriálu udělat takový hype, že to prostě fungovalo. Ale v případě Problému tří těles jsme se nedočkali téměř žádných rozhovorů s herci, s autorem, nikdo nám nevysvětlil problematiku kolem knih nebo proč je to tak důležité dílo. Dostali jsme pár trailerů a to mělo stačit. Ale pravděpodobně to nestačilo. Zvlášť když se zdá, že mnoho diváků seriál nepochopilo, a jiní, kteří knihy četli, nebyli s touto adaptací stoprocentně spokojeni.

Netlfixu však jako obvykle nepomáhá jejich systém binge watch, který si doslova sami definovali. Stále více se ukazuje, že pokud vydáváte epizody každý týden, jako to dělá HBO nebo dokonce Amazon Prime, může sledovanost seriálu na jednu epizodu růst, protože diváci postupně naskakují na rozbíhající se vlak. Diskuze v práci, ve škole nebo na internetu, rozbory jednotlivých epizod a novinky na zájmových webech mají tendenci přitáhnout nové diváky, kteří v obavách, aby o něco nepřišli, začnou sledovat nejnovější sérii. Navíc je mnohem snažší najít si jednu hodinu týdně na sledování nejnovějšího dílu, než sfouknout celý seriál za jeden večer. To je jeden z důvodů úspěchu seriálu Hra o trůny. Navíc to tvůrcům dává možnost dokončit a doladit postprodukci pozdějších dílů a speciální efekty, na kterých se často pracuje ještě během vysílání prvních dílů.

Netflix se o něco podobného snaží i rozdělením seriálů na poloviny, jako tomu bylo v případě poslední řady Stranger Things, ale to prostě nestačí. Pro diváky, kteří jsou zvyklí na bingewatch od Netflixu, je to spíše rušivé. A pak je tu nedůvěřivá skupina, která seriál ani nezačne sledovat, protože Netflix ho stejně po první sérii zruší. A pak má seriál nízkou sledovanost. Je to začarovaný kruh.

Navíc tvrdá čísla nejsou úplně všechno. To se ukázalo v případě seriálu Warrior Nun, který Netflix zrušil po druhé sérii. Mimořádně silný tlak na společnost ze strany fanoušků seriálu, který zahrnoval i zakoupení billboardu přímo před budovou Netflixu, nakonec vyústil v zakončení seriálu třídílným filmem. Osiřelé seriály Netflixu si občas berou pod svá křídla jiné streamovací platformy, což ukazuje, že metoda měření, kterou Netflix používá, není vždy směrodatná. Například seriál Tuca and Bertie se takhle přesunul na televizi adult swim.

Budoucnost seriálu Problém tří těles tak v současnosti vypadá stejně chaoticky jako počasí na jedné z planet Trisolarské soustavy. Je možné, že i přes nízká čísla se Netflix rozhodne seriál nezrušit, zejména proto, že druhá řada by měla být ještě zajímavější a zároveň ještě dražší na výrobu než první. Ať tak či onak, nakonec se to ale vrací k tomu, že Netflix prostě absolutně selhává v propagaci svých nových důležitých značek, zvlášť když už jejich výroba vyústila ve velké částky. Navzdory tomu, že některé tituly se dokáží propagovat a fungovat téměř úplně samy, ve většině případů je obtížné dosáhnout vysoké sledovanosti v prvních týdnech, pokud se řádně neinvestuje také do reklamy. A o ty Netflix zřejmě příliš nestojí. Přitom právě produkčně náročné a drahé seriály, kterým Three Body Problem rozhodně je, takovou propagaci potřebují jako sůl.