Jak moc se Rod Draka liší od knižní předlohy?

Zima se blíží, Lannister vždy splácí své dluhy, Nic nevíš, Jone Sněhu. Tyto fráze se svého času dostaly do lidové slovesnosti stejně jako reklamní slogany na snickers nebo Coca-Colu. Po masivním úspěchu seriálu Hra o trůny neboli Game of Thrones jste možná i vy sáhli po knižní předloze George R. R. R. Martina s názvem Píseň ledu a ohně. Pokud vás tento průnik pikantních intrik a fantasy prvků pohltil, mohli jste se ponořit ještě hlouběji do krvavé, bouřlivé a fascinující historie Západozemí s kronikou rodu Targaryenů. Knižní spin-off Oheň a krev se před dvěma lety také dočkal seriálové podoby, které se povedlo něco nevídaného. Vyprávění o fiktivní historii přetvořili tvůrci ve strhující portrét rodiny rozvrácené touhou po moci. To však není pro svět Game of Thrones žádná novinka. Faktem ale je, že Oheň a krev se chvílemi čte jako skutečně poutavá stránka na Wikipedii. Popisuje totiž desetiletí vlády Targaryenů, a proto nemá vždy prostor zabíhat do detailů. Na druhou stranu zhuštěná časová osa poskytla filmařům určitou volnost rozvíjet a doplňovat klíčové momenty nebo prohlubovat charaktery postav. Seriál tedy provedl ve zdrojovém materiálu poměrně dost změn. Některé z nich byly podle fanoušků velmi zdařilé, jiné naopak kontroverznější. Posouzení nechám na vás, protože druhá série nám klepe na dveře a nadešel čas si sesumírovat největší rozdíly mezi seriálem a knihou. 

Především je třeba říci, že kniha Oheň a krev má „nespolehlivého vypravěče“. Události příběhu jsou převyprávěny očima historiků, a to zejména učencem Citadely, mistrem Gyldaynem. On i další, kteří do kroniky přispěli, podávají někdy čtenáři dvě či tři různá svědectví, a tedy i odlišné verze, přičemž určení pravdy ponechávají v jeho rukou. Jedním z pramenů, k nimž se mistr Gyldayn obrací, je svědectví trpaslíka jménem Mushroom, který sloužil na dvoře Targaryenů jako šašek. Jeho vyprávění jsou plná spiknutí a oplzlostí , ale díky jeho „nenápadnému“ postavení mu prý bylo umožněno spatřit mnohá tajemství. Gyldayn pak porovnává jeho tvrzení s názory jiných historiků a nezřídka si příběhy protiřečí. Tento prvek byl ze seriálu pochopitelně eliminován, a tam, kde se kniha přiklání k nejednoznačnosti, Rod Draka volí cestu definitivní. 

Před uvedením titulu se často diskutovalo o vzhledu postav, ale těch modifikací je více. Další obecnější změnou je věk protagonistů. Například Rhaenyra a král Viserys jsou v sérii starší a Alicent byla pro změnu trochu „omlazena“. V knize totiž Rhaenyru a Alicent dělí zhruba deset let, a i když je jejich vztah zpočátku popisován jako přátelský, není zdaleka tak intimní jako v seriálu. Ten se od prvního dílu zaměřuje na přátelství obou žen, které jsou nyní vrstevnicemi. Toto dětské pouto dodává pozdějšímu konfliktu mezi rodinami Targaryenů a Hightowerů další vrstvu. Jejich rozkol má o to větší emocionální váhu, a není tak čistě politickou záležitostí. Je to i osobní. 

Co se týče samotné Alicent, kniha odhaluje, že vystupovala již jako společnice bývalého krále Jaehaeryse, Viserysova dědečka. Je vykreslena spíše jako prospěchářka a ničemná žena. Seriál se více zabývá jejími motivacemi, což z ní dělá přesvědčivější lidskou bytost. I když je na rozdíl od předlohy do vztahu s Viserysem dotlačena svým otcem, způsob, jakým s králem komunikuje, stále naznačuje lstivost a manipulaci. 

První díl nám tak kromě vztahu ústředních protagonistek ukazuje další dvě klíčové události: narození syna krále Viseryse a královny Aemmy a turnaj na oslavu této zprávy. Bojové scény mezi princem Daemonem a serem Cristonem Colem jsou přímo konfrontovány s bolestným porodem královny. Tato sekvence jako by podtrhovala Aemmina slova, že porodní lůžko je vlastně ženským bojištěm. V knize se však porod a turnaj, na němž je představen ser Criston, neodehrávají současně. Spojení okázalé oslavy s Aemmyiným utrpením ukotvuje budoucí konflikt, totiž upřednostnění mužské linie před ženskou. Ostatně i Viserysovo dilema, zda zachránit nenarozeného syna, ale obětovat manželku surovým císařským řezem, je tedy nakonec zcela nové. V románu je jen krátce zmíněno, že královna zemřela při porodu, bohužel spolu s čerstvě narozeným princem Baelonem. V tomto světle nabývá postava seriálového Viseryse úplně jiných kontur. 

V závěrečných okamžicích pilotního dílu pak padne ještě jedna bomba. Těsně předtím, než Viserys jmenuje Rhaenyru svou dědičkou, odhalí dceři tajemství, které se dědí z generace na generaci. Aegon Dobyvatel, dávný předek Targaryenů, který si podmanil Západozemí, měl prorocký sen o konci světa. Předpověděl příchod strašlivé zimy, kterou lze porazit pouze tehdy, pokud se Západní království spojí s Targaryeny na Železném trůnu. Aegon tento sen nazval Píseň ledu a ohně. Jedná se o velké pomrknutí na fanoušky seriálu Hra o trůny, protože v knize se žádné takové informace nevyskytují. Přesto podle tvůrců Rodu Draka pochází přímo od samotného Martina. Podobně novátorsky je do seriálu implementován i jeden z klíčových artefaktů Hry o trůny, a sice dýka z valyrijské oceli. Původně nebylo nikdy vysvětleno, odkud se tato zbraň vzala, ale nyní se zdá, že je důležitou součástí Aegonova proroctví. Koneckonců ji v Rodu Draka nevidíme naposledy. 

Ve druhém díle hraje velkou roli krádež dračího vejce, které patřilo zesnulému princi Baelonovi. Daemon zamýšlí vejce darovat dítěti, které plánuje mít se svou milenkou Misarií. Právě ve chvíli, kdy hrozí vypuknutí násilí mezi Daemonovými Zlatými plášti a vojáky Oty Hightowera, přiletí Rhaenyra na svém drakovi a přesvědčí strýce, aby od svého záměru upustil. Kniha tuto událost opět popisuje jen několika větami, přičemž mladá princezna se v ní vůbec neobjevuje. Viserys pouze vyhrožuje Daemonovi, že pokud nevrátí vejce a neusedne po boku své právoplatné manželky, bude označen za zrádce. Horkokrevný princ rozkaz neochotně splní, a to je vlastně všechno.

Tento adaptační proces se v seriálu ještě několikrát zopakuje. Tvůrci vezmou událost krátce naznačenou v knize a udělají z ní ústřední bod epizody, do níž zapojí i ostatní hlavní postavy. Kniha sice na dané události naráží, ale neponořuje se do nich na úrovni scény. 

Stejně tak Rod Draka doplňuje detaily opulentního honu na počest narozenin Viserysova a Alicentina syna Aegona, který jsme viděli ve třetí epizodě. Konkrétní scény se v knize nevyskytují, stejně jako setkání Rhaenyry s kancem nebo bílým jelenem. S nápadem zasnoubit Rhaenyru a Aegona přišla v knihách Alicent, zřejmě ve snaze dostat svého syna na Železný trůn. Seriál toto vypočítavé jednání přenesl na Ottu, hádám, že s cílem zvýšit Alicentiny sympatie. Odlišné byly i svatební návrhy Jasona Lannistera, který o Rhaenyru usiloval během návštěvy Casterlyovy skály, nikoliv při onom lovu. Podle zdrojových materiálů také nikdy nenavrhl postavit na své tvrzi dračí jámu, ačkoli s myšlenkou, že Lannisterové touží po vlastním drakovi, se v knize pracuje. 

Na rozdíl od knižní předlohy se v seriálu můžeme ponořit do dalších milníků, které dotvářejí prostředí a budují napětí mezi postavami. Jedním z takových příkladů je první skutečně akční sekvence Rodu Draka, a sice bitva o území zvané Stepstones (odmítám to nazývat českým překladem „Kamenoschody“, protože trvám na tom, že je to naprosto deb*lní a zeměpisné názvy by se až na výjimky překládat neměly!) Kniha tažení Daemona Targaryena a Corlyse Velaryona proti zlotřilému Crabfeederovi glosuje . Označuje jej za jejich „soukromou válku“ a nepřikládá této události téměř žádnou váhu. Nicméně seriál naservíroval spektakulární bitvu, která sice není pro následující děj nikterak zásadní, ale opět prohlubuje náturu Daemona i Viseryse. Navíc je zde představen Laenor Velaryon jako dračí jezdec, který oproti svému knižnímu předchůdci vystupuje jako válečník, ačkoli se boje původně ani nezúčastnil. Z knihy zjišťujeme, že válku financoval a podporoval Viserys, aby Daemona držel stranou, přičemž nikde není uvedeno, že by si na tuto skutečnost někdo stěžoval.

Ve čtvrtém díle pak Rod Draka ukončuje spekulace o vztahu Rhaenyry s jejím strýcem i serem Cristononem. Kromě toho, že incest udeřil plnou silou, znamenají první sexuální zkušenosti mladé princezny také zlom v budoucím boji o moc. Oheň a krev právě na tomto místě srovnává několik různých pramenů. Jedna verze tvrdí, že Rhaenyra a Criston Cole spolu nikdy nespali. Ona mu sice vyznala lásku a pokusila se ho svést, ale Criston ji odmítl kvůli slibu, že jako člen Královské gardy bude žít v celibátu. Jiná pověst zase tvrdí, že to bylo naopak, ale v každém případě na tajnou romanci v knize vlastně nedošlo. Co se týče vztahu s Daemonem, proslýchá se, že princ svou neteř svedl. Říká se však také, že Rhaenyra přišla za Daemonem sama, aby ji naučil, „jak potěšit muže“.

U pikantních dramat ještě zůstaneme, protože pátý díl se nese v pravém stylu Hry o trůny, a sice krveprolití na svatbě. Obětí svatební hostiny Rhaenyry a Laenora se stane ženichův milenec ser Joffrey, který zemře právě rukou Cristona Colea. Ten se vzpamatovává z Rhaenyřina odmítnutí a Joffrey ho provokuje, když se přizná, že zná tajemství princezniných záletů. Criston skutečně Joffreyho v Ohni a krvi zabije, ale nestane se tak na svatbě, nýbrž během turnaje. Navíc nám kniha neposkytuje žádné zdůvodnění této smrti a nevíme, co k činu vedlo. Seriál také objasnil a rozšířil okolnosti spojenectví mezi Cristonem a Alicent. Dle knihy se po zmíněném turnaji stal jejím věrným ochráncem, ale mezery a detaily nechává Martin na čtenářově fantazii.

V tomto ohledu je Rod Draka o dost konkrétnější.  

Šestá epizoda série pak navýšila počet smrtí o Harwina a Lyonela Strongových. Oba se stali oběťmi požáru v Harrenhalu, přičemž je jasně vidět, že šlo o úskok Lyonelova nejmladšího syna Larisy. V knize byla tragédie spojována s harrenhalskou kletbou, ale objevila se i řada potenciálních viníků. Mezi podezřelými byli princ Daemon, lord Corlys i král Viserys a všichni měli svůj motiv. 

Kromě toho však smrt čekala i Daemonovu druhou manželku Laenu Velaryon. Knižní verze uvádí, že dračí jezdkyně zemřela po těžkém porodu, ale naposledy se pokusila nasednout na svou dračici Vhagar.

Bohužel než k ní došla, zhroutila se a zemřela. I v Rodu Draka se Laena snaží přiblížit smrti dračí jezdkyně, jak jen to jde, a dobrovolně končí přímo v plamenech Vhagar.

Hrozivá dračice však nezůstala dlouho bez pána a během Laenina pohřbu si ji osedlá i princ Aemond. Následná roztržka mezi ním a dětmi Rhaenyry a Laeny ho připraví o oko. Alicent se dožaduje uplatnění nároku oko za oko, a to doslova, ale na rozdíl od knihy vytáhne na Rhaenyru onu valyrijskou dýku. Taková agrese se vymyká její jinak vyrovnané povaze. Výbuch hněvu a frustrace je smyšlený čistě pro seriál, kdežto v knize je Alicent ctižádostivá i vypočítavá, ale nenechá se ovládnout emocemi. Celý vyhrocený moment se vlastně na stránkách knihy odehrává v rámci možností mírně a je ukončen bez krve či napínavých výstupů. 

Jedním z největších odklonů od předlohy je však bezpochyby smrt Laenora Velaryona. Knižní manžel Rhaenyry skutečně a definitivně zemřel v souboji se svým milencem Qarlem, zatímco seriálová verze smrt pouze předstírá. Vzhledem k Martinově zálibě ve vraždění vlastních postav se jedná o mimořádný zvrat. Laenor a Qarl společně uprchnou do Driftmarku (opět Náplavomarka, vážně?) a nikdo kromě nich netuší, že vražda byla pouze zinscenovaná. Na poměry Martinova světa je to vlastně šťastný konec. Nebo snad můžeme očekávat Laenorův návrat?

Když už je řeč o dramatických odchodech, uveďme jeden epický příchod na scénu. Po Viserysově smrti Aegonovu promptní korunovaci naruší Rhaenys na svém drakovi. V sále způsobí pořádný rozruch, rozšlape dav bezvýznamných poddaných a triumfálně odlétá podpořit Rhaenyru. Podle knihy však nevíme, kde se Rhaenys během Aegonovy korunovace nacházela, přičemž o její přítomnosti či útěku není zmínka. Na druhou stranu se uvádí, že sám Aegon po korunovaci třikrát obletěl město na drakovi Sunfyrovi. 

U draků zůstaneme i ve finále, které vyvrcholilo šokující smrtí prince Luceryse. Ten přijíždí do sídla rodu Baratheonů, aby lobboval za podporu své matky Rhaenyry při nástupu na trůn. Podobný nápad dostali i Zelení, protože ze stejného důvodu je na místě princ Aemond. Nejenže se Borros Baratheon postaví na stranu Aemondova bratra Aegona, ale dojde i na zmíněné „oko za oko“. Oba chlapci skončí v souboji na draky, ale ačkoli tento akt není v knize příliš popsán, seriál opět nabízí strhující pohled. Technicky vzato Luce zemře stejným způsobem, ale předloha naznačuje, že Aemondovo jednání bylo záměrné. Rod Draka zde přidává jiné nuance, neboť oba ztrácejí kontrolu nad svými draky a Aemond je viditelně šokován. Jeho cílem bylo Lucerys trápit a šikanovat, ale ne ho rovnou zabít, což ho sice staví do role krutého tyrana, ale ne nutně chladnokrevného vraha. Seriál tak pracuje s myšlenkou, že šlo vlastně o nehodu, a připomíná nám, jaká jsou draci mocná a svéhlavá stvoření, která nejsou jen otroky Targaryenů.

Seriál nakonec provedl mnoho dalších menších i větších změn. Za zmínku stojí Aegonův útěk z korunovace, stejně jako napětí mezi Ottem a Alicentem. Obojí se v knize neobjevuje a zároveň dochází na několika místech k úpravám časové osy. Neváhejte nám tedy do komentářů napsat, jak se vám tyto změny líbí nebo jaké další rozdíly mezi předlohou a seriálem jste zaznamenali.