Od Space Jamu po Vildu: historie hraných Looney Tunes filmů

Tak schválně. Která postavička z Looney Tunes byla vždy vaše nejoblíbenější? A neříkejte hned Lola Bunny, vy uchyláci. Já třeba měl vždycky rád Kačera Daffyho, protože jsem tak nějak souzněl s tím jeho smolařstvím a obecně to byl vždycky strašný sympaťák. Ovšem z celého slavného animovaného týmu to nebyl jediný člen, jemuž se smůla konstantně lepila na paty. Ještě zde totiž máme starého dobrého Kojota Vildu, který v podstatě zasvětil celou svou existenci dopadení Ptáka uličníka. A nebudu lhát, veškeré jeho pokusy, které pro něho snad vždy končily naprostou katastrofou, byly jedněmi z nejvtipnějších věcí, co jsem jako prcek v animácích viděl. Ale zároveň musí člověk ocenit jeho neuvěřitelnou vytrvalost, to zase jo!

Právě kolem těchto útrap se točí i nejnovější hraný Looney Tunes film Kojot vrací úder (nebo výjimečně lepší slovenský název Kojot vs. šmejdi), v němž se Vilda rozhodne žalovat firmu Acme za to, že veškeré jejich produkty se vždy obrátily pro němu. Samozřejmě ale nejde o první ,,hraný” Looney Tunes film. A jelikož nyní máme snímek o Vildovi konečně v kině, je ideální čas si připomenout, co mu vlastně předcházelo. A kdo ví, možná jste na jednom daném titulu vyrůstali i vy. 

Studio Warner Bros. vytvořilo z Looney Tunes napříč desetiletími jednu ze svých nejslavnějších značek. Přesto je ale jejich historie na poli celovečerních hraných filmů překvapivě krátká.

Pokud totiž vynecháme čistě animované snímky a různé sestřihové filmy složené ze starších grotesek, existují vlastně pouze čtyři skutečné celovečerní hrané či hraně-animované Looney Tunes filmy. A to Space Jam, Looney Tunes: Zpět v akci, Space Jam: Nový začátek a nyní nově i Kojot vrací úder.

Než se na ně ale podíváme trochu blíže, musíme jít ještě trochu hlouběji do minulosti. Po dlouhou dobu nikdo nepřemýšlel o Bugsovi nebo Daffym jako o hrdinech nějakého velkého hollywoodského celovečeráku. Warner Bros. ale poměrně brzy začali experimentovat s jejich začleňováním do hraných filmů. Jedním z příkladů je muzikál Two Guys from Texas z roku 1948, kde se Jack Carson během snové sekvence dostane do animovaného světa a narazí přímo na Bugse Bunnyho.

Ano, sice ještě vyloženě nešlo o skutečné propojení dvou světů v rozsahu pozdějších filmů, ale onen princip byl na svou dobu pozoruhodný. Dalším příkladem byl muzikál My Dream Is Yours z roku 1949 s Doris Day. V jisté hudební sekvenci se hraní herci ocitnou mezi animovanými postavami, v rámci čehož se na scéně objeví jak Bugs Bunny, tak i Tweety. Už koncem 40. let tedy Warneři experimentovali se stejnou základní myšlenkou, na níž bude o několik desetiletí později stát již zmíněná čtveřice filmů. Pořád ale šlo pouze o takové krátké vložky uvnitř jinak hraných filmů.

Zásadní zlom však přišel v roce 1988 s filmem Roberta Zemeckise Falešná hra s králíkem Rogerem. Jistě, nejde vyloženě o Looney Tunes film, byť opět zde měly některé postavičky cameo, nicméně jeho význam pro budoucnost značky je i tak poměrně dost velký.

Hollywoodu totiž ukázal, že animované postavičky nemusí být jen krátkou atrakcí uvnitř hraného filmu, ale mohou fungovat jako plnohodnotní ,,herci”, pohybovat se před kamerou, manipulovat s předměty a existovat vedle skutečných lidí. Navíc se podařilo něco, co dnes působí skoro nepředstavitelně: v jednom filmu se sešly postavy konkurenčních studií. Mickey Mouse se objevil společně s Bugsem Bunnym a Kačer Donald se dokonce utkal s Kačerem Daffym.

Úspěch Falešné hry s králíkem Rogerem zároveň dokázal, že klasické kreslené postavičky mohou být i po desítkách let základem moderního hollywoodského blockbusteru. A Warneři si toho samozřejmě všimli. A tím se konečně dostáváme k prvnímu celovečernímu Looney Tunes filmu, který osobně mám obzvlášť v srdci. Navíc když by se mě někdo zeptal na film, který pro mě nejvíce vystihuje 90. léta, tak vždy okamžitě vypálím… Space Jam.

Historie Space Jamu je obzvlášť zajímavá, protože nezačala v nějaké scenáristické kanceláři, ale v reklamě na boty. Na začátku 90. let byl Michael Jordan jedním z nejslavnějších sportovců planety a značka Nike hledala další způsoby, jak svou největší hvězdu propagovat. Reklamní agentura Wieden+Kennedy proto přišla s nápadem spojit Jordana s Bugsem Bunnym. Výsledkem byl spot Hare Jordan odvysílaný během Super Bowlu v roce 1992, v němž Bugs Jordanovi pomáhá během basketbalového zápasu. Reklama měla velký úspěch a proto následovala další spolupráce s Warnery.

Režisér reklam Joe Pytka později potvrdil, že právě tyto spoty se staly přímou inspirací pro celovečerní Space Jam. No ještě aby ne! Myšlenku filmu začal prosazovat Jordanův obchodní tým, především jeho manažer a právník David Falk spolu s producentem Kenem Rossem. Warner Bros. zároveň už delší dobu hledali způsob, jak dostat své klasické animované postavy do moderního celovečerního filmu, takže spojení Jordana a Looney Tunes dávalo komerčně i tvůrčím způsobem smysl. Producentem se stal rodák z Československa Ivan Reitman, scénář pak připravili Leo Benvenuti, Steve Rudnick, Timothy Harris a Herschel Weingrod, přičemž režie se ujal právě Joe Pytka.

Vývoj projektu výrazně ovlivnil Jordanův odchod z NBA. Po smrti svého otce Jamese Jordana v roce 1993 ukončil profesionální basketbalovou kariéru a zkusil se prosadit v baseballu. Super bylo, že scenáristé tuto skutečnost neignorovali, ale zapracovali ji přímo do příběhu. Film proto začíná Jordanovým odchodem z NBA a baseballovou scénou, ve které stál za prd, pak ale do jeho života vstoupí Bugs, jenž nutně potřebuje pomoc s pořádně velkým malérem.

Tím vznikla jedna z nejzajímavějších vlastností Space Jamu: Jordan zde hraje sám sebe, přičemž film funguje jako taková odbočka z jeho skutečného života. Space Jam zároveň vznikal v době, kdy Disney prožíval obrovskou animační renesanci díky filmům jako Kráska a zvíře, Aladin, Lví král nebo můj obzvlášť oblíbený Zvoník u matky boží, o kterém mimochodem máme také článek/video! Warneři proto chtěli naplno využít vlastní slavné postavy a vybudovat celovečerní animační produkci. Kvůli tomu investovali do nové infrastruktury, v rámci čehož vznikala divize Warner Bros. Feature Animation, jejímž prvním filmem se stal právě Space Jam. Produkce se ale musela přizpůsobit tomu, že Jordan nebyl herec, ale aktivní vrcholový sportovec. A co si budeme povídat, když se na film podívate dnes, je to vidět. Ale hej, charismatický sympaťák je to furt! 

Warner Bros. proto ve svém areálu vybudovali provizorní tréninkové centrum známé jako Jordan Dome, kde mohl mezi natáčením pokračovat v basketbalové přípravě. Ještě složitější bylo samotné hraní s animovanými postavami, které na place neexistovaly. Velká část filmu totiž vznikala na zeleném pozadí a Jordan musel reagovat na protivníky, kterých se měl dotýkat, sledovat je očima nebo s nimi bojovat o míč. Při některých scénách mu pomáhali lidé v zelených kostýmech, kteří byli následně odstraněni a nahrazeni animací. Přibližně dvě třetiny šedesátidenního natáčení vznikly právě tímto způsobem. Dnes už je něco takového působí vcelku všedně, ale na tu dobu to bylo něco naprosto nevídaného a šlo taktéž jeden z nejkomplexnějších filmů v historii Warnerů.  

Film zároveň představil i postavu, na kterou mnozí z nás měli obří crush už v dětství. Tou byla Lola Bunny, schopná basketbalistka a Bugsův romantický protějšek, které nikdy nesmíte říkat ,,kočko”! Tvůrci ji koncipovali jako modernější postavu 90. let, která ale musela vizuálně zapadat mezi klasické Looney Tunes postavičky. Postupně se z ní tak stala jedna z nejvýraznějších novodobých postav celé značky. Mimochodem, jsem jediný komu silně připomíná Natalii Dormer? Jo? Ok.

Samotná animace vznikala pod velkým časovým tlakem. Ivan Reitman odhadoval, že na filmu pracovalo kolem 500 animátorů, přičemž práce byla rozdělena mezi několik pracovišť v USA, Kanadě a Británii. Tvůrci navíc museli sjednotit vzhled postav, které během desetiletí kreslili různí animátoři v odlišných stylech. Výsledkem byla kombinace tradiční ručně kreslené animace a digitálního compositingu. Film měl přibližně 1 200 trikových záběrů, což bylo na polovinu 90. let mimořádné množství. 

Zápletka je jednoduchá. Majitel mimozemského zábavního parku chce získat Looney Tunes jako novou atrakci. Vyšle proto své malé pomocníky Monstary do jejich světa, aby je zajali. Ale jelikož jsou malí a zdánlivě ne moc inteligentní, Bugs a zbytek party se je rozhodou obelstít tím, že je vyzvou k utkání v basketballu, protože moc dobře věděli, že na něj tito vetřelci to nejsou stavění. Doslova. Ukáže se ale, že Monstarové zas až takoví dementi nejsou, protože ukradnou basketballový talent známým hráčům NBA a následně se promění v obří monstra s působivými basketbalovými dovednostmi. Bugs Bunny proto požádá o pomoc Michaela Jordana, aby jim pomohl zápas s Monstary vyhrát.

I jako dospělý musím říct, že ten film má celou řadu naprosto fantastických scén. Osobně jsem vždy miloval část těsně před začátkem zápasu, kdy se během naprosto parádní devadesátkové hudby hrdinové připravují na nástup. A ten záběr z ptačí perspektivy na basketaballovou halu… hmm, husina až na prdeli. Samotný basketbalový zápas, ve kterém se nešetří šílenou nadsázkou ani odkazy na jiné filmy, pro mě jako dítě představoval jednu z nejpůsobivějších a nejstylovějších podívaných vůbec. A při samotném finále, kdy měli hrdinové jen 10 vteřin (ve skutečnosti to bylo mnohem víc), aby dali koš, jsem byl jako prcek vždy nervózní, i když už jsem věděl, že to tam ten Michael nakonec zandá.

Space Jam vstoupil do amerických kin 15. listopadu 1996 a z rozpočtu kolem 80 milionů dolarů utržil více než 250 milionů. Stal se tak jedním z nejvýdělečnějších filmů roku 1996 a potvrdil, že spojení Jordana a Looney Tunes fungovalo i mimo reklamu. Kritici ale z něho příliš nadšení nebyli. Část oceňovala technické zpracování a energii filmu, jiní ho považovali spíš za přerostlou reklamu než za skutečného dědice klasických Looney Tunes.

Právě tento rozpor film provází dodnes. Z historického hlediska je navíc důležité, že ačkoliv Bugs Bunny existoval už více než půl století, právě Space Jam byl jeho prvním skutečným celovečerním filmem v hlavní roli. Warner Bros. tím konečně proměnili Looney Tunes v blockbusterovou filmovou značku.

Po úspěchu filmu se začalo pracovat na přímém pokračování, ale projekt skončil ve chvíli, kdy Michael Jordan o návrat neprojevil zájem. Studio se nakonec rozhodlo vydat úplně jiným směrem, který v roce 2003 vedl k filmu Looney Tunes: Zpět v akci.

Pokud byl Space Jam oslavou popkultury 90. let, Looney Tunes: Zpět v akci měl být takovým návratem k samotným kořenům těchto postav.

Režisér Joe Dante byl celoživotním fanouškem klasických Warnerových grotesek, jeho filmy byly plné odkazů na Chucka Jonese, Texe Averyho a starý Hollywood, přičemž Looney Tunes už měli cameo v jeho hororové komedii Gremlins 2. Jeho ambice byla proto úplně jiná než u Space Jamu. Nechtěl z Bugse a Daffyho dělat jen doprovod nějaké celebrity, ale udělat z nich plnohodnotné hrdiny. 

Začátek filmu stojí na jejich klasickém vztahu. Bugs Bunny je miláček publika a nedotknutelná hvězda Warnerů, Daffy je přesvědčený, že je minimálně stejně talentovaný, ale neustále zůstává ve stínu svého slavnějšího kolegy. Po konfliktu se studiem proto dostane padáka. Do příběhu vstupuje kaskadér DJ Drake v podání Brendana Frasera a viceprezidentka Warner Bros. Kate Houghton, kterou hraje Jenna Elfman. DJ zjistí, že jeho otec Damian Drake v podání Timothyho Daltona není pouze filmovou hvězdou, ale také skutečným tajným agentem. Rozjede se proto globální honba za diamantem Blue Monkey, přičemž proti hrdinům stojí šéf společnosti Acme v podání skvělého Steva Martina.

Dante chtěl zachovat onu charakteristickou šílenost původních animáků. Film je proto přeplněný filmovými odkazy, absurditou a sebeparodií, jednou z nejvýraznějších sekvencí je například honička Bugse a Daffyho v Louvru, během níž doslova vstupují do slavných obrazů. Film si tak dělá legraci z Warner Bros., Hollywoodu, špionážních filmů i samotné historie Looney Tunes. Jenže během produkce se Danteho představa úplně neshodovala s představou studia. Režisér později mluvil o rozsáhlých zásazích Warnerů, v rámci čehož výsledný film nepovažoval za úplně svou vlastní vizi.

A i když mnozí fanoušci snímek vyloženě nezatracovali do horoucích pekel, v kinech se mu dařilo naprosto katastrofálně. Celosvětové tržby se zastavily přibližně na 68,5 milionu dolarů při rozpočtu kolem 80 milionů, což byl pro Warnery výrazný propadák. A následky byly obrovské. Hraní Looney Tunes totiž zmizeli z kin téměř na dvě desetiletí.

Nakonec se ale studio vrátilo k jediné hrané formulce Looney Tunes, která jim skutečně vydělala nějaké peníze. Zase ke Space Jamu. A Michael Jordan měl v té době už svého přirozeného nástupce. LeBrona Jamese. V roce 2014 se objevily první konkrétní zprávy o vývoji nového Space Jamu s LeBronem. Projekt ale několik let měnil scenáristy i režiséry. V roce 2016 se k němu připojil Justin Lin, později převzal producentský dohled Ryan Coogler a režisérem se měl stát Terence Nance. Ani tato verze nevydržela. Nance během produkce odešel kvůli rozdílným představám a Warner Bros. jej nahradili Malcolmem D. Leem.

V roce 2021 nakonec vyšel Space Jam: Nový začátek, který už nebyl pouze spojením NBA a Looney Tunes, stal se vlastně přehlídkou prakticky celého katalogu Warner Bros. LeBron James je se svým synem vtažen do digitálního světa ovládaného umělou inteligencí v podání Dona Cheadlea. Uvnitř se nacházejí světy DC, Matrixu, Hry o trůny, Šíleného Maxe a mnoha dalších značek. Looney Tunes se tak paradoxně ve vlastním filmu stali pouze jednou částí obrovského Warnerova katalogu.

Film vstoupil do amerických kin 16. července 2021 a současně byl kvůli pandemické distribuční strategii Warner Bros. dostupný na HBO Max. Celosvětově se ale dostal jen za 163 milionu dolarů při rozpočtu kolem 150 milionů. Přímé srovnávání s prvním filmem samozřejmě komplikuje pandemie a současné uvedení na streamovací službě, přesto Nový začátek nedokázal zopakovat kulturní ani komerční dopad originálu. A upřímně… už z trailerů bylo poznat, že tohle už prostě nebude ono.

Mezitím ale vznikal úplně jiný projekt. A z dnešního pohledu možná nejzajímavější hraný Looney Tunes film ze všech. A tím byl již zmíněný Kojot vrací úder… nebo Kojot vs. šmedji. Základní myšlenka je geniálně jednoduchá. Co kdyby Kojot Vilda konečně přestal nahánět Ptáka Uličníka a místo toho zažaloval společnost Acme za všechny její vadné výrobky, které mu celý život vybuchují do obličeje? Inspirací se stal satirický text Iana Fraziera Coyote v. Acme, který vyšel v časopise The New Yorker v roce 1990. Projekt se začal připravovat už v roce 2018. Výsledný scénář napsala Samy Burch podle příběhu, na němž pracovali také filmaři James Gunn a Jeremy Slater. Režie se poté ujal Dave Green.

Will Forte zde hraje právníka Kevina Averyho, kterého si Vilda najme pro svůj soudní spor proti Acme. Na druhé straně stojí právník společnosti v podání Johna Ceny, kterému ta komediální poloha prostě vždy padla nejlépe. Film tak kombinuje soudní komedii, klasickou grotesku a onen hraně-animovaný hybrid. Produkce byla dokončena už v roce 2022. A potom se ,,sympaťáci” z Warner Bros. rozhodli, že film nikdo neuvidí.

V listopadu 2023 totiž vyšlo najevo, že Warner Bros. Discovery snímek nevydají, i přestože film byl už prakticky hotový. Rozhodnutí zapadalo do období rozsáhlého snižování nákladů po spojení WarnerMedia a Discovery. Podobně byly zlikvidovány hotové nebo téměř hotové projekty jako Batgirl a Scoob! Holiday Haunt. Tentokrát ale přišel mimořádně silný odpor. Tvůrci i lidé mimo produkci protestovali proti představě, že studio může hotový a navíc takhle dobrý a zábavný film jednoduše odepsat a zavřít do trezoru, z něhož už nikdy nemusí vyjít. Společnost za to kritizovali například filmaři BenDavid Grabinski a Brian Duffield, Grabinski dokonce prohlásil, že je to nejlepší film svého druhu od dob Falešné hry s králíkem Rogerem.

Warner Bros. nakonec ustoupili alespoň částečně a dovolili, aby byl film nabídnut jiným distributorům. Zájem projevilo několik společností, ale dlouho se nedařilo uzavřít dohodu. Obrat přišel v roce 2025, kdy nezávislý distributor Ketchup Entertainment získal práva na uvedení filmu za částku uváděnou kolem 50 milionů dolarů. Mimochodem, byla v tom krásná ironie. Stejná společnost už totiž distribuovala čistě animovaný film The Day the Earth Blew Up: A Looney Tunes Movie. Warneři tudíž vytvořili Looney Tunes filmy, které nakonec do kin dostávala úplně jiná společnost. To prostě nevymyslíš. Kojot vrací úder nakonec vstoupil do amerických kin 28. srpna, k nám zas toto září. A reakce byly skvělé, ze všech čtyř filmů jde dokonce o ten nejlépe hodnocený. 

Ona rozdílnost mezi jednotlivými filmy je na celé historii možná nejzajímavější. Space Jam je dokonalá popkulturní časová kapsle 90. let. Looney Tunes: Zpět v akci je pokus vrátit se ke kořenům. Space Jam: Nový začátek je ukázkou moderního blockbusteru postaveného kolem obrovského katalogu intelektuálního vlastnictví. A Coyote vs. Acme se paradoxně stal filmem o přežití samotného filmu. Historie hraných Looney Tunes tak není příběhem klasické filmové série, ale spíš historie toho, jak se Warner Bros. už několik desetiletí snaží odpovědět na jednu zdánlivě jednoduchou otázku: Jak vlastně převést sedmiminutovou kreslenou grotesku do devadesátiminutového hollywoodského filmu? A ani po třiceti letech hraných experimentů se nezdá, že by na ni existovala jediná správná odpověď.

Ale hej. Své publikum si to vždycky najde. A po úspěchu Kojota a jeho soudního sporu je dost možné, že v budoucnu se dočkáme zase něčeho úplně jiného.

Do té doby… That's All Folks!