Harry Potter a Relikvie smrti: Nejhorší scéna, za kterou by se tvůrci měli stydět

Možná tenhle článek rozhořčeně píši čistě proto, že rozřazovací test na Pottermore mě přiřadil do Zmijozelu, tudíž cítím, že musím určitým způsobem bránit čest své koleje. Už dlouhodobě jsem totiž kritikem způsobu, kterým Rowlingová ve svých předlohách vyobrazila studenty Zmijozelu, kteří chodili do Bradavic spolu s Harrym. Zatímco u studentů z jiných kolejí existuje řada různorodých charakterů, někteří sympatičtí, někteří ne, studenti Zmijozelu byli do jednoho vždy vyobrazováni jako zákeřní, zlí, škodolibí zmetkové, kteří měli předsudky vůči žákům z mudlovských rodin, plus mimo lidí ze své vlastní koleje neměli žádné přátele. V žádné z původních předloh není ani jediná pasáž, která by zmijozelské studenty vyobrazila alespoň v trochu dobrém světle. Vždy museli vypadat jako ti nejhorší lidé ve vesmíru. Ale znovu připomínám – píši pouze o studentech Zmijozelu z Harryho generace, kteří s ním chodili do Bradavic! Nezapočítávám do toho postavy jako Severus Snape, Regulus Black a další. Rád bych ale teď mluvil o jisté scéně, která mohla tenhle přešlap krásně napravit. O scéně, kde by se ukázalo, že zmijozelští nakonec nebyli tak špatní, jak si mnozí mysleli. Ale k ničemu takovému v oné scéně nedošlo. Stalo se v ní totiž něco horšího.

Řeč je o scéně z Relikvií smrti, která se odehraje ve Velké síni poté, co z Bradavic uprchl Snape. V ní se studenti po hrozivém magickém proslovu Voldemorta musí rozhodnout, zda budou proti zlému černokněžníkovi bojovat, nebo se raději schovají. Do následné bitvy se tak vydá více než polovina studentů z Nebelvíru, tucet z Mrzimoru, hrstka z Havraspáru a samozřejmě… nikdo ze Zmijozelu. Nikdo ze Zmijozelu nevystoupil, aby bránil svou školu před egocentrickým fašistou, který jim všem hrozí smrtí. Samozřejmě už vím, že některé hned napadne ten nejčastější argument, který kolem téhle situace slýchávám pořád: ,,Studenti Zmijozelu nebojovali, protože měli mezi smrtijedy rodiče.“ V první řadě opravdu silně pochybuji, že úplně každý student Zmijozelu v Bradavicích měl za rodiče smrtijedy, to by byla fakt neuvěřitelná náhoda. A v druhé řadě, i kdyby to byla pravda, tak to jen potvrzuje onu tezi, že zmijozelští jsou jen banda padouchů, kteří se raději někam zahrabou, než aby udělali správnou věc. Tato událost se odehrála jak v původní předloze, tak i ve filmu. Ale film tomu dal ještě jednu třešničku. 

Ve filmové adaptaci poprosí McGonagallová školníka Filche, aby zmijozelské odvedl pryč. Když se školník zeptá, kam je má odvést, McGonagallová řekne poměrně pohrdavě posměšným stylem, že je má odvést do sklepení. A hned na to se veškeří ostatní studenti z jiných kolejí začnou strašně radovat a jásat. Nad tím jsem jen vyvalil ohromením oči. Jasně, tleskejte a radujte se. Vůbec neberte v potaz, že se na vás řítí nejmocnější černokněžník všech dob se svou armádou sadistických smrtijedů, kteří nebudou váhat kohokoliv zabít. A nejen oni, dorazit mají i obři, pavouci a mozkomorové. Šance na vítězství jsou opravdu minimální. Tudíž každý bojeschopný člověk je obrovským přínosem. A teď vám odešla CELÁ JEDNA kolej, ze které mohlo vzejít alespoň pár odvážných studentů, co by vám mohli pomoct, a vy začnete jásat? Opravdu? Tohle pokládám za vážně obrovský scénáristický fail, který z oné scény dělá jednu z těch nejhorších z celé série. Není vůbec uspokojivá, je hloupá a jde zcela proti jinak krásné propracovanosti jednotlivých charakterů, které Rowlingová vytvořila. 

A přitom to mohla být tak krásná scéna. V úplném finále mohli zmijozelští studenti dokázat, že nejsou všichni zlomyslní šmejdi, ale že mezi nimi jsou i dobráci. Klidně mohli vystoupit alespoň dva či tři zmijozelští, kteří by řekli něco ve stylu: ,,Ano, my víme, že naše kolej by za Voldemortovy vlády prosperovala, ale zároveň se nám vůbec nelíbí představa žít v diktatuře. Proto vám v bitvě pomůžeme.“ Zároveň by to byl naprosto překrásný motiv. Všechny bradavické koleje odložily vzájemné rozepře a spojily se proti společné hrozbě. Byl by to hezký a symbolický moment, který by celé Bradavice sjednocoval jako jednu silnou školu. A nejen to. Vůbec onen fakt, že se zmijozelští studenti postavili padouchům, kteří ze Zmijozelu pocházejí také, by krásně zvýraznil onu rozmanitost koleje, která nikdy nebyla moc dobře vykreslená. Ale nic takového se nestalo. Všichni studenti Zmijozelu odešli do sklepení, kde na ně historie bude vzpomínat jako na kolej, která se bitvy o Bradavice nezúčastnila. Ano, někteří možná namítnou, že zapomínám na Snapea a Draca Malfoye, ale nemyslím si, že to jsou příliš dobré příklady. Snapea do toho nezapočítávám, protože srdce zmijozelské koleje tvoří především její momentální studenti. A Malfoy jednal až příliš ze strachu a zmatku, žádné velké hrdinství bych mu nepřisuzoval. 

Když bych to shrnul, řekl bych, že ona scéna ve Velké síni je také jedna velká promarněná příležitost. Respektive promarněná v knížce, plus promarněná a zkažená ve filmu. Je to velká škoda, protože právě ona různorodost jednotlivých postav bylo vždy něco, co činil kouzelnický svět tak unikátním a zajímavým. Nu což. Ale aspoň to nakonec ti dobří vyhráli. I přestože si člověk musí položit otázku, zda zmijozelští studenti patřili „k těm dobrým“.