Fantasy komfortu aneb po čem ženy touží?

Představte si zadluženou absolventku, která přijme dobře placenou práci na farmě, kde manuálně odebírá semeno minotaurům pro výrobu léků na erekci a do jednoho pravidelného klienta se zamiluje. A teď si zkuste představit budoucí manželku prince, která musí absolvovat erotický výcvik u humanoidních bazilišků. Málo bizarní? Co takhle slečna, která chová city ke svým nadpřirozeným bytovým dveřím, protože se v jejích snech zhmotňují do podoby ochranářského muže? Kéž bych si všechny tyto zápletky vymyslela…

Žijeme v době, která nám z každé strany posílá nějakou tvrdou ránu, a po pandemii, válkách, bytových krizích a nejisté budoucnosti musíme tváří v tvář čelit také invazi romantické fantasy určené ženám. Jelikož jsem součástí ženského publika, chtěla bych této éře adresovat pár teplých slov. Totiž ještě předtím, než knihkupectví a kinosály zaplavila sexualizace draků, víl či démonů, existovala velmi osobitá éra fantasy filmů, které nevnímaly ženy jako uniformní skupinu toužící po jediném typu příběhu. Žánr plný nadpřirozených dobrodružství byl dlouho považován za mužskou doménu, což však nikdy úplně neodpovídalo realitě. Tento stereotyp rozdíl mezi vkusem žen a mužů vždy zveličoval. Hollywood proto „ženskou“ fantasy po desetiletí vyráběl, ale nerozpoznal ji jako souvislou a samostatnou kategorii.

Tato tvorba však udělala z ženského světa magický prostor a zkušenosti, které si ženy předávaly, přetvořila ve vlastní mytologii. Pod poutavým vzrušujícím povrchem se ukrývaly problémy moderní hrdinky, otázky sexuality, ale také ženské solidarity, manželství, sebevědomí či mezigeneračních břemen.

Filmy jako Magická posedlost, Craft, Čarodějnice z Eastwicku, Hokus pokus nebo Smrt jí sluší nikdy netvořily oficiální subžánr a dnes je nazýváme prostě „nadpřirozeným filmem pro dospělé“. Já si však myslím, že bychom tuto kapitolu kinematografie měli nějak odlišit, protože vytvořila prostor pro ženské publikum, které u fantasy hledalo víc než identifikaci s dobrodružstvím v mužské perspektivě. Koneckonců nejvlivnější velkofilmy se převážně soustředily na vyprávění z mužského pohledu, a přestože ženy neignorovaly, jejich vnitřní život se málokdy ocitl v centru pozornosti. Tato „ženská fantasy“ však nabídla příběhy, ve kterých se divačka mohla poznat v touze nejen po lásce, jak tomu bylo do té doby zvykem, ale také po moci, blízkosti, úniku, pomstě či potřebě někam zapadnout.

Čarodějnice měla v populární kultuře po dlouhá staletí podobu hrozby. Byla stará, ošklivá, závistivá a nebezpečná. Její moc představovala porušení přirozeného pořádku a příběh obvykle směřoval k porážce této ženy. Na opačné straně spektra stála mladá, krásná, ale absolutně bezradná princezna, jejímž úkolem bylo nechat se unést, proklít nebo se nějakým způsobem dostat do ohrožení. Její záchrana měla hrdinu motivovat pohnout se z místa, a když bylo po všem, posloužila jako odměna nebo žebřík společenského vzestupu. Rytíř často dostal kromě ruky spanilé panny také polovinu království, svobodu, magický artefakt či všeobecný respekt. Ženské postavy tedy určoval jejich vztah k moci. Bezmocnost princezny potvrzovala její nevinnost a nejvyšší kvality. Dobrá víla směla kouzlit, ale své schopnosti používala výlučně ve prospěch jiných a zpravidla pomáhala mladší ženě dosáhnout sňatku. Zlá královna nebo stará čarodějnice však využívaly magický talent k dosažení vlastních tužeb a dovolily si na rozdíl od víly kmotřičky či princezny myslet v první řadě na sebe. Pokud chtěl mužský protagonista získat lásku, slávu, bohatství, uznání nebo splnění svých snů, příběh to téměř nikdy nerámoval v tak temném světle. Pro ženské postavy vytvořila pohádková fantastika docela jiný, ale poměrně jednoduchý morální systém: žena byla považována za ctnostnou a dobrou, pouze pokud zůstávala pasivní nebo nezpochybňovala představu o bezmezné ženské obětavosti. Jenže pokud projevila vlastní ambice, cílevědomost a neochotu upřednostnit štěstí druhých před svým vlastním, dostala krutý facelift, a to doslova. Příběhy takové postavy oděly do sobectví, zlomyslnosti a vypočítavosti, přičemž nezřídka přibyl také motiv sexuální agresivity. Zlovolná bosorka se nezřídka maskovala za svůdnou krasavici a omotala si muže kolem prstu medovými řečmi, čímž ho dokázala efektivně ovládat. Její pravá tvář však byla mnohem méně atraktivní skutečně i metaforicky.

Když Hollywood čtyřicátých až šedesátých let dovolil čarodějnici stát se krásnou a kladnou hrdinkou, přesunul mechanismus kontroly do manželství. Čarodějnice už mohla být vtipná, sympatická a mocná, ale vždy musela magickou sílu omezovat ve prospěch manželova blaha. V sedmdesátých letech si však ženská emancipační hnutí začala čarodějnici přivlastňovat jako symbol ženského hněvu a odmítání poslušnosti. Feministická spiritualita ji spojila s kultem bohyně, ženskými rituály a představou hluboké moudrosti, která se šíří napříč generacemi. Součástí této proměny byl obraz čarodějnice jako ženy pronásledované za léčitelství, vědomosti nebo nezávislost. Šlo o politický výklad dějin, protože skutečné příčiny raně novověkých čarodějnických procesů byly podstatně složitější. Pro populární kulturu však měla tato interpretace obrovskou sílu. Vlastnosti, které kdysi dokazovaly zkaženost čarodějnice, jako vzdorovitost, sexuální autonomie, asertivita, ctižádostivost nebo podráždění, se nově změnily v oslavované zdroje její identity. Tento posun se nakonec setkal s výraznou změnou postavení žen v populární kultuře a více příběhů začalo pracovat s propojením nadpřirozena a zkušenosti dospělé protagonistky. Nespokojenost v manželství, obava z opuštění, potlačená touha, strach ze stárnutí, násilí ve vztahu, konflikty mezi tradiční rodinou a osobními ambicemi, ale také generační trauma či potřeba ženského spojenectví. To všechno se mohlo skrývat v balíčku zdánlivě nenáročné pohodové romantické komedie či vztahového dramatu na nedělní odpoledne.

Ve filmu Čarodějnice z Eastwicku žijí Alexandra, Jane a Sukie bez partnerů v ospalém konzervativním zapadákově, který se na trojici přítelkyň dívá skrz prsty a soudí každý jejich krok. Jednoho dne si ze žertu vysní ideálního muže a po několika dnech se v městečku znenadání objeví záhadný Daryl Van Horne. Každé nabídne přesně tu formu pozornosti, která jí chybí, a využije jejich univerzální touhu. Všechny chtějí být svým způsobem viděny, přijaty, milovány a oceňovány. Už od začátku příběhu jsou tyto ženy talentované, nezdolné, inteligentní, kreativní i nespoutané duše, ale nemají prostor projevit vlastní osobnost bez studu. Daryl jim dodá sebevědomí vyjádřit, jaký potenciál a síla se v nich skrývají, ale zároveň v ženách pěstuje přesvědčení, že jejich nová svoboda pochází od něj. Daryl považuje pozornost za investici a jako odměnu očekává poslušnost, ale když hrdinky odmítnou přistoupit na tyto podmínky, svádění vystřídá bezcitný trest. Alexandra, Jane a Sukie si uvědomí, že musí držet spolu, přičemž díky vzájemné důvěře prolomí Darylovy nástroje kontroly i násilí. Jejich skutečná moc tedy nevychází pouze z individuálních schopností. Tradiční protagonista získává sílu tréninkem, původem nebo vlastnictvím výjimečného předmětu, ale zde do mainstreamové fantasy vstoupil odlišný model hrdinství, který vzniká prostřednictvím vztahu. Každá členka přátelského kruhu zůstává o samotě zranitelná, ale společné jednání umožní dosáhnout výsledku, který by jednotlivec nezvládl.

Tento motiv se následně stal jedním ze základních kamenů oné ženské fantasy. Stál na premise, že magie funguje nejlépe jako společná zkušenost a ženské sesterství nabývá doslovné nadpřirozené moci.

V daných filmech hrdinky touží po zájmu, protože je jejich okolí přehlíží. Touží po moci, protože mají pocit, že je nikdo nechrání. Touží po mládí, protože stárnutí jim odebírá společenskou hodnotu. Touží po intenzivní lásce, protože běžný život od nich vyžaduje potlačování sexuality. Touží po sesterství, protože jim doma chybí pocit jistoty. Fantastika často dává konkrétní podobu pocitům, které se jinak těžko zobrazují, a člověk zpravidla začne nejvíce chtít právě to, co mu jeho prostředí dlouhodobě odpírá.

Nejvýraznějším motivem této linie je ženská touha, která se stává motorem fantastického děje. Na rozdíl od starších titulů se žena stává původkyní děje a nečeká na konci cizího dobrodružství. Sama ho totiž vytváří a všechny zmíněné předměty touhy vedou k hlubší potřebě určovat podmínky vlastní existence.

V Magické posedlosti sužuje rodinu Owensových kletba, která zabije každého muže, jenž se zamiluje do některé z čarodějnic tohoto rodu. Vznikla jako obranné kouzlo předkyně, která skončila se zlomeným srdcem, ale postupně se změnila ve zdroj utrpení dalších generací. Film tím vytváří přesný obraz zděděného traumatu. Strategie, která kdysi pomohla jedné ženě přežít, znemožňuje jejím potomkyním vytvořit bezpečný vztah. Sally však touží po obyčejném, bezpečném životě, ve kterém láska nevede ke smrti. Chce s nějakým mužem najít teplo domácího krbu, založit rodinu a zapadnout. Její sestra Gillian naopak prahne po vzrušení, pohybu, vášni i úniku z prostředí, které ji předem označilo za divnou. Obě strategie vyrůstají ze stejného strachu: rodinné břemeno jim nedovoluje věřit, že štěstí může přetrvat. Učí ženy očekávat ztrátu a přizpůsobit jí celý svůj život, což je možná až příliš reálná zkušenost milionů divaček po celém světě, kterým matky či babičky předaly obtížné emocionální dědictví. Saly odmítne magii ve snaze ochránit svého manžela před kletbou, ale nakonec i tak dopadne jako vdova se dvěma dcerami, které se nyní stávají součástí tohoto koloběhu. Zděděná tíha však nedovoluje ani Gillian najít u muže blízkost a začne si s jistým Jimmym, který je podle ní dost silný, aby kletbu přežil. Jenže Jimmyho „houževnatost“ je pouze maskou posedlosti, potřeby ovládat druhé a sklonů k násilí. Touha najít lásku silnější než smrt ji tak přivede k muži, který onu záhubu sám představuje, a to i bez přeneseného významu. Sestry Jimmyho v sebeobraně zabijí, vzápětí pomocí magie oživí a znovu usmrtí, protože zjistí, že zombie verze násilníka je ještě horší než živý agresor. Jimmy však sestry terorizuje i ze záhrobí a teprve když Sally zavolá na pomoc další ženy z okolí, dokážou zlého ducha nadobro vyhnat. Soukromé násilí se stane problémem celé komunity, čímž se nám znovu vynořuje téma ženské solidarity a sounáležitosti. Do děje se ještě zaplete policista Gary, který vyšetřuje Jimmyho zmizení, ale když pozná Sally a celou situaci pochopí, do podmanivé čarodějnice se zamiluje. Tento vztah nakonec poskytne Sally jisté šťastné vyústění, emocionální vrchol však patří sestrám a ženskému kruhu. Láska k muži tvoří pouze jednu, i když důležitou část života. Stejný prostor dostávají rodina, přátelství, mateřství, vlastní identita i schopnost přijmout dědictví bez opakování jeho škodlivých vzorců.

Právě v tomto bodě se starší ženská fantasy nejvíce liší od současné romanticko-fantastické tvorby. Ženská touha se dokázala ubírat více směry a protagonistka mohla chtít muže, děti, dobrou práci, sex, moc, mládí i svobodu, přičemž jedna potřeba nemusela odporovat druhé. Gary sice nabídne Sally své srdce, ale odvážný princ na bílém koni sám o sobě jednoduše nedokáže zalepit úplně všechny životní problémy hrdinek. Hlavní premisou těchto filmů tedy byla otázka, co se stane, když žena použije moc ve vlastním zájmu a přestane čekat na záchranu.

Filmové čarodějnice 80. a 90. let používaly magii ze strachu, hněvu, závisti, sexuální touhy i pomstychtivosti. Schopnosti je tedy morálně neočistily, pouze zvětšily to, co už v nich existovalo. Tyto tituly tak zároveň odmítaly idealizovat každé ženské společenství.

Hrdinky filmu The Craft spojuje ztráta kontroly nad tím, jak je vnímá okolí. Rochelle čelí rasismu, Bonnie řeší problém se svým vzhledem, Nancy nese stigma chudoby a Sarah zápasí s osamělostí i sexuálním ponížením. Jde o typické problémy dospívajících dívek, které však použijí magii k vytvoření bezpečného prostoru mimo školní hierarchii. Každé jejich kouzlo reaguje na jinou formu teenagerské bezmocnosti, ale důsledky se krutě zvrhnou. Ukazuje se, že společná ženská zranitelnost ještě zákonitě nevytvoří spravedlivé společenství. Film vznikl v období, které dívčí sílu současně oslavovalo i podezřívalo. Nancy se začne obávat, že Sarah, která je v partě nová, naruší její dosavadní postavení mezi přítelkyněmi, a z kruhu původně rovnocenných outsiderek postupně vytvoří novou vlastní hierarchii. Dívky, které společně vzdorovaly světu, začnou stejné mechanismy kontroly používat proti sobě. Kruh se tedy rozpadne ve chvíli, kdy Nancy nahradí důvěru poslušností. Kamarádky se zpočátku obávaly vyloučení, ale nyní se bojí skupiny, která zná všechny jejich slabosti a může toho kdykoliv využít. Snímek tak velmi přesvědčivě znázorňuje, že solidarita potřebuje hranice, odpovědnost a právo odporovat jednání, které je v rozporu s naším vnitřním kompasem.

Rodinný film Hokus pokus přenesl problematickou dynamiku ženského kolektivu do příbuzenského vztahu. Winifred, Mary a Sarah jsou záporačkami příběhu, a přesto se staly hlučnými, osobitými, nezaměnitelnými ikonami, které zastínily i hlavní postavy. Rozhodně však netvoří nějaké idylické sesterství, jelikož Winifred o všem rozhoduje a automaticky očekává poslušnost. Sestry nezřídka ponižuje, uráží či okřikuje, ale bez jejich pomoci nedokáže uskutečnit žádné své plány. Soudržnost žen ve výsledku udržují spíše strach, zvyk, vzájemná závislost i směs naučené náklonnosti a agresivity, ale nikoliv bezpečí nebo sounáležitost. Zajímavé je, že pozdější kultovní status díla ukázal, jak snadno publikum přijalo jejich energii odděleně od morálky. Kostýmy či hudební čísla se vryly do paměti, ale přitahovalo především povolení být výstřední, směšná, egocentrická a nepřehlédnutelná bez povinnosti působit jako nějaký vzor.

Smrt jí sluší odhaluje docela jiný problém ženského světa. Vztah Madeline a Helen bychom v angličtině pojmenovali slovem „frenemies“ – přítelkyně navenek, ale pod povrchem skryté rivalky. Obě však spojuje ohromný strach ze stárnutí, protože film ženské tělo používá jako veřejný důkaz úspěchu nebo selhání. Kult mládí zajišťuje pozornost, sexuální hodnotu a místo v centru dění. Přibývající roky tedy ohrožují nejen to, že pohled do zrcadla se hrdinkám přestane líbit. Stanou se pro společnost neviditelnými, ba dokonce nechtěnými a na obtíž. Madeline a Helen si tak nezávisle na sobě z rukou záhadné ženy vezmou elixír mládí, který přinese kromě tělesných vylepšení také schopnost přežít i vlastní smrt. Příběh čerpá velkou část černého humoru z marnivosti žen a z groteskního ničení svých těl. Pointa však směřuje k faktu, že protagonistky přijaly představu soutěže o ženskou hodnotu, která spočívá v dokonalé fasádě. Místo odmítnutí těchto zvenčí vnucených pravidel se pokoušejí zvítězit jedna nad druhou a elixír proto nezastaví pouze tělesné stárnutí. Zmrazí postavy i v jejich rivalitě, z níž ani po letech nedokážou vyrůst a nesmrtelnost se stává opakováním téhož konfliktu. Absolutně trefným morbidním vyústěním je tak uvědomění, že tělo, které nesmí přibrat, stárnout, měnit se nebo nést stopy života, se nakonec může podobat už jen pečlivě nalíčené mrtvole.

Fantasy pro ženy se dnes dostala od okrajového, často zesměšňovaného vkusu ke globální ekonomické síle. Její původní filmový formát však během této cesty zeslábl. Není to úplně tak, že by dnešní tvůrci redukovali spojení fantastického světa a otevřeně ženské perspektivy, touhy i rodinných motivů jen na sexuální dobrodružství s kentaury nebo jinou bizarní zápletku. Je pravda, že fenomény jako booktok dokázaly ze čtenářských preferencí vytvořit viditelnou komunitu, měřitelný trh a marketingovou sílu. Sex je odjakživa něco, co stále nejvíc prodává, a tak se příliš nemůžeme divit.

Mnoho lidí a zejména mužů si však neuvědomuje, že erotika ve skutečnosti není to, o co tu vlastně jde. I ti nejlevnější dědicové romantasy dnes stojí na vztahové fantazii. Typickým objektem zájmu je muž s extrémní mocí, vysokým postavením a nebezpečnou pověstí. Fyzicky silný, politicky vlivný, morálně nejednoznačný a emocionálně uzavřený frajer však hrdince postupně zpřístupní svou zranitelnost, věrnost i schopnost něhy. Nejde tedy o sex, ale o mýtus výjimečného muže, k němuž se ostatní nedostanou, protože jeho tvrdé srdce odemkne jen ta jediná pravá žena, která si pro tuto speciální čest musí něco vytrpět. Důležitou část dané romantické fantazie tedy tvoří mocenská nerovnost. Muž má stále navrch, ale jeho dominance se prezentuje jako dobrovolně omezená láskou. Žena může bojovat, čarovat nebo se ohánět mečem, ale na konci dne se celý její vnitřní svět odvozuje od jeho lásky a pozornosti.

Moje pointa je, že ať už se děj točí kolem nadpřirozena, války, magie, školy, rodiny nebo sebeurčení, odpověď na všechno se nějakým způsobem ukrývá v romantickém vztahu. Starší díla pracovala s ženskou touhou chaotičtěji. Čarodějky z Eastwicku našly rozuzlení v obnoveném přátelství, Magická posedlost zase v sesterské lásce. The Craft pátralo po motivu sebepřijetí a ceně za moc nad ostatními, Smrt jí sluší rozvíjelo polemiku o stárnutí i hodnotě naplněného života. Jinými slovy, ženský svět je mnohem pestřejší a fantasy dokáže potenciálně věrněji odrážet jeho komplexnost.

Odpovídá tomu i žánrová nečistota, při níž mohou postavy plynule přecházet od popíjení půlnoční margarity k zakopávání mrtvol nebo z děsivého partnerského násilí skočit do optimistického snění o ideálním muži. Tyto prvky výstižně odrážejí banální, povznášející, proměnlivou, absurdní a bolestivou povahu bytí. Různorodá směs vytvářela jejich osobitost, ale zároveň ve své době ztěžovala marketing, kvůli čemuž největší popularitu získala, až když se dostala z kin do televize a distribuce na nosičích. Onu zvláštní, dospělou a tematicky namíchanou fantasy dnes podle mě v kinech navzdory všemu postrádáme. I když je pravda, že studia v současnosti hojně sázejí na osvědčené značky a nostalgii. Vznikají tedy různá pokračování nebo remaky zmíněných děl, ale originálních titulů v tomto duchu je jako šafránu.