Divoký hon, Gwint a Percival! Con Morhen byl naprostý chaos

Některé akce vzniknou proto, že je po nich velká poptávka. Jiné se zrodí ze zápalu lidí, pro které jeden fiktivní svět nezůstává jen na stránkách knih nebo obrazovkách chytrých zařízení. A když se tyhle dvě věci spojí dohromady, vznikne Con Morhen.

Jednoho odpoledne jsme si tak vyrazili s naším zaklínačem level jedna vyřešit pár otazníků na mapě. Cestou do Novigradu nás ale úplně zmátla vůně pečených klobás, medoviny, kůže a kouře z hranice, na které Redaňané upalovali čarodějnici. Po troše místní kultury jsme narazili na mahakamskou enklávu a s nevolí zjistili, že se blíží Divoký hon. Náš zaklínač radostně vykročil směrem k domu rozkoší, ale když jsme mu vysvětlili, o co jde, nadšení ho rychle přešlo. Dostali jsme totiž důležitou misi, kterou bylo potřeba okamžitě a bezodkladně vyřešit, a tak jsme se šli najíst na novigradské náměstí s nadějí, že si možná stihneme dát alespoň jedno kolo Gwintu.

Když jsme do sebe ládovali místní speciality jako Con Morhen Burger nebo Con Morhen Hot Dog, začalo nám docházet, že se tu nejspíš zdržíme déle. Už na první pohled bylo náměstí narvané programem – od psů a koní přes zbraně až po ohňové tanečníky.

Naši důležitou výpravu jsme měli pořád na paměti, jenže s plným žaludkem se pěšky cestuje dost mizerně, a tak jsme se pokoušeli sehnat nějakého pořádného hřebce. Kolínská společnost Poprávu a stáj Hiraeth Horse Show tradičně vysvětlovaly historii jezdeckých dovedností, ale hlavně využití koní v zaklínačském řemesle. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že koně dokáže člověk nacpat skoro všude, možná i do mikrovlnky, ale na skutečné zvíře jsme si netroufli.

Chtěli jsme alespoň zkusit jezdecký výcvik v hobby horsingu, jenže při pohledu na naši družinu se splašili i všichni poníci na tyči. V tu chvíli jsme si všimli zaklínačské školy medvěda a rozhodli se našemu zaklínači konečně dopřát pořádný bojový výcvik. Jenže jakmile uviděl silové disciplíny berserkerů ze Skellige, nějak podezřele rychle zmizel v davu. Něco si mumlal o alchymistických zkouškách a mutagenech, ale všichni dobře víme, že má radši silácké řeči než zabíjení monster. Zbytek party mezitím omrkl ostatní frakce – elfy, Lóži čarodějek, nilfgaardský vojenský tábor brigády Nazair nebo řezníky z Redanie.

Působivé byly i formace pikenýrů neboli kopiníků, do kterých se mohl zapojit každý, kdo dokázal alespoň trochu koordinovat ruce a nohy. Bojových instruktáží nebylo málo a dokonce jsme zabloudili i do šermířské arény, kde probíhaly volné souboje i turnaj. A právě tam se odněkud znovu vynořil náš zaklínač – s migrénou, prázdným měšcem a plnou hrstí… dluhů u Vivaldiho banky.

Do souboje prý nemohl nastoupit kvůli náhlým bolestem, ale měli jsme podezření, že nakonec přece jen zavítal k alchymistům. Ani s lukem se nechtěl předvést, protože údajně viděl dvojmo, naštěstí to ale vzali do rukou mnohem schopnější ostrostřelci.

Dřív než nás doženou věřitelé, začali jsme přemýšlet, jak splatíme dluhy našeho zaklínače, a tehdy jsem dostala nápad. Vyděláme si hraním karet! A rovnou můžeme vyzkoušet i další deskovky, DnD a RPG hry. I těch tu totiž bylo požehnaně a narazili jsme třeba i na Dračí hlídku. Kdyby vás totiž omrzelo zaklínačské dobrodružství, které právě prožíváte, mohli jste si dát klasický dračák. V podstatě roleplay v roleplayi. Takový fantasy Inception. Napadlo nás také vyřešit problém s penězi na workshopu ražením pamětních mincí, jenže těmi se bohužel nikde platit nedalo.

Najednou jsme si ale vzpomněli, že máme naléhavé questy, a příběhové scénky nám připomněly nejen tragické události po bitvě o Kaer Morhen, ale také dění za oponou světa Aen Elle, tedy lidu Olší. Došlo nám, že na boj s Divokým honem nejsme vůbec připraveni a musíme se dovzdělat.

V programu přednášek jsme našli fantasy pokrývky hlavy, neplodnost zaklínačů pohledem medicíny, dějiny alchymie – mýty a skutečnost, lékařství v minulosti, tipy pro spisovatele i dungeon mastery, zoologii fantasy tvorů, démony a sukuby, vývoj středověkých zbraní i zbrojí. No dobře, nezní to úplně jako přesný návod do války s děsivou hrozbou, ale pro lidi jako my je každá informace poklad.

Každopádně všechny ty dramatické události nám pořádně zvedly kortizol, takže jsme raději vyhledali pohodovější atmosféru. Harfa, trochu uklidňujícího čajíčku, sauna, možná masáž, nealko, protože jsme na voze, a prostě jen odpočívat, obdivovat výtvarné umění nebo nakupovat. O čtyři grilované klobásy, halušky a langoš později už byly naše nervy zase v pohodě, zvlášť když se kolem nás potulovalo několik Geraltů, Vesemir, Yennefer, Triss, malá armáda Ciri a dokonce i pár velmi přátelských monster.

Cosplayeři se předvedli také v soutěži, která nabídla nejen propracované kostýmy, ale i zábavná vystoupení. Jedním z hlavních garantů bezpečnosti i cool faktoru byl ovšem Swiss Witcher Ruedi Kamer, který se jako legendární Bílý vlk ochotně fotil a prohodil pár slov s každým, kdo se odvážil přijít.

Nevypadalo to, že by si kdokoliv dělal starosti s Divokým honem, protože jakmile začaly hrát kapely Valar, Bohemian Bards, Zniwa, Weljar, Druga, Five Leaf Clover nebo Jeden Kmen, rozjela se pořádná divočina. V novigradské krčmě to zase naplno rozjeli Sukuba duo, Ánni nebo Kalsarikannit. A na každém koncertě se do rytmu pohupovaly dryády z Brokilonu.

Po západu slunce nám došlo, že proroctví o Bílé zimě je skutečné, protože jsme si museli dojít do auta pro bundy a trochu jsme vypadli z role. Na druhou stranu začalo být i pořádně horko, protože s ohňovou show pod hvězdami dostal večer doslova jiskru.

Naše družina se nejvíc těšila na vystoupení skupiny Percival Schuttenbach, která se podílela na soundtracku herního Zaklínače. Musíme říct, že jsme rozhodně nebyli zklamaní. Koncert byl výborný a našeho zaklínače zázračně vyléčil z migrény. Hudbu navíc doplnila podmanivá vystoupení cosplayeřů a jeden souboj si střihl i ten slavný zaklínač ze školy zmije, který vlastně celý Con Morhen spískal.

Během třídenního festivalu se člověk skutečně nestihl ani na minutu nudit a i když jsme nakonec pořádně nedokončili ani jeden quest, bavili jsme se náramně.