Manga Dívčí válka z českého prostředí budí kontroverze

Manga se již dávno dostala do povědomí tuzemských čtenářů. Nejde jen o styl kresby, ale často i žánrová a kulturní specifika, který se objevují ve východoasijské kultuře. Přesto je médium manga a z něj vycházející anime stále stigmatizováno díky malému odvětví, v němž vychází díla s humorem pro dospělé (byť dětinské úrovně), případně přímo díla pro osmnáct plus. V tomto směru bohužel nešikovným způsobem přispělo vydavatelství Argo s mangou Dívčí válka, kde se o poprask postaral český influencer Meon, jenž se zaměřuje právě na japonskou kulturu. A tedy i mangu a anime.

Počátek mangy v České republice se přiřazuje nakladatelství CREW, které vydává mnoho slavných a velkých titulů. Fanoušci si tak v rodném jazyce mohou přečíst populární kousky jako Akira, Berserk, Bleach, Bojový anděl Alita, Death Note, Fullmetal Alchemist, Ghost in the Shell, Naruto, One Punch Man a mnoho dalších. Mnohé tituly mohou znát i diváci anime a jejich live-action adaptací.

Dokonce se jedná o natolik vlivná díla, že ve svém žánru způsobily revoluci. Akira i Ghost in the Shell byly silnou inspirací pro film Matrix, přičemž měly vliv na žánr cyberpunk jako takový. Berserk je dodnes opěvovaným etalonem temné fantasy a jeho nesmazatelné stopy lze najít napříč každým dílem videohry Dark Souls.

Považovat tak mangu za pouhé okrajové umění, případně jen zájem, by bylo při nejmenším krátkozraké.

V rámci mangy se CREW snaží odvádět co nejlepší práci. A dokonce v lepších případech překresluje panely tak, aby dávaly smysl českým čtenářům. Jako v komiksech západní kultury, tak i zde jsou využívány citoslovce pro doplnění scén. Pouhé nahrazení textu je tak nemožné a vydavatel nesrozumitelné japonské znaky bourající architekturní dominanty musí přepsat a překreslit na srozumitelnější PRÁSK. A tomu přizpůsobit i strukturální destrukci na dotyčném panelu. Tím vzniká prázdný prostor, který musí kreslíř domyslet, aby scéna vypadala přirozeně, protože japonské písmo se od toho evropského velmi liší.

Dalším problémem, kterému vydavatelé mangy obecně čelí, je způsob získání práv. Japonci jsou hrdý národ a svou práci nesvěří jen tak na požádání. Pro zahájení komunikace je třeba se prokázat, což je často reprezentováno třeba ročním dopisováním si o počasí, což není metafora. Poté již je navazování spolupráce mnohem snazší. Nicméně způsobení problémů může těžce získanou důvěru snadno poškodit, což se projeví nejenom na vztahu s konkrétním vydavatelem, ale také těmi potenciálně budoucími.

Díky popularitě tohoto specifického média vzrostl zájem o mangu i u dalších médií. Druhým významným distributorem jsou Knihy Dobrovský. Ti přináší již méně zvučné tituly, byť i zde se najdou významné a populární kousky. Jejich spolupráce s vydavatelstvím Gate přineslo třeba dystopický Psycho-Pass, tajemnou Dívku ze země venku, případně románovou adaptaci Zdál se mi zase ten stejný sen.

Zde se vydavatelství setkalo s kritikou kvality převodu do českého jazyka. Výrazným kamenem úrazu byl jednotný font a velikost písma i v různě velikých dialogových bublinách, stejně tak i poskládání vět za sebe do náročnějších dialogů. Někdy dokonce ignorování vícenásobných bublin. Krkolomný překlad vysvětlující nevhodnou formou reálie nebo nereflektující idiomy japonštiny, popřípadě i češtiny, také nebyly příčinou pozitivní odezvy.

Na pole vydavatelů mang relativně nedávno vstoupilo i vydavatelství Argo s dílem Dívčí válka. Tento název by tuzemského čtenáře mohl vést k domnění, že se jedná o odkaz na české báje a pověsti. Ve skutečnosti autora uchvátila jiná část české historie. A to Husitské války, během nichž se manga odehrává. Příběh je tímto obdobím jen inspirován, byť se zde objevují historické osobnosti v čele s Janem Žižkou.

Příběh se nebojí ukazovat drsnější reálie doby, která neodpovídá dnešním morálním, etickým, kulturním i společenským zásadám, což ostatně nelze očekávat od žádného uměleckého díla vycházejícího z podobně vzdálených reálií.

Hlavní hrdinka Šárka je jediným přeživším poté, co na její domov zaútočili katolíci. Krom vraždění má za sebou mladá dívka otřesný zážitek v podobě nedobrovolného pohlavního aktu.

Tuto skutečnost hlásá nejen anotace knihy, ale i první stránky, kde příběh začíná těsně po aktu a čtenář nemůže zůstat na pochybách, čemu nebohá dívka čelila.

Pátá kniha přichází s něčím radikálnějším, protože v té době již plnohodnotná husitka Šárka se rozhodne zúčastnit se mše tehdejšího sektářského odvětví husitů nazývaných Adamité. V historii existovalo druhé stejnojmenné hnutí heretiků v Nizozemsku, přičemž obě uskupení spojuje jen odpor k odívání.

Mše se změní v hromadné uspokojení všech přítomných, přičemž hlavní protagonistka se zde na přímluvu své kamarádky přidá.

Celá scéna sice zakrývá nejproblematičtější části, ale stále je velmi explicitní a zabírá asi devět stránek.

Autoři literatury si s pohlavním stykem nezletilých pohrávají různými způsoby a vždy se jedná o kontroverzní téma. Právě historický kontext a snaha nepřepisovat historii s tímto konceptem nakládá vcelku otevřeně. Dokonce u mnoha slavných děl k tomuto aktu dochází a nemusí jít hned o nechvalně proslulý román Lolita. Dalšími příklady může být Hra o trůny, Achája, Kdo chytá v žitě nebo nejslavnější milenci světa Romeo a Julie, ač u nich se jedná o sporné vyjádření.

Ve snaze šokovat, ale neznepřátelit si veřejnost, využívají umělci často ve svém uměleckém vyjádření zákonnou sexuální hranici, kterou směrem dolů překročí právě o jeden rok. To samozřejmě může vést k mnohem větší kontroverzi v okamžiku, kdy se legální hranice v různých zemích pohybuje. A čím vzdálenější je od věků protagonistů, tím silnější lze očekávat reakci. V Japonsku je tato hranice šestnáct let, ale do loňského roku byla o tři roky níže, tedy o rok více než Šárce z kontroverzní Dívčí války.

Jsou-li tato témata v uměleckých dílech vhodná, je na morální úvaze každého potenciálního čtenáře.

Meon ve svém videu samotné dílo nekritizoval a rozebíral i historický kontext událostí. Důvod jeho rozhořčení bylo, že ze strany nakladatelství nepřišlo žádné upozornění, vyjma vágního “dílo je trochu explicitnější”. U konkurence dochází jak k samotnému upozornění na potenciálně problematický obsah, s nímž mohou knihkupci nakládat dle svého uvážení, tak u nejproblematičtějších svazků také k zabalení knih do igelitové fólie. Toto opatření někteří knihkupci ovšem obchází jejich rozbalením před vyskladněním na poličky v obchodech. Pochopitelně má toto opatření logiku v místech, kde je větší šance si knihu splést s dětskou literaturou. Podle reakcí lze říct, že většina komentujících jeho rozhořčení sdílí, byť i zde se najdou komentáře bagatelizující celou situaci.

Velké množství zhlédnutí u Meonova videa mělo své následky, kdy mnoho lidí psalo nejznámějšímu vydavateli mang v České republice, tedy nakladatelství CREW, přestože manga nepochází z jejich portfolia. Lze tedy předpokládat, že nedostupnost pátého svazku Dívčí války na jejich stránkách je odpovědí na tuto kauzu.

Naskýtá se tedy otázka, jaký přístup budou mít další nakladatelství. A také, zda tato kauza bude mít nějakou dohru.

Manga z pera Kóiči Óniši má svou základnu fanoušků v zemi vycházejícího slunce. U nás lze momentálně prohlásit, že CREW se k těmto fanouškům nepřipojí.