Desková Válka o Prsten je tak epická, jak jen může

Mezi deskovými hrami existují různé, které z různých důvodů vstoupily do povědomý hráčů. Může jít o nějaké špatné hry, ač ty většinou spíše zapadnou, dobré hry, nečekaně zábavné a nebo takové, které lze označit za legendární. Jednou z poslední kategorie je i Válka o Prsten. Hra, která vznikla na základě knižní předlohy Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Tento základní kámen žánru vznešeného fantasy je mezi fanoušky ceněn především díky propracovanému světu a příběhu, který ukazuje nejen velkolepé události, ale také kladou důraz na jednotlivce. Desková hra se snaží přesně tyto roviny příběhu implementovat. Ač první edice vyšla již v roce 2004 a její vylepšená druhá edice vyšla v roce 2011, my jsme se české edice mohli dočkat teprve nedávno díky vydavatelství REXhry. Jelikož hra rychle mizí z pultů, dokazuje to, že je o ni stále velký zájem.

Rozdíl mezi první a druhou edicí jsou poměrně minimalistické, ale celkově vedou k lepšímu hernímu zážitku. Například výraznější grafika na mapě a zvětšení karet, na mapě přibylo pár informačních ukazatelů, plus třeba figurky Nazgûlů vypadají o něco méně epicky, ale mnohem snadněji se s nimi manipuluje. Dále došlo oproti první edici k úpravě pár pravidel, které jsou dokonce v herní příručce přehledně vypsány. A tak si mohou hráči zvyklí na první edici rychle navyknout na změny a noví hráči získají lepší představu o tom, co vlastně hrají. Obecně nebývá takovýto výpis u nových edic samozřejmostí.

Krabice je na první pohled větší než je tomu u deskových her běžné a na první pohled tak slibuje velkolepý a epický zážitek. Stejně tak i rovnou dvoudílný herní plán zobrazující celou Středozem, tak i počet figurek dosahující počtu rovnou dvě stě pěti. Pravidla také slibují řádnou výzvu, protože samotný obsah je až na straně čtyřicet sedm. Pravdou ale je, že s ohledem na komplexnost se mnoho popisů pravidel opakuje a zároveň jsou opatřena nemalým množstvím ilustrací. Proto, přestože na serveru BGG dosahuje skóre komplexnosti 3,84 / 5, nemusí mít jakýkoli alespoň trochu zkušenější hráč z velikosti pravidel obavy.

Server BGG je největším serverem o deskových hrách na světě a udržuje nejen databázi jednotlivých her, ale celosvětově získané žebříčky mohou být hráčům také v lecčems nápomocné. Válka o Prsten se dokonce velmi dlouho držela na vysokých příčkách v kategorii válečných her, což o jejích kvalitách také ledacos vypovídá.

Příběh nejslavnější trilogie na světě vypráví o boji mezi dobrem a zlem. Nejprve skupinka hobitů donese Prsten k elfům a poté se zformuje malá skupinka hrdinů složená ze zástupců všech významnějších ras Středozemě. Z lidí, elfů, trpaslíků a samozřejmě hobitů, které vede čaroděj Gandalf za účelem zničení nejmocnějšího artefaktu v podobě magického Prstenu, do nějž Sauron vložil svou moc. Během jejich cesty se však Společenstvo rozpadne a příběh tak sleduje osudy jednotlivých postav. A díky tomu i nejrůznější velkolepé bitvy, které spolu dobro i zlo svádějí. Postupně do bitvy vstupují nové síly, ať již jde o vojska Železného pasu, o Enty z Fangornu, případně lidská království, která si teprve uvědomují vzrůstající moc Nepřítele. To vše reflektuje desková hra, ale také pracuje s událostmi, které se nestaly, ale mohly by se stát při vývoji událostí jiným směrem.

Hra je určena pro dva až čtyři hráče. Rozdělena je na strany Svobodných národů a na hráče Stínu. Jednoduše řečeno se jedná o hráče za stranu Dobra a za stranu Zla. V případě více hráčů dojde k rozdělení jednotlivých stran a armád a tím pádem mohou dva hráči spolupracovat a hrát proti až dvěma protivníkům na opačné straně. 

V případě čtyř hráčů jsou armády rozděleny následovně. Jeden hráč za Svobodné národy ovládá armády království Gondoru a elfy a druhý ovládá Rohan, Seveřany a trpaslíky. Rozdělení armád stínů je ještě nápadnější. Jeden hráč ovládá Saurona, tedy Sauronův národ a velitele Ústa Sauronova a Černokněžného krále, druhý hráč má pod svým vedením Sarumana, Železný pas a také národy Východňanů a Jižanů. Případné další figurky, třeba jednotliví členové Společenstva na straně Spojených národů, nebo zbylí Nazgûlové na straně armád Stínu, jsou mezi oba hráče příslušné strany konfliktu sdílené.

Hra začíná v době, kdy je zformováno Společenstvo a velké Zlo se v Mordoru na východě teprve probouzí. Hra má dvě propletené roviny. První je samotný válečný konflikt. Hráči verbují jednotky, pohybují s armádami a snaží se dobývat nepřátelská města. Obě strany však nemají totožné podmínky. Svobodné národy nejsou rovnou ve válečném stavu a je třeba je postupně "probouzet" aby s nimi mohl hráč za Svobodné národy manipulovat.

Další rozdíl mezi oběma stranami je, že v případě ztráty figurek na straně Svobodných národů se jedná o ztrátu permanentní a tyto figurky se vrací do krabice. Oproti tomu armády Stínu jsou nekonečné a ztráta jednotek je přesune pouze zpět do zásoby.

Hru lze ukončit několika způsoby. Jednak vojensky, kdy je třeba za hráče Svobodných národů získat pevnosti v hodnotě čtyř bodů, zatímco protistrana potřebuje získat deset. Druhou možností je buďto nechat Froda se Samem doputovat do Hory osudu, kde by mohl být Prsten zničen, nebo může Sauron zkorumpovat mysl nositele Prstenu a tím jej donutit tento mocný artefakt odevzdat do rukou Temného pána.

Hra je řízena akčními kostkami. Na začátku kola oba hráči hodí určeným počtem kostek a následně je mohou přiřazovat k akcím. Navíc může hráč Stínu před svým hodem přiřadit určitý počet kostek na akci pátrání. Nikdy však více, než je počet členů společenstva. Ovšem i jeden z výsledku hodu kostky Stínu je také akce pátrání a hráč za zlou stranu tak zvyšuje šanci odhalit aktuální pozici Společenstva.

Samotný pohyb Společenstva využívá zajímavou mechaniku skrývání. Vždy je známa poslední známá pozice nositele Prstenu. Na stupnici se poté posouvá ukazatel uražené vzdálenosti. Až ve chvíli, kdy je z nějakého důvodu potřeba znát novou pozici Froda se Samem a jeho společníky, tak se hráč rozhodne, kam skutečně doputovali.

Každý pohyb Společenstva zvyšuje šanci, že jej Temný pán odhalí. Pokud k tomu dojde, hráč se nemůže objevit v žádné z pevností a pro znovu-zahalení své pozice musí hráč za Svobodné národy utratit o kostku navíc, než pokud by se odhalil sám. Dojde-li k dobrovolnému odhalení, může hráč vstoupit do některé z pevností. Ty poskytují několik výhod, včetně možnosti vyčkávat zde a léčit korupci získanou odhalením společenstva.

Součástí odhalení je totiž důležitá součást v podobě takzvaného poškození z pátrání. To je řešeno za pomocí losování žetonu na straně Stínu. To představuje, že bylo společenstvo odhaleno a jak velké nebezpečí mu hrozí. Jeho protihráč se může rozhodnout prostě utéct za pomocí nasazení Prstenu a tím pádem i zvýšení korupce jeho nositele, případně je možné obětovat někoho ze Společenstva, buďto vůdce, nebo náhodného společníka. Tím je možné případné poškození snížit. Jelikož se Temný pán snaží zlomit mysl nositele a donutit jej Prsten prostě odevzdat, musí Společenstvo postupovat opatrně.

Další věc, která se Společenstvu může stát, je jeho rozpad. Hráč může využít akci postavy získané z akční kostky k tomu, aby některé ze společníků oddělil od Společenstva a umožnil jim tak cestovat po mapě, většinou za účelem probuzení některého z příslušných národů, tedy jejich zatažení do války. Zároveň je možné je poté přiřadit k některé z armád. Kdyby se od nositele Prstenu oddělili všichni společníci, tak je nahradí jako průvodce Glum. Krom toho je za určitých okolností možné dvě z postav vylepšit. Gandalfa Šedého na Gandalfa Bílého a také Chodce na Aragorna, dědice Isildurova.

Další důležitou a nedílnou součástí hry jsou karty. Díky nim je možné za splnění určitých podmínek vykonat bonusové akce. Ty mohou být velmi šikovné, ovšem jejich počet na ruce a i ve hře je limitován.

Karty i kostky přináší do hry samozřejmě prvek náhody, ten však do podobně rozsáhlé události patří. Aby se však náhoda limitovala, hráč za Svobodné národy má k dispozici tři prsteny. Ty umožní změnit výsledek hodu kostky, ale zároveň se tím prsten předá soupeři. Ten jej může použít pro totožnou výhodu.

Ohledně armádní části hry, jednotlivé armády mají maximální počet deset jednotek v jedné armádě, k čemuž se nepřipočítávají jednotky hrdinů. Samotný boj je pak řešen za pomocí běžných šestistěnných kostek. Oba hráči mohou nejprve zahrát akční karty, které mohou přidat zajímavé bojové zvraty, nebo upravit modifikátory. Dále hráči hodí tolika kostkami, kolik mají jednotek v armádě, ovšem do maxima pěti. Poté se vyhodnotí ztráty a následně je možné vyhlásit ústup.

Krom toho je možné zahájit nikoli běžnou bitvu na volném poli, ale obléhání, které má o něco složitější pravidla.

Doba hry na krabici je dvě hodiny plus. Dle zkušeností hráčů se doba partie pohybuje spíše přes tři hodiny. A do toho není počítáno vysvětlování pravidel. Nicméně pokud to jsou hráči ochotni přijmout, dostane se jim velké válečné hry, jež nemá příliš mnoho titulů, které by ji mohly konkurovat. A pro fanoušky Pána prstenů se jedná o možnost zažít události trilogie unikátním a neotřelým způsobem, případně zcela dle původní předlohy.

Hra, která na úspěchu této hry stavěla a také se jí dočkalo mnoha ohlasů, byla desková hra The Battle of Five Armies, která si svou premiéru odbyla v roce 2014. Ta se však soustředí jen a pouze na samotnou bitvu. To také napomáhá přijatelnější herní době, která by se měla pohybovat reálně kolem dvou hodin. Jelikož na hře dělali stejní autoři, i zde bylo s původní předlohou nakládáno s úctou.

Autoři o sobě dali vědět i v nedávné době, kdy se na Kickstarteru rozjela kampaň pro hru čerpající mechaniky právě z Bitvy o Prsten. Nicméně v tomto případě se jednalo o hru Battle for Arrakis a univerzum Duny. Obě tato univerza získala v poslední době opět na popularitě. Pán prstenů díky seriálu Prsteny moci od Amazonu a Duna díky nedávnému a zároveň budoucímu filmovému zpracování od Denise Villeneuvea. Ač Duna má své načasování celosvětově, načasování u nás s ohledem na vydání hry po letech se může akorát trefit hráčům do noty.