Brad Pitt nemá na své působení ve filmu Troja nejlepší vzpomínky. Snímek mu ale udělil důležitou lekci

V roce 2004 jsme se dočkali velkolepé filmové adaptace známého eposu Ilias od řeckého básníka Homéra, která nesla název Troja. A jak jistě každý znalec řecké mytologie ví, epos vyprávěl o dlouhé a krvavé trojské válce, ve které se armády Řeků a Trojanů bily o krásnou Helenu. Největší a nejmocnější z válečníků na řecké straně byl bezpochyby Achilles, syn bohyně Thetis, kterého ve filmovém zpracování ztvárnil Brad Pitt. Ten se stal de facto hlavní tváří celého filmu, přičemž i dodnes patří slavný hrdina mezi jeho nejvýraznější role. Mnohé by ale mohlo překvapit, že Troja ve skutečnosti nepatří mezi Pittovy nejoblíbenější filmy, ve kterých kdy působil.

Mnoho let po uvedení filmu v kinech tak herec v první řadě prozradil, že do role se nijak zvlášť nadšeně nehrnul. Údajně hrál ve snímku pouze ze smluvního závazku, protože projekt, jehož se skutečně chtěl stát součástí, byl nakonec k jeho smůle zrušen. A i přestože mnozí jeho herecký výkon v roli Achilla vychvalovali, včetně uznávaného filmového kritika Rogera Eberta, Pitt s ním nebyl vůbec spokojený. 

V rozhovoru pro The New York Times Pitt přiznal, že mu po většinu doby natáčení role nevyhovovala, stejně tak mu nepřišlo, že do toho dává všechno. Ani zdaleka ji tak nepovažuje za svou nejlepší. I když si tehdy sám nebyl jistý, proč jeho výkon nebyl podle něj tak dobrý, brzy mu to údajně docvaklo. Jedním z hlavních důvodů byla skutečnost, že celý snímek pro něj zkrátka nebyl něčím výjimečným, co ho naplňovalo a bavilo.

Pitt si také uvědomil, že i přestože snímek vyprávěl o trojské válce, které se zúčastnila celá řada dalších slavných postav, děj se zaměřoval primárně na něj. Pitt tak přiznal, že byl vždy někde v záběru, i když třeba scéna nebyla přímo o Achillovi. Herec si tak uvědomil, jakým způsobem na něj vlastně Hollywood v té době nahlížel. Jako na pouhopouhý zdroj prachů. 

Pitt tak sice na Troju nevzpomíná vyloženě v nejlepším, ale v jistém ohledu je filmu vděčný. Díky ní se posléze začal vracet ke svým uměleckým kořenům a začal více hrát v autorských projektech s určitou vizí, které nedávaly peníze na první místo, například Babel od Alejandra Gonzáleze Iñárritu a Strom života od Terrence Malicka. Troja mu taktéž dala dobrou lekci. Že kreativita by se neměla stát obětí peněz.

A kdo ví, možná ho také štvala filmová nepřesnost. Smrt Meneláa, přežití Parida a skon Achilla až za trojskými hradbami.

Jak se Troja líbila vám?