Bádatelia z Karlovej univerzity učia robota písať divadelnú hru. Premiéra bude o rok

Karel Čapek patrí medzi najznámejších českých spisovateľov nie len v Česku a na Slovensku, ale aj v zahraničí. Okrem rôznych viac či menej vtipných textov patril aj medzi priekopníkov vedeckofantastickej literatúry vďaka svojim dielam Válka s Mloky, Továrna na absolutno či Krakatit. Asi najväčším prínosom však bola jeho divadelná hra R.U.R., kde prvý krát použil slovo robot na označenie umelej, človekom vytvorenej bytosti určenej na prácu.

Toto slovo sa dostalo do svetovej scifi a udomácnilo sa aj v rámci skutočnej vedy a techniky. Jeho najväčším popularizátorom bol americký autor Isaac Asimov. Ten okolo robotov postavil celé svoje robouniverzum, ktoré obsahuje desiatky románov a poviedok. Sám pritom netušil, že ide o nové slovo a považoval ho v tom čase už o zaužívanú terminológiu. Meno Karla Čapka vďaka tomu poznajú vedci, inžinieri, spisovatelia a široká verejnosť nie len u nás, ale aj vo svete. Autorom samotného termínu je pritom spisovateľov brat, maliar, fotograf a tiež spisovateľ Josef Čapek.

Keďže sa blíži sté výročie od prvého uvedenia divadelnej hry R.U.R., skupina českých výskumníkov z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Karlovej Univerzity v Prahe, herci Švandova divadla a členovia Divadelnej fakulty Akadémie múzických umení v Prahe spája sily v spoločnom projekte s názvom: Umělá inteligence autorem divadelní hry?

Ultimátnym cieľom je vytvoriť neurálnu sieť, ktorá dokáže sama napísať divadelnú hru, túto hru následne naštudovať a zahrať v januári/lednu roka 2021, teda presne sto rokov od prvého uvedenia hry R.U.R.

„V současné době jsme v počítačovém zpracování textu ve stavu, kdy vygenerovat automaticky scénář divadelní hry by už mohlo být možné, ale podle našich informací se o to dosud nikdo nepokusil. S generováním divadelních her totiž souvisí zejména nedostatek dat. Náš systém funguje na strojovém učení. Když bychom mu dali přečíst tisíce her, on se naučí, jak má hra vypadat, a na základě toho pak může generovat ty svoje. To ale v současnosti nejde tak jednoduše, volně dostupných her je na internetu minimum. Je to tedy výzva,“ vyjadril sa vedúci projektu, Rudolf Rosa. 

Základný problém, ktorému výskumníci čelia je nedostatok voľne dostupných dramatických textov. Neurálna sieť sa totiž potrebuje aktívne učiť a to sa dá len za pomoci už existujúcich textov so správnym obsahom a v správnom formáte. Ak sa im to však podarí, svoje výsledky aj samotný model neurálnej siete poskytnú voľne k užitiu.

Riaditeľ Švandova divadla, ktoré hru naštuduje, a zároveň pedágog DAMU Danil Hrbek sa na spoluprácu teší: „Cítíme obavu z všudypřítomného obklíčení technikou, která o nás na každém kroku sbírá informace a je v jejich využívání stále sofistikovanější. A tak jsme zvědaví, jestli by robot skutečně uměl napsat dobrou divadelní hru o čtyřech jednáních, pokud do něj nasypeme dostatek instrukcí a dat. Jistá skepse je na místě, protože divadlo je světem emocí, podtextů, osobního kontaktu a složitých mezilidských vztahů, ale třeba to umělá inteligence opravdu zvládne. Samotné setkání nás divadelníků s lidmi žijícími v úplně odlišném exaktním prostředí techniky a velkých dat je obohacující.“

Vývoj systému samozrejme nie je bez problémov. Pre server startupjobs sa tvorcovia vyjadrili, že používajú jazykový model GPT-2 od OpenAI. Nedá sa však samozrejme predpokladať, že by celú hru napísala neurónová sieť bez pričinenia človeka: „Do jaké míry bude scénář kompletně vytvořen umělou inteligencí a do jaké míry tam bude nějaký lidský zásah, zůstává jednou z výzkumných otázek. Cíleně chceme pracovat stylem „human in the loop”, což je klasický koncept, kdy vytvoříme systém, který je v principu počítačový a samočinný, ale pro splnění svého úkolu potřebuje spolupracovat s člověkem.“

Sieť bude obmedzená počtom postáv, inak by si vraj mohla vymýšľať stále nové a na staré zabúdať. Tiež je potrebné, aby mala hra nejakú štruktúru, ktorú si musí systém nadefinovať pred samotným písaním textu. Inak by dej proste nedával vôbec žiadny zmysel. Preto nebude mať stopercentnú voľnosť: „Představujeme si to třeba tak, že člověk zadá počítači začátek dialogu, počítač navrhne pět možných pokračování, člověk z nich vybere to nejlepší a na něj zase naváže počítač dalšími návrhy na další pokračování, až takhle společně napíšou celý dialog. Tohle je postup, který už zkoušíme, a vypadá to celkem slibně.

Možností, jak „human in the loop” realizovat, je ale více a až v průběhu uvidíme, která varianta bude nejlepší. Samozřejmě chceme, aby lidský vklad do scénáře byl co nejmenší, aby to nebyl jen takový podvod, ale aby skutečně celý scénář nebo jeho drtivou většinu napsal počítač a člověk ho jen různě usměrňoval či si vybíral, co z výstupů se má použít a co zahodit. Jak to ale nakonec celé dopadne, to uvidíme až koncem roku, v tom je tedy jakási výzkumná nejistota.“

Na výsledky práce tejto výskumnej skupiny si ešte pár mesiacov počkáme, rozhodne sme však zvedaví na výsledok. Nakoniec, dnes už sa experimentuje v neurónovými sieťami celkom bežne. Už teraz existujú boty, ktoré si dokážu úplne vymyslieť novinový článok, umelá inteligencia už bola zahrnutá do produkcie filmu, ale aj tvorby hudby.

Len pred rokom dala neurálna sieť dokopy pesničku do Eurovízie na základe stoviek iných piesní, ktoré sa tejto súťaže pravidelne zúčasťnujú. A výsledok tiež nebol na zahodenie. Niektoré slová dokonca pôsobia lyricky a originálne. Keďže je však každé umelecké dielo hotové až po tom, čo ho prijme recipient, nie je takéto vnímanie textu od v skutočnosti nemysliacej neurónovej siete nič zvláštne. A práve preto môže byť aj divadelná hra od AI modelu českých výskumníkov skutočným umeleckým dielom.