5 klenotů na Netflixu: Tyhle seriály jste přehlédli!

Netflix je platforma, která je často pod palbou kritiky, ale i přes ostré výtky si stále udržuje jednu z nejkvalitnějších knihoven digitálního popkulturního obsahu. Jistě, mohli bychom si stěžovat na politiku rušení dobrých seriálů a diktát podivných měřítek úspěchu, nicméně vždy dokáže vaše těžce vydělané peníze proměnit v plnohodnotný napínavý zážitek. V tomto článku vám představím 5 dalších seriálů, které považuji za skryté klenoty Netflixu. Proč dalších? Protože se jedná o druhý díl, který navazuje na mých osm loňských seriálových tipů. Pokud jste toto video ještě neviděli nebo máte pocit, že vám nějaký seriál bude v seznamu chybět, běžte se podívat, jestli jsem ho náhodou už nezmínila. Pořád ale platí, že hledám především tituly s českým dabingem nebo českými titulky, aby si přišli na své i milovníci lokalizace. 

Od té doby, co jsem viděla seriál What We Do in the Shadows, naprosto jsem si zamilovala žánr komediálního mockumentary. Dlouho jsem tak hledala něco podobného a našla jsem to tam, kde byly všechny dobré věci v mém životě. Po Karamelových krowkách, Zaklínači a levných šatech na maturitní ples jsem právě u Poláků objevila jedinečný historicko-satirický seriál 1670. Děj nabízí svěží a netradiční pohled na feudální život v 17. století, přičemž se zaměřuje na „rádoby“ nejslavnějšího Jana Pawla (Bartlomiej Topa) v polské historii.

Tento ambiciózní šlechtic poněkud mdlého ducha touží především po slávě a respektu ve své fiktivní vesnici Adamczycha. Jeho příběh je však protkán absurdními situacemi, rodinnými konflikty a politickými intrikami, které odhalují komické aspekty aristokracie. Honba za statusem nejvýznamnějšího polského šlechtice často ztroskotává na jeho vlastní naivitě, aroganci nebo nespolehlivosti poddaných. Seriál vyniká ostrým, ale poměrně inteligentním černým humorem a pichlavou satirou na mocenskou hierarchii a rodinné vztahy ve šlechtické společnosti. Jedním z klíčových motivů jsou anachronismy, tedy záměrné míchání historických reálií se současnými prvky. Tyto kontrasty vytvářejí nejen komický efekt, ale přinášejí i poselství, které se dotýká nadčasových otázek moci, ambicí a lidské slabosti.

Dialogy plné vtipných slovních obratů a cynických poznámek slouží jako zrcadlo dnešní politice či různým společenským problémům. Kromě prolomení čtvrté stěny, brilantních hereckých výkonů a skutečně vydařeného soundtracku titul zaujme právě poutavou formou předstírání dokumentárního stylu při zcela fiktivním obsahu. Nicméně historické prostředí, reálie a kostýmy působí velmi propracovaně a zároveň komicky povědomě. I když má seriál zdařilý český dabing, ubírá mu to hodně z jeho půvabu. Rozhodně jej tedy pusťte v polském originále a nebudete litovat.

Nic vám nezpestří ranní cestu do práce jako stránka na wikipedii, která detailně popisuje hrůzné novodobé metody léčby syfilidy. K tomuto vskutku obohacujícímu zážitku mě přivedla dokumentární dobrodružná drama Ztracené království pirátů. Děj seriálu sleduje vzestup pirátů v Karibiku po konci války o španělské dědictví. Námořníci, kteří dříve patřili k válečným flotilám, zůstali bez práce a stali se kořistí ekonomické nejistoty. Odhodlaní najít nový způsob života vytvořili na Bahamách vlastní komunitu, která se stala známou jako „ Republika pirátů“. Toto demokratické uskupení, vedené osobnostmi jako Benjamin Hornigold (Sam Callis)nebo Edward Teach (James Oliver Wheatley), známý jako Černovous, se postavilo proti britským, španělským a francouzským zájmům v regionu. Seriál sleduje osobní konflikty, ambice a zrady mezi piráty, ale také zobrazuje, jak se jednotliví kapitáni snažili udržet si moc i jednotu v nepředvídatelném světě, kde loajalita či svoboda byly často v rozporu. Příběhy Anne Bonny a Mary Read zároveň přinášejí pohled na výjimečné ženy, které se vzepřely společenským normám své doby.

Hned zkraje je třeba říci, že titul je založen na skutečných událostech a postavách, přičemž byl natočen formou dokumentárního seriálu obohaceného o fiktivní dramatizaci. Přestože jsou zde popisovány historicky doložené osoby a situace, je třeba si uvědomit, že se jedná o lidi, o jejichž životě nemáme mnoho věrohodných či podrobných archivních pramenů. Seriál se snaží zachovat základní historické souvislosti a fakta, přesto se připravte na určitou dávku umělecké fikce. 

Rekonstrukce těchto dějin však otevírá témata vzpoury proti kolonialismu nebo autoritářským režimům, jež jsou v kontrastu s rovnostářskými zásadami pirátů, kteří o všem hlasovali společně a spravedlivě se dělili o kořist. Přítomen je také konflikt mezi idealismem a realitou, morální ambivalence nebo osudy žen, které si vybojovaly místo ve světě ovládaném muži. Kostýmy, lodě a prostředí jsou pečlivě propracované tak, aby zachytily atmosféru počátku 18. století a přenesly vás přímo do centra dění. Bohatá vizuální estetika s dynamickými záběry rozbouřeného moře, útoků lodí a rušného života Nassau dodává seriálu epický rozměr. Komentáře historiků, kteří poskytují kontext, umožňují divákům nejen seznámit se s historickými fakty, ale také se emočně vcítit do jednotlivých aktérů. To vše korunuje energický a okouzlující hlas vypravěče Dereka Jacobiho. Seriál je tak zajímavým počinem jak pro fanoušky dobrodružných příběhů, tak pro zájemce o historii revolucí a alternativních společností. 

Jedním z mých nejmilejších objevů loňského roku byl seriál Dead Boy Detectives, v němž Netflix opět sáhl do fascinujícího mysteriózního světa spisovatele Neila Gaimana. Titul vychází ze stejnojmenných komiksových postav, které se poprvé objevily v 25. svazku grafického románu Sandman. Děj sleduje dobrodružství dvou duchů britských školáků Charlese Rowlanda (Jayden Revri) a Edwina Payna (George Rexstrew), kteří po své smrti odmítají přejít na druhou stranu. Místo toho si ve světě živých otevřou detektivní kancelář, kde řeší různé záhadné případy duchů připoutaných k pozemské existenci. Nakonec se k nim připojí živé médium jménem Crystal (Kassius Nelson) a citlivá podivínka Niko (Yuyu Kitamura), čímž vznikne velmi nepravděpodobné partnerství plné humoru, citové hloubky a nejrůznějších zvratů. 

Ústředním prvkem seriálu je pevné přátelství mezi Charlesem a Edwinem. Oba chlapci, ačkoli jsou mrtví, nacházejí smysl své existence ve vzájemné podpoře. Edwin, který zemřel ve viktoriánské éře, přináší konzervativní citlivost a odtažitost, zatímco Charles, zemřelý v 90. letech 20. století, má cyničtější a zároveň otevřenější pohled na svět. Do této směsice kontrastů vstupuje Crystalina drzá a praktická povaha, ale také nesobecký, laskavý přístup Niko. Silnou stránkou vyprávění je především morbidně cynický humor, ale rovněž zajímavý vhled do posmrtného života.

Epizody jsou plné duchů, démonů, magie a dalších nadpřirozených jevů, které jsou součástí bohatě propracovaného univerza Neila Gaimana nebo ho nějakým osvěžujícím způsobem doplňují. Titul tak kombinuje prvky detektivky, fantasy, humoru a psychologického dramatu, což z něj činí skutečně originální neodolatelné dílo. Mám pro vás však dvě zprávy. Tou špatnou je, že Netflix seriál po první sérii zrušil, ale světlem na konci tunelu pro nás může být alespoň fakt, že příběh nekončí žádnými cliffhangery. Přesto zůstává mnoho dějových linek otevřených, a tak můžeme alespoň doufat, že se k Dead Boy Detectives jednou někdo vrátí. 

Seriál La chica de nieve, natočený podle románu Javiera Castilla, je strhující španělský mysteriózní thriller, který nás zavede do centra tragédie, tajemství a emocionální intenzity. Zápletka je zasazena do krásného, ale současně mrazivého prostředí španělské Málagy, kde se během každoročního průvodu ztratí malá holčička jménem Amaya. Obyčejná oslava se pro její rodinu rychle změní v noční můru a spustí komplikované vyšetřování, které odhalí, že nebezpečí často přichází z míst, kde ho čekáme nejméně. Motiv jakéhosi „zla pod povrchem“ propojuje všechny dějové linie v postavě novinářky Miren Rojo (Milena Smit), která, motivována svým traumatem a pocitem křivdy, začne po Amaye pátrat na vlastní pěst. Miren však není typickou hrdinkou. Její vnitřní svět je plný bolesti, protože i ona se v minulosti stala obětí zločinu, ale zároveň ji pohání neutuchající touha po spravedlnosti. 

Na tomto seriálu se mi líbí, že nejde jen o to, kdo je vinný nebo nevinný. Ukazuje, že pravdu a lidské jednání nelze vždy přesně rozdělit kategoriemi dobra a zla. Každý díl odhaluje nové vrstvy případu a udržuje diváka v neustálém psychologickém napětí. To je navíc umocněno nečekanými a nepředvídatelnými zvraty. V neposlední řadě seriál také zkoumá, jak společnost často ignoruje nebo marginalizuje problematiku sexuálního násilí. Velmi dobře zachycuje motiv jakéhosi „ ticha“ - ať už v rodinách, mezi svědky, nebo v širším společenském kontextu. V každém okamžiku tak tušíte, že zdánlivě spořádané slušné rodiny v Málaze skrývají zvrácená a nechutná tajemství, o kterých se nikomu nechce mluvit. 

Bloodhounds je akční drama, které kombinuje intenzivní bojové scény s citlivým pohledem na sociální problémy současné jihokorejské společnosti. Představuje příběh dvou mladých boxerů, kteří se ocitnou ve víru korupce, brutality, nespravedlnosti a finančního vykořisťování. Kim Gun-woo (Woo Do-Hwan) je talentovaný, ale velmi idealistický, zatímco Hong Woo-jin (Lee Sang-Yi) naopak zná pravidla ulice, ovšem občas mu chybí umění taktu. Oba přátelé se však s podporou postaršího filantropa a jeho vnučky pustí do boje proti bezohlednému a bezcitnému lichváři.

Seriál upozorňuje na systémové selhání, kdy chamtivost a moc často převládají nad lidskostí. Jeho zápletka odhaluje finanční nerovnost, nelegální půjčky a zadluženost, která se ještě prohloubila v post-kovidové éře. Důležitým aspektem jsou však témata přátelství, solidarity, spolupráce, nezištné pomoci a sociální spravedlnosti, která jsou odlehčena humorem. 

Jedním z hlavních taháků seriálu je ostatně i jeho akční stránka. Bojové scény jsou precizně choreograficky zpracované, brutální a dynamické, což zdůrazňuje fyzickou realitu takových konfliktů. Na rozdíl od západní akční produkce, kde často převládají přestřelky nebo CGI, používá Bloodhounds realistické bojové a boxerské techniky. Každý souboj je nejen vizuální lahůdkou, ale také emocionální katarzí, která zdůrazňuje, že sázky jsou opravdu vysoké. Titul navíc přináší zcela unikátní korejský estetický přístup. Nebojí se kombinovat brutalitu s momenty ticha, reflexe, dokonce téměř rodinné pohody, což dodává dílu hlubší emocionální dopad. Jeho sledování nabízí nejen napětí a adrenalin, ale také pochopení některých problémů, které jsou pro mnoho lidí každodenní realitou.