12 věcí, které musí nový Harry Potter udělat lépe než filmy

Seriálový Harry Potter nám ukázal další teaser, a tak jsme si řekli, že by bylo fajn probrat, co všechno musí seriál udělat lépe než filmy. Jistě, logika světa Harryho Pottera při troše přemýšlení nedává příliš smysl, mnoho věcí však filmy oproti knihám opomenuly, úplně vyhodily nebo pozměnily. Někdy jsou taková rozhodnutí logická. Filmy mají omezenou stopáž a celou knihu do nich prostě nenarvete. Seriál však bude mít mnohem více prostoru. Dokonce tolik, že v první sérii uvidíme i věci, které v knize nejsou explicitně popsané. To osobně nepovažuji nutně za špatné, protože to snad umožní novým divákům, kteří knihy nečetli, lépe poznat jednotlivé postavy. Pojďme se teď proto podívat na dvanáct věcí, které musí seriálový Harry Potter udělat lépe než filmy.

Knižní Ginny Weasley je skvělá. Je sebevědomá, odvážná, odhodlaná, samostatná, má pořádně prořízlou pusu, když to situace vyžaduje, a nebojí se otevřeně postavit nejen drzým spolužákům, ale ani samotnému Voldemortovi, když v Harryho nepřítomnosti obnoví Fénixův řád a vede odboj na Rokfortu – pardon, v Bradavicích. Nemluvě o tom, že je také skvělá chytačka a užitečná členka famfrpálového, tedy metlobalového týmu, ze které se později stane profesionální sportovkyně.

Navíc je pro Harryho ideální partnerkou, protože se z něj nejde posr… Prostě ho bere jako normálního kluka. A protože byla posedlá Voldemortem, dokáže Harryho díky své unikátní zkušenosti pochopit i v jeho specifickém životním údělu. Pokud jste četli knihy, vůbec se nedivíte, proč se do ní Harry nakonec zamiloval a proč se vzali. Ve filmech jsme místo této poměrně propracované postavy, která se během sedmi knih neskutečně posunula a rozvinula, dostali tohle.

Jakýkoliv charakter, který knižní Ginny měla, se ve filmech ztratil v obláčku akutní jemitofukosti. Výsledkem byla absolutně neexistující chemie mezi postavami, které do sebe měly být až po uši zamilované. Ze samostatné, emancipované, sebevědomé a šikovné mladé ženy se stala obyčejná pasivní trophy wife. Teď se ale podívejme na podle mě ještě větší prohřešek vůči postavám!

Ginny nepatří mezi úplně nejdůležitější postavy, takže její určité odsunutí do pozadí by se ještě dalo ospravedlnit. Co se však ospravedlnit nedá, je bezbřehý simping scenáristy Steva Klovese, který napsal scénáře ke všem filmům o Harrym Potterovi s výjimkou Fénixova řádu. Několikrát se v rozhovorech přiznal, že Hermiona je jeho oblíbená postava, a proto jí přidělil řadu situací a dialogů, které původně patřily Ronovi.

Výsledkem je Hermiona, která ví úplně všechno, a Ron, ze kterého se stala pouhá komická postavička bez jakéhokoliv pořádného charakteru. A mnohokrát to ve filmech ani nedávalo smysl. Ron byl totiž jediný z hlavního tria, který skutečně vyrůstal v kouzelnické rodině. Kouzlit pravděpodobně zkoušel dávno předtím, než Harry s Hermionou vůbec poprvé drželi v ruce hůlku. Znal kulturní a společenské normy kouzelnického světa, a proto to byl právě on, kdo Hermioně vysvětloval, co znamená nadávka, kterou ji počastoval Draco Malfoy.

Ron také Hermioně připomněl, že je čarodějka a může použít kouzla. Protože jasně, když většinu života žijete ve světě, kde platí fyzikální zákony, vaše první myšlenka nebude: „Aha, já vlastně umím kouzlit.“ Ron byl odvážný, chránil Harryho před Siriusem, i když byl sám zraněný, a zastal se také Hermiony, když ji urážel Snape. Ve filmech to bylo přesně naopak. Navíc má praktickou inteligenci a je poměrně chytrý, což se ukazuje třeba během šachové partie.

Z Rona, kterému sice učení nešlo tak dobře jako šprtce Hermioně, ale rozhodně se dokázal postavit za své hodnoty a kamarády, se stal jen ukřičený a v podstatě neschopný blbec, který si Hermiony mnohokrát vůbec nevážil. V knihách proto jejich vztah působil podstatně přirozeněji a logičtěji než ve filmech, kde se to tak nějak prostě stalo navzdory tomu, že se Ron celou dobu choval jako blbec.

Ve filmech se změnila také postava samotného Harryho, přestože i tam měl své momenty. V knihách dokázal být pořádně uštěpačný, rychle reagoval na situace kolem sebe a prožitá traumata se na něm později podepsala natolik, že byl určitou dobu fakt na přesdržku. Pro nás čtenáře to bylo pochopitelné, jeho přátelé ho však zažili v jeho nejhorší podobě. A moc tomu nepomáhaly ani pubertální hormony, však to známe, že?

Ve filmech je Harry podstatně pasivnější, mnohem zdvořilejší, ze všeho je vyjukaný jako Hedvika a také jeho negativní vlastnosti jsou v pátém filmu výrazně utlumenější. U Harryho nejsou tyto změny tak výrazné jako u jiných postav, přesto je i tady spousta prostoru pro zlepšení, která by seriál mohl oproti filmům přinést.

Víte, co by seriálu fakt prospělo? Více sportu! Vážně. Famfrpál, nebo tedy metlobal, je sice výsostně nelogický sport, podobně jako všechno v tomto světě, v knihách je však důležitou součástí kouzelnické společnosti, vyprávění příběhu i vývoje postav.

Platí to pro Harryho, Rona, Ginny, Cho Changovou, Olivera Wooda a další studenty. Právě prostřednictvím zápasů se odhalují důležité charakterové vlastnosti postav, sledujeme jejich dospívání a dochází během nich také k řadě zásadních dějových posunů. Ve filmech na to jednoduše nebyl dostatek času, což je naprosto pochopitelné. Seriál má ale mít osm epizod na sérii a každá může trvat až hodinu. To už je slušný prostor k tomu, aby se některé důležité zápasy tentokrát nepřeskakovaly.

Voldemort je hlavní záporák, něčím se však stát musel. Vztah Harryho otce, Snapea a Lily zase rozhodně není tak přímočarý, jak by se mohlo zdát. Knihy se tomu všemu věnují poměrně podrobně. Ve filmech jsme se však dozvěděli jen ty nejnutnější drobnosti.

Lidé, kteří knihy nečetli, tak netuší, že měl Voldemort velmi smutné dětství a že za svou temnou duši možná kvůli činům své matky nemohl tak úplně sám. Zatímco filmy nám celou dobu vyprávějí, jak je zlý a co všechno udělal, knihy nám jeho činy přímo ukazují. Také se v nich dozvíme, že se Voldemort sám ucházel o místo učitele obrany proti černé magii, a když ho odmítli, celou pracovní pozici proklel.

Podobné je to se vzpomínkami na Harryho otce. Z filmů sice víme, že se vůči Snapeovi choval tak trochu dost jako mužský pohlavní orgán, nevidíme v nich však jeho postupnou proměnu v docela fajn člověka poté, co trochu dospěl. A to také díky Lily, kvůli které se změnil. Mladý Snape je naopak ve filmu jen slaďoučký nepochopený emo kid s mastnými vlasy. Už nevidíme, jak Lily nadával do humusáků – to je mudlovský šmejd pro naše české diváky – ani to, že byl sám tak trochu dost namyšlený čur… lověk.

Fajn by bylo také věnovat více prostoru Pobertům a vysvětlit, že právě oni vytvořili Pobertův plánek, oslovovali se navzájem přezdívkami a naučili se zvěromagii. Filmy to všechno naznačují jen okrajově, takže bez znalosti knih v tom má divák tak trochu guláš.

Tohle je něco, o čem už s jistotou víme, že seriál udělá. Alespoň podle toho, co jsme zatím viděli v teaserech. Osobně mě to totiž ve filmech trochu štvalo. Původní knihy o Harrym Potterovi se odehrávají v devadesátých letech, konkrétně mezi roky 1991 a 1998. Filmy však toto časové zasazení po vizuální stránce tak nějak ignorovaly a místo něj nám ukázaly kvazi současnou Anglii z období svého vzniku, tedy od roku 2001 dál.

To vytvořilo drobné nesrovnalosti. Třeba červená telefonní budka coby nenápadný vstup na ministerstvo kouzel je v současném Londýně kvůli existenci mobilních telefonů mimořádně nápadná a už dávno neslouží svému původnímu účelu. V hlubokých devadesátkách ale byla taková věc na ulici naprosto přehlédnutelná a mimořádně nenápadná.

Pak je tu také móda. Čarodějové se v knihách vůbec neuměli obléct tak, aby mezi mudly nevzbudili pozornost. Ve filmech něco takového téměř nevidíme. Z teaserů zatím působí, že tento aspekt zvládne seriál rozhodně lépe.

Za velkou křivdu vůči postavě Dudleyho osobě považuji také vystřiženou scénu, ve které se s Harrym loučí při odchodu z Privátní cesty, nebo tedy ze Zobí ulice. Podá mu ruku a řekne, že ho nepovažuje za zbytečného. Jde o důležitý okamžik, během kterého vidíme akt vzpoury vůči vlastnímu otci a jeho výchově. Zároveň ukazuje, že se z Dudleyho stává dospělý muž, který si začíná skutečně uvědomovat svět kolem sebe.

Kniha se této proměně Dudleyho osobnosti věnuje mnohem více. Ještě výrazněji díky tomu ukazuje, že lidé jednoduše nejsou jen dobří, nebo zlí. Také vedlejší postavy tu dostávají prostor působit trojrozměrně a projít alespoň nějakým charakterovým vývojem. Při čtení mě to příjemně překvapilo, film mě vypuštěním tohoto vývoje docela zklamal.

Knihy se více věnovaly také tetě Petunii a důvodům, proč se z ní nakonec stala tak zatrpklá žena nenávidějící všechno magické. Z filmů se to však nedozvíte.

Tento bod tu mám jen kvůli Vurhorovi, který je hrdý Zmijozelčan. Protože ale většinu videí o Harrym Potterovi dělá na kanálu on, tak budiž. Slizolinčané – ne, nebudu tomu říkat Zmijokapusta – jsou ve filmech, a popravdě také v knihách, vykreslení jako poměrně homogenní skupina arogantních, namyšlených a zlomyslných záporáků. Protože v podstatě jsou.

ALE víme, že mezi ně patřil například Merlin, Regulus Black, Horácio Křiklan nebo dokonce Andromeda Tonksová. Bylo by tedy fajn vidět i mezi „současnými“ studenty Zmijozelu několik „špatných jablek“. V tomto případě dobrých jablek. Prostě studentů, kteří Malfoye otevřeně pošlou do prdele, přidají se k bitvě o Bradavice nebo projeví alespoň minimální schopnost samostatného uvažování.

Dobře, to je maximum času, které jsem ochotný tomuto nesmyslu věnovat. Promiň, Vurhore, ale oba moc dobře víme, že Zmijozelčané jsou prakticky takoví náckové z Temu.

Hudba z Harryho Pottera je magická, legendární a nepřekonatelná! Tedy hudba z prvních dvou filmů. Tu totiž kompletně napsal John Williams, který pro řadu postav připravil různé leitmotivy. Ty vydržely přesně do Tajemné komnaty. Potom se série chopili jiní skladatelé, přestože na trojce ještě pracoval Williams s výraznou pomocí Williama Rosse.

Z legendárních skladeb se tak zachovalo pouze Hedvičino hudební téma. Jinak jsme v každém dalším filmu dostali úplně jinou hudbu. Seriál by proto udělal dobře, kdyby se mu podařilo jednotlivá hudební témata udržet napříč všemi sedmi sériemi.

K hudbě je zatím upsaný Hans Zimmer, a pokud bude na seriálu pracovat celých následujících deset let, mohlo by se mu to podařit. Díky tomu bychom mohli dostat leitmotivy jednotlivých postav, které by se v průběhu let vyvíjely společně s nimi a na které bychom se mohli těšit v každé epizodě nebo sérii. Podobně jako v případě Doctora Who, kde každý Doktor dostal vlastní hudební téma, které ho definovalo a bylo s ním silně spojené.

Seriál by se mohl více věnovat také domácím skřítkům a jejich nepříjemné životní situaci. Téměř úplně tu například chybí celá příběhová linka Winky, která patřila Barty Crouchovi, nebo tedy Skrkovi, a která se následkem všeho, co se stalo, psychicky zhroutila.

Na filmová plátna se nedostala ani celá linka o Hermioně bojující za práva domácích skřítků nebo proměna vztahu mezi životem zničeným, věčně nasraným Kráturou a Harrym. Právě díky Harryho chování se Krátura nakonec postavil na jeho stranu a objevil se také v bitvě o Bradavice. Dobby zase na několik dílů zmizel a vrátil se do filmu jen proto, aby umřel.

Skřítkové ukazují temnou stránku kouzelnické společnosti a její doslovné otrokářství. Jakože WTF, Brumbále? V seriálu by proto rozhodně potřebovali více prostoru.

Ve filmech byla Brumbálova minulost prakticky úplně opomenutá. Na konci knih se dozvídáme, že Brumbál rozhodně nebyl žádný Mirek Dušín a měl pořádně za ušima. Jeho minulost byla plná debilních životních rozhodnutí. V mládí dokonce sám koketoval s myšlenkou čisté kouzelnické rasy – protože Grindelwald byl hot a asi fest sexy, takže se mu nedalo úplně odolat – a celé to vyústilo ve velké rodinné neštěstí.

Také zjišťujeme, že od samého začátku vypočítavě manipuloval s Harrym, aby ho dostal přesně tam, kde ho potřeboval mít. Protože proroctví. Filmy se těmto tématům příliš do hloubky nevěnovaly. A přestože se je snažila ukázat Fantastická zvířata, všichni víme, jak to dopadlo, že?

Seriál tak dostává příležitost napravit nejen problémy původních filmů o Harrym Potterovi, ale také Fantastických zvířat. Případně se podívejte na naši topku fanouškovských filmů ze světa Harryho Pottera. Najdete v ní snímky věnované mladému Brumbálovi, Snapeovi, Voldemortově minulosti a mnoha dalším.

A nakonec tu máme už jen jednu drobnost.

Myslím, že k tomu není potřeba nic dodávat. Do komentářů nám napište, co od nového seriálu očekáváte vy a co doufáte, že se v něm objeví (kromě Snapea, to už je ohrané). Nebo co byste tam naopak raději vůbec neviděli.